S rozvojem umělé inteligence, a obzvláště konverzačního chatbota ChatGPT, vyvstávají na školách obavy o nárůst plagiátorství. Ale každá mince má dvě strany. O tom, že umělá inteligence nemusí být jen nástrojem k podvodu, ale i užitečným pomocníkem ve výuce, šíří osvětu iniciativa AI dětem. Jak efektivně začleňovat umělou inteligenci do vzdělávání pro SJ News přiblížili zakladatelka iniciativy Eva Nečasová a středoškolský učitel informatiky Václav Maněna, který s umělou inteligencí ve svých hodinách pracuje.
Nezisková iniciativa AI dětem, složená z pedagogů, metodiků a expertů z oblasti umělé inteligence, se věnuje široké škále aktivit. Snaží se pomoci učitelům i školákům od dvanácti let s pochopením a možnostmi využití umělé inteligence ve výuce, vytvářet kvalitní vzdělávací materiály a demystifikovat AI.
„Loňský rok jsme zažili obrovský boom generativních modelů, ať už obrazových, nebo jazykových. Je to revoluční technologie, kterou jako společnost nemůžeme ignorovat. Měli bychom ji umět využívat, chápat, jak funguje, a znát její přednosti i limity,“ říká Eva Nečasová.
S tím souhlasí i Václav Maněna, podle kterého se musí děti i učitelé naučit s novou technologií zacházet. „Je to novinka, která už tu s námi zůstane, a bude stále propracovanější. Proto je na nás, naučit se ji využívat ku prospěchu.“
Školství v éře umělé inteligence
„Umělá inteligence je dnes už běžnou součástí života. A protože ve školách děti připravujeme na život tam venku, nemůžeme ji ze vzdělávání vyškrtnout a předstírat, že neexistuje. Kdyby dnes žil Komenský, asi by také neříkal zahoďte mobily, ale přemýšlel by, jak je využít,“ upozorňuje Maněna. Tento školní rok spustila iniciativa pilotní vzdělávací program Umělá inteligence do základních škol na dvaceti školách v Praze. Financována je Pražským inovačním institutem.
„Domníváme se, že toto téma přirozeně zapadá již do osnov základního vzdělávání,“ vysvětluje Eva Nečasová. „Nejdříve jsem měla obavy z toho, jak tomu děti budou rozumět. Když jsem ale před dvěma lety pořádala experimentální příměstský tábor s tematikou umělé inteligence, pochopila jsem, že v tom problém nebude. Byla jsem překvapená, jak rychle byly schopné se zorientovat. Tehdy jsem začala přemýšlet, jak v tomto ohledu pomoci školám,“ popisuje Nečasová počátky vzniku AI dětem.
Prvním krokem je podle Nečasové dětem vůbec objasnit, co to umělá inteligence je, protože mnohdy mají i dospělí lidé velmi zkreslené představy, jak se chová a funguje. Iniciativa vychází ze čtyř základních vzdělávacích pilířů. „Je důležité přiblížit jim strojové učení a vysvětlit, že umělá inteligence je založena na datech, bez kterých by nefungovala a že je získáváme pomocí určitých zařízení. V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že je vytváříme my, lidé, tedy mohou být nějakým způsobem předpojaté.“
Při stanovování vzdělávacích cílů vycházela Nečasová s kolegy z průzkumu „Jak děti vidí AI“, který proběhl minulý rok na vzorku 200 školáků na finských základních školách. V něm byly dětem kladeny dotazy jako: Co si myslíš, že AI je? Jak si myslíš, že funguje?
„Z odpovědí vyplynulo, že nejčastěji měly děti o umělé inteligenci typické představy ve smyslu sci-fi, kdy je umělá inteligence schopná interakce se světem stejně jako lidé, umí uvažovat, má své vědomí a cíle. Snad jen dvě děti z dvou set zmínily úlohu dat,“ shrnuje Nečasová. „Průzkum momentálně probíhá i na českých školách zapojených do pilotního projektu. Zatím máme odpovědi od 200 dětí a 150 učitelů a vychází nám velmi podobné výsledky.“
Dobrý sluha, ale zlý pán
Poslední dobou je na poli umělé inteligence hojně probíraný hlavně ChatGPT od organizace OpenAI. „Je pro nás téma číslo jedna,“ potvrzuje Nečasová. Jeho spuštění v listopadu minulého roku způsobilo nevídaný rozruch. Někteří studenti velmi brzy zjistili, že bezplatná služba jim podrobně a správně odpoví na jakékoliv téma, a začali generovat obsah svých studentských prací a úkolů.
Vysoké školy si s tím neví rady, a tak dělají to nejjednodušší, co je možné: snaží se používání chatbota eliminovat. Nástroj byl nedávno zcela zakázán například na newyorských veřejných školách, některé australské univerzity kvůli této technologii upravily systém hodnocení při zkouškách, a další univerzity, například ve Francii a Indii, se přidávají.
Zakazování podle Maněny nemá smysl. „Když žák chce, cestu si vždy najde. Umělá inteligence v tomhle pro mě není nic nového, podvádělo se vždycky. Mě zajímá, proč žák podvádí, a jak ho motivovat k tomu, aby to nedělal. Je to podobné, jako když ve školách zakázali prodávat cukrovinky v kantýně. Výsledkem bylo akorát to, že děti se sebraly a šly si je koupit do obchodu naproti škole. Mnohem lepší by bylo jim vysvětlit, proč není dobré jíst každý den sladkosti.“
Proto Maněna navrhuje dopředu počítat s využitím umělé inteligence, aktivně s ní žáky seznamovat a nabádat je o výstupech a možnostech umělé inteligence přemýšlet. „Pokud učitel vymyslí zadání, které je schopna vypracovat umělá inteligence, tak si to ani nic jiného, jak podvádět, nezaslouží. Měl by vymyslet takový úkol, který rozvíjí kritické myšlení a kreativitu a který není možné jen tak bezmyšlenkovitě předhodit umělé inteligenci.“
Konec vzdělávání, jak ho známe?
„Nevnímáme to jako otázku plagiátorství, ale toho, jak by měli učitelé změnit systém zadávání úkolů. Ze zahraničí jsme převzali Průvodce ChatGPT pro učitele, který obsahuje konkrétní tipy a rady, jak nástroj využívat smysluplně v přípravě i v hodinách,“ upřesňuje Nečasová. Učitelé se v průvodci dočtou například jak použít ChatGPT a správnost vygenerovaných výsledků ověřit z jiných zdrojů, vypracovat pomocí technologie slovníček pojmů nebo při argumentaci „pro a proti” nechat děti nejdříve vyhotovit své porovnání a pak až ChatGPT a výsledky diskutovat na hodině.
„Pro mě je to něco podobného jako kalkulačka a slovník,“ uvádí Maněna. „Dětem zadávám úkoly, ve kterých vygenerují text, a pak mi napíšou, co si o tom myslí, co by přidaly, či vynechaly. Nechávám je, ať svoje nápady konzultují s umělou inteligencí.“
Jak Nečasová podotýká, jsou učitelé, kteří jsou umělé inteligenci ve výuce otevření a snaží se s ní v hodinách aktivně pracovat, ale existují i tací, kteří jsou apriori proti. „Je nám samozřejmě jasné, že přicházíme ve chvíli, kdy je školství ve složité situaci. Spousta škol najíždí na novou informatiku, která není v kurikulu explicitně zmíněná, takže to může některým připadat jako zbytečnost nebo nesmysl. Navíc zvláště na základních školách chybí učitelé s aprobací v informatice.“
Nedávno na toto téma vydal v Americe příručku pro učitele lektor Andrew Herft. „Chtěli bychom ji přeložit a rozvířit minimálně diskusi u těch pedagogů, kteří nemají mnoho času se tím zabývat, nebo to rovnou jako možnost zahazují,“ dodává.
Cílem AI dětem je také vydat do konce roku metodiku pro všechny standardní předměty na druhém stupni základních škol. Aktuálně jsou hotové metodické materiály do mediální výchovy, které se zabývají tématem sociálních sítí a doporučovacích systémů, a přírodopisu. V něm děti v rámci lekce využívají aplikaci Pl@ntNet. „Probíhá to tak, že děti prozkoumají, jaké rostliny ve škole rostou, pomocí aplikace je identifikují a najdou si o nich další informace. Nakonec zhodnotí, jestli je o ně správně postaráno, jestli třeba nestrádají, a proč,“ líčí Nečasová.
