Dvoumetrový „Rambo“, který nemá ani gram tuku navíc, adeptka na titul Miss, tatínek s třemi dětmi nebo odhodlaná dáma s postižením. Ti všichni se vrhají vstříc dobrodružství, jehož hlavním úkolem je jediné - Naučit se přežít. V přírodě či ve městě, stačí si vybrat. Krizová chvíle může přijít během vteřiny. Amar Ibrahim a jeho společnost Outdoor Survival pořádá kurzy přežití všemožných úrovní pro dospělé i děti. „Zájem je teď velký i o kurzy přežití ve válečné zóně. Když začal konflikt na Ukrajině, zájem vzrostl o sto procent,“ přiznává pro SJ News šestapadesátiletý podnikavý chlapík z Domažlic.
V dětství hltal dobrodružné knížky o indiánech. Byly nedostatkovým zbožím, když se k nim tedy dostal, studoval každou maličkost. S dědečkem navíc v každé volné chvíli chodil do lesa, byl nadšený a rád, ani ve snu netušil, jak se mu jednou všechno bude hodit. Později se vyučil jako automechanik, k tomu ale v roce 2005 začal v džípu z druhé světové války vozit klienty po místech spojených s boji, stejně tak se vydával se zájemci po stopách tehdejší železné opony v západních Čechách. A aby se snad nenudil, střihl si i některé armádní kurzy přežití.
Že by ho jednou podobné aktivity mohly živit? To byla spíš náhoda. „Známí se mi svěřili, že chtěli na kurz přežití AČR do Vyškova, jenže je tam nevzali, protože prý byl jen pro novináře,“ vypráví Amar Ibrahim. Nechtěl je zklamat, možná to byla i trochu výzva, a tak se rozhodl jim kurz s kamarádem, s kterým měl z této oblasti zkušenosti, udělat. „Byl to takový sranda kurz, jenže všechno se rozneslo a začali volat další lidé. Tak jsem si řekl, že to přidám jako další produkt do nabídky své zážitkové firmy,“ vzpomíná.
Pak vše nabralo rychlé obrátky, zájem rostl, a nakonec se Outdoor Survival stal samostatnou jednotkou. „Říkal jsem si, že to bude bavit nejen lidi, ale i mě. Tak by to přece mělo být,“ svěří se. Na startovní čáře stál s kamarádem, počet spolupracovníků ale rostl. Hlavní sezona běží od března do října, kurzy jsou každý víkend a k dispozici má Outdoor Survival pět hlavních instruktorů. „Máme i zdravotní instruktory, co létali v Afghánistánu ve vrtulnících,“ říká pyšně. Připomíná ovšem, že to nejsou zaměstnanci firmy, ale pouze brigádníci.
S tím, jak společnost rostla, se pochopitelně zvyšovala obtížnost akcí. Nezůstalo totiž u jedné. Kurz přežití v přírodě má třeba čtyři úrovně, protože lidé chodili opakovaně a chtěli větší náročnost. Zájem byl i o přípravu na přežití ve městě. I když, jaký dopad by měl třeba na život v Praze například několikadenní výpadek proudu, to si snad ani nechce představit. Nikdo neodhadne, jak by se lidé začali chovat a kdy by došlo třeba na rabování...
Outdoor Survival dělá i akce pro firmy, pořádá teambuildingy s tematikou přežití, pořádá přednášky i workshopy. Naopak armádní kurz přežití byl spíš okrajovou záležitostí. „Vzhledem ke konfliktu na Ukrajině jsme ale udělali kurzy přežití ve válečné zóně, o ty je zájem, stejně jako o dětské a junior kurzy. Dětské kurzy na jaro už jsou vyprodané,“ těší podnikatele. „Děti se vracejí, nechtějí k moři. Maminky se tomu často diví,“ vypráví Amar.
Z každého slova je znát, že nezanedbá sebemenší maličkost, chce, aby spokojenost účastníků byla maximální. I když jeho samotného vše stojí ohromnou porci sil. „Musíte mít oči všude, chlap se sekne mačetou a vy musíte okamžitě jednat. Na bezpečnost dbáme, všichni jsme zdravotníci,“ tvrdí podnikatel. Přiznává, že po kurzu si rád sedne, má toho dost. Každé nové dobrodružství ho ale nakopne znovu a znovu.
Příhod, na kterými kroutí hlavou, má více než dost. Vznikla by kniha, která by nenudila. Příběhy veselé i vážné, vybral by si každý. „Stalo se mi, že v kurzu ráno chyběl chlap, s ním zmizela i mapa a buzola. Když se objevil, chtěl jsem ho seřvat, on mi ale vysvětlil, že si byl zaběhat. Dal si prostě dalších deset kilometrů. To se mi v životě nestalo. Na konci kurzů lidé odpadávají a on šel běhat,“ směje se a připomíná, že obvyklejší je situace, kdy se lidé svěří, že za den ušli osm kilometrů, což se jim prý nikdy nepovedlo.
PŘEČTĚTE SI: Lékaři ze dvou kontinentů pomáhají ukrajinským uprchlíkům s rakovinou díky rumunskému startupu
Když Outdoor Survival odstartoval, ani ve snu ho nenapadlo, že si zrovna pořádáním kurzů přežití bude vydělávat. „Nahrává mi doba. Každou chvíli se něco stane a lidé se chtějí připravit na všechno možné, chtějí umět přežít. Mám tu práci každopádně rád a snažím se ji dělat poctivě. A taky musím uživit rodinu,“ svěřuje se. Nežije si zle, ale těm, kdo by třeba záviděli, že se topí v luxusu, posílá jasný vzkaz. „Kolik si vydělám, to nechci komentovat. Každý by si měl uvědomit, že od listopadu do února kurzy jsou jen minimálně, a tak ve zbytku roku musím vydělat tolik, abychom pokryl náklady domácnosti.“
Navíc konkurence nespí, dokonce se stalo, že někdo okopíroval ceny, napodobil značku. Amar Ibrahim se poradil s právníkem a makal dál. A odměnou mu je rostoucí zájem lidí. „Od listopadu do února ale máme většinou zavřeno. Všichni chtějí přežít, ale nesmí být zima,“ směje se. Do speciálních kurzů se hlásí málo lidí, minimum pro to, aby kurz měl smysl, je deset účastníků. Vše se musí vyplatit oběma stranám, náklady pořadatelům rostou. „Dělali jsme akci i pro 150 lidí. Chodili po skupinách po stanovištích a získávali body. A najednou vidíte, že namakanej vousatej „Rambo“ se neobejde bez malinkého kluka, co toho zvládne daleko víc,“ vykládá pořadatel kurzů přežití.
To, že kývne na nabídku udělat speciální kurz, není pravidlem. A můžete nabízet pohádkovou sumu, stejně můžete dostat košem. „Majitel firmy po mně chtěl, aby třicet lidí pět dní nemělo co jíst. A pak jsem jim měl najednou opéct prase. Tak jsem mu odpověděl, že jediným výsledkem bude, že se ti lidé pozvrací,“ naznačuje, proč dal zadavateli zakázky košem, když objednatel nechtěl z požadavku ustoupit. Nebo se stane, že se na poslední chvíli změní zadání a mohl by být problém s bezpečností. „To pak říkám, že změny udělat nemohu. Když na nich trvají, nezbývá než říct, tak se sbalte, já vám vrátím peníze. Nechci lidi sdírat, chci je něco učit,“ tvrdí Amar Ibrahim. Každou skupinku si prý dopředu otipuje, nikdy by nevedl kurz přežití pro extrémisty. „Kouknete se na facebook a ledacos poznáte,“ přesvědčuje.
Sám se setkává s tím, že si občas kvůli svému jménu vyslechne rýpanec, jaký že je vlastně Čech. „Někdo si dává všude českou vlajku a českého lva, ale když hrají českou hymnu, mají ti lidé žvýkačku v hubě. Já jsem sice Čech jen z máminy strany, narodil jsem se v Čechách, ale vlajku vyvěšuji při každém výročí. Češi by se měli naučit být hrdí, nejen když se vyhrává ve fotbale či hokeji,“ tvrdí.
Když už přišla řeč na kurzy samotné. Po patnácti letech došlo k jejich zdražení o tisíc korun. Rostly náklady, často i o sto procent. „Setkávám se s tím, že mi někdo řekne, že pět tisíc za tři dny je nějak málo. Říkají: Byl jsem na kurzu vaření a tam po mně za pár hodin chtějí čtyři tisíce. Stane se, že jim mé kurzy přijdou laciné. Nikdy se mi ale nestalo, že by mi někdo řekl, že jsou kurzy Outdoor Survival drahé," říká s úlevou, a to ještě děti na kurzy bere zdarma.
„Ale ne, když chce frajer na kurz a posbírá děti z celé ulice,“ zdůrazňuje otec tří dětí. Počet ratolestí na kurzu neřeší v tom směru, že třeba u vstupu do zoo je rodinné vstupné pro dospělé a dvě děti. A co s třetím? „Přece chcete zážitek pro všechny a jedno dítě nenecháte doma,“ dodává a s hrdostí hlásí, že se syn potatil a rád vyráží na kurzy s kamarády. „Základ je nikoho nenutit. Když chtějí do lesa, tak jedou se mnou. Nesnáším, když táta tlačí na syna. Já chci, aby děti byly šťastné, musejí dělat to, co je baví, a nemusí z nich být zrovna inženýr.“
Šéfovi Outdoor Survival je šestapadesát, nehádali byste mu je ani náhodou, ale když už přišla řeč na věk, do kdy se vůbec dá podobnou aktivitou živit? „Budu to dělat, dokud to půjde a bude mě to bavit. Sleduji v televizi kurzy přežití od SAS a tam je chlapíkovi skoro sedmdesát. Samozřejmě musím hlídat, abych byl zdravý. Spíme venku, nemůžu se nachladit, věk je nepřítel. Co jsem dřív třeba skákal, teď slézám, a taky člověk hůř vidí. Ale že bych si stanovil třeba hranici šedesáti let, to ne,“ dušuje se energií nabitý podnikatel.
Přitom před pár lety mu vůbec nebylo do smíchu. Během covidu si vyzkoušel krizové chvilky na vlastní kůži. „Nevešel jsem se do tabulek ohledně podpory firem, nemohl jsem o nic požádat,“ pokrčí smutně rameny nad tím, že jej minula státní pomoc. „Psal jsem knížku, proplouval jsem, jak to šlo. Byl to kurz přežití v praxi,“ vzpomíná s úlevou, že těžkou chvíli překonal.
Pomoci Outdoor Survival mohou nabídky od partnerů a firem, kteří mají zájem propagovat v rámci kurzů své výrobky. „Podmínkou je, že si ty věci vyzkoušíme a když se osvědčí, jdeme do toho. Když věc nefunguje, tak ne. Nepošpiním svoji značku, a co víc, když půjde o přežití, tak by to byl přece průšvih, člověk by mohl přijít o život,“ tvrdí rezolutně. S tím, že v případě dohody chce, aby firma vybavila instruktory – jde třeba o svítilny, čelovky, filtry na vodu nebo obuv. „A klient dostane voucher na slevu, aby si tu věc mohl koupit. Peníze v hotovosti nechceme, když nás vybaví a účastníkům kurzů dají slevu, budeme spokojení,“ opakuje.
Vědět o sobě dává firma různým způsobem. Jednou z forem jsou rozhovory, díky kterým je Outdoor Survival vidět. „Máme samozřejmě internetové stránky, jsme na facebooku, ale třeba billboardy a TikTok, to není nic pro mě,“ přiznává, s tím, že dobře ví, že sociální sítě jsou v současné době nutností.
Občas se také stane, že účastník kurzu překvapí pořadatele a vyřeší problém, který je trápí. Co následuje? „Slevu do našeho shopu dáváme všem účastníkům, možná takovému člověku přidáme za odměnu nášivku,“ směje se Amar Ibrahim. Dobře ví, kolik strašáků současná doba má. „Energetický kolaps, ekonomický kolaps, pandemii, válku, jsou tu živelné katastrofy. Hodně čtu deníky vojáků z první světové války, to nebyli žádní švejkové. Když čtu o koncentrácích, je to tu pro nás procházka růžovým sadem. Splachujeme pitnou vodou, jídlo koupíme na každém rohu,“ naznačuje, že poslední desítky let obyvatelstvo pořádně rozmazlily.
Pochopitelně je rád, když je o kurzy jeho firmy zájem. Vždycky prý ale zdůrazní všem účastníkům, že doufá, že jeho rady nebudou muset nikdy využívat v praxi. „A kdyby k tomu náhodou došlo, tak si mají vzpomenout, co jsem je naučil,“ usměje se chlapík
Válečný konflikt na Ukrajině bohužel způsobil, že platí právě vyřčená slova. Sám Amar nejprve Ukrajinu podpořil, když byl zájem o lékárničky, evakuační zavazadla. Na východ poslal i uniformy. „Lidé si najednou ještě více uvědomili, v jak křehké době žijeme. Zájem o kurzy vzrostl o sto procent,“ tvrdí Amar Ibrahim s tím, že zmíněný konflikt je hotovou katastrofou. Následně z postižené země dostal ale i zpětnou vazbu od účastnic jeho kurzu, jak se jim nasbírané zkušenosti hodily. „Před pár lety jsem měl na kurzu Ukrajinky. Přišla mi od nich zpráva, že mi děkují za to, že jsem je naučil používat škrtidlo, zastavit krvácení, stejně jako práci s vysílačkami. V tu chvíli člověka potěší, že v těch lidech něco zůstane a kurzy splnily účel.“
Občas ho naopak noví účastníci kurzů zaskočí. „Stalo se, že člověk řekl: Hele, já nemám rád přírodu, nemusím ani vás, ale chci se něco naučit, kdyby se něco stalo,“ vzpomíná šéf Outdoor Survival. Nováčka proto ihned vyvedl z omylu, že jeden třídenní kurz stačí sotva na nejzákladnější věci. „Odpověděl jsem mu, ať se nezlobí, ale za tři dny se toho nedá moc naučit. To je podobné, jako když někdo bude dva dny jezdit autem a bude si myslet, že umí řídit. To, co vám ukážeme, si pak musíte sám procvičovat,“ dodává Amar Ibrahim.
Hledá i další cesty, jak rozšířit nabídku kurzů, jejichž cena startuje na pěti tisících za osobu. „Teď uvažuji o tom, že v létě přidáme do nabídky kurz vaření v lese,“ usmívá se milovník jízdy džípem a také dobrého jídla. V tomhle směru si nemůže vynachválit kulinářské schopnosti manželky. Uvědomuje si přitom, jaký poklad ve své ženě našel. A taky dobře ví, že by byla ráda, kdyby s ní v létě pravidelně vyrážel na dovolenou.
V tomhle směru to ale ponděkud skřípe. Sezona kurzů přežití frčí naplno a byl by hřích odmítat zakázky. „Doma vědí, že jsem akční a na pláži by mě to bavilo možná tři dny. Manželka mi nadává, že s nimi nejedu na dovolenou. Loni jsem ale po pěti letech u moře byl,“ snaží se obhájit podnikatel. „Vypadá to, že mě tyhle věci nemrzí, ale já si to samozřejmě všechno uvědomuji. Jen sezona je v plném proudu, věnuji se firmě, je třeba vydělat na dobu, kdy kurzy nebudou," vysvětluje, proč místo letního odpočinku tvrdě maká.
Lenošení si ale neužije ani v zimě. „Únava zmizí a po pár dnech mě stejně napadne, že by bylo fajn, kdyby už zase byly nějaké kurzy,“ směje se.
PŘEČTĚTE SI: Čeští Vrgineers dodali na Ukrajinu letecký simulátor pro piloty Suchojů. Je extrémně skladný
