Umělá inteligence i opice jsou na tom stejně. Na svá díla nemají práva
Autorská práva jsou spojena s faktorem lidství. Opice tak na své selfie nemá jako autor žádný nárok. (Ilustrační foto: Pixabay.com)

Umělá inteligence i opice jsou na tom stejně. Na svá díla nemají práva

7. dub 2023 Ondřej Černý 6 min

Zadáte umělé inteligenci požadavek, aby složila hudební hit. Dáte jí k dispozici hudební žánr i jména a písničky skupin a interpretů, u kterých se má inspirovat. Umělá inteligence skutečně vytvoří dílo, které má potenciál zbourat hitparády. Pokud se ale těšíte na to, že se i jako one-hit wonder zajistíte do konce života, přichází smutná chvíle pravdy. Díla vytvořená AI nemají, a zdá se, že do budoucna zatím ani nebudou mít nárok na autorskou ochranu.

Technologie umělé inteligence, které dokáží vytvářet obsah v nejrůznějších podobách (textová, vizuální, zvuková), jsou trénovány na velkém množství už existujících děl, která v minulosti vytvořil člověk. Díky strojovému učení jsou tyto technologie ze svých namemorovaných poznatků schopny vytvářet nový obsah. Vyvstává však otázka, zda je takto vytvořené dílo chráněno autorským právem a zda je možné registrovat díla vytvořená jak člověkem, tak umělou inteligencí.
Americký úřad pro autorská práva (USCO) nedávno v této souvislosti vydal nové pokyny, které se týkají právě děl vytvořených pomocí nástrojů umělé inteligence. Mohou být způsobilá pro ochranu autorských práv, ale zásadní je rozhodující vliv člověka.

Lidský faktor

V rozhodování federálního úřadu fungujícího od roku 1870, který je pověřen správou systému registrace autorských práv, nejde o žádnou novinku. Už v roce 2018 úřad obdržel žádost o registraci vizuálního díla, které žadatel označil za „autonomně vytvořené počítačovým algoritmem běžícím na počítači“. Žádost zamítl, protože shledal, že dílo neobsahuje žádné autorství člověka. Po sérii administrativních odvolání vydala revizní komise úřadu konečné rozhodnutí, které potvrdilo, že dílo nemůže být zaregistrováno, protože bylo vytvořeno „bez jakéhokoliv tvůrčího přispění lidského aktéra“.

Novějším případem byla registrace díla obsahujícího prvky, které vytvořili lidé v kombinaci s obrázky stvořenými AI. Letos v únoru USCO dospěl k závěru, že román složený z textu vytvořeného člověkem v kombinaci s obrázky generovanými službou AI Midjourney představuje autorské dílo, ale jednotlivé obrázky samy o sobě nemohou být chráněny autorským právem.

Vizuální umělkyně Kristina Kashtanova pomocí AI vytvořila grafický román Zarya of the Dawn (Foto: Creative Commons)

Podobných podání úřadu v posledních týdnech chodí stále více. Umělá inteligence v nich bývá označována za autora nebo spoluautora díla. Podle stanoviska úřadu ale nemají tato díla šanci na úspěch, protože zavedená praxe počítá s tím, že autorská práva mohou chránit pouze materiál, který je výtvorem lidské tvořivosti. Nejzásadnější pro USCO je, že pojem „autor“, který se používá jak v americké Ústavě, tak v autorském zákoně, vylučuje osoby, které lidmi nejsou.

Případ fotografie

V zásadním případu týkajícím se autorství stanovil Nejvyšší soud, americká obdoba českého Ústavního soudu, že „nelidé“ nemají výlučná autorská práva na svá díla. V případu Burrow-Giles Lithographic Co. v. Sarony obžalovaný obviněný z pořizování neoprávněných kopií fotografie tvrdil, že rozšíření ochrany autorských práv na fotografie učiněné Kongresem bylo protiústavní, protože „fotografie není textem, ani ji nevytvořil člověk,“ ale fotoaparát.

Soud s tímto tvrzením nesouhlasil a rozhodl, že „neexistuje pochybnost“ o tom, že fotografie podléhají autorskému právu, „pokud představují původní intelektuální koncepci autora“. Toho soud definoval jako někoho, „komu cokoliv vděčí za svůj původ; původce; výrobce; toho, kdo dokončí vědecké nebo literární dílo." Opakovaně označoval takové autory za lidi, popisoval je jako třídu „osob“ a autorské právo jako „výlučné právo člověka na produkci jeho vlastního génia nebo intelektu“.

K podobnému závěru dospěly i federální odvolací soudy při výkladu textu autorského zákona, který poskytuje autorskoprávní ochranu pouze „autorským dílům“. Kniha obsahující slova „napsaná nelidskými duchovními bytostmi“ tak dle soudu může požívat autorských práv pouze v případě, pokud v ní existuje „lidský výběr a uspořádání“. V jiném případě soud rozhodl, že opice nemůže zaregistrovat autorská práva na fotografie, které pořídí fotoaparátem, protože autorský zákon odkazuje na autorovy „děti, vdovu, případně vnoučata“, na termíny které „implikují lidskost a nutně vylučují zvířata“.

PŘEČTĚTE SI: Oživí umělá inteligence dávno zesnulé umělce? Básně od člověka a neuronové sítě jsou k nerozeznání

Stroje mají smůlu

Na základě těchto soudních výroků americké úřady dlouhodobě vyžadují, aby díla žádající autorskou ochranu byla produktem člověka. Už v roce 1973 USCO varoval, že nebude registrovat materiály, které „nevděčí za svůj původ lidskému činiteli“. O jedenáct let později, v ikonickém roce 1984, úřad zdůraznil, že „pojem autorství znamená, že aby dílo bylo chráněno autorským právem, musí za svůj původ vděčit lidské bytosti.“

A v aktuálním vydání své výkladové vyhlášky úřad specifikoval, že „k tomu, aby dílo bylo považováno za autorské, musí být vytvořeno člověkem“ s dovětkem, že „nebude registrovat díla vytvořená strojem nebo pouhým mechanickým procesem, který funguje náhodně nebo automaticky bez jakéhokoli tvůrčího vstupu nebo zásahu lidského autora.“

Jednoznačně z toho vyplývá, že počítač nebo jiné technické zařízení je při tvorbě pouhým pomocným nástrojem. V případě děl obsahujících materiál vytvořený umělou inteligencí USCO posoudí, zda jsou příspěvky umělé inteligence výsledkem „mechanické reprodukce“ nebo „vlastní původní mentální koncepcí autora, které dal viditelnou podobu“. Verdikt úřadu pak bude záviset na konkrétních okolnostech, zejména na tom, jak nástroj AI funguje a jak byl použit k vytvoření konečného díla. Pokud budou tradiční prvky autorství díla vyrobeny strojem, pak postrádá nezbytnou podmínku lidského autorství a USCO mu autorská práva nepřizná.

V praxi to může vypadat tak, že technologie AI od člověka dostane pokyn a v reakci na něj vytvoří písemná, vizuální nebo hudební díla. Tradiční prvky autorství jsou vytvořeny technologií, nikoliv člověkem. Ten, aby získal od úřadu stvrzení svých autorských práv, musí mít konečnou kreativní kontrolu nad tím, jak systémy umělé inteligence interpretují jím zadané výzvy a vytvářejí stanovený obsah.

Pokud člověk umělé inteligenci zadá požadavek, aby napsala báseň ve stylu a z doby připomínající například držitele Nobelovy ceny Jaroslava Seiferta, dá se očekávat, že AI vytvoří dílo, které bude stylově odpovídat tvorbě československého básníka a budou v něm zachyceny dobové reálie. Technologie si ale sama rozhodne o formě rýmů, jednotlivých slovech i o struktuře samotného textu. Takový výstup se autorsko-právní ochrany nedočká. Jestliže ale člověk text vytvořený AI upraví do takové míry, že změny naplní standard pro ochranu autorských práv, tak součástí díla může být i část, kterou člověk nevytvořil, ale dílo jako celek nárok na ochranu autorských práv mít bude.

Letitá rozhodovací praxe USCO a soudů tak může například zhatit plány muzikantům využívajícím SongStarter, součást cloudové aplikace BandLab, která svým uživatelům umožňuje vytvářet hudbu bez placení licenčních poplatků. Na podobném principu funguje i NSynth od Googlu, napomáhající vytvářet dosud neslyšené zvuky nástrojů díky využití neuronové sítě natrénované na více než 300 tisících zvuků nástrojů. Použít tyto aplikace k tvorbě není žádný problém, ale výstup, který dají k dispozici, nárok na autorskou ochranu nezíská.

SongStarter může být dobrým pomocníkem, ale za autora jej soudy nepovažují (Foto: SongStarter)

Zásadní je podobnost

V minulosti se spíše než na proces, jakým bylo dílo vytvářeno, oblast autorských práv a jejich ochrany zaměřovala na dílo jako takové, případně na jeho jednotlivé části. Princip, na kterém fungují výstupy umělé inteligence, ale tento přístup promění. Aktuálně neplatí žádné zákony, které by po společnostech školících modely umělé inteligence vyžadovaly zveřejnění dat z jejich školících sad. Do budoucna se i v souvislosti s autorskými právy a možnými spory dá očekávat, že dojde ke změně.

Podle profesora Josepha Fishmana, který se na Vanderbilt Law School zaměřuje na autorské právo, ale i po případných změnách bude záležet především na tom, zda je nově vytvořené dílo, které je výsledkem činnosti modelu umělé inteligence, v podstatě shodné s dílem chráněným autorským právem. Kromě určení míry rozhodování člověka při tvorbě díla, na kterém se podílí i AI, tak do budoucna i nadále z pohledu autorského práva bude zásadní, do jaké míry se jedno dílo podobá jinému a nakolik tak využití totožných prvků narušuje autorská práva konkrétních tvůrců.

Technologické nástroje se tak bezesporu do budoucna stanou součástí tvůrčího procesu, ale aby mohlo dílo požívat práva na ochranu autorství, vždy musí mít člověk tvůrčí kontrolu nad dílem jako takovým a musí být tím, kdo reálně formuje jednotlivé prvky, které se s autorstvím historicky a právně pojí.

PŘEČTĚTE SI: Umělá inteligence bude mít společenské důsledky. Mladí lidé ve formativním věku zpohodlní, varuje vizionář Neff

Ondřej Černý

Další články autora →

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!
Přečtěte si dále
Související témata: Technologie
Nenechte si uplavat nové články!
Váš e-mail
Sledujte nás:
Další články