Video, komiks, virtuální i rozšířená realita. Nový multimediální program Gulag XR si klade za cíl seznámit žáky 9. tříd základních škol a studenty středních škol s tematikou gulagů a sovětských represí prostřednictvím moderních technologií. Díky unikátnímu vzdělávacímu programu mohou nahlédnout, v jakých podmínkách lidé žili, a okusit reálnou atmosféru tábora a života vězňů. Tvůrci vycházeli při tvorbě projektu z vlastních expedic do opuštěných sovětských táborů na Sibiři. Od září bude na školách dostupný zdarma.
Otrocká práce až 16 hodin denně s primitivní technikou, drsné klimatické podmínky, kdy teplota v zimě klesala až k minus 50 stupňům, minimální příděly jídla, nemoci, násilí. To všechno znamenal gulag, sovětský pracovně-nápravný tábor, do kterého se především za války dostalo i mnoho Čechů a Slováků. „Generace, která pamatuje druhou světovou válku, odchází, a s nimi odcházejí i jejich svědectví a poselství o tom, co v této době prožili. Naším úkolem je, aby jejich příběhy nebyly zapomenuty, protože to, co se jim událo, je stále velmi důležité a aktuální,“ řekl na představení programu Mikuláš Kroupa, ředitel Post Bellum a vedoucí projektu Paměť národa, který svou účastí na veřejné prezentaci podpořil nový projekt organizace Gulag.cz.
Vzdělávací program Gulag XR je složen z několika prvků, a to z badatelského komiksu s využitím rozšířené reality (žáci namíří tablet na jednotlivé stránky, přehraje se jim obsah, provede je tématem a pak vyplňují úkoly), virtuální reality, která žáky na chvíli přenese do prostředí sovětského gulagu, a dokumentárních filmů, které přibližují osudy vybraných pamětníků z Česka, Slovenska, Polska a Německa. „Ve školách, kde jsme projekt již otestovali, máme velmi pozitivní ohlasy jak od učitelů, tak od žáků a studentů,“ uvedl Štěpán Černoušek, předseda organizace Gulag.cz.
Program je variabilní a realizovatelný ve verzi vyučovací hodiny i celého výukového dne. „Učitel si může komponenty, ze kterých je program sestaven, libovolně seskládat podle sebe nebo využít jen část z nich,“ popsal Štěpán Černoušek. „Gulag XR je vhodný nejen do dějepisu, ale třeba i do zeměpisu, občanské nauky nebo literatury,“ dodal.
Žáci v průběhu programu, podobně jako badatelé, objevují jednotlivé indicie, artefakty a prameny, ať už písemné nebo hmotné, které analyzují a vytvářejí si hypotézy, a ty potom konfrontují s dalšími zdroji informací, a tak postupně odkrývají podstatu sovětského represivního režimu. Díky programu by měli lépe porozumět nebezpečí totalitních režimů a upevňovat své postoje k demokratickým hodnotám.
Zapojení nových technologií do výuky má podle tvůrců projektu potenciál v dětech probudit zvědavost a zájem o téma. „Naším cílem je, aby o tom začaly více přemýšlet, a třeba si i samy dohledávat další střípky informací,“ vysvětlil Štěpán Černoušek.
Postavit se k takto citlivému tématu s úctou a zároveň ho nijak nezlehčovat, je podle Štěpána Černouška velmi těžké. „Je to o neustálém hledání hranice, co je ještě za využití technologie možné zobrazit, a co už nesmíme překročit,“ prozradil pro SJ News. „Například když jsme testovali virtuální realitu, měli jsme tam možnost přímé interakce s vězni. Děti nejdříve vězně litovaly, ale za chvíli už se do něj snažily kopat nebo bouchat, protože jsou na takové interakce zvyklé z her. Řekli jsme si, že to v žádném případě nemůžeme dopustit, takže teď je naše VR udělané tak, že jste pouze pozorovatelem situace a nemůžete přímo interagovat s dalšími postavami.“
Opomíjené dějiny 20. století
Projekt vznikl pod taktovkou Gulag.cz ve spolupráci se vzdělávací společností Scio, německým Memorialem, polským Kolegiem východní Evropy a slovenským Post Bellum, a bude tak k dispozici i ve slovenštině, polštině a němčině. Financován je v rámci evropského programu Erasmus Plus. Zkratka Gulag XR vychází z názvu European Memory of the Gulag –eXtended Reality as an Educational Tool.
Podle tvůrců moderní výukové pomůcky není téma sovětských represí a gulagů doposud vnímáno jako součást společné evropské historie. Mezi oběťmi sovětského státního teroru přitom byly tisíce Čechů, Němců, Poláků, Slováků a dalších Evropanů. U nás a na Slovensku se jedná o téma širší veřejnosti neznámé a na českých školách se o gulazích dopodrobna na rozdíl od německých koncentračních táborů neučí.
„Jedním z důvodů, proč jsme spolupracovali s partnery v Evropě, bylo to, že Gulag a sovětské represe se netýkaly jen ruských občanů, ale měly velký přesah i mezi naše rodáky,“ nastínil Štěpán Černoušek. „V mnoha rodinách je toto téma dodnes živé, ale jak jsme zjistili na základě analýz učebnic, tak o českých a slovenských obětech sovětských represí většina z nich mlčí. Rozhodli jsme, že se tento přístup pokusíme změnit.“
„V gulagu se lidé ocitli často právě ve chvíli, kdy hledali cestu na svobodu před nacistickým Německem, které nás přepadlo a okupovalo. Doufali, že když přejdou hranice do Sovětského svazu, budou moct s armádou bojovat proti Hitlerovi, a na místo toho byli odesláni do tábora,“ upozornil Mikuláš Kroupa. Když se po konci války vrátili a varovali před sovětským režimem, nebyli vyslyšeni. V roce 1948 se Československo stalo na dlouho komunistickou zemí a mnoho z těchto lidí u nás skončilo opět v uranových dolech. O gulazích se začalo znovu mluvit až po roce 1989.
„Ukazuje se, že téma perzekucí proti Čechům bylo ještě širší, než se původně myslelo, zavíráni a popravováni byli už ve 20 a 30. letech, a to například ti, kteří se usadili v Rusku už v 19. století nebo dělníci, kteří odešli do Sovětského svazu kvůli krizi ve 30. letech, a nakonec našli nejen práci, ale i smrt. Jejich příběhy až teď postupně vycházejí na světlo,“ doplnil Štěpán Černoušek.
Na obsahové náplni projektu spolupracoval Gulag.cz také s ruským sdružením Memorial, nositelem Nobelovy ceny za rok 2022. „Jsem rád, že tak podstatné a těžké téma je pojato jak mezinárodně, tak interaktivně, což je důležité obzvlášť pro mladou generaci. Znamená to také podtržení české solidarity s kolegy z Memorialu a s kriticky mluvícími a myslícími lidmi v Rusku, kterých sice není málo, ale kteří se ocitli pod obrovským tlakem masy zmanipulované Kremelskou propagandou,“ komentoval šéfredaktor Českého rozhlasu Plus a bývalý zpravodaj v Rusku Josef Pazderka, který byl rovněž hostem veřejné prezentace GULAG XR.
Expedice do nejodlehlejších částí Sibiře
Model gulagu, do kterého mohou žáci prostřednictvím virtuální reality nahlédnout, je rekonstrukcí postavené na zjištěních z expedic, které tvůrci programu k opuštěným lágrům v posledních letech podnikli. „Myšlenka věnovat se tomu dozrávala hodně dlouho. Do Ruska jsem začal jezdit už v roce 1994, a protože mě oslovilo, začal jsem studoval rusistiku, a zjistil jsem, že přes všechna ta negativa, co jsou s Ruskem spjatá, je to země, která je nesmírně zajímavá,“ vzpomínal Štěpán Černoušek.
„Později jsem navštívil některá místa spojená se sovětskými represemi, jako například Solovecké ostrovy, kde vznikl první tábor gulagu. Postupně ve mně narůstala zvědavost, jak to tehdy bylo, a proč se o těchto místech a historii tolik nemluví. Když jsem se potom díval na satelitní snímky na Googlu, a viděl jsem všechny ty zbytky táborů a nedostavěné železnice, uvědomil jsem si, že je jich tam hrozně moc a je škoda, že se o ně nikdo nezajímá. Nakonec jsem se rozhodl, že se tam vypravím a detailně zmapuji, jak tato opuštěná místa vypadají,“ vyprávěl badatel, který vyrazil na první expedici v roce 2009 a následovalo několik dalších výprav.
Během mnoha let, kdy gulagy fungovaly, se jejich podoba měnila. Zrekonstruovaný model tábora ve VR svou podobou odpovídá gulagu z 50. let. Nejzachovalejší pozůstatky jsou k nalezení podél tzv. „Mrtvé trati“, která byla stavěna v letech 1947 až 1953. „Po smrti Stalina byla práce na trati prohlášena jako neúčelná a okamžitě ukončena. Proto na místě zůstala spousta vybavení, dokumentů a osobních věcí vězňů, takže z archeologického hlediska je to pro nás nejcennější a vycházeli jsme právě z toho,“ upřesnil Štěpán Černoušek. Tato nikdy nedostavěná železniční trať měla spojovat sibiřská města Salechard a Igarka. Celá plánovaná trasa měla dosáhnout délky kolem 1300 km a na stavbě pracovalo odhadem až 100 tisíc vězňů.
Gulag XR připravovalo sdružení Gulag.cz poslední tři roky. „První rok byl obdobím slepých uliček a tápání, v druhém jsme už zhruba věděli, jakým směrem bychom chtěli jít, a poslední rok získal náš nápad konkrétní obrysy a tvar,“ řekl Štěpán Černoušek. Programu pro školy předcházelo virtuální muzeum mapující gulagy s využitím 3D animace.
Letos v květnu spustila organizace workshopy pro učitele i prezentace pro veřejnost. Od září 2023 bude celý program pro školy dostupný zdarma. „Kromě toho, že chceme Gulag XR dostat do co nejvíce škol, plánujeme v příštím roce velkou výstavu, kde virtuální realitu zpřístupníme většímu počtu návštěvníků, budeme vzdělávací program překládat do více jazyků a rádi bychom vyjeli i na další expedice a pokračovali ve zpracování příběhů lidí, kteří gulagy prošli a které nejsou u nás moc známé. V samotné virtuální realitě máme zatím prohlídku pár míst, takže určitě budeme vylepšovat i to, chtěli bychom postupně udělat průchozí celý tábor,“ shrnul plány organizace Gulag.cz Štěpán Černoušek.
Co to byl gulag?
Systém pracovně-nápravných táborů začal v Sovětském svazu vznikat již od roku 1919 a jejich celkový počet se odhaduje až na 30 tisíc. Velkou část vězňů gulagů tvořili zcela nevinní lidé zavření z nejrůznějších politických důvodů, na základě smyšlenek, pouhé národnostní příslušnosti nebo dokonce i bez zjevné příčiny. Svůj největší „rozkvět“ zažily gulagy za Stalinovy vlády, kdy tábory prošlo nejméně 8 milionů lidí.
Odhady historiků uvádějí celkový počet vězňů na 15 až 18 milionů, z nichž nejméně 1,5 milionu svůj pobyt v táborech nepřežilo. Vězni byli využíváni na těžbu dřeva, práci v dolech či práci na různých gigantických stavbách, jako jsou přehrady, silnice nebo železniční tratě.
Po smrti Stalina v roce 1953 počet vězňů výrazně poklesl a oficiálně byly gulagy zrušeny v roce 1960. Ovšem i poté existovala řada pracovních kolonií, kde byli drženi i političtí vězni či sovětští disidenti, i když ne již v tak otřesných podmínkách a takovém počtu, jako za Stalina.
