Má doktorát z umění a její designové návrhy berou dech. Ale stejně tak byste ji našli, jak ryje zahradu obklopená svými milovanými slepicemi. A navrch se svérázné Tereze Janečkové povedlo tyto dva zdánlivě neslučitelné světy spojit ve svůj životní startup – unikátní designový mobilní kurník. Projekt CocoKarl momentálně hledá investora, aby se mohla rozjet sériová výroba, a slepice se co nejdříve nastěhovaly do svého vysněného bydlení. A třeba i vyrazily do měst.
Pozornost upoutá už jen název mobilního kurníku CocoKarl, který s hravostí odkazuje na dvě módní ikony Coco Chanel a Karla Lagerfelda. A co teprve hlavní myšlenka celého projektu – šťastné slepice i šťastní lidé. Jedni získají díky mobilnímu kurníku pohodlné, bezpečné a prostorné prostředí, respektující jejich přirozené potřeby, druzí získají čerstvou snůšku zdravých přírodních vajec každý den, nový koníček a dobrý pocit, že dělají něco pro zachování přírody pro další generace.
CocoKarl designérky a chovatelky Terezy Janečkové v sobě propojuje všechno, na čem záleží, a na co si jen vzpomenete: etiku chovu zvířat, design s přírodou, technologii s tradicí, město s venkovem, zdravou výživu a ekologickou produkci vajec s recyklací či problematikou plýtvání potravinami.
Od počítače na dvorek
S humorem sobě vlastním říká Tereza Janečková hned na úvod, že když se něco nepovede, je nejlepší nazout si holínky, vzít vidle a jít kydat hnůj. A přesně to udělala před lety, když si uvědomila, že práce v korporátu ji přestala naplňovat. Skvěle rozjetou kariéru umělkyně by autorce kurníku přitom asi kdekdo záviděl.
Z jejího širokého portfolia by se dala vypíchnout například tvorba designové identity pro značku Sens, vedení kreativního týmu ve startupu Mana (kde také čerpala zkušenosti, jak rozjet vlastní podnikání), pozice art directorky ve francouzské reklamní agentuře HAVAS nebo vizionářský projekt v oblasti udržitelnosti pro BMW. V roli Creative leadera vedla také kreativní design tým v nadnárodní korporaci VMLY&R.
„V roce 2015 jsem nicméně začala pociťovat první příznaky toho, že dojíždět do Prahy za prací je pro mě vyčerpávající, neekologické a neekonomické,“ přibližuje Tereza Janečková. O dva roky později potom korporát opustila a začala se naplno věnovat své vizi reinkarnaci chovatelství.
Nebyl to ale útěk jen tak do neznáma. Tereza Janečková strávila celé dětství doslova obklopena slepicemi, a to na menším hospodářství po své prababičce v Dubči za Prahou. „Ke zvířatům, a obzvláště ke slepicím, jsem měla vždycky vztah. Je to pro mě od mala zvíře, které je velmi inteligentní a ve všech ohledech zajímavé. Přestože nepotřebuje téměř žádnou speciální péči, snáší vajíčka, která se dají bez zaváhání označit za geniální potravinu. Všechno pochází původně z vejce, jsou jako vesmír,“ shrnuje.
Co se týče jejich distribuce, prodává chovatelka čerstvá domácí přírodní vejce přes finský Wolt a připravuje se také spolupráce s Foodora (dříve Dáme jídlo). Nejvíce ale momentálně dává přednost setkání s lidmi a vejce sama zaváží do bio obchodů nebo si je zájemci vyzvedávají na hospodářství. Dříve využívala i rozvoz přes Rohlik.cz.
Matka Tereza slepic
Slepice považuje autorka projektu CocoKarl za domácí mazlíčky, kteří se dají vycvičit stejně jako například pes nebo kočka. „Jako dítě jsem měla slepici Pipinu. Když jsem přiběhla ze školy, hodila jsem aktovku do kouta a ona za mnou na zavolání přiběhla a sedla si. Také jsem slepice učila skákat přes překážky nebo hrát na klavír a všechny moje pokusy dopadly úspěšně,“ vzpomíná. „Na klavír to zkoušeli i jiní chovatelé ve světě tak, že slepicím pokládali zrníčka na klávesy, na které měly hrát, a ony se to postupně naučily i bez zrní.“
Pověst hloupého zvířete má slepice podle Terezy Janečkové zcela nezaslouženě. „Je dokonce dokázané, že slepice dokáže i počítat. Stačí mít se zvířetem jen trpělivost, a tak se mohou vymýtit všechny předsudky nebo pověry o tom, že slepice není nejbystřejší a člověk je pán tvorstva.“
A co bylo podle Terezy Janečkové dřív? Slepice, nebo vejce? Na věčnou otázku, která trápila už antické filosofy a kterou autorce kurníku i věčně pokládají novináři, odpovídá se smíchem po svém. Kohout. A ještě předtím dinosaurus. A co bylo v jejím případě dříve? Slepice, nebo design? Odpověď není stejně jako v přechozím případě vůbec jednoduchá.
Jak již bylo řečeno, Tereza Janečková sice vyměnila teplo kanceláře za dvorek se slepicemi, ale designérkou se původně stala právě kvůli nim. První verzi mobilního kurníku navrhla už jako dítě a design šla posléze studovat, aby mohla kurník jednou doladit k dokonalosti. CocoKarl je tedy dětský sen, který se slepičí krůček po krůčku stává realitou. A momentálně mu schází už jen jediné: investor.
Zadarmo ani kuře nehrabe
Mobilní kurník v současnosti vlastní čtyři chovatelé a Uměleckoprůmyslové museum v Praze, kde v depozitáři chovají slepice zaměstnanci. Před pandemií Covid-19 byl s investorem vypracovaný návrh sériové výroby, nicméně vzhledem k situaci nakonec padl.
„Většinou když je mobilní kurník někde vystavován, je o něj velký zájem, ale projekt bohužel zatím nemohl vzniknout tak, jak bych si já představovala. Sériová výroba kurníku může fungovat jen s investorem,“ upozorňuje Tereza Janečková, která se nevzdává a s hledáním investora intenzivně pokračuje. „Spojení technologie a přírody může být pro současné (eko) investory velmi přitažlivé,“ doplňuje.
„Moje myšlenka komunitního života je od počátku silná. Lidé chtějí čerstvá domácí přírodní vejce, domácí chovy a soběstačné hospodářství, ostatně i ekonomická krize přispěla k tomu, že se zase vracíme zpátky k našim zahrádkám. Věřím, že doba CocoKarl přichází, a najde se investor, který projekt vezme pod svá křídla.“
Finální prototyp, mobilní designový kurník páté generace, je vhodný pro jakýkoliv terén a každý si ho může lehce sám složit i rozložit. „Je to kousek, který musíte jako chovatel či chovatelka mít. Vymyšleno je to jako skládačka v IKEA stylu, přijde vám to domů v krabici a celá rodina to za chvilku postaví,“ popisuje první majitel mobilního kurníku Petr Kukla.
CocoKarl nepřináší revoluci, ale Cocoluci
Během let Tereza Janečková průběžně vylepšovala recyklované materiály, ze kterých je kurník sestaven, pojízdná kola a uspořádání vnitřního řešení. Do kurníku se tak vejde deset slepic i s kohoutem a v zadní části se nachází ještě odchovna pro kvočnu s kuřaty. „Takto by si mohli lidé odchovat celý nový chov do dalšího mobilního kurníku. V pohodě by uživil až pětičlennou rodinu, a navíc je to pro všechny členy domácnosti radost,“ vysvětluje designérka a zdůrazňuje, že se slepicemi je především spousta legrace. „Jsou to moje parťačky, ráno mě budí, přežívám s nimi zimu anebo mě baví poslouchat, jak při snášení vajíček zpívají svou hymnu, kterou umí ve více tóninách.“
K výhodám pojízdného kurníku patří i ochrana před vetřelci, jako jsou dravci, kuny a lišky, se kterými se většina chovatelů potýká až bolestně často. I osobní zkušenost Terezy Janečková, kdy jí kuna vyvraždila celý rod slepic, byla jedním z impulsů vedoucích k vytvoření kurníku, kde jsou slepice dobře uschovány a kam se žádný nežádoucí host nedostane.
Samotná vize slepic chovaných ve městech, kterou by chovatelka s mobilním kurníkem ráda přivedla k životu, se může na první pohled zdát jako utopie, ale opak je pravdou. „Není to nic nového, už ve 30. letech byly normální městské dvorky s kurníky,“ uvádí.
„Kurník se dá jednoduše posouvat a tráva díky posunu vždycky zase doroste. Znamená to návrat lidí k přírodě, zkvalitnění života ve městech a zachování městských parků, což je teď obzvláště důležité, protože současný trend je takový, že lidé stále přibývají a příroda ubývá.“ Využití by mohl najít i ve školství. „Představte si mobilní kurník na školním dvoře,“ ilustruje Tereza Janečková. „Byl by to skvělý způsob, jak děti vést k péči o zvířata a lásce k přírodě, a ukázat jim jiný způsob života než počítač, mobil a tablet.“
Letos v září bude možné zhlédnout mobilní kurník ve Zlíně na výstavě Nový zlínský salon a o svůj příběh se Tereza Janečková podělí v červnu na FuckUp Nights v Praze. A co je podle ní nejlepší fuckup? „Uklouznout na exkrementech vlastních slepic a projet se na nich po celém hospodářství od začátku na konec a po cestě ještě nabrat slepici a kohouta,“ směje se.
PŘEČTĚTE SI: Prototyp kultivovaného masa je hotový. Mewery ho vyvinulo kombinací buněk prasat a mikrořas
