„Náš virtuální koučink nemá konkurenci.” Železnou kouli dělily minuty od otevření franšíz, místo toho představuje digitální tělocvičnu

„Náš virtuální koučink nemá konkurenci.” Železnou kouli dělily minuty od otevření franšíz, místo toho představuje digitální tělocvičnu

Matyáš Vejskal 23. pro 2020 10 min

Když Michal „Radar” Vrátný v roce 2011 začal trénovat posilování s legendární ruskou činkou, dnes známou jako kettlebell, asi nepředpokládal, že o pár let později zboří rekordy českého Hithitu kampaní „Online koučink, co má koule”. V prosincovém rozhovoru, během kterého se vybraná částka přehoupla přes metu 3 milionů korun, Michal vypráví o tom, jak byl jen krůček od založení několika franšíz posilovny Železná koule a jak si trénink bez osobního kontaktu se studenty nedokázal do nedávna představit. Hodně se však za posledních pár měsíců změnilo a Michalovi se kromě nejrychleji vybraného milionu na Hithitu povedlo to, co můžeme označit za digitalizaci tělocvičny.

Z ajťáka tělocvikářem

Michale, my dva jsme se poprvé viděli v březnu 2016, kdy jsme se bavili o programu Amazing 12 (intenzivní individuální transformační program trvající 12 týdnů - pozn. redakce). Potkáváš se dál se zájemci o tento váš vlajkový produkt na osobní bázi?

Na tomhle konceptu se za těch pět let vůbec nic nezměnilo. Maximálně to, že s covidem se instantně splnilo moje přání, abychom schůzky nevedli už osobně, ale přes videohovory. Pořád ale s každým, kdo se do A12 hlásí, takovou schůzku mám. Je to něco, co jako šéf firmy určitě chceš, protože se dostaneš do přímého kontaktu se zákazníky, posloucháš jejich příběhy a problémy, které je trápí. To je pro mě neskutečně cenné, ať už si s klientem plácneme, nebo přijdeme na to, že jeho přání nedovedeme splnit, což se ale nestává zase tak často.

Když jsi už zmínil příběhy klientů, já si tak trochu vybavuji ten tvůj - tenkrát jsi mi říkal, že než jsi změnil svůj život a stal se z ajťáka trenérem, tak jsi se málem uchlastal. Byla to pravda?

Tenhle příběh je 100% pravda, ten se skutečně stal.

Michal Vrátný, zakladatel Železné koule a české verze programu Amazing 12, u nás proslavil posilování s ikonickou ruskou činkou kettlebellem.

Pojďme se podívat, na to, co se v Železné kouli událo v tomto roce. Jak zvládáte už třetí lockdown?

Pro nás je to teprve druhý, protože jsme na podzim navzdory uvolnění neotevřeli, to plánujeme až na jaro 2021. Za léto jsme ale celou Železnou kouli překopali, rozvezli studentům ketllebelly a jiný pomůcky domů a snažili se je dál trénovat na dálku. A teď přicházíme s úplně novým online koučinkem i pro veřejnost.

To zní jako rok plný změn. To všechno jen kvůli koronaviru?

Ono to začalo už na začátku roku 2020, kdy jsem věděl, že aby se firma mohla někam posunout, bude potřeba do ní zapojit další lidi, protože sám jsem toho měl na bedrech už moc. A upřímně, v některých věcech jsem fakt špatnej. Začali jsme přemýšlet, jak si rozdělit zodpovědnosti v rámci týmu, kterému interně říkáme „HQ”, a naším cílem byl rozjezd franšízového modelu. Takhle zpětně to zní docela vtipně, ne?

Začíná to jako úplná kovbojka. Založili jste teda nějaké pobočky?

To je docela dobrá historka. V době před covidem byl slušně přetopený trh s nemovitostmi a my nemohli najít žádné vhodné prostory kromě jednoho na Pankráci. Byli jsme tak zoufalí, že už jsme skoro kývli na úplně nesmyslný nájem za 300 tisíc měsíčně. Měl jsem ale štěstí, že jsem odjel do Norska - to tady byla situace ještě v pohodě. Během 14 dní to celé vyeskalovalo a do Česka jsem se vrátil blbých 30 minut po zavedení povinné karantény. Takže jen díky této půlhodince jsem smlouvu ve finále nepodepsal. Potom se zastavil svět a my začali řešit úplně jiné věci.

Předpokládám, že přišel první lockdown a museli jste zavřít?

Přesně tak. Měli jsme 600 studentů v pražských skupinových lekcích a asi 40 lidí v Amazingu. O ty jsme se museli postarat jako první. Během dvou dnů jsme ve spolupráci s celým trenérským týmem vytvořili online variantu trénování. Nebylo to přes Skype nebo Zoom, udělali jsme pro studenty výuková videa a nechali je cvičit podle jejich tempa.

To je trochu odklon od toho, co jsem měl za hlavní výhodu Železné koule. Tedy skoro individuální přístup od trenéra. Nejsou online tréninky odklonem od základního konceptu?

Po mně lidé online tréninky chtěli roky, protože třeba bydleli na druhé straně republiky nebo světa. Bránil jsem se tomu, protože tam není tak těsná vazba trenér-student. V jarním lockdownu jsme si ale přiznali, že ano, online koučink má svoje limitace, ale zkusíme ho udělat tak, aby byl stravitelný, efektivní a lidé se u toho neničili. Věděli jsme, že na podzim přijde další vlna a přes léto jsme se na ni začali chystat, natáčet lepší videa a vylepšovat programy. Jen to druhé kolo přišlo mnohem rychleji, než jsme čekali.

Kdy padlo definitivní rozhodnutí, že franšízy nebudou a pojede se virtuální koučink?

Už někdy koncem léta jsme si sedli a dospěli k názoru, že ta naše provizorní varianta online tréninku není vůbec špatná a v té podobě vlastně ani nemá konkurenci. Až okolo 7. října padlo finální rozhodnutí, protože bylo jasné, že nemá smysl budovat franšízy a přehršel dalších poboček, které nepůjde škálovat. Ačkoliv teda v březnu otevíráme novou pobočku ve Strašnicích (smích).

Dobře, takže budoucnost Železné koule je virtuální koučink. Jak to mimochodem myslíš, že nemá konkurenci?

Online programů nebo trenérů existuje ve světě spousta, každý má silné a slabé stránky. Někdy je dobrý program jako takový a cvičení dává smysl, ale je k tomu špatná, nebo dokonce žádná instruktáž, blbne web nebo ti trenér pošle civčení jako excelovskou tabulku. A nebo je ta forma perfektní, ale smysl nedává samotný trénink, což je případ i jednoho čekého pokusu o virtuální tréninky. Já bych to popsal jako „když dva ajťáci šli udělat appku o cvičení”. A všechny tyhle nedostatky jsme se snažili odbourat.

Zpátky ale k těm změnám. To, o čem mluvíš, podle mě zažila spousta firem, především offline obchodů a restaurací, které prostě musely přepnout do online režimu. Často se tu mluví o digitalizaci toho a tamtoho. Není to, co tu popisuješ, vlastně digitalizace tělocvičny?

Stoprocentně to tak je. Tenhle nápad jsme měli na stole roky, já jsem se tomu hodně bránil a až teď vidím, že to fungovat může. Dokonce to má spoustu výhod. Vidím v tom obrovskou příležitost pro pokrok. Máme už teď velké plány do budoucna, konkrétně třeba s analytikou dat. Když necháme určitý vzorek lidí odcvičit daný program, získáme mnohem přesnější přehled o efektivitě cvičení a můžeme na základě výsledků postavit mnohem účinnější tréninkový program. V tomhle spojení tréninku a technologie vidím obrovský potenciál.

Ke změně názoru tě tedy částečně přiměly okolnosti. Co byla tvoje největší motivace?

Moje motivace se skládá ze dvou hlavních proudů a asi to bude znít extrémně sluníčkářsky, ale ani jedním nejsou peníze. Viděl jsem tu tým zkušených trenérů, kteří ze dne na den přišli o práci, protože je odměňujeme podle odučených hodin. Nechtěl jsem, aby dostávali nula peněz, ale jsem trochu i sobec, takže bych nepřekousl, že potom, co jsem si je vypiplal, by odešli doplňovat zboží do supermarketu.

To chápu, co bylo tím druhým?

Druhým proudem je to, že mám kámoše ve velkých firmách a postřehl jsem, že u nich dostali home office nařízený až někdy do roku 2022. V tu chvíli jsem si moc dobře uvědomil, a jarní lockdown to jen potvrdil, že i když jsi kancelářská krysa a nesportuješ, tak máš aspoň nějakou bazální úroveň pohybu spojenou s dojížděním do kanceláře. Vstaneš, musíš se ohnout, navléci si ponožky, udělat pár kroků k autu, vyjít schody, dojít si na oběd. A teď bum, všechno zavře a ty ani tohle minimum nemáš, jsi v pyžamu celý den, v extrémním případě ani nevylezeš z postele. Takže už v tu chvíli mi bylo jasné, že první, k čemu se všichni tihle lidi uchýlí, bude nějaký domácí trénink na YouTube. A ten je skoro vždycky úplně k ničemu. Takže jsem si řekl, že těmhle všem lidem dáme rozumnou alternativu a pomůžeme jim cvičit správně, protože přesně s takovými lidmi jsme posledních 10 let cvičili.

Předpokládám, že přechod k virtuálnímu tréninku znamená určitou investici, zároveň jsi v jednom Koulím podcastu zmínil, že peníze od investorů nehledáš. Proč jste si nakonec vybrali Hithit?

Hithit sleduji od samého začátku, protože mojí velkou vášní jsou počítačové hry, díky kterým se proslavila crowdfundingová platforma Kickstarter, tedy předloha pro český Hithit. Už před 12 roky jsem jako fanoušek Falloutu sledoval vznik kultovní hry Wastelands a od té doby jsem přemýšlel, jak toho využít pro svoje podnikání. Nedávalo to ale moc smysl, protože kdo by posílal peníze nějakému Radarovi, který si tady chce otevřít tělocvičnu. To by byl totální fail, navíc crowdfunding tady ani v té době moc nefrčel.

S původním nápadem přišla Lucie (Lucie Petráková se v Železné kouli stará o marketing a je cohostem Koulího podcastu - pozn. redakce), která navrhla využít crowdfundingovou kampaň na podcast, ale nedokázali jsme vymyslet žádné rozumné odměny, aby nám lidé přispěli. Letos to bylo jiné - nechali jsme si udělat nabídku na online koučink od agentury, zjistili jsme, kolik bude stát profi vývoj a produkce videí, a vznikla tak otázka, kde na tohle všechno vezmeme, protože gym byl zavřený. V tu chvíli to všechno zapadlo do sebe a crowdfunding dával naprosto smysl. Zároveň je to pro nás lakmusový papírek, abychom zjistili, jestli o náš trénink bude vůbec zájem. A jak to dopadlo, víš sám.


Zmínil jsi, že chcete více zapojit trenéry do tvorby obsahu. Je to jen nápad, nebo už to zkoušíte?

Zkusili jsme to a překvapivě to bylo skvělý. Je to čtivé, fakticky správné a občas tomu jen dáme trochu ty naše „koule”. Opravdu mě baví, jak ten nový model řeší všechny problémy, na které jsme dřív naráželi. Takže až se situace zlepší, trenéři nebudou jen vést hodiny se studenty v gymu, budou se také starat o studenty v online koučinku a zároveň budou psát obsah. To otevírá dveře práci odkudkoliv a prostoru pro osobní rozvoj, což jsou obrovské benefity, které trenéři dřív absolutně neměli.

Občas mi přijde, že z Koule vyhraněný styl komunikace dělá tak trochu sektu. Jak dokážou lidé zvenčí naplout do té uvolněné slangové kultury plné interních vtipů?

Hithitová kampaň ukázala sílu „koulí sekty” a já bych se jí nikdy nevzdal, protože je to úplná paráda, když tvoje snažení takto spojí komunitu lidí. Já bych ale neřekl, že tam ta sekta je kvůli stylu komunikace, ta tam je, protože sdílíme stejný pohled na cvičení a na to, jak by ses měl starat o svoje tělo.

Zároveň tenhle styl komunikace má jednu další výhodu. Cvičení v Kouli je pro každého, já bych klidně vzal na trénink svou šedesátiletou mámu a vím, že by jí to někam posunulo. To ale neznamená, že to každý bude schopný ocenit, protože náš přístup nejde nikomu nacpat silou. Pokud ti náš styl komunikace sedne, tak se od první sekundy v gymu cítíš jako doma a má to nějakou perspektivu. Jestli ti to ale je od začátku proti srsti, tak nejspíš vůbec neoceníš ten vibe a dlouhodobě to nebude fungovat.

Tělocvična, nebo startup?

Na Hithitu právě vidím, že vám přispělo 876 lidí a vy jste jen pár tisíc od mety tří milionů korun (rozhovor probíhal 17. prosince 2020). Znamená to, že se pouštíte do vývoje mobilní aplikace?

Ano, pouštíme. Za hodinu mám schůzku s firmou, která nám ji bude vyvíjet. Už jsme se s nimi bavili dříve, když jsme zjišťovali, za kolik bude realistické ji vyvinout. Vůbec jsem nečekal, že se k tomuhle cíli dostaneme tak rychle, ale už teď máme další plány, které zatím nechci prozrazovat. Bude to ale super věc a lidem se určitě bude líbit.

Z toho všeho mi tak trochu vyplývá, že se stáváte technologickým startupem. Virtuální koučink, vývoj mobilní aplikace a k tomu podcast. Jak to vnímáš ty?

Nejspíš máš do velké míry pravdu, asi teď v podstatě buduji technologický startup. Jen nevím, jaká je přesná definice technologického startupu (smích).

Takovým typickým jevem bývá to, že startup má ambici škálovat svůj produkt do celého světa. O tom nepřemýšlíte?

Náš plán je spustit aplikaci na přelomu roku (2020 a 2021 - pozn. red.) a podle počtu uživatelů přidat několik funkcionalit, jako je analytika a pokročilá personalizace tréninku. Až si ověříme, že takhle je to funkční, tak to na podzim příštího roku překlopíme do angličtiny a jdeme s tím ven. Nicméně pro nás je hlavní prioritou zákaznické péče a růst můžeme jen tak rychle, jak budeme zvládat zajišťovat studentům dohled trenéra, pomoc s analýzou videí a odpovídání na jejich otázky. Ctíme tedy pravidlo, že pokud tohle nebudeme zvládat, stopneme registrace a nové lidi do koučinku nepustíme.

Nebojíš se, že se z ajťáka, který se stal tělocvikářem, stává zase tak trochu ajťák?

Ještě jsem byl markeťák (smích). Je to samozřejmě tak, že za počítačem trávím víc času, než když jsem byl v Kouli jediný trenér a vedl jsem všechny hodiny. Jsem teď o deset let starší a možná i rozumnější, takže věci umím lépe vybalancovat. Je rozdíl být ajťák, co pomáhá lidem tisknout na šířku, a dělat na projektu, který tě baví, naplňuje tě a s jeho pomocí můžeš změnit životy tisícům lidí. Pak mě ani netrápí, že jsem 12 hodin za počítačem. V tomhle je to hodně podobné, jako když jsem Kouli zakládal a měl jsem neskutečný drive a motivaci. Teď děláme celou Kouli vlastně znova, akorát v online, a já si to neskutečně užívám.

Foto: Železná koule

Matyáš Vejskal

Další články autora →

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!
SJ Ads
Přečtěte si dále
Související témata: Osobnosti, Aplikace, Kancelář, Startupy, Technologie
Nenechte si uplavat nové články!
Váš e-mail
Sledujte nás:
Další články