Nadační fond Biochar Foundation umazává uhlíkovou stopu lidí - vyrábí totiž biouhel, který v sobě zachycuje velké množství emisí CO2. Jeden kilogram biouhlu odstraní 2,72 kilogramu CO2 z atmosféry. Biouhel, vzniklý speciálním spalováním pomocí pyrolýzy, se pak přidává do polí, která jsou díky němu bohatší na živiny a lépe zadržují vodu. Fond funguje teprve dva roky a už se mu podařilo z atmosféry odstranit 360 tisíc tun oxidu uhličitého.
Ten princip je až překvapivě jednoduchý: auta, elektrárny a fabriky vypustí do vzduchu emise CO2. Stromy, jak je jejich sympatickým zvykem, tyhle emise pohltí a uloží do sebe. Jakmile strom odumře, biomasa z něj se zuhelní a vznikne biouhel. Ten pak farmáři vezmou a zapracují ho do svých polí, kde pomáhá zadržovat vodu, podporuje půdní život a celkově zlepšuje úrodnost půdy. Takže je to win win situace – atmosféra se zbavila CO2 a farmáři mají úrodnější pole. A aby to všechno klaplo, pomáhá s tím český nadační fond Biochar Foundation.
V Česku funguje od roku 2019, kdy byl představen na veletrhu Země živitelka, a z darů drobných přispěvatelů financuje celý proces zpracování a ukládání biouhlu. Celkem se mu za dva roky fungování podařilo vybrat zhruba půl milionu korun a pomohl odstranit 360 tisíc tun oxidu uhličitého. To číslo není odhad, ale přesný výpočet, jak zakladatelé Biochar Foundation připomínají. Lze totiž přesně spočítat, že jeden kilogram biouhlu odstraní 2,72 kilogramu z atmosféry. Analýzu životního cyklu (LCA) pro výrobu biouhlu v pecích kon-tiki vypracovali vědci z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. Výpočet vychází z atomové hmotnosti uhlíku, kyslíku a molekuly oxidu uhličitého.
Princip koloběhu uhlíku objevili zemědělci již ve starověku. I proto již naši předkové přidávali do polí uhel. (Foto: Biochar Foundation).
„Koloběh uhlíku na Zemi funguje prostřednictvím fotosyntézy, probíhající v zelených částech rostlin. Během dne rostlina přijímá oxid uhličitý a rozebírá ho na kyslík a uhlík. Kyslík odejde do vzduchu a uhlík se zabuduje do těla rostliny. Rostlinná biomasa je tedy tvořena především uhlíkem z oxidu uhličitého,“ vysvětluje pro StartupJobs Newsroom Jan Káňa, člen správní rady Biochar Foundation. „Když pak rostlina odumře a zůstane ležet na místě, dojde k postupné oxidaci uhlíku, takže se opět změní v oxid uhličitý. Oxidaci lze u části uhlíku zabránit procesem zuhelnění, při kterém se uhlík přemění do stabilní formy, která už zpětně neoxiduje. Tento uhlík se označuje jako biouhel,“ přibližuje Káňa.
Pokud by tedy dřevo jen shořelo, například při lesním požáru, oxidace by proběhla příliš rychle a oxid uhličitý by se dostal zpět do atmosféry. Proto se přeměna na biouhel musí uskutečňovat ve speciálních kon-tiki pecích, v nichž oheň hoří jen ve vrchní části a vyčerpává kyslík pro hoření. Ve spodní části pece dochází teplem k pyrolýze, tedy přeměně organické hmoty na čistý uhlík. „Dřevo určené na spálení pochází nejčastěji z čištění lesa po lesních polomech nebo třeba po kůrovcové kalamitě. V kon-tiki pecích jej pálí uhlíři přímo na místě v lese,“ popisuje Káňa.
Tenhle uhlík si pak berou zemědělci a přidávají jej do polí, kde zlepšuje kvalitu půdy bez použití umělých hnojiv, ale dobře slouží i například ve stájích, kde udržuje pod zvířaty větší sucho. Mezi farmáře, kteří odebírají biouhel díky Biochar Foundation, patří několik ekostatků a také Farma a pivovar Obora, který leží u Tábora a proslul svým cirkulárním přístupem k výrobě piva.
Zakladatel a člen správní rady Biochar Foundation Jan Káňa (vlevo) a Martin Pospíšil, uhlíř, který právě pyrolýzou vytvořil biouhel v kon-tiki peci. (Foto: Archiv Jan Káňa)
Stejně tak služby Biochar Foundation využívají města, univerzity a různé instituce jako takzvané uhlíkové kompenzace, kdy kompenzují svou uhlíkovou stopu. Ukládání je vedle například sázení stromů nebo výroby energie z obnovitelných zdrojů dalším hojně používaným typem kompenzování vyprodukovaných emisí. Zachytávání oxidu uhličitého jako kompenzaci uhlíkové stopy uznává i Mezinárodní panel pro klimatické změny IPCC.
Přes Biochar Foundation už biouhel uložila například Česká zemědělská univerzita v Praze, Vysoké učení technické v Brně, města Ostrava, Třinec nebo Jihlava, Lesy ČR, ale i soukromé firmy. Stejně tak Biochar Foundation vítá každého jednotlivce, který chce kompenzovat svou osobní uhlíkovou stopu. Lidé i firmy si mohou v e-shopu fondu zakoupit uloženky v různých částkách, od 30 do 340 korun. K dispozici je také například výfuková uloženka za osobní dopravu.
Výroba biouhlu v kon-tiki peci na veletrhu Země živitelka v roce 2019. Foto: (Archiv Biochar Foundation)
Nakupování uloženek probíhá v rámci projektu fondu Každé kilo se počítá. „Tenhle projekt má několik cílů: prvním je komunikace problematiky uhlíkové stopy, která vzniká zejména kvůli nadspotřebě a nízké efektivitě využívání zdrojů. Druhým je náprava žalostného stavu zemědělské půdy prostřednictvím využívání biouhlu jako půdní látky. Díky tomu lze napravit vodní režim v krajině i navrátit půdě přirozenou úrodnost, což sníží spotřebu umělých hnojiv a také uhlíkovou stopu výroby potravin,“ přibližuje Káňa.
Ukládání biouhlu není novinkou. O tom, že uhlí obohacuje půdu, věděli již zemědělci v dobách antiky. Jako cílená kompenzace CO2 za uhlíkovou stopu se však využívá především v poslední dekádě. Výrobou biouhlu se zabývá například i zlínská společnost Biouhel.cz, která díky speciální technologii dokáže vyrábět biouhel z fermentačních zbytků na bioplynových stanicích. Prodává například již hotové substráty s přídavkem biouhlu.
Zakladatel fondu Jak Káňa ukazuje, jak v praxi funguje výroba a ukládání biouhlu. (Autor: Jan Káňa)
