Bez většího zájmu široké veřejnosti běží vzdělávací projekt Výzkumného centra nových technologií při plzeňské Západočeské univerzitě. Mottem projektu je: „Výukové sady s našimi termokamerami pomáhají žákům a studentům pochopit, jak funguje teplo. Zábavně, interaktivně a s důrazem na mezipředmětovou kreativitu.“ Takových sloganů ve vzdělávání už bylo – ale často se za nimi skrývá oldschoolové biflování.
Je to ale škoda, úplně otupět. Co když je někdy opravdu tak, jak píšou?
Projekt Termovize do škol je ten případ. Je to fantastický projekt, jakých kdyby bylo víc, ze škol vycházejí o hodně chytřejší mladí lidé.
Prostě kamera…
Ten nápad je jednoduchý jak facka. Dát dětem jednoduchou infračervenou kameru, a nechat je pozorovat skrz ni zajímavé jevy. Jak vypadají tepelné stopy po někom, kdo měl ponožky, a jak naboso? A jak na dlažbě, a jak na linu? Jak vypadá obsah hrnku, kde se mísí studená a teplá voda? Jak vypadá teplotní mapa krajiny v létě, a jak v zimě? Jak moc se zahřejí vlasy při česání? Cokoli z toho – a jsou tisíce dalších příkladů – je skvělá příležitost dětem vysvětlit pěkný kus fyziky. A také ukázat, jak se ta fyzika promítá do běžného života… „Zábavně, interaktivně a s důrazem na mezipředmětovou kreativitu“. Opravdu.
Za projektem stojí parta výzkumníků z Oddělení infračervených technologií, které funguje v rámci centra NTC, plným názvem Nové technologie – výzkumné centrum Západočeské univerzity v Plzni. Toto oddělení komercializuje vyvinutá řešení pod značkou LabIR – a pod značkou LabIR Edu provozuje popisovaný vzdělávací projekt.
Klíčovým prvkem projektu jsou termokamery. Ale pozor: speciální, „žákuvzdorné“ termokamery. Na 3D tiskárně vyrobené pouzdro, optika a senzory, displej a USB porty. A počítač Raspberry Pi, a samozřejmě baterie a další komponenty. Design i výroba: LabIR. „Nenašli jsme na trhu nic vhodného pro použití ve školní třídě za přijatelnou cenu,“ říká jeden z expertů LabIR Jan Šroub.
Termokamery lze přímo koupit, ale na prodeji tento projekt nestojí. „Školám termokamery půjčujeme. Rovnou v celém kufru po pěti, nebo deseti kusech,“ vysvětluje Jan Šroub.
…ale hlavně výukový program
Zajímavý produkt je jedna věc – ale co s ním? U podobných projektů hrozí, že nikdo pořádně neví, jak ty skvělé možnosti využít. Tohoto rizika jsou si v LabIR Edu vědomi. Pořádají školení pro učitele – dokonce mají na Západočeské univerzitě v Plzni oficiální akreditaci. A nespoléhají jen na ně. Mají s nimi sice výborné zkušenosti, ale setkali se zatím hlavně s těmi aktivními učiteli.
„Hledáme dobrovolníky – ale jenom pomalu. Kvůli nedostatku komponent totiž nejsme schopni vyrábět tolik termokamer, kolik bychom chtěli. Měsíční kapacitu máme zhruba třicet termokamer, ale poslední měsíce jich reálně vyrábíme řádově jednotky,“ vysvětluje Jan Šroub.
Termokamery dávají dětem tak široké možnosti, že sami experti z LabIR se často diví, co samotné děti napadne. Když zjistili, jak kreativní děti dokáží být, spustili soutěž o nejlepší pokus s termokamerou. V polovině září vyhlásili již třetí ročník (pro zajímavost, tady jsou oceněné práce z minulého ročníku). Soutěžící týmy mohou vyhrát zajímavé ceny (věcné dary plus deset – sedm – čtyři tisíce korun), ale především, tady doslova platí známé heslo, že cesta samotná je cíl…
Jak pomoci?
Aktuální nedostatek komponent limituje možnosti, jak projekt Termovize do škol zásadněji posunout dopředu. Tým LabIR Edu navazuje další spolupráce se školami, vědeckými centry a podobně, a také pomáhá s tvorbou navazujících vzdělávacích projektů, didaktického obsahu a vývojem doprovodných pomůcek. Ale případný větší zájem škol o termokamery by narazil na jejich nedostatek. Tento článek tedy může sloužit nanejvýš jako poděkování startupu LabIR za záslužnou vzdělávací činnost. Jakmile však krize okolo čipů pomine a LabIR Edu začne „chrlit“ termokamery, k tomuto tématu se vrátíme a pokusíme se přispět k větší publicitě tohoto projektu.
Opravdu, je škoda každého žáka či studenta, který neměl možnost setkat se s termokamerou a přes její čočku pochopit kus fyziky a fungování světa vůbec.
