Rok 2020 dusil startupy. Některé skončily úplně, jiné lapají po dechu. Tady jsou největší startupové fuckupy letošního roku

Rok 2020 dusil startupy. Některé skončily úplně, jiné lapají po dechu. Tady jsou největší startupové fuckupy letošního roku

Zuzana Keményová 22. pro 2020 11 min

Ve StartupJobs Newsroom většinou píšeme o zářných úspěších českých i zahraničních startupů. Celý rok přinášíme informace o tom, komu se podařila jaká inovace, kde proběhla nová investice nebo jak který startup úspěšně vybruslil z krize. Teď přinášíme pohled z druhého konce. Letošní rok byl pro startupy extrémně náročný, některé nepřežily a musely to zabalit, jiné škobrtaly přes překážky a balancovaly na hraně krachu. Tady je přehled největších fuckupů roku 2020 na startupové scéně.

NaviRider

Byl to tak slibně rozjetý projekt. Ještě před dvěma lety se o ní psalo jako o nejlepší speciální navigaci pro motorkáře. Česká aplikace do chytrého telefonu NaviRider uměla skoro vše, co běžné mapové aplikace, takže motorkáře bezpečně dovedla například k benzínce, odpočívadlu nebo k parkovišti, a k tomu se dalo ujetou trasu snadno sdílet s ostatními nebo sledovat další motorkáře. To ocenili všichni, kdo rádi jezdí v partě, což je mezi motorkáři hodně velká skupina. Navigace měla také motivační stránku, na níž pomocí bodů odměňovala za ujeté trasy nebo vytvářela žebříčky nejlepších jezdců. NaviRider byla aplikace od českých vývojářů, v čele s motorkářským nadšencem Vojtěchem Knězů, který se do rozběhu startupu NaviRider pustil ve svých téměř čtyřiceti letech.

Knězů už měl z minulosti hodně pracovních zkušeností, založil několik vlastních firem a podnikatelských projektů hlavně v oblasti IT. Chybělo mu ale opravdové uspokojení z práce, a tak si splnil svůj sen, začal jezdit na motorce a pro motorkáře vyvíjel speciální projekt NaviRider, který v sobě měl spojit mobilní a webové aplikace a k tomu ještě přidat několik plánovaných IoT zařízení, jež by dokázala komunikovat i se samotnou motorkou. Důraz měla navigace klást na bezpečnost. Dokázala například informovat o stavu cest od jiných řidičů nebo v případě pádu motorkáře sama zavolat pomoc.

Všechno se rozjíždělo skvěle, za několik měsíců od spuštění dokázal NaviRider získat několik tisíc uživatelů, hlavně z Česka a Slovenska. Jeho tvůrci chtěli zamířit i na italské, německé, španělské nebo francouzské silnice. Jenže letos v březnu NaviRider překvapivě oznámil konec. „Ahoj motorkáři, letošní sezóna se zatím nerozvíjí úplně dobře a ani my nemáme dobrou zprávu. NaviRider končí. Strávili jsme na vývoji mnoho hezkého času, prožili jsme s vámi fajn okamžiky, kdy byla aplikace prospěšná, a děkujeme i za podporu ve chvílích, kdy něco nefungovalo správně. Měli jsme ambice udělat dobrou navigaci, ale už se nám nedostává ani financí, ani času. Nenašli jsme ani žádné pokračovatele v projektu, napsali s omluvou tvůrci projektu na facebookové stránce NaviRideru.

Redakce StartupJobs Newsroom oslovila Vojtěcha Knězů s prosbou o bližší vysvětlení. Z rozhovoru se ale omluvil. Necítím se teď na to, abych dával rozhovor. Mám složitější vztah se spolupodílníky, v nějaké formě pokračujeme dále, ještě se to může různě vyvrbit,“ naznačil Knězů. V jaké formě a jestli vůbec bude ještě tento slibně rozjetý český projekt, kterému se přezdívalo Waze pro motorkáře, pokračovat dál, ale v tuto chvíli není jasné.

NaviRider byl úspěšně rozjetý, ale nezískal investice na pokračování. (Foto: Archiv NaviRider)

Respilon

Tenhle projekt měl vytáhnout Česko z koronavirové bryndy, místo toho se do ní sám zapletl. Jak StartupJobs Newsroom psal na jaře, brněnský startup Respilon, který se zaměřuje na výrobu roušek z nanovláken, měl v několika týdnech od vypuknutí pandemie koronaviru dodat na trh masky s nanovláknem a vrstvou oxidu mědi. Měly být schopné zachytit veškeré viry a zahubit je.

Za projektem stojí manželé Jana a Roman Zimovi, kteří začali pomůcku prodávat před šesti lety do Číny, jejíž obyvatelé dlouhodobě trpí velmi špatným ovzduším. „Respilon je extrémně hustá síť z nanovláken 1000krát tenčích než lidský vlas. Struktura membrány je tak hustá a odolná, že zachytí i nejmenší pevné a kapalné částice. To vše při dokonalé prodyšnosti vzduchu. Póry v membráně nepronikne prach, smog, pyl, viry, bakterie, plísně ani roztoči. Respilon vás spolehlivě ochrání před nemocemi, alergiemi i znečištěním," uváděli k projektu Zimovi.

V dubnu měl Respilon dodat ministerstvu zdravotnictví 400 tisíc respirátorů s vrstvou oxidu mědi. Od objednávky ale resort ustoupil, protože výrobce nedokázal garantovat termíny dodávky. Firma nedokázala zajistit včasnost dodávek z výroby v Turecku. „Při mezinárodní přepravě zdravotních pomůcek nelze v současnosti garantovat prakticky vůbec nic, situace se neustále mění. Nejprve jsme o tom informovali ministerstvo zdravotnictví. Měli jsme i objednávky od koncových uživatelů a mysleli jsme si, že máme dostatečnou časovou rezervu, ale dnes jsme museli zájemce informovat, že objednávky rušíme a vracíme peníze. Až budeme mít výrobky v Česku, budeme je informovat," uvedla tehdy pro ČTK Zimová. Ministerstvo zadalo objednávku 27. března, zrušena byla 1. dubna. „Udělali jsme to víceméně po oboustranné dohodě. Penále za každý den prodlení by bylo vysoké," doplnila Zimová.

Stejně tak například web Hlídací pes zpochybnil pravost certifikátů Respilonu. „V této souvislosti jsme podali tři trestní oznámení. Je to lež, řekla Zimová ČTK. Stejně tak firma v závěru roku dostala od České obchodní inspekce (ČOI) pokuty přes dvě stě tisíc korun za to, že u filtračních polomasek, ale i nákrčníků neuvedla podle inspekce všechny potřebné informace.

Rektor Vysokého učení technického v Brně Petr Štěpánek firmu na Twitteru označil za šmejdy. Vadilo mu, že se společnost zaštiťuje tím, že laboratoř VUT výrobek Respilonu testovala a schválila do užití, což podle Štěpánka nebyla pravda a společnost se podle něj snažila budovat důvěru zákazníků na falešných informacích. A k tomu všemu se firma začala potýkat s problémy s výrobou v Číně, kde se nemohla dostat ke svým hotovým výrobkům, protože Čína si stáhla svou výrobu pro sebe. Respilon proto musel začít vyrábět v Turecku, doprava odtamtud byla ale podle Zimové problematická.

Respilon však všechny své průšvihy uvádí na pravou míru. „S ministerstvem zdravotnictví jsme podepsali Dohodu o vrácení,“ ujistila redakci StartupJobs Newsroom Zimová. Stejně tak dodala, že co se týče certifikací, pro některé inovativní produkty zatím ještě normy jednoduše neexistují, protože jsou moc nové. „V této paradoxní situaci ohledně norem se nacházíme všichni výrobci, kteří tento typ antivirového šátku nebo nákrčníku vyrábíme. Máme testovanou funkčnost nanomembrány, která je všitá v oblasti nosu a úst a zajišťuje účinný záchyt. Funguje spolehlivě, běžně ho nosí i lidé s nízkou imunitou. Proto voláme spolu s dalšími firmami a českou nanoasociací po aktualizaci norem,“ vysvětluje Zimová.

Dodává také, že firmě se nyní daří a že covidová situace Respilon provedla velkou transformací – vybudovali napříkald výrobu v Brně. „Máme dvě plně automatické linky a vyrábíme zde úplnou novinku – samosterilizační respirátory VK RespiPro. Tento produkt je výsledkem několikaleté spolupráce s izraelským partnerem Jeffem Gabbayem,“ popisuje Zimová. Tvrdí, že všechny potíže firmy, které se propíraly v médiích, ještě znásobily jejich úsilí. „Protože to, co se objevovalo v médiích, bylo vůči nám nefér. Víme, že jsme udělali chybu, že jsme neodhadli naše síly a chtěli v únoru urychlit uvedení nového produktu. Mnoho klientů si udělalo jeho předobjednávku a my jsme je pak museli zrušit a vrátit peníze. Toto bylo pro nás velkým poučením,“ přiznává Zimová. „S ještě větším úsilím jsme se vrhli do práce, abychom nastartovali výrobu v Brně a dotáhli úspěšně uvedení produktu. A to se nám podařilo. Uvedli jsme ho v listopadu. Byl to vlastně úplně původní termín launche, který jsme si dali do plánu na konci roku 2019. Tak to mělo být,“ je spokojena Zimová.

Nákrčníky od Respilon, které dokáží podle tvrzení firmy spolehlivě chránit před viry. (Foto: Archiv Respilon)

Blabu

Jen tak tak se velkému fuckupu vyhnul i další český startup Blabu. Platforma, která umožňuje lidem propojit se v reálném čase s rodilými mluvčími a pomocí videohovorů se učit cizí jazyk, je dílem Petra Kováčika, který mimo jiné stál za zrodem úspěšného slevového vyhledávače Skrz.cz. V lednu 2019 spoluzaložil Blabu a v dubnu téhož roku platformu spustil. Projekt byl velmi hezky rozjetý, s podloženými plány a schopným týmem. Ve finálním kole si dokonce Kováčik a spoluzakladatelka Eva Peterková vybírali mezi třemi investory. Jenomže po roce přišel v Česku lockdown a ten ve startupu změnil všechno. Investoři začali cítit nejistotu a nechtěli do projektu vrazit větší množství peněz, které ale firma potřebovala.

„Bohužel jsme letos na jaře kvůli Covidu přišli o investici. To byl spouštěč dalších navazujících nepříjemných zážitků, kde se jen těžko vybírá, co bylo nejnáročnější. Psychicky bylo nejhorší rozloučení se spoluzakladatelkou Evou Peterkovou a následně i rozpuštěním více než poloviny našeho týmu,“ vzpomíná pro StartupJobs Newsroom pětatřicetiletý Kováčik. Několikaměsíční námluvy s investory jednoduše zkrachovaly a Kováčik už do startupu nechtěl pumpovat další své prostředky. Do jeho úvah přišla i možnost, že to zabalí úplně. „Lockdown nás bohužel zastihl v ten nejhorší okamžik, kdy firma měla peníze na poslední měsíc života, který jsme následně odsouváním investice vyčerpali přesně ve chvíli, kdy nám přišlo finální ne od investora. Těžké odhadovat, jaké by to bylo v dnešní době, i kdybychom danou investici získali, ale věřím, že bychom byli schopní růst podle původního plánu,“ uvažuje Kováčik.

Energeticky pro něj bylo nejnáročnější přepnout kompletní přemýšlení o projektu, vzít nový nepopsaný list papíru, zahodit jeden a čtvrt roku a vymyslet nový koncept, který by mohl uspět. A s tímto novým konceptem začít oslovovat nové investory. Kromě jména, loga a technického kódu jinak na celé firmě nezůstalo prakticky nic stejné. „V neposlední řadě jsme v té nejtěžší době čelili velmi silné únavě, která se v různých vlnách rozložila do několika měsíců a mě samotného pustila doslova až nedávno,“ přiznává Kováčik.

Z bryndy je dostalo, že začali rozprodávat kód Blabu a poskytovat ho dalším startupům, které chtějí postavit svůj projekt na bázi videotelefonování. Díky tomu prodloužili finanční runway o dva měsíce, během kterých se jim podařilo dojednat investici s investiční skupinou Miton, jež do Blabu poslala skoro deset milionů korun. Svůj produkt obohatili o další funkce a kromě učitelů jazyků nabízejí také místo pro realizaci i různým mentorům, koučům nebo třeba trenérům. „Za investici od Mitonu jsem nesmírně rád, protože dává Blabu nový, a možná ještě zajímavější směr,“ doufá Kováčik. I přes stresy ale na celé pandemii vidí něco pozitivního. Například to, že krize tým Blabu sblížila a hlavně ukázala, že jako firma jsou schopni z větší části pracovat vzdáleně, například z domova, na což by si předtím netroufli. „Jedna kolegyně tak natrvalo bydlí v Rakousku, jeden kolega se odstěhuje z Prahy pryč a víme, že přesto dokážeme efektivně fungovat,“ pochvaluje si Kováčik.

Výuka angličtiny online na Blabu s rodilým mluvčím. Teď se přidají i koučové a mentoři. (Foto: Archiv Blabu)

ShareWear

A koronavirová krize málem smetla i další český projekt, ShareWear mladého pražského vývojáře Nikoly Šafránka. Měl celkem zajímavý nápad - založil online platformu na sdílení oblečení mezi lidmi. Ten, kdo právě šaty nepotřebuje, je vystaví, a někdo jiný si je může za poplatek půjčit, nikdo nic nemusí kupovat natrvalo. Zajímalo to samozřejmě hlavně ženy a dívky, které se chtěly ukazovat na mejdanech, plesech a v restauracích pokaždé v nových luxusních šatech, aniž by si je musely kupovat.

„Chceme nabídnout alternativu k rychlé módě, která ničí naši planetu, a zároveň umožnit lidem oblékat se krásně za zlomek ceny. Chceme nabídnout možnost, jak využít šatní skříň, která je mnohdy plná krásných kousků, jež jsme na sobě měli několikrát. Každý může pronajímat anebo si půjčovat oblečení,“ vysvětloval svůj projekt Šafránek, který ve startupu fungoval jako produktový manažer a motor projektu v jednom. O nápadu ShareWear psala média, natáčela o něm Česká televize.

Jenže model tohoto startupu fungoval jen do té chvíle, kdy se mejdany, plesy a večeře mohly uskutečnit. S lockdownem se společenské akce zavřely a tím skončila i potřebnost ShareWearu. Koronavirová pandemie přišla přesně v sezóně, kdy Šafránek a další členové jeho týmu projekt ladili a zákaznice si objednávaly šaty na plesy. „Tým jsme rozpustili a já využil tento čas pro to, abych upravil byznys model a poučil se ze zpětné vazby zákaznic a z problémů, které jsme museli řešit,“ zamýšlí se Šafránek.

Nyní má pro ShareWear připravený kompletně přepracovaný obchodní model, který upravuje pronájem na měsíční paušál a ne na jednorázové půjčovné za den, jako tomu bylo dosud. Model Šafránek upravil tak, aby byl pro koncového zákazníka i pro startup obchodně zajímavější a pro životní prostředí udržitelnější. „Podnikání je hledání cest mezi slepými uličkami, my jsme si několika takovými prošli. Nebude to trvat dlouho a přijde čas, kdy se sdílená ekonomika přesune i do oblasti módy,“ doufá Šafránek, který novou verzi ShareWear spustil před pár týdny.

Přes ShareWear uživatelky pronajímaly své šaty. Nyní má tvůrce nový byznys model s paušálem. (Foto: Archiv ShareWear)

Crowdscores

Bankroty kvůli koronavirové krizi se samozřejmě nevyhýbají ani zahraničním startupům. Nejvýmluvnějším zástupcem za všechny je určitě fotbalový Crowdscores. Byla to appka na principu sociální sítě, navržená pro fanoušky fotbalových klubů. Umožňovala svým uživatelům v reálném čase sledovat zápasy, poskytovala přehledy výsledků jednotlivých klubů, přinášela přehled o přestupech hráčů, o novinkách z klubů nebo highlighty z jednotlivých zápasů. A to všechno mnohem rychleji než klasická média a sociální sítě.

Vznikla v roce 2012 v Londýně a měla slibně našlápnuto. Už v lednu 2013 získala od drobných soukromých podporovatelů 890 tisíc liber (25 milionů korun), o rok později již aspirovala na venture kapitál od investorů, kteří jí přisypali dalších v přepočtu téměř 18 milionů korun. Poslední investice v roce 2018 již dosahovala 2 milionů liber, tedy skoro 58 milionů korun. Crowdscores pokrývala více než 350 fotbalových lig ve 117 státech po celém světě, s pěti miliony fanoušků, kteří appku aktivně používali. A ještě na začátku letošního roku to vypadalo, že Crowdscores bude skórovat vesele dál.

Ale rok 2020 všechno změnil. S lockdownem se zrušily fotbalové zápasy, a i když se později částečně obnovily, konaly se bez diváků. Fanouškovská základna se oslabila, příznivce fotbalových klubů opustil zápal a aplikace založená právě na nadšení fanoušků ztratila svůj účel. Jak fanoušci mizeli ze stadionů, tenčila se i uživatelská základna Crowdscores, který byl už v dubnu citelně ochromený. V polovině května oznámila společnost konec. „Bohužel, tohle je naše sbohem. V příštích dnech vypneme naše servery a stáhneme se z appstoru. Děkujeme vám za úžasných šest let, bez vaší podpory bychom toho všeho nedosáhli. Jsme vašimi dlužníky,“ napsali tvůrci v příspěvku na Facebooku na rozloučenou.

Aplikace CrowdScores přinášela informace o fotbalových zápasech a sdružovala fanoušky. (Foto: Archiv CrowdScores)

Úvodní foto: Shutterstock

Zuzana Keményová

Další články autora →

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!
SJ Ads
Přečtěte si dále
Související témata: Startupy
Nenechte si uplavat nové články!
Váš e-mail
Sledujte nás:
Další články