Teambuildingy patří k nástrojům, jak utužit pracovní kolektiv, ale také k oblíbeným benefitům zaměstnanců. Ne všichni si je však užívají. Například muž, který byl v roce 2015 vyhozen za to, že se odmítal účastnit firemních večírků, o nichž prohlašuje, že byly ponižující a promiskuitní. Francouzský soud se nyní v bezprecedentním případu přiklonil na jeho stranu.
Blíží se doba vánočních firemních večírků - pro některé příjemné zpestření, pro jiné nutné zlo, pro některé přímo noční můra.
Pan T., jak jak se o něm zmiňují soudní dokumenty, si ve svém případě například stěžoval, že se akce jejich společnosti neobešly bez nadměrného pití alkoholu či promiskuity. I proto se podobných popracovních událostí odmítal účastnit, tvrdil například, že teambuildingové aktivity zahrnují „ponižující a invazní praktiky”, třeba dávání nelichotivých přezdívek nebo sdílení lože s jinými zaměstnanci.
PŘEČTĚTE SI: Teambuildingy v režii startupů. Vyrazte do přírody, truhlářské dílny nebo psího útulku
Pařížská společnost Cubik Partners ho kvůli tomu před sedmi lety vyhodila po čtyřech letech spolupráce a rok od jeho povýšení. Jmenovitě pro „profesní nezpůsobilost”, a to zejména v otázce dodržování „zábavných” hodnot společnosti. Podle jejích právníků měl také bývalý zaměstnanec často vůči svým podřízeným demotivující tón a nadto se s ním špatně spolupracovalo.
Právo na svobodu projevu
Francouzský nejvyšší soud mu však nyní dal za pravdu a nařídil jeho bývalému zaměstnavateli zaplatit odškodné ve výši 3000 euro (70 tisíc Kč), přičemž zváží žádost o uhrazení dalších peněz, o něž Pan T. žádá. Zároveň tím vyslal signál, že společnosti nemohou vyhodit své pracovníky na základě toho, že se nemíní účastnit jejich „zábavních” akcí.
PŘEČTĚTE SI: Chcete lepší týmovou práci, ale nesnášíte teambuilding? Zahrejte si deskovku!
V rozhodnutí soudu například stojí, že k oněm zábavným hodnotám společnosti patřily pravidelné povinné společenské události, které vrcholily nadměrným pitím alkoholu a praktikami, jež „zahrnovaly promiskuitu, šikanu a povzbuzování k různým výstřednostem”, například simulacím sexuálních aktů. Pan T. svým odmítavým postojem podle rozsudku jen naplňoval svou svobodu projevu, která coby jedna ze základních svobod nemůže být zpochybněna.
