Plasty mění v olej, který se dál využívá. Kontejnery Optimus „požírají“ i takové kousky, s nimiž si běžná recyklace neporadí

Plasty mění v olej, který se dál využívá. Kontejnery Optimus „požírají“ i takové kousky, s nimiž si běžná recyklace neporadí

8. čvc 2020 Zuzana Keményová 5 min

Partu českých nadšenců štvalo, kolik plastu končí v popelnicích a na skládkách. Tak vyvinuli stroj, který umí plasty přetavit na olej, jenž se pak využívá v průmyslu například jako palivo. Projekt Optimus ještě zdaleka není v zisku. Dostal se ale do finále soutěže Nápad roku a chce nabírat nové lidi. Tvůrci myšlenky věří, že jejich technologie může být řešením problému s plasty.

Je to velký plechový kontejner. Z jedné strany se do něj sypou plastové odpadky, z druhé strany vychází olej. Olej, který lze okamžitě dále využít v průmyslu - například v petrochemii nebo v rafinérském odvětví. Technologii s názvem POL, která tohle všechno zvládne a skrývá se v útrobách kontejneru, začal před deseti lety vyvíjet tým nadšenců skupiny Active Development Investments (ADI).

„Na začátku příběhu technologie POL byl střet s realitou plastikářského průmyslu – tedy stále rostoucí produkce a konzumace plastů, ale pomalu se rozvíjející a problematické způsoby jeho opětovného využití,“ říká pro Startupjobs Newsroom Eduard Wipplinger ze startupu Optimus. Optimus technologii přenesl do praxe a jeho účelem je najít jí komerční využití.

Jeden z členů týmu zakladatelů už měl zkušenosti ze strojírenství a chemických technologií v plastikářské oblasti. S vizí, jak celá situace bude vypadat v horizontu zhruba deseti let, se celý tým pustil do hledání technologie, která by odpadové plasty znovu poslala do oběhu. „Hledali jsme způsob, který by zapadl do koncepce našeho tehdejšího byznysu – měli jsme především zkušenosti z developmentu a energetiky. Bohužel jsme stále naráželi na pyrolytické jednotky, které byly ekologicky neudržitelné a ekonomicky neživotaschopné. Přes různé pokusy a omyly jsme se po zhruba po dvou letech dostali do fáze, kdy jsme byli přesvědčeni, že funkční, bezpečnou a ekonomicky životaschopnou technologii si musíme vyvinout a vyrobit sami, vzpomíná Wipplinger.

Kontejnery se zařízením na zpracování plastů jsou mobilní. (Foto: archiv projektu Optimus)

První prototyp tvůrci testovali od roku 2012 a zhruba po dvou letech jej nasměrovali k využití v průmyslu. Další testování a vývoj zabral více než tři roky. Naráželi na technické výzvy, ale velkou brzdou vývoje byla především byrokracie a komplikace ze strany úřadů. „V neposlední řadě jsme se potýkali s nepochopením veřejnosti. Až kolem roku 2018 se situace v souvislosti s plastovou krizí začala obracet k lepšímu a především veřejnost si začala uvědomovat, jak velký je plastový problém a že je potřeba jej řešit – avšak udržitelným způsobem. Právě od roku 2018 pracujeme na generaci stroje, která je již průmyslově zacílena, a zdokonalujeme ji pro komerční využití,“ dodává Wipplinger.

Dokáže zpracovat i komplikované plasty

Optimus využívá depolymerizaci, což je ve zkratce proces, který za vysoké teploty dokáže přeměnit vytříděné plastové odpadky na olej využitelný jako ekologické palivo. Důležité ovšem je, jaký plast dokáže tohle zařízení zpracovat: Ve žlutých popelnicích, do kterých lidé hážou plastové odpadky, je v létě zhruba 60 % PET láhví (vlivem pitného režimu obyvatel, v zimě je to o něco méně – v průměru řekněme 50 %). PET plasty jsou z hlediska dalšího zpracování nejcennějšími, protože jejich recyklace je nejméně komplikovaná. S PET plasty se recyklační systém v Česku dokáže vypořádat, a proto je technologie Optimusu nezpracovává. Jenže ve žlutých popelnicích pořád zbývá druhá polovina plastů, což jsou všechny ostatní zbývající typy plastů, velmi často nejrůznějších obalů, s nimiž už je to náročnější. Ne vždycky jsou totiž k dispozici zpracovatelské kapacity nebo odbyt na výrobky z nich vytvořené. Někdy se ani ekonomicky nevyplatí odpadní plasty zpracovat, protože je to technicky komplikované – třeba do potravinových obalů či zdravotnictví se recyklované plasty nemohou použít.

Vyhlášení na soutěži Nápad roku 2019. Ocenění přebrali zakladatelé Martin Hodan (zcela vlevo) a projektový manažer Eduard Wipplinger (uprostřed). (Foto: archiv Nápad roku 2019)

Technologie POL ale dokáže i tyto plasty přeměnit na olej. „Když se vrátíme ke žluté popelnici – v průměru do ní vhodí každý občan více než 110 kilo plastu za rok. 60 % je PET, zbývá 40 % potenciálu. Něco málo z těch 40 % se recykluje současnými způsoby. My uvažujeme, že z těchto 40 % zužitkujeme většinu – dostáváme se tak k číslu až 30 kilo plastu na obyvatele za rok. To je 300 000 tun potenciálu ročně, který neskončí ve spalovnách ani na skládkách, ale využije se jako surovina,“ počítá Wipplinger.

Kontejner s technologií je mobilní, takže se dá dopravit, kamkoliv je zrovna potřeba. Výhodou je, že se odpad nemusí kamiony převážet sem a tam, několikrát nakládat a vykládat, manipulovat s ním. Prostě se ve spádové oblasti zpracuje – přirozeně tam, kam se sváží popelářskými vozy. „Díky modulárnímu řešení nastavíme kapacitu takové lokality přesně podle potřeby a z ní se bude vozit konečný produkt – olej,“ popisuje Wipplinger. Jeden modul, tedy kontejner s technologií POL využívá obsah z 15 až 30 žlutých kontejnerů, což odpovídá kapacitě menší obce.

V zisku nejsou, přesto chtějí nabírat

Skupina ADI za projektem od počátku stojí a financuje jej ze svých aktivit. Optimus je stále ve fázi vývoje a experimentálního provozu, takže se nedá hovořit o obratech a hospodářských výsledcích. Jeho tvůrci do startupu stále investují. Už nyní má ale Optimus svou síť odběratelů, jimiž jsou rafinérie a petrochemické závody, které přimíchávají olej do svých surovin a využívají opětovně pro výrobu nových produktů. Takže olej z plastů zpracovaný od Optimusu je třeba v nových plastech, pohonných hmotách, v příměsích barev a celé řádě dalších látek a produktů, které lidé využívají v běžném denním životě.

Skladování plastů určených využití. (Foto: archiv projektu Optimus)

Tým firmy Optimus má nyní deset členů a několik externích spolupracovníků. „Rozhodně plánujeme nabírat – nyní například hledáme šikovné techniky, chemické technology, specialisty IT, ale i další profese, které mají blízko k technologiím, jejich vývoji a obsluze,“ přibližuje Wipplinger.

Loni se Optimus dostal do finále soutěže Nápad roku a jak tvůrci říkají, od té doby se nabídky na spolupráci začaly množit. „Soutěž nám přinesla velký zájem veřejnosti a podporu v tom, co děláme. I při jednání s úřady jsme pozorovali zlepšení. Zájem investorů či potenciálních partnerů nás také potěšil,“ pochvaluje si Wipplinger. O technologii Optimus například loni projevil zájem investor z Velké Británie a mateřská společnost ADI získala povolení na provoz čtyř zařízení v Norfolku na východu země. Kvůli pandemii koronaviru se ale projekt zastavil.

Hlavním cílem firmy je teď dokončit projekt experimentálního vývoje v Chomutově a pokračovat s dalším vylepšováním technologie. „Vývoj je nikdy nekončící příběh. Prioritou pro nás byla provozně ale i ekologicky bezpečná technologie, teď se chceme zlepšovat po stránce provozních nákladů, aby byla technologie ještě efektivnější,“ plánuje Wipplinger.

Zuzana Keményová

Další články autora →

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!
Přečtěte si dále
Související témata: Eko, Investice, Startupy, Technologie
Nenechte si uplavat nové články!
Váš e-mail
Sledujte nás:
Další články