Cigaretový nedopalek odhozený na zem se rozkládá až 15 let a patří k jedněm z nejrozšířenějších zdrojů plastového odpadu na světě vůbec. Zatočit s nimi se rozhodl Petr Kukla přezdívaný Vajgl. „Češi jsou v třídění špička, a když jsme se naučili třídit, tak se naučíme i nezahazovat vajgly, a já k tomu mám v úmyslu přispět, chci být Elon Musk, co odvajgluje svět, nebo Steve Jobs s popelníčkama a popelníkama,“ vysvětluje svou motivaci zakladatel iniciativy Bezvajglu.cz, který posledních osm let nabízí uvědomělým kuřákům alternativu, jak naložit s cigaretovým nedopalkem šetrně vůči životnímu prostředí.
Vajgl, nedopalek, špaček, oharek… tolik označení pro něco tak malého a zároveň škodlivého. Iniciativa BezVajglu.cz vznikla s myšlenkou vyčistit naše okolí od cigaretových nedopalků, které nejen nelahodí oku, ale vážně znečišťují životní prostředí. Obsahují stovky toxických, karcinogenních a také několik radioaktivních látek, které se vsakují do země a podzemních vod, které jsou tak kontaminovány. Národního institut pro technologie (ENEA) navíc varuje, že spolknutí nedopalku může způsobit ochrnutí malého dítěte.
Vajgl na zem nepatří
Podle průzkumu Českého sdružení pro značkové výrobky provedeném na reprezentativním vzorku 500 kuřáků ale pětina dospělých kuřáků neví, že nedopalek je vyroben z plastu, a nevidí nic špatného na tom, když po dokouření cigarety na veřejnosti zahodí nedopalek na zem. 37 procent oslovených kuřáků žije v mylné představě, že nedopalek je vyrobený z papíru, 38 procent se dokonce přiklonilo k bavlně či jinému materiálu.
„Vajgly jsou zlo, kterému se dlouho nevěnovala pozornost. Odpady teď ale řeší všichni, takže myslím, že jsme na dobré cestě,“ říká o iniciativě BezVajglu.cz vystudovaný strojař Petr Kukla, který se rozhodl ve volném čase bojovat za konec nedopalků v ulicích. První produkt, se kterým přišel, byl kapesní popelníček.
„Před osmi lety se sešly dvě události, zaprvé se můj kamarád vrátil z Nového Zélandu a nadšeně mi vyprávěl o tom, že tam nehází nedopalky na zem, ale dávají je do popelníčků a vyhazují později, za druhé se manželka rozhodla, že po mateřské skončí v korporátu a bude podnikat. Začali jsme tak kupovat první vzorky popelníčků na e-bay a nějaké jsem dovezl i z Šanghaje a jako kuřák jsem je testoval,“ shrnuje své začátky Petr Kukla.
V roce 2015 pak manželé Kuklovi spustili e-shop, kde nabízejí 4 druhy kapesních popelníčků, vhodných do kabelky, kapsy u kalhot či jako přívěsek na klíče a batoh. Jako cílovou skupinu si zakladatelé postupně definovali hlavně mladé lidi, kteří se zajímají o životní prostředí, cestovatele a sportovce, typicky skateboardisty a snowboardisty.
Bouda na vajgla-špačka
Po pár letech si Petr Kukla pohrával s myšlenkou vymyslet i popelník pro veřejné prostory. „Pochopil jsem, že všechny kuřáky nenaučím popelníčky používat. A jelikož jsem vášnivý fotograf a mnoho let fotím odpadkové koše, na kterých mě fascinuje právě jejich pestrost, uvědomoval jsem si, jak jsou koše na směsný odpad pro kuřáky nevhodné.“
Se svým nápadem oslovil katedru průmyslového designu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Do zadání vymyslet takový popelník se studenti sice pustili, nicméně žádný z projektů nebyl z různých důvodů realizovatelný.
„Odmítl jsem se s tím smířit, a tak jsem si ho, přestože nejsem designér, navrhl sám. V kampani na HitHit jsme potom na projekt nevybrali dost peněz, ale stejně jsem se nevzdal a vyrobil ho,“ vzpomíná Petr Kukla. A vznikla Bouda na špačka – kovový popelník ve tvaru ptačí budky narážející na vtipný dvojsmysl, který se začal objevovat před hospodami, bary, kavárnami nebo na festivalech.
„Lidé se pořád ptali, jak se tam ten ptáček vleze, když je ta díra tak malá. Tak jsem vysvětloval, že díra je tak malá právě proto, aby tam ten ptáček s nadsázkou nevlezl, aby se tam nevlezlo nic jiného jak vajgl, jinak by tam lidé házeli kdejaký jiný odpad, což není žádoucí kvůli následné recyklaci,“ přibližuje Petr Kukla.
S nastartováním Boudy na špačka pomohla nezisková organizace Keep it clean, která si objednala deset kusů pro horské chaty, za jejichž prodej mohl Petr Kukla vyrobit dalších 40. Celkově jich bylo prodáno a rozdáno okolo 130 kusů, ke klientům se řadí také například Kampus Hybernská, Impact Hub, Samurai shot nebo obec Hrobce.
Postupně se ukazovalo, že bouda není pro širokou veřejnost jasně rozpoznatelná a do měst se příliš nehodí. „Lidé se měli nad Boudou na špačka zamyslet a dovtípit se, místo toho se na ni muselo v některých případech napsat, že je to popelník, což potom ztrácelo své kouzlo.“
Vajgl do VAJGLu
Proto si Petr Kukla dal za cíl přijít s popelníkem, který jednoznačně hlásá, k čemu je určen. Popelník ve tvaru obřího nedopalku, který vyvíjel dva roky a na který vybral v crowdfundingové kampani na HitHit 100 000, by měl být umístěn na sloupech veřejného osvětlení a nad koši se směsným odpadem na autobusových a tramvajových zastávkách.
„První prototyp jsem ukazoval na festivalu Colours of Ostrava, kde mi jedna paní řekla, že vypadá jako pivo,“ směje se Petr Kukla. „Nemělo to ten správný wow efekt, takže jsme potom s designéry, se kterými spolupracuji, vytvořili výstižný vajgl, který opravdu vypadá jako nedokouřená cigareta.“
Obří Vajgl je vyroben z odpadové PVC trubky a na povrchu má oharek vyrobený na 3D tiskárně sloužící jako típátko. Spodek tvoří šupna na vybírání vajglů, kterou lze otevřít pouze použitím protikusu, který je též vyroben 3D tiskem.
Zatím se projekt, který Petr Kukla označuje jako „eseróčko chovající se jako startup“, nepřeklopil do „pořádného“ byznysu, což se podle něj ale stane s prvním větším objemem prodeje Budek nebo Vajglu, popřípadě kapesních popelníčků coby ideálních dárkových předmětů. „Věřím, že marketéři v dohledné době pochopí, že odzvonilo zapalovačům a tužkám, a budou v duchu udržitelnosti rozdávat popelníčky se svým logem. Mohou je také rozdávat třeba lyžařská střediska ke skipasům.“
Malý krůček pro kuřáky, velký krok pro planetu
Smělé plány má Petr Kukla i se samotným sběrem nedopalků z popelníků, do kterých chce zapojit studenty nebo organizace pro lidi bez domova. Bezdomovci by mohli za odměnu získávat například nocleženky a příspěvky na stravu. Co se týče recyklace, je Petr Kukla v kontaktu se slovenskou firmou EcoButt vyrábějící z vajglů granulát, který přimíchává do asfaltu. Podobných variant se ale nabízí více.
Doteď neměl Petr Kukla ambice expandovat do zahraničí. „Myslím, že v domácím prostředí jsem mohl dostat tu nejlepší kladnou i zápornou zpětnou vazbu. Moje filosofie byla doladit produkt v Česku k dokonalosti a pak až s tím už perfektním produktem přeskočit za hranice. Teď jsem konečně spokojený s tím, jak vývoj vypadá. Není čas ztrácet čas, pro tento rok mám za cíl vydělat první milion a jít s kůží na trh i v zahraničí.“
Proto plánuje možnost platit na e-shopu i v jiných měnách a kryptem, anglickou a německou mutaci webových stránek a samozřejmě větší propagaci Vajglu. „Momentálně potřebuji Boudu na špačka i Vajgl doladit, popelníček, který je spíše takový podpůrný merch, je stabilizovaný."
Jak uvádí, bude záležet na tom, které město bude chtít tyto popelníky jako první, kolik kusů si objedná, a zda projekt zaujme investory. „Chci zase pokračovat stylem, že prodám deset kusů, za těch deset jich vyrobím a prodám dvacet a takhle dále, až budu moct rozšířit tým a vrhnout se do sériové výroby,“ líčí Petr Kukla a na závěr všem vzkazuje: „Nebuďte prasata a necvrnkejte vajgly na zem. Vajgl na zem nepatří.“
