Usadí se a s vážnou grimasou ve tváři zcela upřímně přizná, že ho investování za účelem zhodnocení peněz vlastně vůbec neláká. „Nebaví mě to,“ prohodí s ledovým klidem dosavadní šéf Avastu, dnes již prezident společnosti s názvem Gen Digital, Ondřej Vlček. Srdce má však na správném místě - na dobročinné účely vlastní nadace uvolnil ze svého jmění 1,5 miliardy korun. Velká část padne na zchátralou usedlost Na Cibulce, která se má během několika let zrenovovat na ojedinělý dětský hospic. „Hospic zní strašidelně, spíš by to měly být lázně, odpočinkové místo,“ říká Vlček v rozhovoru pro SJ.News.
Vážně vás nelákalo investovat do nějakého začínajícího startupu?
„Mám tu komunitu rád a hrozně se mi líbí, jakou práci dělají, ale zjistil jsem, že mě vlastně nebaví investovat peníze za účelem, aby se mi zdesetinásobily. To mě prostě nebere. Mě baví investovat do startupu s názvem Nadace rodiny Vlčkových, který má trochu jinou návratnost. Je to především o pocitu štěstí někoho jiného.“
A co třeba investice do projektu v oblasti duševního zdraví? V nedávném rozhovoru pro SJ. News jeden z partnerů Mitonu Václav Štrupl uvedl, že je pro to ideální čas. Co vy na to?
„Jsme nastaveni tak, že chceme pomáhat dětem a přemýšlíme nad tím strategicky tak, že se snažíme hledat, co všechno do toho spadá. Naše pomoc nemusí být jen fyzická a léčba nemocí, ale může být cestou mentální či psychiatrické pomoci.
Nechceme ale tzv. „uvařit oceán“ a tříštit síly, ale zaměřit se na jednu cestu. Spousta lidí, kteří se snaží pomáhat, dělají filantropii, trpí tím, že toho mají hodně a ve finále je jejich pomoc nestrategická. Proto se chceme zaměřit na jednu věc a té se celý život věnovat.
Paliativní péče není jen péče o nemocné děti, ale budeme chtít pomáhat i jejich rodičům, zdravým sourozencům. I oni si budou potřebovat odpočinout, načerpat síly… Vytvoření této sítě je pro nás nyní prioritou, ale v dlouhodobém horizontu přemýšlíme i nad duševním zdraví teenagerů. Je často velice křehké, objevuje se spousta depresí a v poslední době i dost sebevražd, což je hrozné.“
Takže Cibulka nebude jen pro pacienty?
„Rozhodně ne. Je to základní koncept našeho dětského hospice. Slovo hospic zní strašidelně, každý ho máme spojený s koncem života… Ale u dětských hospiců je to jiné. Budou tam dojíždět děti, které mají před sebou možná i desítky let života. Mohou tam strávit týden dva týdny s rodinou, o kterou tam bude postaráno nebo tam může být dítě samotné a rodina si v daný moment může odpočinout.
Je důležité si uvědomit, že většinou to funguje tak, že u vážně nemocných dětí plní rodiče role sestřičky, lékaře, řidiče sanitky a je to práce 24/7. A to nejde dělat bez oddechu. Tímto jim umožníme, aby si třeba mohli jet někam na 14 dní odpočinout. Celý vibe kolem Cibulky má být hodně uvolněný. Mělo by to být místo, kam si děti přijedou odpočinout, budou se sem těšit a dostanou to třeba za odměnu.“
Rozhovor probíhá v prostorách Virtuplexu, který vytvořil Cibulku ve virtuální realitě. Jak moc vám tento model při plánování pomohl?
„V novém křídle, které zatím nestojí, což bude lůžková část, nám to pomohlo ohromně především v tom, abychom ideálně zoptimalizovali provoz. To znamená, že jsme si naplánovali všechny průchody, kudy budou pacienti či sestry chodit, jak to mají kam daleko, zda všude vidí či nevznikají různé bariéry pro jejich práci. Architekti mají většinou dobrou představivost, ale když do virtuální reality přivedeme sestru či lékaře, tak oni jsou schopní z toho pohledu nám říct, co je vyloženě nepraktické, co by se mělo udělat jinak. Na základě těchto poznatků jsme dělali několik změn.“
Hodláte do provozu zapojit i umělou inteligenci?
„To je dobrá otázka, protože mě zrovna nenapadá žádný příklad. Pokud bychom se měli bavit třeba o posledních jazykových verzích, jako je například ChatGPT, tak na to jsme zatím nestihli zareagovat. Ale je možné, že než stavbu dokončíme, tak na něco přijdeme.
Přiznám se, že jsem velkým fanouškem, aby se technologie aplikovaly do všech lidských odvětví. Zrovna v medicíně budou hrát velkou roli. Troufám si tvrdit, že v době, kdy se bude Cibulka otvírat, už některé pracovní pozice odpadnou. Diagnostika umělou inteligencí bude lepší než kdejaký expert, ale na druhou stranu paliativní péče je hodně o emoční stránce a lidském přístupu, kde role umělé inteligence bude ještě nějakou dobu spíš doplňková a jestli vůbec nějaká.“
PŘEČTĚTE SI: Umělá inteligence terapeuty nenahradí, říkají autoři aplikace pro osamělé duše
Vy jako člověk z Gen Digital máte s umělou inteligencí mnoho zkušeností. Co říkáte na boom, kdy na nás na každém kroku číhá nástroj, který využívá umělou inteligenci? A promluví třeba i do bezpečí lidí?
„Co se týká například deepfakes, tak to není nic nového. To se objevovalo už před pěti deseti lety. Co je však jiné - dřív byly deepfaky drahé na výrobu. Povedený deepfake vyšel řádově na miliony, dnes se to dá udělat za pár korun. Nebezpečí je v tom, že toho bude ohromně moc. Společnost, ve které žijeme, na to není vůbec připravená. Jeden příklad za všechny: u soudu funguje nahrávka jako předmět doličný. Když budu mít video, jak soused vykrádá poštu, a soud řekne, že je to on, pošle ho na pět let za mříže.
V době generování různého contentu to není úplně ideální přístup, takže si myslím, že nás čeká ještě spoustu technologických změn, která postupně přijdou a já osobně si myslím, že nějaký detektor deepfakes či materiálu od umělé inteligence nebude nikdy fungovat moc dobře, ale klíčem bude, že všechny výtvory budou mít digitální podpis, přes který se ověří autenticita. Je to aktuální téma pro všechny a už se pracuje na tom, aby se vymyslel způsob, jak tyto věci ověřovat, aby se jim dalo věřit.“
Je to momentálně jedna z největších výzev i pro Gen?
„Jednoznačně. Je to pro nás velké téma. Phishing, scamy a podobné sociální inženýrství jsou věci, které jsou o dost dál, než byly dříve a na které jsme tvořili antivirová opatření. Útočí spíš na kognitivní funkce člověka. Dnešní útoky už prostě nejsou pomocí sms zprávy, ale formou vytvořeného videa. Problém je v tom, že pokud záběry vypadají reálně a není na nich nic podezřelého, jsme zvyklí těmto věcem věřit. Budeme se tomu muset nějak postavit.“
Nedávno podobné video v České republice málem ovlivnilo prezidentské volby…
„Souhlas. Už to není generační věc, kdy mladá generace s technologiemi uměla a ta stará z nich byla zmatená. Nyní jsme posledních pět měsíců v takovém milníku, kdy s technologiemi bojují takřka všichni. Ani my dva, když si teď pustíme na telefonu video, jak Joe Biden vykrádá poštu, nejsme na základě našeho úsudku stoprocentně schopni říct, zda je to skutečné či fake. A to o tom už ledacos víme.“
Jak se daří Genu po fúzi Avastu s NortonLifeLockem?
„Stále jsme v integrační fázi. Od momentu, kdy jsme uzavřeli deal, je to nějakých šest měsíců, a jedeme podle not, které jsme si vytvořili na začátku. Žádné velké změny se nekonají. Nicméně už nyní pociťuji, že si to začíná sedat. Na začátku to bylo složité, protože se spojovaly dvě velké firmy se svými systémy, tím pádem spoustu věcí nefungovalo, ale tyto integrační procesy byly potřeba udělat.“
Ale vše vede ke zdárnému dokončení?
„Už na začátku jsme udělali jednu důležitou věc, že jsme týmy od prvního dne spojili do jednoho. Nevedli jsme tedy dvě firmy, ale udělali skutečně jen jednu. Pořád ale nemohu říct, že je vše hotové. Je to práce minimálně na rok. Kulturně to bude asi ještě na trochu déle. Nicméně z toho mám velmi dobré pocity a s klidem mohu říct, že firma je daleko silnější než byl Avast či Norton samotný před fúzí.“
Čím jste se vzájemně nejvíc obohatili?
„Bylo to hodně komplementární. Jednak z pohledu trhů - Norton je jednička v Severní Americe a Avast byl vždy jedničkou v Evropě mimo Velkou Británii, takže se bavíme o Francii, Německu, Itálii, Španělsku a případně i Jižní Amerika. Druhá věc je, že Norton byl vždy vynikající v salesu a marketingu, kdežto Avast měl silnější technologickou větev. Je v něm velká česká stopa. Navíc máme obří kanceláře v Česku. Když sečtu počet lidí v Praze a Brně, je to pro Gen největší R&D centrum.“
A z pohledu technologií?
„Doplňujeme se produktově. Norton měl skvělou ochranu identit, což je věc vhodná víc pro Ameriku. Avast byl zase víc zaměřený na soukromí.“
Takže jste získali cenné know-how proti různým kybernetickým hrozbám?
„To bych rozdělil. Co se týká tvrdých kyberútoků, tedy různé technologické hacky a exploitace, tam je to dost podobné v Evropě i v zámoří. Ale co je výrazně odlišné, jsou sociálně-inženýrské útoky. Většinou jsou závislé na tom, jak daná země funguje. Útočníci jdou cestou nejmenšího odporu, takže si hledají nejjednodušší způsoby, jak lidem ukrást peníze nebo jak jim vzít jejich identitu. A to v Americe funguje poměrně hodně, určitě víc než v Evropě.“
Čili tam chybí větší bezpečnost v tomto ohledu?
„Když platím v Česku kartou online, je standardní, že mám nějaký sekundární faktor, kdy musím platbu ověřit například pomocí telefonu. V USA nic takového není, proto se to hodně zneužívá. Navíc tam má každý občan svoje security number, což je devítimístný kód, který trochu odpovídá našemu rodnému číslu.
Jenže funguje na bázi, že by měl být tajný, což není úplně nejlepší nápad, protože jakmile znáte číslo někoho jiného, jen na základě jeho znalosti si můžete pod jeho identitou otevřít kreditní kartu či vzít úvěr. Vznikají tam takto obrovské podvody. A přitom hacker nemusí ve finále ukrást celou identitu, stačí mu znát jen její část.“
