Živit se hraním počítačových her? To, co se před deseti lety zdálo být pouhým hráčským snem, se dnes stává realitou. Hraním se dnes v různé formě dokáží v České republice uživit desítky hráčů, esport zaměstnává stovky specialistů a herní průmysl vytváří tisícovky atraktivních pracovní míst, která z nedostatku kvalifikovaných odborníků zůstávají neobsazená.
Popularita her roste. Podle dat Ampere Analysis prodeje v herním průmyslu v posledních třech letech stouply o 26 procent na rekordních 191 bilionů amerických dolarů. Videohry už nejsou jenom zábavou puberťáků. Z analýzy americké společnosti NPD Group vyplývá, že během období lockdownů z důvodu pandemie onemocnění COVID-19 stoupl počet hráčů zejména ve skupině lidí ve středním věku a to až o 60 procent. Izolace lidí v reálném světě vyvolala potřebu scházet se online a hry se tak staly i atraktivními sociálními platformami. Videohry jsou zkrátka relevantním médiem současné doby a není proto překvapením, že dnes existují i způsoby, jak si hraním slušně vydělávat.
Atraktivní nejen pro hráče, ale i veřejnost a firmy
Počátky esportu datujeme u nás v České republice na začátek nového tisíciletí, kdy se v Brně pod záštitou počítačového veletrhu Invex začalo pořádat Mistrovství České republiky ve hrách. Ochromený celosvětovou ekonomickou krizí v roce 2008 získal druhý dech vznikem streamovací služby Twitch v roce 2011. Populární platforma svým uživatelům do dnešního dne umožňuje nejen živá vysílání sledovat, ale rovněž je i zdarma a s možností výdělku pořádat. Dle dat České asociace esportu dokáže téměř 40 procent obyvatel České republiky vysvětlit, co je esport. Fanoušky esportu je podle těchto dat pětina české populace, přičemž více než polovina z nich jsou nehrající diváci. „Postavení široké veřejnosti ke gamingu se v průběhu let překlápí z negativního do pozitivního, gaming je stále běžnější součástí života,” míní PR konzultant agentury PLAYzone Martin Roháček. „U nás v Česku je esport velmi dobře medializován,” dodává.
Esport je organizované soutěžní hraní videoher profesionálními i amatérskými hráči, kteří se soutěží mohou účastnit jako jednotlivci, nebo v týmech. Nejúspěšnějšími českými týmy jsou například Sinners, eSuba, Enterprise a Entropiq.
Nejprestižnější českou esport událostí je Mistrovství České republiky ve hrách, které od roku 2011 pořádá PLAYzone. Nejvýznamnější disciplínou je na české scéně střílečka z první osoby Counter-Strike: Global Offensive. Letos si během šampionátu Tipsport CS:GO MČR hráči ve třech turnajích a brněnském grandfinále na začátku listopadu rozdělí rekordních 4,5 milionu korun. O milion dolarů, tedy téměř 24 milionů korun, si mohli hráči CS:GO také zasoutěžit v únoru v sousedním Polsku v rámci celosvětově proslulé akce Intel Extreme Masters. IEM Katowice pořádá německá ESL, Electronic Sports League, každoročně už od roku 2013. Kromě “cska” soutěží hráči o hodnotné výhry také například v titulech League of Legends, StarCraft 2, Dota 2, PlayerUnknown's Battlegrounds, Hearthstone a dalších.
Zhruba 85 procent finančních prostředků teče do esportu od partnerů, zejména od sázkových kanceláří. Jedná se o peníze, které tyto společnosti vykládají na vlastní marketing. Sponzory jsou přirozeně výrobci herních periferií. Zájem na partnerství ale projevují i non-endemické společnosti, jejichž cílovou skupinou nejsou výhradně hráči. „Obvykle se jedná o společnosti, které cílí na mladé muže, kteří si teprve vytváří nákupní chování. Může tak jít například o výrobce energetických nápojů, potravin, o automobilky i banky. Ve Spojených státech esportové události financuje také například tamní armáda,” vysvětluje pro SJ News PR konzultant PLAYzone. „České firmy marketingový potenciál esportu teprve objevují, zatímco v zahraničí se ho naučily využívat již před deseti lety,” soudí Karel Královec, bývalý hráč týmu eSuba.
Ačkoliv schémata esportových turnajů kopírují principy tradičních sportovních utkání, klasifikovat esport jako sport ale jednohlasně nemůžeme. Jednoznačný názor totiž nesdílí ani hráčská komunita. V několika ohledech se elektronický sport totiž od toho klasického výrazně liší. „Někteří příznivci věří, že by měl být esport zařazen na program nejvýznamnější sportovní akce, Olympijských her. Videohry ale často pracují s motivem násilí, to na olympiádě zkrátka nemá místo,” vysvětluje Roháček. „Překážkou je rovněž fakt, že esportové disciplíny, tedy hry, jsou vlastněny vydavateli, kteří tak nad nimi mají plnou kontrolu. Tradiční sporty naproti tomu nikdo nevlastní,” doplňuje.
Povahou je ale esport se sportem srovnatelný. Profesionální hráči trénují svou psychickou i fyzickou kondici, týmy vytváří taktiky. Úspěch vyžaduje trénink. Hráčů, kteří se esportem živí na profesionální úrovni, jsou jen nižší desítky. Obvykle to jsou dospívající muži, kteří zůstávají na scéně jen několik let, často jsou pak zaměstnáni na pozicích trenérů, manažerů týmů, komentátorů, reportérů, marketingových specialistů, nebo na jiných pozicích v oblasti organizace. Esport dohromady vytváří v Česku ke dvěma stovkám pracovních pozic a jejich počet každým rokem roste. „Samotný gaming je pak předmětem živých vysílání mnoha streamerů,” komentuje Martin Roháček.
Za hranou esportu
Podle žebříčku Forbes činí výdělky největšího českého streamera Vojtěcha Fišara, který na Twitchi vystupuje pod přezdívkou Agraelus, 13 milionů korun ročně. Agraelus živě vysílá vlastní gameplaye z různých her, na Twitchi ho sleduje přes půl milionu účtů. Diváci Fišarovy streamy, stejně jako vysílání jiných tvůrců, navštěvují spíš především kvůli jeho povaze a osobitému humoru než kvůli jeho herním výkonům.
Vznik platformy Twitch v roce 2011 rezonoval i u nás v Čechách. Streamování se mezi hráči stalo rychle populární a to zejména díky možnosti interakce tvůrce s diváky a jednoduchosti procesu vysílání.
Tvůrci mohou začít streamovat hned a zdarma. Při splnění několika málo vstupních podmínek může vysílající zažádat o zařazení do affiliate programu a začít vydělávat peníze.
Streameři si vydělávají několika způsoby. Monetizace zprostředkovaná samotnou platformou spočívá v přehrávání reklam, možnosti diváckého předplatného a finanční podpory formou takzvaných bitů. Reklamy tvoří streamerům minimální zisky, Twitch není v aktuální chvíli pro inzerty přitažlivý — platformu sleduje užší skupina lidí, než například YouTube, kde si na své, díky větší rozmanitosti kontentu, přijde opravdu každý. Zásadní je pro tvůrce zisk finančních prostředků přímo od publika. Pokud své diváky vysílající dobře baví, mohou sledující jeho kanál podpořit placeným odběrem, čímž se stávají součástí streamerovy komunity: mají odznak před jménem a mohou využívat streamerovy speciální emotikony. Předplatné začíná na necelých čtyřech eurech, tedy na necelých sto korunách, ze kterých streamer dostane polovinu, druhá připadne platformě. Divák může svého oblíbence podpořit ještě zasláním bitů, což je vlastní měna Twitche. Streamer obdrží celou částku, divák při nákupu zaplatí Twitchi navíc ještě poplatek za transakci.
Fanoušci vysílající podporují ještě formou daru, který je zprostředkován třetími stranami. Z darované částky je poskytovatelem služby stržen jen drobný poplatek za zprostředkování transakce a jedná se tak o nejpřímější způsob finanční podpory.
Úspěšní streameři se mohou po dosažení několika milníků přihlásit do partnerského programu, díky kterému získají partnerský odznak a odemkne se jim více slotů pro vlastní emotikony, které mohou jejich předplatitelé využívat.
Výdělečný streamer pak může vytvářet pracovní příležitosti pro manažery, kteří se streamerovi starají o administrativu, videomakery, kteří sestřihávají záznamy do videí například na YouTube a vytváří tím další obsah, pro digitální umělce, kteří streamerům kreslí emotikony nebo třeba navrhují merch a pro další specialisty.
Rostoucí zájem o herní průmysl má za následek větší produkci videoher a dochází tak k růstu počtu nabízených pracovních pozic v oboru a to až o stovky procent. Velmi žádaní jsou zejména programátoři (jichž je zoufalý nedostatek), herní studia poptávají ale také umělce, testery nebo například odborníky na marketing. Mzdy programátorů se pohybují v řádech vyšších desítek tisíc korun měsíčně, někdy výrazně přesahují i sto tisíc. Běžné jsou také atraktivní benefity jako možnost práce vzdáleně nebo kratší pracovní dobu.
