Projekt Digitální filosof vznikl na podzim 2019 jako alternativní forma výuky Současné filozofie pro frekventanty programu Studia nových médií na Filozofické fakultě UK. Impulsem pro jeho spuštění byla zkušenost se studenty, kteří na FF UK nestudují přímo filozofii. Ukázalo se, že je možné pomocí neuronových sítí nasimulovat myšlení konkrétní osobnosti. A mimo jiné tak přitáhnout pozornost „nefilozifických” studentů k současným i prastarým myslitelům.

Projekt vznikl z iniciativy vyučující Dity Malečková a Jana Tyla, CEO společnosti Alpha Industries, která se zabývá umělou inteligencí. Chtěli ne-filozofy naučit filozofii vnímat prostřednictvím nového způsobu výuky. Své role měli přesně rozděleny - Dita studentům přednášela filozofii a vysvětlovala jim postmoderní myšlení, Honza měl za úkol studenty seznámit s teorií a praxí strojového učení. Společně pak tuto souhru přirozené a umělé inteligence využili k tvorbě filozofických textů.

Jejím základem jsou neuronové sítě, které jsou schopné samy sebe do jisté míry měnit. Dokážou zpracovat ohromné množství dat a na jejich základě si vytvořit vlastní síť. Fungují podobně, jako se člověk učí jazyk prostřednictvím pravděpodobnostního sledu slov - tak jako když se učí dítě mluvit a podle poslechu umí předpovědět, jaké slovo přijde. Mají však jednu velkou nevýhodu, neboť pro dosažení očekávaného výsledku je zapotřebí velký objem dat a velký výkon.

„Měli jsme pět pětičlenných studentských týmů. Každý tým si měl vybrat svého filozofa, jehož avatara chtěl vytvořit. Vybrali si sedm filozofů, pět mrtvých a dva živé. Mezi nimi třeba Karla Čapka, Hannah Arendtovou, Václava Havla či Tomáše Sedláčka. Tým musel získat minimálně osm knih vybraného autora v angličtině. Typicky studenti použili pro získání textů otevřenou knihovnu a učili se s texty pracovat, nastavovat parametry práce s textem, a tím pochopit kontext umělé inteligence,” popsala průběh Dita Malečková.

„Byly momenty, kdy nás mrazilo”

Po získání dostatečného množství obsahu následovala práce s neuronovou sítí. Ta má větší kapacitu než běžný mozek člověka, vezme si celý korpus textu a vytvoří síť vztahů. Vidí slova, která jsou prolinkovaná mezi sebou podle určitých pravděpodobností v rámci výskytu v textu. Studenti následně jen „hýbali” s neuronovými sítěmi. Vygenerované texty pak procházely selekcí prostřednictvím nástroje pro generování textu GPT-2. Neuronová síť udělala chytrou masku a skupina následně získala celou personu.

„Výsledky práce studentů byly dechberoucí. Texty byly vtipné, inteligentní, prostě úžasné. Báli jsme se na začátku trapnosti, ale dopadlo to úplně jinak. Studenti si totiž v důsledku přečetli i originál práce a nastudovali způsob myšlení, kterým neuronová síť generovala svůj text. Byly momenty, kdy nás zamrazilo. Když jsme se třeba ptali té naší neuronové sítě a ona začala reflektovat svou situaci jako kdyby v povědomí ve svém virtuálním světě. Byly tam momenty, kdy se zdálo, jako by ti mrtví filozofové mluvili ze záhrobí, a v některých momentech to působilo jako vyvolávání duchů,” popsala Dita Malečková.

Uznává však, že neuronovým sítím je potřeba ukázat, jak mají uvažovat. Nejsnazší je začít větu a „neuronka” už ji či celý odstavec dokončí. Je to pro ni snazší, protože přiřazuje texty na základě získaných zkušeností. A stejně důležitý je způsob tázání - způsob kladení dotazu je třeba přizpůsobovat tomu, co očekáváte.

A podařilo se splnit záměr, který si Dita Malečková a Jan Tyl vytyčili? Patrně ano. Studenti během procesu získali osobní vztah ke „svým” digitálním filozofům, následně otevřeně vstupovali do diskusí třeba o tom, jak mohla vzniknout některá teorie. Stejně tak se rozvíjely i úvahy o použití rozšířené inteligence.

Digitální filosof byl dokonce vyhlášen Nápadem roku 2019 v soutěži umělé inteligence AI Awards. „Při závěrečné prezentaci výstupů se na nás přišel podívat i Tomáš Sedláček,” ocenila Dita Malečková. „Uznal, že je Digitální filosof sice překvapující, ale vůbec ne mimo.”

Dita Malečková, přestože už na FF UK nepůsobí, se nadále věnuje neuronovým sítím a aktuálně vytváří „digitálního spisovatele”. „Nechávám neuronkami zpracovávat své vlastní texty, načíst je své sny. Vytvářím si tímto způsobem svou virtuální osobnost, a bavím se tak s něčím, co je kus mě, a zároveň není. V generovaných textech poznávám věci, které jsem řekla, a zároveň neřekla,” popsala svůj nový opus.

Na tomto webu se sami můžete přesvědčit, co Digitální filosof umí.

Autor: Karolina Houžvičková Šolcová, Careermarket

Foto: Koláž Digitalní filosof/Unsplash