Chytré mobilní telefony umožňují lidem být neustále na příjmu. I přes veškerá pozitiva, která to přináší, představují notifikace pro mnohé uživatele zdroj častého rozptylování a narušování koncentrace. Tichý režim nemusí nutně tento problém řešit, spíš naopak. Výzkumníci Mengqi Liao a Shyam Sundar z Pensylvánské univerzity uvedli v loňském roce studii, ze které vyplývá, že tichý režim zvyšuje tendenci kontrolovat svůj mobilní telefon, než když je v režimu zvukového upozornění nebo vibrací.
Z telefonů se stává naprostá nezbytnost. Ze statistik uveřejněných na portálu explodingtopics.com vyplývá, že pro 45 procent lidí představuje jejich nejcennější majetek. Jeho nadměrné užívání se ale odráží i v interpersonálním životě - 71 procent uživatelů tráví více času na telefonu, než se svým partnerem či partnerkou. Absence telefonu způsobuje u 44 procent úzkost, a možná i to je důvodem, proč jeho používání zaviní 20 procent dopravních nehod.
Mnozí se proto snaží používání telefonů omezovat a spoléhají na tichý režim, během kterého jsou zvuková oznámení vypnutá. Pro některé jedince má tichý režim přesně opačný účinek. Týká se to především těch s předpoklady či sklony k rozvíjení problematických návyků, a tzv. FoMO (fear of missing out), tedy lidí, kteří mají strach z promeškání věcí či informací, o kterých by v případě aktivitě na sociálních sítích věděli.
Kvůli potřebě držet krok s informacemi představují vypnuté notifikace ještě více rozptylování. Jejich absence v člověku podporuje pocit, že o něčem neví nebo mu něco uniká a svůj telefon kontroluje o to častěji. Průměrný uživatel se na něj podívá až 352krát denně.
Těm, kteří těmito sklony nedisponují, však může přehlcení notifikacemi způsobovat nepozornost a hyperaktivitu, a to i přes to, že u nich není ADHD klinicky diagnostikována. Vyšší míra nepozornosti se dále promítá do nižší produktivity a psychické pohody.
Je tedy pouze na člověku, aby dokázal posoudit své vzorce chování a vyhodnotit, jaká strategie je pro něj nejvhodnější. Jistým kompromisem by však podle výzkumníků mohly být vibrace. Takové oznámení není příliš výrazné, tudíž přespříliš neodvádí pozornost, současně však poskytuje dostatečné upozornění.
Je to nemoc?
I sociální sítě jsou dnes neodmyslitelnou součástí života – aktivních je na nich přibližně 60 procent lidí světové populace. Mezi nejvíce používané platformy patří k lednu 2023 dle portálu datareportal.com Facebook (2,9 miliardy uživatelů), Youtube (2,5 miliardy), Whatsapp (2 miliardy), Instagram (1,3 miliardy), Wechat (1,3 miliardy) a Tik-tok (1 miliarda). Oblíbenost se liší v závislosti na věk a geografii.
V průměru tráví uživatelé na sociálních sítích pět hodin denně. Příliš časté používání a závislost u mnohých uživatelů není tolik překvapující. Platformy jsou navrženy tak, aby zvyšovaly a udržovaly aktivitu za účelem maximalizace zisků z příjmů. Mnozí odborníci to připisují právě zvukovým oznámení, které považují za zdroj neustálého rozptylování a přitahování pozornosti zpět k mobilním telefonům.
Výzkumníci proto začali zavádět terminologii „porucha užívání internetu/chytrých telefonů", aby popsali negativní dopady, které má nadměrné užívání internetu nebo chytrých telefonů na každodenní život jedince. Ty se mohou projevit například nižší produktivitou, ale i dodatečným výskytem deprese, psychického strádání, sociální úzkostí, horší subjektivní pohodou a nespavostí. Nejedná se ale o oficiální diagnózu, byla však inspirována herní poruchou, která byla nově začleněna v 11. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-11).
Nadměrné používání sociálních sítí se objevuje převážně u lidí se sklony k impulzivitě či neuroticismu ale i u silně sociálně orientovaných jedinců, což vychází z jejich vrozené tendence navazování vztahů s druhými. Vysvětlení se dá najít i v teorii sebeurčení, která stanovuje tři základní psychologické potřeby: kompetence, tedy schopnost efektivně působit na okolní svět; autonomie, neboli osobní iniciativa; a vztahovost, tedy propojení s druhými. Naplnění těchto potřeb je klíčové pro účinnou seberegulaci a psychické zdraví.
Právě vztahovost má výrazný vliv na oblíbenosti sociálních sítí a jejich častého užívání. Člověk má zkrátka potřebu „někam patřit“ a bojí se, že bude z dění vyloučen. Z tohoto principu vychází také výše uvedené FoMO.
