Jak v životopise vyzdvihnout, co umíte, ale zároveň se vyvarovat klišé? Jak vybočit z řady, a neriskovat, že váš životopis rovnou zapadne mezi hromadu dalších s identickými frázemi? Pro SJ News na tyto otázky odpovídalo několik personalistů.
Jako vejce vejci. Tak by se asi dala popsat většina životopisů, které personalistům přistávají v e-mailových schránkách. „Lidé mají pocit, že životopis musí mít přesně danou strukturu, kterou nemohou porušit. Představy o tom, jak má CV vypadat, je brzdí v tom vytvořit skutečně efektivní životopis, který je na míru jim i pozici, kam se hlásí. Nejlepší recept na to, jak se vyvarovat klišé, je reagovat individuálně na konkrétní inzerát a nerozesílat univerzální životopis do všech firem,“ radí HR konzultantka a kariérní koučka Tereza Valášková.
HR Business Partner ve společnosti Heureka Group Iva Guthová považuje za důležité soustředit se na relevantní informace, které s pracovním místem přímo souvisí. „Při psaní životopisu je potřeba se zamyslet, jaké zkušenosti a schopnosti na nabízené pozici upotřebím, a jaké mohu vypustit. Je dobré přeformulovat to, co v životopise mám, a přizpůsobit to tomu, co se píše v inzerátu. Nemyslím tím, aby kandidát něco překrucoval a přibarvoval, ale aby byl adresný směrem, jaký firma požaduje. Tím výrazně zvýší své šance, že bude pozvaný na pohovor.“
Často ale právě rozhodnutí, co je relevantní, a co ne, představuje problém. „Je celkem běžné, že se kandidáti snaží ukázat, co všechno mají za sebou, a vypisují každou pracovní zkušenost, i když trvala jen měsíc,“ shrnuje své zkušenosti Aneta Vopálková, HR Business Partner ve Slevomatu. „Nepůsobí zrovna ideálně, když do životopisu vypíšou dvacet zaměstnání, ve kterých po chvilce skončili. Méně je někdy více.“
Buďte co nejvíce konkrétní
Největších klišé se uchazeči klasicky dopouštějí, když popisují své silné stránky. Jsem flexibilní, motivovaný, spolehlivý, pečlivý, dynamický, rád se učím nové věci a umím pracovat samostatně i v týmu. Asi neexistuje personalista, který by si tato slova alespoň jednou nepřečetl.
A pokud váš životopis rovnou ukazuje, že superlativy, kterými jste se popsali, nejsou pravdivé, na vysněné místo můžete pravděpodobně rovnou zapomenout. „Nevypadá nejlépe, když někdo do životopisu napíše, že je pečlivý, a má v něm chyby a překlepy,“ prozrazuje Aneta Vopálková. Podobnou zkušenost má i Iva Guthová. „Setkávám se s tím, že v životopisech najdu třeba tři různé fonty a každý odstavec je jinak odsazený.“
„Pro personalisty už se z těchto abstraktních formulací stala taková vata, kterou jejich oči spontánně přeskakují,“ říká lektor a HR specialista Martin Grau. Řešením může být podložit svá tvrzení fakty. „Je lepší nezůstat jen u řady pozitivních přídavných jmen, ale rozvést, čím se vaše vlastnosti a dovednosti doposud projevily, a ukázat to na konkrétních příkladech. Nepište například jen to, že máte obchodní talent, ale jakých výsledků jste díky tomu dosáhli.“
Proč (ne)uvádět koníčky
Podobně sklouzávají do ohraných frází i zájmy a záliby. Kdo občas rád neposedí s přáteli, nevyrazí na výlet nebo se nepodívá na film? Otázka ale je, jakou vypovídací hodnotu pro personalisty má číst v životopise pořád dokola, jak mají všichni rádi sport, přírodu, cestování a kino.
„Lidé často nevědí, jak se sekcí zájmy pracovat. Myslím si, že je to škoda, protože koníčky odhalují jejich osobnost z jiného úhlu pohledu než silné stránky. Personalista na to může nahlížet ve smyslu „co může s kandidátem v týmu zažít navíc“, vysvětluje Tereza Valášková.
Opět ale platí to stejné, co v předchozím případě: nezobecňovat, ale jít co nejvíce do hloubky. „Když sportujete, uveďte přesně, jaké děláte sporty, když rádi cestujete, napište kam, když vás baví čtení, zmiňte oblíbené žánry nebo autory,“ vyjmenovává možnosti Tereza Valášková, podle které je důležité koníčky uvádět i pro potenciální další kola výběrového řízení. „Pro personalisty je to příležitost vnést do pohovoru lidský rozměr. Mají se čeho chytit, když chtějí na začátku prolomit ledy nebo naopak skončit něčím odlehčenějším. Když koníčky v životopise vůbec nejsou, tak se na ně mnoho náborářů samo nezeptá.“
Martin Grau doporučuje koníčky spíše vynechat. „Jsem velký fanoušek stručných životopisů na A4 stranu, ale obzvláště u lidí, kteří už mají za sebou více letou kariéru, zabere jen vypsání pracovních zkušeností a studia, tedy položek, které tam určitě patří, spoustu prostoru. V takovém případě je potřeba škrtat a myslím si, že oblast zájmů je na to adekvátním adeptem. Výjimkou by mohla být situace, kdy mé zájmy do jisté míry souvisí s pozicí, na kterou aspiruji.“
„Pokud má člověk zajímavé hobby, dokáže se v hromadě životopisů odlišit a utkvět personalistovi v paměti. Může svým způsobem trávení volného času například ukázat, že umí vystoupit ze své komfortní zóny, jaký je typ člověka, popřípadě že by se hodil na vedoucí pozici, protože vede sportovní tým a podobně,“ popisuje Iva Guthová.
Uvádění netradičních koníčků může být mnohdy ale i rizikem, jak upozorňuje Martin Grau. „Je třeba počítat s nepochopením nebo i předsudky. Pokud třeba uvedu, že jsem fanouškem nějakého alternativního stylu hudby, nebo chovatelem netypického zvířectva, mohu v hlavě personalisty roztočit rozmanité spekulace. Samozřejmě platí, že takovéto věci by vůbec neměl soudit, ale praxe je někdy bohužel jiná.“
Je nutné být ve všem nejlepší? Nikoliv
K dalším nešvarům, které se v životopisech objevují nadprůměrně často, patří sebehodnocení. Kandidáti své znalosti a dovednosti bodují, což může být pro obě strany matoucí. „Ony bodovací škály a různá grafická znázornění postrádají kontext. Pro mě osobně jsou obtížně uchopitelné a většinou je nelze brát jinak než jako ilustrativní vyzdvihnutí určitých znalostí a dovedností z pohledu kandidáta. Co to třeba znamená ovládat Microsoft Office na tři body z pěti?“ ptá se Martin Grau.
„Že mám běžnou uživatelskou znalost? Nebo, že se považuji za začátečníka, protože pokud bych to uměl, tak si přeci dám pět hvězd? Rozumím, že rozmanité sloupečky a bodování mohou životopis esteticky ozvláštnit, ale informační hodnota je povětšinou nízká. Nemluvě o tom, že nepřekvapivě dominují pětihvězdičková hodnocení všeho možného.“
„Když máte u všech schopností napsáno pět bodů z pěti, může to působit přehnaně,“ varuje Aneta Vopálková. „Pokud si například přečtu, že uchazeč ovládá Excel na úrovni pět z pěti, usuzuji, že je excelový mistr, kterého nic nepřekvapí. Bohužel se nám pak často stává, že takto ohodnocený kandidát se na pohovoru pere i s kontingenční tabulkou nebo jinými, spíše základními funkcemi.“
„Je to podobné jako s jazyky, kde se často naráží na jistou flexibilitu při uvádění úrovně dovedností. Nemusí to být nezbytně tak, že by člověk chtěl své zkušenosti přibarvovat. Autor CV to může sám vnímat v kontextu toho, jak zatím jazyk potřeboval využívat, a zda se nějak domluvil, či ne,“ přibližuje Martin Grau.
„Setkáte se pak s bývalým tlumočníkem, který má skvělou angličtinu, ale do životopisu si napíše, že mu k dokonalosti jedna hvězdička chybí, protože přeci nemluví jako sto procentní rodilý mluvčí. A pak také s kandidátem, který si hvězdiček dá rád pět, protože se zatím vždy nějak dorozuměl.“
Navíc takové životopisy působí zbytečně překombinovaně, jak podotýká Iva Guthová. „Uchazeči vytváří jakési složité tabulky znalostí, které z mého pohledu spíše komplikují, než zjednodušují.“
Jako další chyby personalisté identifikovali neuvedení pracovní náplně, ale jen názvu pracovní pozice, a špatné chronologické řazení, kdy poskládané pracovní zkušenosti začínají od nejstarší a končí nejnovější.
