Češi ze Semantic Visions vidí i budoucnost: Příběh firmy, která globálním gigantům šetří miliardy

Češi ze Semantic Visions vidí i budoucnost: Příběh firmy, která globálním gigantům šetří miliardy

31. led 2020 David Budai 6 min

Znáte tu průpovídku, že mávnutí křídel kolibříka na jednom konci světa může způsobit tajfun na jiném? A teď si představte, že lokální stávka v malé neznámé firmě „kutající“ v zemi nějaký speciální kov naruší výrobu leteckých motorů a způsobí obrovskému výrobci dopravních letadel na druhé straně planety miliardové ztráty. Nereálné? Ano, ale jen pokud ten výrobce využívá služeb české firmy Semantic Visions, která ho dokáže dopředu varovat. Umí totiž zjistit informace, o kterých většina lidstva nemá ani tušení. A v některých případech umí i předvídat, co se stane.

Příběhy některých úspěšných startupů připomínají pohádkovou jízdu, při které všechno dokonale „šlape“, firma raketově roste a sklízí jeden úspěch za druhým. A pak jsou startupy, které to při cestě k úspěchu nemají jednoduché. Procházejí si krizemi, zažívají finanční problémy nebo si dokonce sáhnou na dno. A něco takového má za sebou i unikátní firma Semantic Visions, která sídlí na Praze 1 a dnes je světovým expertem na detekci rizik pomocí sémantické analýzy.

Její hlavní služba spočívá v upozorňování na rizika, která mohou vzniknout u velkých dodavatelských řetězců v nadnárodních korporacích. Představte si manažery, kteří odpovídají za koordinaci třeba 100 tisíc dodavatelů rozprostřených po celém světě. (Pro srovnání, třeba česká Škodovka jich má jen pár stovek.) Většinou jde navíc o malé a střední lokální firmy, o kterých se nepíše v mainstreamových médiích.

Jak potom mají zodpovědní lidé získávat informace o tom, co se děje a jaké nepříjemnosti se mohou objevit? Museli by procházet miliony webů, lokálních novin a článků, navíc v cizích jazycích, protože jen přibližně 10 procent „actionable intelligence“ se objevuje v angličtině. A to člověk nedokáže zvládnout.

Hledání v záplavě informací

A právě tady přichází Semantic Visions, která umí z této informační záplavy „vydolovat“ to podstatné. „Náš přístup se nepodobá hledání prostřednictvím vyhledávače, protože tam když něco hledáte, tak už o tom něco víte. Ale těžko se hledá něco, o čem nevíte. My jsme schopni detekovat věci, které nejsou známé,“ vysvětluje v rozhovoru pro Newsroom StartupJobs František Vrabel, zakladatel a CEO společnosti (na hlavní fotografii muž v saku uprostřed).

A uvádí příklad z leteckého průmyslu. „Letecký motor má 10 tisíc částí a je to velmi složitý stroj. Výrobci mají zájem, aby byla výroba zachována, proto nemají jednoho dodavatele součástek příslušné komponenty, ale snaží se je zdvojovat nebo ztrojovat. Jenže ve skutečnosti tito dodavatelé nepracují pro jednoho výrobce, ale vzájemně se to kříží. Dodavatelský řetězec je velmi křehký, a když například vypadne dodavatel speciálního kovu, není to něco, nad čím mávnete rukou,“ říká Vrabel s tím, že u takto rozsáhlých projektů může každý den zpoždění generovat milionové ztráty.

Jeho technologie ale dokáže dopředu upozornit, že takový výpadek hrozí. A umí si to dovodit z na první pohled nezajímavých zpráv na internetu nebo různých lokálních událostí. Kdyby technologie existovala už v roce 2011, kdy záplavy v Thajsku vyřadily z provozu tamní velké výrobce počítačových pevných disků, mohli by například výrobci počítačů preventivně reagovat a nasmlouvat si výrobní kapacity u jiných dodavatelů. Možná by pak několik měsíců nebyl na trhu dramatický nedostatek disků, což mimo jiné vedlo k jejich velkému zdražování.

Efektivní detekce rizik je možná díky tomu, že firma sémantickou analýzou zpracovává 100 terabajtů textů a metadat. Pracuje ve 12 jazycích, mezi něž patří největší byznysové jazyky světa jako čínština, korejština nebo japonština, a k dispozici má přes tři miliardy článků. Každý den pak přibude milion dalších.

„Mohl jsem být homeless“

Semantic Visions dnes detekuje rizika obrovským nadnárodním korporacím a její obrat brzy překoná 100 milionů korun. Díky unikátní technologii využitelné ve finančním sektoru má navíc před sebou velmi pravděpodobně mnohonásobný růst. Jenže ještě před pár lety vše vypadalo úplně jinak. Františel Vrabel krachoval a topil se v milionových dluzích.

„Byl jsem krok od toho, abych byl homeless. Dal jsem do toho desítky milionů vlastních peněz a nakonec jsem další desítky milionů dlužil a ručil za ně. Když nemáte na výběr a jste v koutě, nemůžete připouštět myšlenky, že neuspějete,“ vzpomíná štíhlý šedesátník ve své kanceláři. Hovoří klidně, přesně formuluje myšlenky a srozumitelně popisuje fungování i vznik technologie, kterou začal vyvíjet před více než 15 lety.

Tehdy pracoval pro americkou vládu v oblasti obrany a tam se seznámil s problematikou analýzy velkých objemů dat, takzvaných „big data“. Získal užitečné znalosti a uvědomil si, že vyhledávání přes klíčová slova má své limity, třeba ty jazykové. „Chtěl jsem vytvořit systém, který by vyhledával napříč jazyky a přes metadata, což je efektivní, když nevíte, co hledáte,“ říká Vrabel, který si tehdy uvědomil, že i Američané se dopouštějí strategických chyb, přestože mají k dispozici hromadu informací. Jen je nedokážou správně vyhodnocovat.

„Myslel jsem si, že kdyby se nám podařilo rozlousknout sémantické vyhledávání, tak by nás mohl koupit třeba Google nebo tehdy ještě Yahoo, případně Microsoft, který chystal projekt Bing,“ vzpomíná Vrabel s tím, že uplatnění viděl nejen v obraně, ale i v médiích nebo oblasti B2C.

Nezájem gigantů a kritické období

Trvalo dva roky, než se jeho týmu podařilo vyvinout technologii, s níž mohl vyrazit do Silicon Valley a nabídnout ji technologickým gigantům. Jenže neuspěl. „Pochopil jsem, že nemají zájem, aby jejich vyhledávání bylo co nejpřesnější. Jejich příjem je závislý na tom, aby tam lidé trávili co nejvíce času,“ vysvětluje Vrabel.

O technologii se později začal zajímat výrobce počítačových procesorů Intel, který v ní viděl příležitost pro inovaci vyhledávání v rámci velkých podniků. To by vyžadovalo velkou výpočetní kapacitu a Intel si pochopitelně sliboval, že to zvýší poptávku po jeho čipech. Smlouva byla před podepsáním, ale pak se to pokazilo. „Minuli jsme to o pět dní. Před popisem všech dokumentů krachla banka Lehman Brothers a rozjela se světová finanční krize,“ vzpomíná Vrabel.

Psal se rok 2008 a pro Františka Vrabela a jeho firmu začalo kritické období. „Vystřelili jsme se z vlastních peněz až do konce a krachli jsme,“ říká Vrabel s tím, že nezvládal splácet úvěry bankám. Právě financování formou bankovních úvěrů dnes považuje za svou největší chybu. „Founderům startupů dnes můžu dát jednu důraznou radu: nikdy si nepůjčujte peníze od banky, protože banky technologickému byznysu nerozumí. Vždy jednejte s venture capital nebo angel investory, kteří nechtějí zajišťovací instrumenty jako banky,“ radí podnikatel.

Technologii se naštěstí podařilo zachránit. Získal ji investor a internetový podnikatel Jan Barta, který věřil v její úspěch a byl ochotný investovat peníze do jejího dalšího rozvoje. Trvalo ale další roky, než našla skutečné uplatnění. Neuspěli u firem zaměřených na B2C ani u velkých médií jako CNN. Právě v rámci médií začal Vrabel poprvé uvažovat o využití sémantické analýzy pro detekci neznámých a rozvíjejících se událostí.

Uplatnění ale nakonec našli v oblasti dodavatelských řetězců velkých firem. „Od roku 2011 jsme budovali spolupráci se SAPem, největším dodavatelem softwaru pro řízení podniku,“ říká Vrabel s tím, že právě to se ukázalo jako důležité rozhodnutí. Pro představu, jak je SAP významný, si stačí uvědomit, že podniky řízenými jeho softwarem „protečou“ dvě třetiny světového HDP.

„Když později SAP koupil firmu Ariba, dostalo to další impuls. Oni se totiž pokoušeli najít řešení detekce, jaké jsme dělali my, a vylámali si zuby. A dospěli k závěru, že je lepší využít naše řešení, které je nejpokročilejší na světě,“ popisuje Vrabel, pro kterého toto rozhodnutí znamenalo naprosto zásadní obrat. Po více než deseti letech.

„Je úžasné, že si taková firma důležitou komponentu pořídí od malé firmy z druhého konce světa. To je myslím možné jen v Americe a jsem jim za to vděčný,“ říká.

„Zálusk“ na finance i dezinformace

Od roku 2015 firma Semantic Visions, která má dnes 30 zaměstnanců, kontinuálně roste a zdokonaluje svou technologii. „Obrat je stále pod 100 milionů korun, ale v příštím roce ho nepochybně výrazně překročíme. V posledních letech jsme ročně rostli zhruba dvakrát, a to jsme na začátku,“ popisuje Vrabel, který by rád technologii rozšířil také do finančních služeb.

„Vidím velkou příležitost v oblasti úvěrových rizik pro banky, v oblasti pojišťoven a akciového trhu. A budeme se muset rozkročit také směrem k sociálním médiím,“ říká František Vrabel. Právě sociální sítě ho momentálně hodně trápí, protože umožňují volné šíření dezinformací.

„Začala mě znepokojovat situace na sociálních sítích. A co to dělá s lidmi. Ti, kdo drží informace pod palcem, jsou schopni manipulovat a měnit názory lidí. A technologie, kterou jsme vytvořili pro něco jiného, má uplatnění i v lepším pochopení toho, co tyto velké platformy s lidstvem dělají. Když velkým hráčům, kteří oblasti dezinformací dostatečně nerozumí, předložíte data a ukážete jim, v čem je zakopaný pes, tak začínají naslouchat. Proto vidím příležitost, aby naše technologie v této oblasti pomohla,“ dodává v rozhovoru.

Foto: Archiv Semantic Visions

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!
Přečtěte si dále
Související témata: Osobnosti, Startupy, Technologie
Nenechte si uplavat nové články!
Váš e-mail
Sledujte nás:
Další články