Jak vybalancovat kariéru a mateřství? To bude tématem jednoho z panelů na konferenci Femme Palette, která proběhne v sobotu 8. října v Praze. Jednou z vystupujících bude Jana Sedláková, zakladatelka advokátní kanceláře Sedláková Legal. Založila také projekt Ochrana nápadu, který se věnuje poskytování pomoci startupům, a společnost TaxCounting, která se zabývá daňovým poradenstvím. Kromě toho je také matka čtyř dětí. V rozhovoru pro SJ News prozradila, jaké prostředí nastavuje pro zaměstnance s dětmi ve své vlastní firmě nebo jak by organizace obecně mohly zlepšit podmínky pro rodiče.
Jaká jsou podle vás hlavní úskalí v kontextu pracovního trhu a rodičovství?
Obecně vnímám dva problémy. První je ryze ženský a týká se toho, že od žen-matek se automaticky očekává, že budou s dítětem doma. V Česku máme jednu z nejdelších placených mateřských a rodičovských dovolených. Můžeme být tři roky doma, například v USA nebo ve Velké Británii žádný sociální systém, který by se o tyto ženy staral, nefunguje. Na jednu stranu je skvělé mít možnost být tři roky na rodičovské, ale má to i druhou stránku – společnost to od nás očekává. A ve chvíli, kdy se žena rozhodne, že chce být doma půl roku nebo rok, společnost ji začne hodnotit, uplatňovat dvojí metr. Pro spoustu lidí se okamžitě stane špatnou nebo nedostatečnou matkou.
A druhý problém?
Týká se žen i mužů a je spojený s tím, že v Česku chybí podpora z hlediska veřejné správy ve chvíli, kdy chcete, nebo potřebujete jít do práce dřív. Školky mají problém s kapacitou, děti mladší tří let se do nich ve většině případů nedostanou. V tu chvíli řešíte problém, kam je umístit. Jestli do soukromé školky, nebo zaplatit chůvu. Pokud se tedy rozhodnete jít do práce dřív než po třech letech, tak s velkou pravděpodobností velkou část svého výdělku zaplatíte za to, že se někdo o vaše děti postará.
Jak je to ze strany českých firem? Poskytují vhodné podmínky pro ženy, respektive muže během nebo po skončení rodičovské dovolené?
Myslím, že se situace v posledních letech hodně mění k lepšímu. Posunu výrazně pomohla pandemie a velmi nízká nezaměstnanost. Ve chvíli, kdy je nedostatek zaměstnanců, firmy potřebují lidi a mají větší motivaci poskytovat zkrácené a flexibilní úvazky nebo možnost home-officu. Zákon už dlouho říká, že pokud člověk pečuje o děti, potřebuje nějakým způsobem upravit úvazek.
Zaměstnavatel mu musí vyjít vstříc, pokud nemá závažné důvody. Praxe je ale samozřejmě jiná věc. Pozitivní zpráva je, že se chystá novela zákoníku práce, kde se víc bude řešit práce z domova a kompenzace nákladů. Pracovní trh se mění k lepšímu, ale není to úplně o posunu v rámci společenského uvědomění, vidím tam spíš vliv okolností a nutnost se jim přizpůsobit.
PŘEČTĚTE SI: Automatický nárok na home office i proplacení domácí spotřeby. Novela zákoníku práce je v připomínkovém řízení
V čem dalším je prostor ke zlepšení podmínek firem a pracovního trhu jako takového směrem k rodičům?
Firmy by se mohly více zajímat o daňové benefity, které pro ně vyplývají z toho, že budou podporovat ženy na mateřské. Třeba vytvořením dětské skupinky nebo příspěvky zaměstnancům na péči o malé děti. Mělo by se víc mluvit o tom, že ve chvíli, kdy organizace pojmou problematiku zaměstnávání rodičů komplexně, mohou ušetřit a získat kvalifikované, vysoce motivované pracovníky.
Když budou firmy svým způsobem suplovat stát – jakkoliv je hrozné, že je to vůbec potřeba – a vytvářet dětské skupiny, najímat chůvy, pomáhat zaměstnancům s péčí o děti, bude to krok správným směrem. Nedávno vznikla iniciativa Sto skupin Jindřicha Fialky ze studia Q Designers, která mimo jiné upozorňuje na to, že v Česku je 70 tisíc dětí, pro které není ve školkách místo. Že situace vůbec došla tak daleko, že se na komplexní úrovni komunita stará sama o sebe, protože tady chybí zázemí, je jasný signál, že by se tím stát a firmy měly zabývat.
Firemní chůva a příspěvky na dovolenou
Liší se podle vás přístup ve velkých firmách a startupech?
Pro velké společnosti je určitě jednodušší vytvořit zkrácené úvazky a vyjít ženám vstříc díky tomu, že už mají fungující procesy a nějaké zázemí. Chtít po startupu, který všechny peníze potřebuje investovat do vývoje, aby svojí zaměstnankyni platil školku, je nereálné. Startupy tedy mají v tomto těžší pozici. Na druhou stranu v nich pracují převážně mladí lidé, kteří nemají předsudky, se kterými se občas setkávám u starší generace. Je jim jedno, jestli jste holka, nebo kluk. Jestli máte, nebo nemáte děti. Fungují digitálně, často ani nemají kamennou kancelář. Takže nikomu nevadí, že v práci nesedíte osm hodin.
V roce 2015 jste založila advokátní kancelář Sedláková Legal. Jak řešíte tato témata u vás ve firmě?
Jsme malá firma a momentálně tady „máme“ tři děti stejného věku, o které se stará chůva, kterou jsme v rámci firmy najali. Kolegyně chtějí jít do práce třeba jen na dva dny v týdnu na dopoledne. Mně to hodně pomůže a ony nevypadnou z profesního života. Je řada profesí, kde vám může velmi rychle ujet vlak, a právo je jedna z nich. Vzali jsme to na vlastní triko a myslím, že to firmy musí začít dělat čím dál víc, pokud o ty ženy nechtějí přijít.
Jednu místnost jsme vyčlenili jako hernu, aby mohly mít děti blízko u sebe. Nevymysleli jsme nic originálního, ale máme zkrácené úvazky, home-office, flexibilní pracovní dobu. Matky, co mají doma děti různého věku, si mohou část práce udělat večer dle svých potřeb. Všem dáváme příspěvky na dovolenou. Snažíme se jít naproti tomu, co naši zaměstnanci potřebují, aby to zároveň bylo oboustranně výhodné. A daří se nám to. Nebereme rodiče jako přítěž nebo starost, ale jako příležitost.
Jaká je vaše osobní zkušenost? Jako matky i jako ženy, která se pohybuje v převážně mužském prostředí.
Mám čtyři děti a tři firmy a nikdy jsem nenarazila na problém, že by něco nešlo. Všechno se dá skloubit, když si to člověk dobře nastaví v hlavě. Jediné, co mě dokázalo srazit na kolena, byly právě názory lidí, kteří si myslí, že ví nejlépe, co je pro mě a pro moje děti správné. Častým problémem při skloubení práce a rodičovství je vina, kterou si sami vytváříme. Že naše dítě tráví moc času ve školce, že na něj nemáme čas nebo že je moc rozmazlené.
Čili stále panují předsudky?
Podnikám deset let a musím říct, že přestože se situace zlepšuje, ženy jsou pořád vnímané jako ty, co mají mít na starost spíše domácnosti než firmy a mají přenechat rozhodovací pravomoci mužům. Moje typické jednání je zasedačka, kde je osm lidí a z toho jedna žena, maximálně dvě. Začínala jsem podnikat ve 23 letech a nebylo to úplně nejhladší. Nemyslím si ale, že by například kvóty byly řešením. Správná cesta je edukovat společnost, mluvit o diverzitě a inkluzi. Nejen žen, ale i menšin například z hlediska sexuální orientace nebo barvy pleti.
