Ekonomická a energetická krize. Válečný konflikt. Stále přítomná pandemie. K tomu vlastní život se vším, co k němu patří. Současná světová situace zkouší lidskou psychickou odolnost ve velkém. Jak ustát omezení, která nemůžeme ovlivnit? Jak se chovat a rozhodovat, když nevíme, co se stane a jak nás to ovlivní? Odpovědi v rozhovoru pro SJ News se snažil najít psychoterapeut, supervizor, kouč a teolog Piotr Wardecki
Najdeme psychickou pohodu i v době, kdy je recese a zároveň často prožíváme i své osobní problémy? I tom padla řeč na akci Soulmio Mental Wellness Days, jejíž byla redakce SJ News partnerem, a která mimo jiné hledala východiska ze složitých životních a pracovních situací. „Velice zajímavou podpůrnou strategii nám může poskytnout zaměstnavatel. Můžou nám být oporou naši vedoucí, ideální je, když řeknou, že vědí, co prožíváme a nabídnou nějaký program nejlépe s odbornou pomocí,“ vysvětluje Piotr Wardecki.
Pokud to tak je, zaměstnanci se cítí být více součástí organizace, pro kterou pracují. „Když koučuji ve firmách, tak říkám vedoucím a ředitelům, aby podporovali své zaměstnance. Pokud nemohou finančně, tak alespoň slovně. A někdy se setkávám s takovou podivuhodnou zpětnou vazbou, kdy mi říkají, jestli mají nadřízení zaměstnancům děkovat. To rozhodně také. V některých zaměstnáních pracujeme nadlimitním způsobem. Potřebujeme zpětnou vazbu od našeho nadřízeného, že tu práci děláme dobře a že jsou rádi, že nás mají a důvěřují nám,“ vysvětluje kouč a teolog.
Bonusy podle něj nejsou jen služební mobily, notebooky či auta. „Velmi důležitá je i podpora v oblasti emocí. Podobně významný je i pracovní kolektiv. Ve své práci se často setkávám s případy, kdy se z kolegů stali kamarádi a přátelé. Toto není žádné pravidlo, je ale dobré mít v práci pár lidí, se kterými je možné si promluvit, i když prožíváme nějakou pracovní krizi,“ říká zkušený psychoterapeut.
Co je krize?
Pro nalezení řešení problémů je podle něj důležité jít k samotným kořenům krize. A ty nemusejí být jen takové, jaké nás napadnou. Pro pochopení problémů je rovněž užitečné jít k původu a významu slov. „Každodenně dnes mluvíme o neokrizi – o té ekonomické, energetické a pracovní. Pustíme si televizi, posloucháme zprávy. Také se blíží další vlna covidu. Bude se propouštět. Co slovo krize vůbec znamená?“ klade si řečnickou otázku Wardecki. A připomíná, že slovo krize má původ v řečtině a poprvé se objevilo řadu let před naším letopočtem. „Má dva nebo tři významy. Starořecké krisis bylo cosi jako vybírání mezi dvěma variantami, posuzování různých možností,“ uvádí kouč.
V češtině je toto slovo spíše spojené s nějakou těžkou situací. „Zapomínáme ale na jeho původ. Historicky krize vůbec neznamenala něco, co by nás ohrožovalo. A spíše byla spojena s lidskou aktivitou a lidskou volbou. Je to velmi důležité vědět, abychom poznali, jak s krizí zacházet v dnešní době.“
Pro lidi je krizí mnohdy těžká situace, která přichází nečekaně a nebýváme na ni připraveni. Dokážeme ji ale popsat a identifikovat. Často se přitom rozhodujeme mezi jednou a druhou variantou. Abychom se s krizí dobře poprali a udělali správné rozhodnutí, potřebujeme podporu. I kvůli tomu, abychom se mohli dostat do práce, potřebujeme většinou podporu například v podobě autobusu či auta. Ve svém životě s řešením krizí také využíváme vlastní sebepodporu.
Východiskem bývá útěk, útok nebo útlum – to je situace, kdy hrajeme mrtvého brouka. „Když se podíváte, jak žijete svůj život, tak pokud například přijde doma nějaké nedorozumění, tak se můžete hádat a křičet po sobě. Tomu říkáme „italská domácnost“. Někdy lidé reagují tak, že spolu přestanou mluvit, to je něco jako útěk. K útlumu může dojít doma i v pracovním kolektivu. Přijdu, udělám svou práci, ale hlavně aby mě nikdo nezaregistroval. Někdy lidé také hledají záminky, aby v práci nemuseli být. To, jaký má kdo nastavený mechanismus ve svém vlastním životě, je hodně důležité,“ upozorňuje Wardecki.
Významným způsobem sebepodpory bývá zmíněný útok, tedy útočení na druhého. „Když jsou věci, na které nechci myslet, tak je vyhodím do popelnice. Popelnice se časem naplní a začne zapáchat. A to se stává i v našem psychickém životě. O problémech nechceme mluvit, někdy se to dostane do extrémů,“ připomíná kouč a ilustruje to vlastní zkušeností.
„Když mluvím s paní, jejíž manžel je těžce nemocný a zeptám se jí, jak se mu daří, tak ona začne mluvit o počasí, nebo mi řekne nějaký vtip. Pokud třeba pracujete někde daleko a jezdíte domů jen o víkendech, tak je to něco podobného a nechcete se doma o ničem bavit, nic řešit, utíkáte od problému,“ říká Wardecki.
Strategie změny
Obrovským tématem podpory jsou také emoce. Jsou to většinou krátkodobé, velmi silné zážitky. A je důležité se v nich vyznat. Když se například někomu začínají třást ruce, je důležité od emocí neutíkat, ale bezpečně je poznávat a pracovat s nimi v soukromí. Dávat jim průchod nebo je zastavovat. Emoce je nutné prožít, ale musíme si uvědomit, v jaké situaci si to můžeme dovolit. Problém je, že mnoho z nás se v emocích nevyzná.
„Náš život je o tom, že dokážeme uspokojovat naše vlastní potřeby. Identifikovat je a naplňovat. Důležité je, abychom nebyli spokojeni jen my, ale také lidé kolem nás. Někdy zase svůj život žijeme a jsme hodně nešťastní, protože plníme představy druhých a nedokážeme se radovat,“ vysvětluje kouč.
Pokud se necítíme dobře a přijde nám, že se něco děje, máme pocit, že jsme v kleci. A je velmi důležité, abychom se naučili poznávat vlastní potřeby. „Když si představíte škálu od nuly do deseti, kdy deset je to nejlepší, tak si můžete položit otázku, kde se nacházíte dnes. Ve většině případů to nebude ani deset ani devět, ale ani nula či jeden bod. Je dobré si ale nastavit strategii změny, abyste věděli, čeho a jak chceme dosáhnout. Je nutné to ale dělat postupně. Můžete tak činit sami, nebo spolupracovat například s nějakým koučem,“ říká Wardecki.
Důležitá je sebepodpora
Když nás v našem životě potká něco nečekaného, tak se můžeme opřít o to, co máme v sobě. „Čím těžší je situace, ve které se nacházíme, tím více potřebujeme podporu zvenčí – na prvním místě je důležitá rodina – když je člověk sám a nikoho nemá, tak je to velký rozdíl,“ připomíná odborník. „V náročných životních zkouškách je důležité i to, co si neseme ze světa zvířat. Někteří neurobilologové tvrdí, že jako lidé jsme z jedné strany jeho součástí, protože disponujeme stejně jako fauna například pudem sebezáchovy i dalšími vlastnostmi,“ dodává Wardecki.
PŘEČTĚTE SI: Boj se šéfem nemá smysl, prozradila koučka klientce. Výjimkou podle ní nebývá ani pláč
PŘEČTĚTE SI: Ztráta motivace či vyhoření. Noční můry HR manažerů zahání investice do duševního zdraví zaměstnanců
