Na Instagramu má přes 100 tisíc sledujících a přečte stovky knih ročně. „Můj cíl je bavit skrze knižní svět, popularizovat knihy, které nově vycházejí, a čtení samo o sobě,“ říká pro knihomoly známá Lucie Zelinková (@luciezel). V rozhovoru pro SJ News prozradila třeba to, proč už jsou fotky knih s kávou na sociálních sítích přežitek, proč nemá ráda Patrika Hartla nebo z jakého důvodu ji sledují i nečtenáři.
Jaké byly vaše začátky? Jak se vám povedlo vybudovat si pozici přední knižní influencerky?
Na knižním trhu jsem se už nějakou dobu pohybovala a měla k němu blízko. Studovala jsem literární vědu a pracovala jako knižní markeťačka v knihkupectví Martinus a později v Euromedia Group. Chtěla jsem se o svůj zájem nějak podělit, ale nedávalo mi smysl psát příspěvky v akademickém stylu, které by si přečetlo pár lidí. Začínala jsem tak vytvářením zábavně laděného obsahu na Facebook, a to buď o vycházejících knižních novinkách, nebo o klasických autorech/kách.
Od té doby produkuji zábavné příspěvky (teď už především na Instagram a Tik Tok) přístupné širokému čtenářskému publiku a popularizuji knihy a čtení obecně. Chci, aby každý, kdo sleduje můj profil, byl v obraze, protože knižní trh je v Česku poměrně nepřehledný. Trvalo mi dlouho dostat se tam, kde jsem. Letos to je jedenáctý rok, co se tomu věnuji.
Jak se snažíte zaujmout? Co na sociálních sítích funguje?
Kdybych věděla, co funguje, tak mám sledujících mnohem víc (smích). Dříve oblíbené fotky knih s kávou nejsou ničím zajímavé, já sama jsem jich viděla už přes milion. Hodně ale pracuji s formátem reels, video teď frčí nejvíc. Podle mě funguje kombinace primárně hravosti a sekundárně benefitování. U každého příspěvku, který tvořím, myslím na to, abych cílovou skupinu pobavila a zároveň seznámila s něčím, co nevěděla, tzn. nejen dát tip na knihu, ale říct, proč by se vám mohla líbit.
Pokud jde o samotné sdělení, je důležité, aby skutečně něco řeklo. Často se třeba v marketingových textech setkáme s tím, že detektivky a thrillery jsou mrazivé, což je nadužívaný prázdný a nicneříkající pojem. Proto se pořád snažím myslet na to, že promlouvám k široké veřejnosti, která nemá čtenářskou zkušenost jako já. Musím se vyjadřovat tak, aby každý příspěvek byl srozumitelný komukoliv, i tomu nejméně informovanému sledujícímu.
Myslíte, že vás sledují i ti, co knihy nečtou?
Ano. Sice to zní paradoxně, ale sledují mě i lidé, kteří si koupí dvě knížky za rok a čtou třeba jen na dovolené. Nějakým způsobem je ale knižní tematika oslovila a baví je to sledovat. Existují i tací, kteří četli v dětství nebo jako teenageři, a napsali mi, že je sledování knižního obsahu inspirovalo se ke čtení vrátit. Mám obrovskou radost, že je motivuje sledování knižního obsahu, knižních postů, videí.
Radíte lidem, co číst, ale i naopak, co rozhodně nečíst?
Nedělám to, snažím se nebýt zbytečně negativní. Nechci se stavět do pozice, že když se kniha nelíbí mně, nebude se líbit nikomu. Každá kniha najde svého čtenáře, lidé mají různý vkus. Byla by škoda zbytečně hatit šance, obzvláště v případě začínajících českých autorů a autorek. Navíc by si mě oni (nebo naštvaný nakladatel) našli v online prostoru a spočítali mi to, což není příjemné ani pro jednu stranu.
Jediný, koho otevřeně kritizuji, je Patrik Hartl. Vadí mi, že v jeho románech lidé nevidí do očí bijící sexismus. Jeho tvorbu považuji za opravdu nekvalitní.
Setkáváte se i s negativními reakcemi?
S největší kritikou se setkávám ohledně feministicky laděného obsahu, kvůli kterému na mě muži často útočí. A jelikož jsem matkou půlroční holčičky a nevyhnu se tím pádem i zmínkám souvisejícím s mateřstvím, začaly přibývat negativní reakce od matek. Když řeknete, že cokoliv děláte nějakým způsobem, vždycky se ozvou ženy, které tvrdí, že je to naprosto špatně. Jak vychovávat děti je obecně velmi třaskavé téma.
Jak si vybíráte značky, čím vás musí oslovit, abyste jim na spolupráci kývla?
Samozřejmě to musí být něco, co mi dává smysl a co se v mém životě objevuje, neodsouhlasila bych třeba rum nebo granule pro kočky. Klíčové pro mě je, abych měla volnou ruku a abych to mohla pojmout tak, jak to baví mě. Protože jsem markeťačka, mám ráda kreativní zpracování kampaní. Takže aby to nebylo stylem „stoupněte si ke stěně, vemte si do ruky produkt, usmějte se a vyfoťte se“. Mě samotnou takový typ obsahu otravuje.
Poslední půl rok se velké množství nabídek týká dětského sortimentu. Postupem času jsem si stanovila pravidlo, že nechci zobrazovat tvář svého dítěte. Jednou jsem to udělala, ale měla jsem z toho špatný pocit. Je to pro mě mantinel, přes který spousta firem nechce jít, požadují, aby s jejich produktem bylo vyfocené nebo natočené moje dítě.
Pojďme se podrobněji podívat na knihy. Jak si vybíráte, co budete číst? Je nějaký žánr, kterému se vyhýbáte?
Neřídím se recenzemi, sleduji, jaké novinky vychází u nakladatelů. Protože se tomu věnuji už dlouho, dokážu poměrně dobře odhadnout už předem, jestli se mi kniha bude líbit, nebo ne. Nevyhledávám žánry jako jsou horor, fantasy, sci-fi, romantika, erotika. Český trh je velmi pestrý, jsou tu i nakladatelé, kteří přinášejí okrajovější tituly typu LGBT+ a New Adult.
Říká se „nesuď knihu podle obalu“, ale platí to ještě v dnešní době? Třeba taková dystopie Znamenitá mrtvola se prodávala díky originální obálce.
Do určité míry se kniha na základě obalu soudit dá, protože to, jakým způsobem se nakladatel věnoval vizuálu, vypovídá o tom, jak moc je pro něj důležitá. Obálka je součástí knižního marketingu. Je potřeba být vidět a zaujmout na první pohled v záplavě knih na policiích v knihkupectví. Co se týče Znamenité mrtvoly, byl to od nakladatele chytrý tah a já to jen kvituji.
Jaký je Váš názor na knižní trailery?
Myslím si, že kniha je něco, co vychází z fantazie. Kouzlo spočívá v tom, že všichni čteme stejný text, ale každý si pod ním představí něco jiného. Nepotřebuji vidět trailer, který mi řekne, jak postava nebo svět vypadá. Připadá mi to jako velmi zvláštní formát, který já sama nevyhledávám, ale zdá se, že na publikum funguje a je o to zájem.
Jak se v nakladatelství rozhoduje o tom, které knihy budou podpořeny marketingovou kampaní?
Záleží na velikosti nakladatelství, ale v těch větších je to obvykle záležitost rady, která si stanovuje priority. Vychází z toho, jak byly úspěšné předchozí knížky autora nebo jak je samotný žánr populární.
Má vůbec šanci uspět knižní debut neznámého autora, který nemá silnou propagaci od nakladatele?
Určitě ano, a to díky šeptandě mezi čtenářstvem. To je třeba případ Aleny Mornštajnové, která u prvních knížek neměla žádnou markantní propagaci, ale díky pozitivní odezvě od čtenářů, která se rychle šířila, uspěla. Může to být i případ Young Adult a New Adult literatury, kterou čtenáři vychválí a zviditelní na sociálních sítích. V zahraničí se stává oblíbenými mnoho knih, na základě toho, že o nich lidé začnou točit na Tik Tok.
Když už jsme u Aleny Mornštajnové, jak si vysvětlujete úspěch jejího románu Hana, který se těší obrovské čtenářské přízni a nasbíral řadu ocenění?
Čtenáři a čtenářky (nejen čeští) milují příběhy z druhé světové války. Tento žánr je neskutečně populární, vyšlo až neuvěřitelné množství knih. Nejčastěji se týkají židovské tematiky a odehrávají se v Osvětimi. Pořád se k tomu vracíme a vracíme a Hana se na této popularitě svezla. Téma přitáhlo čtenáře svou silou a svou roli bezpochyby také hrálo, že Mornštajnová je jedinečná vypravěčka. V poslední době se už na časové ose lehce posouváme, hojně se začíná objevovat i námět normalizace.
Tatér z Osvětimi, Porodní sestra z Osvětimi, Krejčí z Osvětimi… Nevnímáte to od autorů jako snahu o senzaci nebo lépe řečeno sázku na jistotu?
Když se podíváme na žebříčky bestsellerů, pravděpodobně tam najdeme nějaký takový titul. Tatér z Osvětimi byl bestseller celosvětově, u nás to byla zase Hana. Dalo by se z toho pravděpodobně vycházet, kdyby chtěl člověk napsat něco, co bude mít silný tah na branku a vysokou prodejnost. To ale jen spekuluji, nevím, jaký je záměr těchto autorů.
A na závěr: kniha, která vás v poslední době nejvíce zaujala? Co byste doporučila letos pod stromeček?
Těm, co mají rádi sofistikovanější a provokativní literaturu, bych doporučila román Zničit od francouzského autora Michel Houellebecqa. Pro všechny milovníky Harryho Pottera je pak jasná volba pod stromeček biografie S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje od Toma Feltona.
PŘEČTĚTE SI: Jsem influencer. Nahlédněte pod pokličku profese 21. století a zjistěte, jak se na sítích můžete stát úspěšnými i vy
PŘEČTĚTE SI: Propouštění se nedá udělat dobře, ale musí proběhnout rychle a najednou, říká Gazdoš z Knihobotu
