Online existence a užívání digitálních technologií doznaly v uplynulém roce ze zřejmých důvodů nových rozměrů a spolu s tím se hlásí o slovo i stále populárnější „digitální detox”. Jeho definice se různí, ale asi se shodneme, že jde o to „odpojit” se do určité míry od virtuálního života a dopracovat se k vědomějšímu používání technologií, při kterém my budeme ovládat technologie, a nikoli ony nás.

V dnešní době už je zřejmé, že nadměrné zírání do obrazovek a neustálé kontrolování telefonů, tabletů, laptopů a dalších zařízení může mít závažné negativní dopady na naši tělesnou i duševní kondici. „Digitálním technologiím platíme za jejich službu tím nejcennějším, co máme - naší pozorností, energií a časem. Vyrušují nás v soustředěné práci a nám pak zase nějakou dobu trvá, než jsme schopni se do práce znovu ponořit. Vše nám trvá dlouho, klesá naše efektivita i kvalita práce. Jsme ustavičně stresováni, následuje vyčerpání a frustrace, v horším případě i deprese,” vypočítává pro StartupJobs Newsroom doktorka Aneta Baklová, koučka digitálního detoxu a zakladatelka webu Digitálnídetox.cz.

Vedle zmíněného připomíná také negativní vliv modrého světla vyzařovaného obrazovkami digitálních zařízení, které blokuje produkci hormonu melatoninu, a přispívá tak k spánkovým problémům. Naopak studie podle ní dokládají pozitivní dopady digitálního detoxu na zmírnění stresu, stabilizaci nálady a zlepšení paměti a soustředění.

Zář monitorů - noční můra melatoninu.

„Jestli mi něco uniklo, asi to nebylo důležité”

„Digitální technologie nám mají primárně šetřit čas a usnadňovat život, obvykle však dělají právě opak. Telefony u nás navozují pocit, že musíme být neustále k zastižení. Díky internetu můžeme sledovat novinky z celého světa prakticky nepřetržitě. Díky sociálním sítím sdílíme hlouposti a udržujeme povrchní vztahy. Však si odpovězte, kolik lidí z vašich internetových přátel jste někdy skutečně viděli? A s kolika z nich byste se ještě někdy vidět chtěli? Někteří z nich nás ve skutečnosti nezajímají, jen máme rádi přehled a kontrolu,” doplňuje Aneta Baklová.

Také autor článku sáhl přes svátky k čemusi, co by se dalo nazývat digitálním detoxem. Během roku je pro novináře něco takového takřka nemožné, protože neustálý přísun a výdej informací je alfou a omegou této profese, a tak jsem se alespoň přes Vánoce rozhodl omezit používání všech svých digitálních přístrojů na nezbytné minimum a zcela si zakázal navštěvování sociálních sítí - notifikace mám vypnuté už léta, k tomu jsem před pár měsíci smazal z telefonu aplikace Facebooku a Instagramu. Ponechal jsem jen Twitter, protože co kdybych zrovna natočil UFO či samovznícení krávy a nepochlubil se svým pěti stům followerům!

Společenská vytíženost během svátečních dnů, uklizení se na venkově a vánoční atmosféra pomohly (a)sociální nedostatek poměrně snadno překonat a pokaždé, když jsem instinktivně vytáhl z kapsy telefon, aniž bych tušil proč, a pak ho zase vrátil neodemčený do kapsy, jsem si připadal trochu víc jako vítěz. Asi jako když si další večer za sebou odepřete drink na dobrou noc, případně si nedáte své oblíbené nezdravé jídlo „za dobře odvedenou práci”. Začnete mít ten pocit vítězství, překonávání sebe sama a výjimečnosti rádi. Navíc po pár dnech zjistíte, že vám toho zase tolik neuteklo, a jestli vám něco uteklo, tak to zřejmě nebylo důležité. Naopak vám přibyly opravdové prožitky. No není hezčí svým blízkým místo označování na hromadných facebookových péefkách prostě na pět minut zavolat a popovídat si?

Pouhých pár dní vykročení z digitálního prostředí a rázem velmi jednoduše poznáte, které kanály či technologie jsou pro váš život skutečně nezbytné. 30 minut ušetřených denně znamená tři a půl hodiny týdně, nebo také 15 hodin měsíčně (to už jsou dva pracovní dny), či chcete-li 182,5 hodiny ročně, což je sedm dní. Při ušetření pouhé půlhodiny bezcílného prohlížení mnohdy stupidního, či pouze reklamního obsahu denně.

Analogové Vánoce 2020. Jak říkám, opuštění online světa vykouzlí jednomu úsměv na tváři. (Foto: Archiv autora)

K digitálnímu minimalismu krok za krokem

Kdy ale člověk pozná, že něco takového, jako je digitální detox, potřebuje? „Začít s digitálním detoxem by člověk měl ve chvíli, kdy si uvědomí, že něco v jeho životě není v pořádku, je nespokojený, vyčerpaný, nervózní, nevyspalý, náladový, depresivní, úzkostný a nesoustředěný. Obvykle je to však spíš jeho okolí, kdo si jako první začne všímat negativních změn a upozorňovat na ně,” radí Aneta Baklová. Dotyčný se podle ní může například začít stranit společnosti a nahrazovat skutečné vztahy těmi povrchními na sociálních sítích. „Dále se často objevuje podrážděnost, nesoustředěnost, pokles kreativity, pokles výkonu v práci nebo ve škole a také ztráta zájmu o koníčky a oblíbené volnočasové aktivity. Dotyčný také obvykle špatně spí, usíná s mobilem v ruce a budí se s mobilem na obličeji,” dodává s nadsázkou.

Digitální detox chápe spíše jako digitální minimalismus, neboť v dnešní době je prakticky nemožné, obejít se zcela bez technologií. „Je to způsob, jak využívat digitální technologie, tak aby nám co nejvíce sloužily a nekradly nám náš volný čas, pozornost a energii. Jde tedy o jejich nastavení a naši práci s nimi, tak aby nám usnadňovaly život a umožňovaly nám mít více volného času. Takže z mého pohledu je digitální detox takovým preventivním programem k životní pohodě,” vysvětluje.

Ing. Aneta Baklová Ph.D. chápe digitální detox spíše jako digitální minimalismus

K podobnému závěru došel během své vánoční analogové pouti i autor článku. Technologie jsou podobně jako další nástroje dobrým sluhou, avšak zlým pánem. Proto je dobré k nim skutečně přistupovat jako k nástrojům, pomocníkům. Internet, sociální sítě a kdejaké aplikace bychom měli vyhledat v momentě, kdy je vědomě k něčemu potřebujeme, neměly by sloužit jen k rozptýlení negativních myšlenek či zahnání nudy. Není nic špatného na tom se třeba po dlouhém pracovním dni rozhodnout zarelaxovat si hrou na mobilu, nebo se jít v pátek večer inspirovat na sociální sítě, jak tráví čas lidé kolem nás. Měli bychom však k takovým činnostem přistupovat s vědomím, že je děláme a k čemu jsou to dobré. Jakmile jsem si začal pokládat tuto otázku pokaždé, kdy jsem z pouhé setrvačnosti sahal po telefonu, významně jsem snížil jeho bezvýznamné používání a začal ušetřený čas využít efektivněji.

Podle Anety Baklové by prvním krokem ke změně mělo být - tak jako u jiných závislostí - uvědomění si, že se jedná o závislost. „Začít je možné kdykoliv. Je třeba, aby si dotyčný uvědomil, co mu aktuálně nevyhovuje a jak by si ideální stav představoval, a následně udělal kroky ke změně, tedy nastavil si pravidla pro práci s digitálními technologiemi. Důležité také je mít motivaci ke změně, najít v ní smysl. Dotyčný by si měl odpovědět na otázky: Co mi digitální technologie přináší? Co mi berou? Co se stane, když několikrát denně nezkontroluji sociální sítě? Existuje něco, co ve svém životě kvůli digitálním technologiím dlouhodobě odkládám? Co by se stalo, kdybych někomu ihned neodepsal na e-mail či jinou zprávu? Jak mohu pomocí digitálních technologií získat více volného času? Z jakého důvodu po telefonu obvykle sahám? Umím si představit, že telefon třeba na den odložím? Jaké by to bylo, co při představě cítím?”

Pravidla pro práci s digitálními technologiemi jsou podle Anety Baklové velmi individuální. „Sama nemám ráda dodržování pravidel, které mně osobně nedávají smysl, i když ostatním třeba fungují. Pravidla si tedy nastaví každý sám sobě na míru. Zde je pár mých tipů: Může se jednat o odkládání telefonu každý den ve stejnou dobu a jeho kontrolu až druhý den nebo odkládání telefonu každý den na určitou dobu či v nějakém časovém rozmezí. Dále může jít o vypnutí notifikací aplikací či rovnou odinstalování některých z nich. Pokud z nějakého důvodu není možné hned smazat aplikace, na kterých dotyčný tráví nejvíce času, je další možností odstranění jejich ikonek z domovské stránky telefonu, aby mu nebyly na očích. Dotyčnému se nebude chtít je hledat, postupem času zjistí, že už je nehledá a aplikace tedy ani nepotřebuje. Dále pomáhá nastavit si šedou barvu ikon aplikací. Je prokázáno, že šedá barva přitahuje naši pozornost méně. Barevné ikonky k pozornosti naopak přímo vybízí. Odhlaste se ze sociálních sítí a smažte si automatické přihlašování. Používejte klasický budík místo telefonu a telefon na noc odložte do jiné místnosti. Co také zkusit odpovídat na e-maily jen jednou nebo dvakrát denně? Co si místo čtení zpráv v telefonu koupit klasické noviny?”

Co takhle návrat k starému dobrému analogovému budíku?

Autor článku má odzkoušené například smazání aplikací, které se však později začaly vracet jako pomyslný bumerang přes klasický vyhledavač. Stejně tak se brzy stalo normou překračování časových limitů pro aplikace. Vypnout si notifikace a nebrat telefon do postele je ovšem základ, stejně jako snažit se neběžet k obrazovce hned v momentu, kdy poprvé druhý den otevřete oči. Pomůže to uvědomit si, že žijete v analogovém světě, jehož je ten digitální pouhým doplňkem. Třeba takové čtení klasických novin a zapisování do bloku nejenže napomáhá od digitální závislosti, ale má pozitivní efekt na relaxaci, soustředění a tvořivost.

Hranice mají své místo

Aneta Baklová radí detoxikovat se od digitálního světa spíše postupně. „Vytvoření zvyku trvá 21 dní, pak je možné přidat další pravidlo, rozhodně bych je neaplikovala všechna najednou. Pokud se dotyčný rozhodne naordinovat si pár dní bez telefonu, určitě to stojí za zkoušku, ale takový krok je třeba naplánovat a především informovat rodinu a nejbližší o tom, že na telefonu nebude, aby se o něj nebáli,” popisuje a dodává příklad z vlastní zkušenosti: „Já jsem hned na začátku vyměnila chytrý telefon za ‚hloupý’ tlačítkový a nevydržela jsem to déle než den. Byl to pro mě příliš velký první krok.”

Dotyčný by podle ní měl informovat své okolí nejen proto, aby o něj neměli obavu, ale aby byl více motivovaný k dosažení svého cíle. „Je také dobré najít si někoho, kdo do toho půjde s ním. Ve dvou se to opravdu lépe táhne. A pokud ani to nezabere, je možné navštívit kouče, který mu s postupem k digitální svobodě pomůže, ve vážnějších případech lze navštívit i psychoterapeuta,” radí. Takovým vážným případem může být někdo, kdo se už jen při představě vybití baterie v telefonu, odložení telefonu nebo absence signálu začíná potit, je velmi nervózní a není mu dobře. Také dlouhodobější ztráta zájmu o reálné okolí, vztahy s lidmi a oblíbené činnosti je podle specialistky velmi alarmující.

Vytvoření zvyku trvá zpravidla 21 dní, pak je možné přidat další pravidlo k cestě za „digitální nezávislostí”.

Ostatně sama se k tomuto tématu dostala tak, že si v reálné situaci vyzkoušela, jak vážně se na ní podepíše chvilková absence telefonu: „Bylo to v roce 2015. V mé druhé práci dělám telefonem krátké fotoreporty a posílám je denně svým zákazníkům. Jednou se mi při focení telefon vypnul a nešel zapnout, a já jsem neměla, jak udělat fotky, které jsem zákazníkovi slíbila a na které čekal. Baterka už nešla vyndat jako u starších telefonů a zároveň jsem si neměla kde vygooglovat, jakým způsobem takový telefon natvrdo restartovat. Pamatuji si, že mi tenkrát bylo až fyzicky špatně a došlo mi, že jsem na telefonu závislá. Uvědomila jsem si také, jak špatně se cítím, když ho nemám u sebe, nebo když nefunguje. V té době jsem si také začala uvědomovat, jak mě telefon omezuje a zároveň stresuje, a začala jsem to více sledovat a pracovat s tím. Když se podívám zpět, musím říct, že jsem na sobě udělala velký kus práce, a věřím, že to dokáže každý. Dneska už si neumím představit situaci s telefonem nebo bez něj, která by se mnou nějak pohnula,” popisuje.

Obecně platná správná míra užívání technologií neexistuje a jde zejména o to, aby se člověk cítil dobře a žil plnohodnotný život, ve kterém digitálním technologiím nastaví hranice a využije je ke svému prospěchu. „S nastavením hranic se tak setkáváme všude, jak v mezilidských vztazích, tak i například ve vztahu s našimi domácími mazlíčky, hranice nás provází prostě celý život,” uvádí.

Třebaže uznává, že stávající pandemická situace digitálním technologiím nahrává víc něž běžná období, vyhráno prý nemají. „Myslím si a doufám, že díky tomu, že vídáme lidi převážně jen na plochých monitorech, si jich začneme víc vážit a také vztahů s nimi a budeme tak k lidem a jejich práci přistupovat s větším respektem. Jsem optimista. Podívejte se, jak pandemie přispěla třeba k digitální gramotnosti našich starších spoluobčanů. Třeba moje babičky, obě starší 80 let, se naučily používat Skype i Whatsapp,” uzavírá. 


Foto: Unsplash