Žije v roubence a zaměstnává hendikepované. „Vždycky jsem chtěl páchat trochu dobra,” říká Filip Molčan

Žije v roubence a zaměstnává hendikepované. „Vždycky jsem chtěl páchat trochu dobra,” říká Filip Molčan

21. srp 2019 Michala Jendruchová 5 min

Od malička ho bavily technologie a počítače, zároveň o sobě dávala vědět kreativita a sociální cítění. To vše Filip Molčan dokázal propojit. Ve své IT firmě Good Sailors zaměstnává převážně hendikepované lidi, pomáhá rozjet zajímavé startupy a ve svém volnu působí jako dobrovolný strážce v Českém Švýcarsku. Za svou práci právem získal řadu ocenění.

Filip Molčan patří mezi stovku nejúspěšnějších inovátorů v Evropě, založil mnoho startupů, sklízí úspěchy po celém světě. Přesto nepůsobí jako tvrdý byznysman, na prvním místě zůstává skromnost a sociální cítění. Protože si svou cestu k úspěchu tvrdě vyšlapal, nabízí pomoc talentovaným lidem rozjet vlastní projekty. „Víme, jak je těžké prosadit se. A tak podporujeme zajímavé, sociálně zaměřené startupy. Lidem, kteří mají nápad, ale nevědí, jak ho zrealizovat, rádi pomůžeme. Máme kontakty, poskytneme finance, poradíme,“ říká úspěšný podnikatel.

„Když něco nemůžu sehnat, tak to vymyslím“

Sám svůj první startup – školní časopis - založil v páté třídě. „Ačkoliv s placenou reklamou to nebyl žádný zázrak,“ směje se svým prvním podnikatelským krůčkům.


Aplikace pro designové plánování času ho dostala na roční pobyt do Silicon Valley. A jeho web NikonClub se stal svého času největším portálem pro fotografy v ČR. „Potřeboval jsem něco řešit se svým foťákem, ale nebylo kde. Tak jsem založil komunitní web. Rychle se rozrostl a postupem času nám začaly fotografické firmy dávat peníze na provoz,“ poukazuje Filip na způsob své práce a zdroje svých nápadů. „Zkrátka něco potřebuji, a když to nemůžu sehnat, tak si to vymyslím,“ směje se.

Největší inspiraci však získává přírodě, kde tráví téměř veškerý volný čas. To pak vypne telefon a dva dny o něm nikdo neví. Ovšem i ve svém oblíbeném Českém Švýcarsku se pouze jen tak neprochází, nýbrž vypomáhá jako dobrovolný strážce. „V lese čerpám nápady. Zároveň hodně čtu, sleduji trendy, různé světové startupy, to vše mě inspiruje. Zajímám se o jejich řešení, které pak přenáším do jiných oblastí. Je fajn dělat víc věcí najednou, angažovat se ve vícero oblastech, setkávat se s inspirativními lidmi,“ radí začínajícím podnikatelům.

Vůbec největším Filipovým projektem je firma Good Sailors, která brzy oslaví plnoletost. Původně vznikla jako klasická IT firma, která dodává software na zakázku. Už po roce fungování z ní však udělal chráněnou dílnu. „Vždycky jsem chtěl páchat trochu dobra, ale k myšlence zaměstnávání hendikepovaných mě dovedla vlastně spoluzakladatelka Good Sailors, která si vzala za muže hendikepovaného vývojáře, který k nám nastoupil jako zaměstnanec. Dnes vede náš vývojový tým a právě on byl tím impulsem spojit dobré s užitečným,“ vysvětluje Filip s tím, že Good Sailors nejsou klasickou chráněnou dílnou, která má „jen“ pomáhat. Od svých zaměstnanců vyžadují vysokou profesionalitu, nadšení a velmi kvalitně odvedenou práci.


„My máme zaměstnávání hendikepovaných vlastně jako takový bonus. Přistupujeme k tomu tak, že hlavně chceme dodávat skvělé služby a práci s vysokou přidanou hodnotou. A toho si hendikepovaní váží – nedělat něco do šuplíku, ale dodávat projekty, které často nezvládnou ani zdraví lidé. To je asi to hlavní, co měníme – přístup k hendikepovaným a k tomu, že nemusí dělat jen podřadné činnosti. Zkrátka přijde mi fajn umět si vydělat peníze a zároveň pomoci. A také je to praktické. Moc se nemluví o tom, že lidé s hendikepem mají často dobře srovnané priority. Mít je pak v projektech je dobrá věc – umí dobře poznat, co je opravdu důležité. Například v korporacích pomáhají dotahovat projekty. Politika jde stranou a vše se řeší pragmaticky.“

Základem je svoboda

Filipova firma funguje, podobně jako sám její zakladatel, trochu punkově. Základem je svoboda. „Lidé chodí s nápady, co bychom mohli dělat, nemáme téměř žádnou organizační strukturu, jsme prostě taková parta lidí, která pluje stejným směrem. Díky tomu jsme hodně flexibilní. Podporujeme práci na dálku, máme pobočku na chorvatském ostrově, kam je možné jezdit pracovat, a vedle komerčních projektů děláme i čistě charitativní aktivity. Provozujeme například takový Tripadvisor pro hendikepované cestovatele – Disway, nebo jsme před pár lety založili umělecké studio pro barvení miniatur pro hru Warhammer – a barvíme figurky pro hráče z celého světa. Znáte to – kdo si hraje, nezlobí.“

Jak říká, pro startupy je nejdůležitější odvaha, focus a výdrž. „Je to dlouhá cesta plná přešlapů a jen ten, kdo vydrží, uspěje. Zvlášť u online produktů trvá roky, než vás váš nápad začne živit. Pokud tedy nejste opravdu ve správnou chvíli na správném místě a nevytvoříte něco jako Instagram – což je dnes už téměř nemožné,“ zamýšlí se.


Ovšem ačkoliv Filipův život působí jako idyla, zažívá spoustu stresu a naráží na problémy. „Bylo náročné najít u nás na severu Čech bezbariérové kanceláře. Zároveň vidím mezery v absenci fajn kvalitních lidí. Potřebovali bychom růst, odmítáme zakázky, ale nejsou už lidské kapacity. V oblasti zaměstnávání hendikepovaných vnímám problémy ve větší náročnosti na vedení lidí i projektů. Různé zdravotní potíže s sebou nesou různé problémy a omezení, ale když se s tím pracuje, dá se to. Zároveň máte zodpovědnost, leží na vás životy pětadvaceti lidí. Když neseženete práci, nebudou mít výplatu, a když si k tomu přidáte, že jsou to lidé s hendikepem, tak v horších letech žijete stále ve stresu. “

A tak si od stresu čistí hlavu v přírodě. Žije s rodinou v roubence a denně ho můžete potkat v národní parku České Švýcarsko. Bez mobilu a technologií. „V podnikání se snažím používat technologie hodně, ale v osobním životě co nejméně. Život na malé vsi v roubence mi pomáhá držet si od technologického světa odstup a stále vnímat, co je opravdu důležité.“ Zkrátka Filip si dokáže plnit své sny.

A že jich má celý dlouhý seznam. Před lety si sepsal 100 věcí, které chce za svého života stihnout. „A z něj si každý rok pár věcí odškrtnu. Snažím se žít tak, aby to nebyl proflákaný čas – co nejvíce si se svými blízkými užívat, dokud to jde, a dělat něco dobrého pro okolí,“ dodává.

Autor: Michala Jendruchová

Foto: Archiv Filipa Molčana

Michala Jendruchová

Další články autora →

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!
Přečtěte si dále
Související témata: Osobnosti
Nenechte si uplavat nové články!
Váš e-mail
Sledujte nás:
Další články