Pátý díl série Zásadní otázky života a byznysu patří zakladateli a CEO StartupJobs Filipu Mikschikovi. Firmu založil téměř před 11 lety na vysoké škole. Kromě toho, že je pro většinu týmu „dream boss”, je to hodně všestranný člověk. Zvládá dohromady třeba programování i marketing na dost solidní úrovni. Jak odpovídal na naše zásadní otázky života a byznysu?
Kdybyste mohl zvrátit nějaké své rozhodnutí z minulého roku, co by to bylo?
Než že bych chtěl nějaké rozhodnutí zvrátit, spíš mám pár rozhodnutí, které jsem měl udělat dříve. Třeba v září jsem rozjel takovou větší restrukturalizaci fungování podstatné části firmy, kterou kdybych udělal dříve, třeba už na jaře, mohly být výsledky už teď viditelněšjí. Takže i když určitě byla nějaká špatná rozhodnutí, tak nemám potřebu nějaké z nich pomocí cestování v čase nějak napravovat.
Jaké zásadní věci chystáte se svým startupem na rok 2023?
Obecně bych řekl, že rok 2023 bude pro nás ve StartupJobs zásadní, protože na konci roku nebude prakticky nic, jak tomu bylo dosud. V tomto roce přijde celá řada velmi viditelných změn a to jak pro firmy, tak i pro zájemce o práci. Můžu určitě jmenovat ty tři zásadní.
Pro firmy bude nejzásadnější změnou spuštění kompletně nové administrace, která jim maximálně zpříjemní inzerci na StartupJobs a pomůže jim nabírat nové členy týmu efektivněji. Druhou změnou bude sjednocení doposud samostatně fungující globální verze s tou českou. Tím se odemkne celá řada možnosti včetně hledání práce v zahraničí nebo naopak otevření českého startupového trhu zahraničním pracovníkům.
Poslední a pro nás asi nejzásadnější změna se týká naší vizuální identity, která by se měla zásadně posunout vpřed spolu s naší komunikací, aby odpovídala tomu, kam jsme se za posledních skoro 11 let posunuli. A na tu se osobně těším hodně.
Jak zjišťujete, jestli jste dobrý leader? Ptáte se svých lidí?
Asi by se na to dalo podívat dvěma pohledy. Pokud vyjdeme z toho, že se říká, že nejčastějším důvodem pro změnu práce je špatný šéf, tak vzhledem k naší fluktuaci, kdy většina lidí u nás v týmu zůstává roky, to nebude asi tak špatné. Ale ano, snažím se ptát. Aktuálně mám zrovna kolečko setkání s každým členem týmu a i tato otázka, samozřejmě trochu zaobaleně, je součástí. Ale určitě vidím, že je tam hodně prostoru k posunu. Ostatně jako ve všem.
Vzpomenete si na moment, kdy vás něco rozčílilo tak, že jste praštil do stolu?
Už to bude pár let. Ještě do loňského roku, kdy jsme měnili stoly, jsem měl v tom svém takovou malou díru pod klávesnicí. Z toho, jak jsem kdysi v rozčilení do klávesnice praštil a nožička klávesnice tuto díru do stolu vyrazila. A tehdy, při pohledu na tu díru ve stole, mi došlo, že to není ta cesta, kterou bych chtěl jít. A jestli se chci posouvat vpřed, tak mlácení do stolu do repertoáru toho, co běžně dělám, rozhodně nepatří. A to se mi od té doby daří, protože agresivita určitě nese nějaké výsledky, ale nevidím ji jako konstruktivní řešení.
Jak se díváte na fenomén „quiet quitting”, měli by podle vás lidé pracovat nad rámec svých stanovených povinností, nebo jen striktně plnit to, za co jsou placeni?
Nejvíce podle mého záleží, co je motivací pro tento quiet quitting. Je to o tom, že prostě chci včas odejít z práce a věnovat se rodině? Nebo je to jen práce, kde stagnuji, nebaví mě a proto se těším na pátek? Pokud si nastavím hranice, že pokud nejde o nějakou zásadní krizovku, tak o víkendu prostě nepracuji, tak mi to přijde zcela v pořádku. A i u našeho týmu se snažím, aby to tak bylo. Život není jen o práci. A občas si přijdu, že našim lidem říkám vícekrát, aby pracovali méně, než abych je naháněl a motivoval k vyšším výkonům.
Ale pokud chcete posouvat sebe a firmu, ve které pracujete, tak je občas potřeba udělat ten krok navíc. A to se podle mého s tím, že budu dělat minimum, úplně nestane. Budu zaostávat a čase zjistím, že mi spoustu věcí uteklo a nevyužil jsem prostor, kam jsem se mohl posunout.
Jaké osobnosti (historické i současné), byste se zeptal na radu ohledně svého byznysu, kdyby to šlo?
Já myslím, že od každého, kdo zkusil něco vybudovat, se dá čerpat celá řada poznatků. Asi více než o konkrétních radách, je to o způsobu uvažování. Takže mít možnost probrat uvažování nad produktem se Stevem Jobsem, nad reklamou s Davidem Ogilvym by bylo určitě zajímavé.
Na co byste se chtěl zeptat Elona Muska?
Určitě by byla skvělá společná filozofická debata o tom, jak bude vypadat budoucnost práce a její hledání v době po kolonizaci Marsu.
První tři věci, které byste změnil, kdybyste měl neomezenou moc a chtěl Česko udělat lepší?
Vždycky, když jsem nad touto otázkou uvažoval, tak jsem se dostal k velkému zaměření na vzdělávání. A to jak dostupností, kvalitou, tak financemi do školství. Začít učit lidi neustále se vzdělávat a posouvat, být flexibilní, ne citovat letopočty z paměti. A znát kontext světa a nebát se vystoupit z řady a zkusit jej posunout. I když o kousíček. Protože kvalitní vzdělávání dlouhodobě bude vidět i na politické reprezentaci a všem, co se v této zemi bude dít.
S tím souvisí i zaměření na budoucnost či dlouhodobost, ne jen na to, co je teď. Ať už to souvisí s budoucností planety nebo tím, jak uvažujeme nad tím, jaké role v práci budou do budoucna potřeba. Takže neuvažovat nad tím, že politika je sprint na čtyři roky, ale maraton s vizí celého století. Což se teď samozřejmě neděje, protože většina politiků v důchodovém věku tuto budoucnost nezažije, tak je logicky zajímá jen to, co z ní mohou mít dnes.
Takže velké zaměření na vzdělávání, dlouhodobé uvažování a jasná vize, kam se chceme posunout.
V příštích dílech naší série se můžete těšit na startupové osobnosti jako Matěj Žák z Trezoru, Daniel Hejl z Productboardu nebo Petra Nulíčková z Pale Fire Capital!
