Zvykli jste si na práci z domova a návrat do kanclu vás úplně neláká? Nebo dokonce děsí? Na tom není nic divného. Člověk si časem zvykne. A to platí pro oba směry – přechod na home office i zpět. Psychologové z Yclusteru ve svém pravidelném PSYCHO KOUTKU v Newsroomu poradí, jak tuhle situaci překonat.
Jak se připravit na návrat mezi kolegy? Zkuste na to jít psychologicky. Co to znamená? Začneme u mindsetu a postoje. Přes zpracování emocí se dostaneme k chování, tedy konkrétním opatřením, která můžete udělat. Ve finále se opět nacházíte v kanceláři – a nejenže to přežijete, ale najdete v tom (snad) i zalíbení.
1. Pátrejte po důvodech „pro"
Ve vašem konkrétním případě… Jaké výhody mluví ve prospěch kanceláře, zasedaček či „terénu“? Vědomě si odpovězte na otázku, co vám prostředí mimo domov přináší. Jasně, že můžete z fleku vyjmenovat 10 důvodů, proč zůstat doma. Proto místo toho udělejte opak.
Kam zaměříte svou pozornost, s tím bude vaše mysl operovat. A podle toho se taky budete cítit. Můžete si pomoct i tím, že si připomenete nevýhody práce z domova – ale pozor! Na to, abyste byli s novým uspořádáním spokojení, nestačí mít důvody k „útěku“. Místo otázky „proč home office NE“ si raději ujasněte odpověď na otázku „proč kancl ANO“.
Možná se vás týká některá z následujících výhod?
Dokážete se snáze domluvit na drobnostech, bez zdlouhavého „vypisování“.
Ušetříte čas a nervy tím, že eliminujete některá zbytečná nedorozumění.
Díky neverbální komunikaci budete mít během meetingů víc jasno v tom, co si druzí myslí o vašich vstupech a návrzích – vypnutá kamera toho moc neprozradí.
Díky očnímu kontaktu se dokážete lépe naladit na druhé a také umožníte druhým, aby se lépe naladili na vás – to vám pomůže lépe se prosadit.
Dostanete se do kontaktu s inspirujícími kolegy, díky nimž se učíte už jen tím, že „jste u toho“ – přímo vidíte, jak se vypořádávají s řadou zapeklitých situací.
Lépe si udržíte work-life balance díky pevnějšímu oddělení „práce“ a „domova“.
Zdravé, ergonomické prostředí, které vyhovuje potřebám vaší práce i těla.
Dáte smysl bytí i těm kouskům šatníku, které si zaslouží být spatřeny na celé vaší postavě, ne jen od ramen nahoru.
Užijete si s lidmi kolem sebe víc legrace. Získáte víc prostoru pro spontánnost.
A to jistě není všechno. Pátrejte dál.
2. Udělejte si to hezký, příjemný a pohodlný!
Pokud jste se přesouvali na home office, už to znáte. Patrně jste hledali uspořádání, ve kterém vám bude dobře. Taková banalita, jako že máte uklizeno na stole, dělá rozdíl. Vezměte si do kanclu svoje oblíbená sluchátka, hrníčky, fotečky, svačinky … pokud vám to dress code dovolí, tak klidně třeba i papučky J . Na tom, jak se cítíte, záleží.
3. Otravnou cestu do opráce proměňte ve svůj oblíbený rituál.
Cesta do práce a z práce nemusí být nutné zlo. Hledáte způsob, jak se po cestě zabavit? Pak míříte příliš nízko. Protože chtít „se zabavit“ nemá daleko od „zabít čas“. Položte si hodnotnější otázku: Jak můžu čas na cestě využít způsobem, který mi přinese…:
- naplnění,
- potěšení,
- užitek,
- klid,
- zdraví,
- lepší vztah s… (třeba i se sebou J )
- doplňte si další možnosti v souladu se svými potřebami.
O čem to není?
- Není to o tom, abyste se najednou nutili do poslouchání deseti podcastů ve dvou cizích jazycích a zrychleném módu, abyste z cesty vytěžili „co nejvíc“.
- Aby vaše cesta „stála za tozato“, nemusíte se pokaždé naučit 20 nových slovíček.
- Není ani nutné, abyste vyměnili auto za tretry a zaběhli cestou do práce osobák v půlmaratonu.
- Nemusíte ve vlaku číst knihy a vyčítat si, že to stále není dost.
- V MHD netřeba, abyste se nořili do hluboké meditace, aby proces přesouvání z bodu A do bodu B měl smysl.
Stačí, když prostě jen „budete“ – pokud je to to, co zrovna potřebujete. Nebo si třeba cestou začnete prozpěvovat. J Podstatné je, že si vědomě zvolíte způsob, který vám dává smysl, je v souladu s vašimi hodnotami a přináší vám víc než prosté „přečkání“ cesty.
4. Kolegy se nenechte rozladit...
Zvykli jste si mít svůj klid a najednou se v prostředí nabitém interakcemi těžko soustředíte?. Blízkost kolegů vás během práce ruší nebo dokonce… štve? Jednou z cest je přijmout opatření pro eliminaci distrakcí a udržení flow. Ví vůbec druzí, kdy jste ready na ně reagovat a kdy potřebujete zůstat v módu „nerušit“? Máte v tom jasno vy sami?
Prvním krokem je, abyste si sami uvědomili a pojmenovali své potřeby – pak o nich můžete mluvit s druhými. A třeba i společně nacházet způsoby, jak je naplnit. Odpovězte si:
- Když už se „kvůli druhým“ cítíte rozladěně, jaká vaše osobní potřeba v tu chvíli trpí?
- Co s tím můžete udělat sami?
- Co potřebujete od druhých?
- Kdyby druzí věděli, jak to máte, chovali by se patrně trochu jinak?
- Jak můžete získat jejich součinnost?
5. ...zkuste se na sebe naladit
Pokud jste se s někým dlouho osobně neviděli, možná cítíte jistou dávku odcizení a nepatřičnosti, třeba i úzkost. Takové pocity jsou normální a nenechte se jimi svést. Pokud byste podlehli domněnce, že už je mezi vámi propast – a začali byste se užšímu kontaktu vyhýbat – jen byste se sami utvrzovali v tomto předpokladu. A začali byste se vzdalovat reálně.
Možná jste si vy i vaši kolegové v posledním roce prošli významnými (a třeba dost odlišnými) životními zkušenostmi. To také může posilovat dojem, že „už to není ono“. O to víc je přínosem neformální pokec. Nečekejte, až na sebe náhodou narazíte v kuchyňce. Udělejte první krok a domluvte si společný oběd, vyrazte spolu na coffee to go, upečte nějakou dobrotu a podělte se s kolegy i na druhé straně open space, nápadů jistě vymyslíte přehršel – čím začnete?
Bonusový tip - buďte k sobě vlídní a mějte se sebou trpělivost
Možná není nutné, abyste rovnou naskočili „z 0 na 100“. Co takhle domluvit se s vedením a naordinovat si nejdřív kombinaci pár dní home office, pár dní on site? A pokud je váš záměr vrátit se do kanclu naplno, přidávejte postupně po pár týdnech jeden den navíc.
Potřebujete do toho skočit rovnýma nohama? Přizpůsobení se novým okolnostem nám všem – lidem – nějaký ten čas trvá. Je to přirozená součást procesu a nemá smysl na sebe tlačit stylem „už bych chtěl/a, aby to pro mě bylo v pohodě, ale pořád mi to je nepříjemné“. Dejte si čas, vyberte si třeba jen část z předchozích tipů, volně mezi nimi přepínejte, není potřeba dělat všechno hned. Všímejte si svých pocitů, můžete se dovtípit, co za nimi stojí a využít to jako příležitost, jak pro sebe udělat něco laskavého.
Rubriku PSYCHO KOUTEK pro Newsroom připravují:
Mgr. Marie Součková je personální psycholožka a specialistka na diagnostiku pracovních kompetencí. „Aplikuji psychologické know-how ve firmách, protože na lidech stojí a padá business. Do práce s lidmi vnáším data a vyvíjím metody pro poznání potenciálu lidí (YCLUSTER, Behavera). Vedu rozvojové programy pro managery a HR - psychologie ve výběru a rozvoji lidí, spolupráce a komunikace v týmu, sebeřízení, zvládání stresu, práce s emocemi a další,” říká o sobě.
Ing. Mgr. Jan Kuba je firemní psycholog a psychometrik. „Věnuji se pracovní psychologii a kompetenční diagnostice, protože na lidech stojí a padá business. Do personální práce vnáším data, vyvíjím metody pro poznání potenciálu lidí (YCLUSTER, Behavera). Vedu rozvojové programy pro managery a HR - psychologie ve výběru a rozvoji lidí, motivace a rozvojový mindset, leadership, koučování, komunikace v obtížných situacích a další,” říká o sobě.
Foto: Unsplash
