Kde končí pracovní nadšení a začíná workoholismus? Na konci roku, kdy většina lidí využívá dnů volna, jste to mohli zjistit lépe než kdykoli jindy. Bližší vhled do tématu přinesla v našem pravidelném PSYCHO KOUTKU personální psycholožka Mgr. Marie Součková ze společnosti Ycluster.

Narozdíl od alkoholismu a jiných typů závislostního chování, o jejichž neblahém dopadu na člověka a jeho okolí nepochybujeme, workoholismus v současné společnosti jen pomalu ztrácí svůj lesk. Není výjimkou, že se člověk prohlašuje za workoholika ve snaze přesvědčit o svých kvalitách a udělat dojem na druhé a snad i na sebe. Těžko si takový přístup představit třeba u závislosti na sociálních sítích :-) Workoholismus si ovšem často mylně spojujeme s pozitivní motivací a osobní produktivitou. Snadno nám tak může unikat, že jde spíše o časovanou bombu, která postupně přináší ztrátu efektivity, větší chybovost a oslabené rozhodování, narušení až rozpad osobních vztahů, psychické, zdravotní potíže a v nejextrémnějším případě tzv. karoši (smrt z přepracování, z japonštiny).

Mgr. Marie Součková ze společnosti Ycluster. (Foto: Archiv autorky)

Znamená to, že každý, kdo pracuje „přes míru”, je workoholik?

Samotné množství práce závislost neznačí - zásadní je, PROČ se člověk pracovnímu přetížení dlouhodobě vystavuje. Člověk, který by si raději vybral dovolenou, ale kvůli finanční tísni si místo volna zvolí brigádu, není workoholik. Naproti tomu člověk, kterého okolnosti netlačí, ale dobrovolně si nakládá tolik, že ostatní oblasti života u něj ustupují do pozadí, ztrácí kontakt s jinou než pracovní realitou a nedokáže se už „zabavit” jinak než prací nebo přemýšlením o práci… Ten tak může činit z důvodu závislosti na práci - respektive na pocitech kompetentnosti a sebehodnoty, které mu práce zprostředkovává. Pokud pocit vlastní hodnoty nezažíváme sami o sobě už jen proto, jací jsme lidé, a odvíjíme jej převážně od pracovních výkonů, je velmi obtížné se od svého „zdroje” odpoutat - pak přichází pocity prázdnoty, neužitečnosti, chybí naplnění…

Workoholismus můžeme vnímat jako nezdravý postoj k práci, který má tři složky:

1) neodbytné až nutkavé myšlenky na práci, které se člověku vtírají na mysl i v čase a situacích, kdy je to na úkor alternativních způsobů trávení času:

• během „dovolenkových” aktivit
• během osobních rozhovorů s blízkými lidmi
• při hraní si s dětmi
• během intimních aktivit
• během sportovních aktivit a her (můžete namítat, že při běhání vás napadají skvělé nápady - důležité je, jestli si myšlenky na práci volíte sami a dokážete běhat i bez nich, nebo si myšlenky vybírají vás) apod.

2) neutěšené emoční prožívání spojené s aktuální (ne)možností pracovat - působí jako stimul pro činnost a získání pocitu úlevy, který se v „klidu” nedostavuje

• zatímco člověk, který má „jen” vysoké pracovní nadšení a není na své práci závislý, se i bez pracovního procesu cítí dobře, workoholik, když zrovna nemá možnost pracovat, cítí napětí a touhu po jeho redukci tím, že pracovat začne (nebo se alespoň ponoří do představ o práci)

3) chování, ve kterém dlouhodobě významně převládá pracovní aktivita nad ostatními oblastmi (volný čas, vztahy, péče o zdraví, spiritualita, zábava…)

• jak bylo uvedeno výše, samotné chování ještě závislost neznamená
• na úrovni návyků se dotyčný mnohdy nemá „čeho chytit” jiného než své práce, odvykl si provozovat jiné činnosti nebo odpočívat („neumí odpočívat”), někdy lidé „zapomínají”, jaké jiné činnosti je dříve naplňovaly a ani už nezvažují, že by se mohli věnovat i něčemu jinému než práci

Málokdo si workoholismus připouští i s jeho nepříznivými účinky. Obvykle vyhledávají psychologickou podporu až lidé, které „dožene” situace - zhoršující se pracovní výkon daný dlouhodobým přetěžováním se, případně rozpadající se vztahy.

Výkon jako bonus za dobře odvedenou hru

Z psychologického pohledu rozlišujeme tři kategorie pracovníků, kteří vykazují vysoké zapojení do práce, mezi nimi dvě kategorie workoholiků:

Klíčové je uvědomění, že „praví workoholici” - podobně jako alkoholici - si dopřávají svou drogu ne pro to, že jim do života přináší potěšení, ale pro to, že „nemohou jinak” - samozřejmě v uvozovkách, protože i ze závislosti se lze vymanit. Jejich motivací tedy už není dosažení radosti (z výchozího „neutrálního bodu"), ale snaha vyhnout se nepříjemným pocitům (dostat se aspoň do neutrálu).

U tzv. entuziastických workoholiků je jejich nutkavý přístup k práci, zaobalený do potěšení, které jim práce (zpočátku) přináší, ale vzhledem k nezdravému postoji v jádru se mohou snadno překlopit v „pravé” workoholiky.

Pokud si tedy u svých lidí - a u sebe samých - přejeme vysoké pracovní nasazení, dbejme na to, odkud touha po výkonu pramení. Zdravým základem je, když člověk odvíjí svou sebehodnotu od jiných hodnot, než je výkon. Výkon je „něco navíc”, jako bonus za dobře odehranou hru, nikoli něco, bez čeho jeho svět přestává mít smysl.

Jaké signály ještě napoví, že máte co dočinění se závislostí na práci?

Následující seznam signálů není úplný a žádný z jednotlivých bodů neznamená „diagnózu”. Pokud však zpozorujete přítomnost více bodů současně, zbystřete pozornost:

• spěch a neustálá zaneprázděnost, a to i v době, kdy má většina lidí „pohov” (např. období vánočních svátků, čas s rodinou, na dovolené apod.)
• potřeba mít všechno pod kontrolou, přesvědčení o osobní nepostradatelnosti a rigidní myšlení - „beze mě se to neobejde”, „musím být u toho”, „nemůžu to nechat na ostatních” apod. - s tím související neochota delegovat
• perfekcionismus (extrémní míra svědomitosti za hranice toho, co situace vyžaduje) a neochota ke spolupráci, zvlášť s lidmi, kteří na perfekci nelpí
• ztráta zájmu o mimopracovní aktivity, nezájem o svět kolem, uzavírání se před vztahy, „utíkání k práci” jako způsob vypořádání se s náročnými situacemi mimo ni
• zanedbávání vlastního fyzického i mentálního zdraví, dlouhodobě zaostávající regenerace, např. spánek, absence duchovního života
• neochota až neschopnost se uvolnit, relaxovat i pasivně (ne-výkonově)
• ztráta spontaneity, potřeba vysoké strukturovanosti a plnění cílů i v aktivitách, jejichž primární smysl leží jinde než v plnění výkonových ukazatelů
• no a protože se bavíme o závislosti, nezapomínejme ani na popírání problému a abstinenční příznaky při odejmutí „zdroje” - nervozita a nevrlé chování během dnů volna, někdy i tajné vyřizování pracovních povinností „za zády” partnera/ky apod.

Potřebujete pracovat na to, abyste se zrelaxovali? Pozorujete projevy workoholismu u svých blízkých? Tak jako u jiné závislosti začíná první krok připuštěním si skutečnosti, že „to” tady je. Bez vyčítání, bez obviňování, s laskavostí a vírou v možnost změny. Mluvíme tu o (ne)zdravém vztahu k práci, je však potřeba si uvědomit, že jádro spočívá v (ne)zdravém vztahu k sobě samému. Proto lze doporučit spolupráci s odborníkem - psychologem či psychiatrem, který poskytne potřebnou oporu a nezaujatý náhled. Lepší začít změnu pozvolna a pomalu, než se nepřipraveně pokoušet o nárazové „revoluce” a brzy upadnout do starých kolejí.

Autorka: Marie Součková

Mgr. Marie Součková je personální psycholožka a specialistka na diagnostiku pracovních kompetencí. „Aplikuji psychologické know-how ve firmách, protože na lidech stojí a padá business. Do práce s lidmi vnáším data a vyvíjím metody pro poznání potenciálu lidí (YCLUSTER, Behavera). Vedu rozvojové programy pro managery a HR - psychologie ve výběru a rozvoji lidí, spolupráce a komunikace v týmu, sebeřízení, zvládání stresu, práce s emocemi a další,” říká o sobě.

Foto: Unsplash