Mnoho těch, kteří jsou ekonomicky zasaženi krizovými opatřeními během koronavirové krize, trápí stejná otázka: odpovídá stát za škody, které opatřeními vznikly? Je nesporné, že se vláda a ostatní ústavní činitelé snažili ekonomické dopady snížit, na druhou stranu vláda plnou odpovědnost odmítá. Jistě víme jen to, že danou otázku může platně zodpovědět pouze soudní praxe. Právníci z kanceláře Frank Bold Advokáti proto v článku pro StartupJobs Newsroom přibližují, jak k tomu přistupují právní předpisy.

Vláda vyhlásila ve čtvrtek 12. března 2020 pro území České republiky nouzový stav podle zákona o bezpečnosti České republiky. V návaznosti na to přijala několik krizových opatření podle krizového zákona, která podstatně omezila výkon některých práv - například volného pohybu osob, vymezeného maloobchodního prodeje v provozovnách a „prodeje” služeb v provozovnách.

Je možné, že těmito opatřeními mohla vzniknout škoda. Ve vztahu k ní je proto zcela namístě podívat se, zda jsou tyto škody nahraditelné, a pokud ano, pak za jakých podmínek.

Do úterý 24. března 2020, 6:00 hod vydávala vláda mimořádná opatření formou vládních usnesení o krizových opatřeních. Pro případný nárok na náhradu škody vzniklou v období do tohoto okamžiku by se proto uplatnil postup podle krizového zákona. Poté byla mimořádná opatření vydávána Ministerstvem zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví, proto přichází v úvahu postup podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

Část těchto opatření následně zrušil soud a vláda je vydala opět podle krizového zákona, čímž se případný nárok na náhradu škody dostává opět do jeho režimu.

Jaký je tedy rozdíl v odpovědnosti za škodu?

Odpovědnost podle krizového zákona

Legislativní teze se týkají primárně krizového zákona, podle něhož je stát povinen nahradit škodu způsobenou fyzickým a právnickým osobám v souvislosti s krizovými opatřeními prováděnými podle tohoto zákona. Odpovědnosti se stát může zprostit, jen pokud prokáže, že škodu si způsobili sami poškození. Předpoklady náhrady škody podle tohoto ustanovení jsou tedy:

a) provedení krizového opatření

b) vznik škody

c) příčinná souvislost mezi krizovým opatřením a vznikem škody

d) negativní podmínky spočívající v tom, že si poškozený škodu nezpůsobil sám ani nezavinil vznik škodné události

Odpovědnost státu za škody způsobené krizovými opatřeními nevyžaduje zavinění státu ani protiprávnost krizového opatření. Pokud donutila krizová opatření fyzickou nebo právnickou osobu obětovat svůj majetek ve prospěch jiného, musí vzniklou škodu nahradit osoba, v jejíž prospěch byl majetek obětován. V případě krizových stavů dochází k ohrožení veřejných zájmů. Škoda, která byla v návaznosti na krizová opatření způsobena, tak má být nahrazena z veřejných rozpočtů.

Nelze proto vyloučit právo na náhradu škody poukázáním na „správnost” krizového opatření, jeho nezbytnost či pozitivní dopad a vyloučení dalších škod. Zákonná úprava totiž pracuje s předpokladem, že přijaté krizové opatření bylo správné a nezbytné. Krizový zákon pak upravuje právě situaci, kdy v souvislosti s řádným výkonem veřejné moci při řešení krizové situace došlo k majetkovým ztrátám fyzických a právnických osob a s touto situací spojuje právo na náhradu škody.

Pokud se tedy ptáme, zda za uvedené období stát za vzniklou škodu dotčeným subjektům odpovídá, tak odpověď zní ano. Složitější otázkou je, v jaké výši a jak se nároku domoci.

Odpovědnost podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

Co se týče zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, je vymezení odpovědnosti za škodu obtížnější. Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci totiž na rozdíl od krizového zákona upravuje situace, kdy došlo k protiprávnímu výkonu veřejné moci (např. prostřednictvím nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu).

Zásadní komplikací pro poškozené, kteří chtějí získat náhradu škody podle tohoto zákona, tedy bude nutnost prokázat, že „nouzové opatření”, kterým jim byla způsobena škoda, je protiprávní. Takovými protiprávními opatřeními byla například krizová opatření Ministerstva zdravotnictví omezující maloobchodní prodej a volný pohyb osob, které zrušil Městský soud v Praze dne 23. 4. 2020.

V případě mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví totiž platí zákon o ochraně veřejného zdraví. Podle něj nese náklady vzniklé plněním povinností v ochraně veřejného zdraví osoba, které je povinnost uložena. V případě mimořádných opatření vydaných podle zákona o ochraně veřejného zdraví, jsou-li vydána v souladu se zákonem a v jeho mezích (což soud v případě některých opatření vyvrátil a zrušil je právě jako nezákonná), tedy nárok na náhradu škody nevzniká, a pokud ano, pak jen v omezeném rozsahu.

Odpovědnost státu za škody způsobené mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví, přijatými na základě zákona o ochraně veřejného zdraví, tedy připadá v úvahu v těchto dvou případech:

1. Nárok se uplatní podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci a poškozený prokáže, že mu škoda byla způsobena opatřením, které bylo pro nezákonnost zrušeno.

2. Pokud stát zvolil postup ve formě vydávání opatření Ministerstva zdravotnictví s cílem vyhnout se odpovědnosti za způsobenou škodu, lze uvažovat o tom, že ústavně konformním výkladem bude možné nadále odpovědnost státu podle krizového zákona dovodit. Jasné odpovědi v tomto ohledu však podá teprve soudní praxe.

Srovnání

Pro oba případy platí, že nárok na náhradu škody má ten, kdo doloží výši vzniklé škody a zároveň prokáže příčinnou souvislost mezi škodou a vydaným opatřením. V případě krizového zákona bez ohledu na jeho zákonnost, v případě mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví jen v případě, že by byla tato opatření vydaná v rozporu se zákonem.

Uplatnění nároku podle srovnávaných předpisů se liší i v dalších podrobnostech (např. co se týče orgánu, u něhož je třeba nárok uplatnit, odlišné lhůty). Změna zákonného režimu vydávaných opatření může v praxi vyvolávat též obtíže při vyčíslení náhrady škody, když bude nutné rozlišovat škodu vzniklou do dne 24. 3. 2020, 6:00 hod a po tomto okamžiku. V případě kontinuální škody bude problematické rozdělit vyčíslení škody pro jednotlivá období.

Foto: Edwin Hooper/Unsplash