Brněnský Bar, který neexistuje nebo Super Panda Circus patří mezi barové legendy a jejich sláva se šíří i mimo moravskou metropoli. Stojí za nimi šéf gastroskupiny Lidi z Baru Jan Vlachynský. Ten má na svědomí také první český brainhack drink Osmička, o kterém jste možná slyšeli jako o nápoji, který „nechutná, ale funguje“. „Může to znít kontroverzně, ale já řadím Osmičku do podobné kategorie jako drogy,“ říká Vlachynský o svém nejnovějším projektu. Pro StartupJobs Newsroom se podělil také o to, jaký je největší problém pohostinství v Česku, co iniciativa Lidi z Baru plánuje v příštích měsících nebo proč si marketing dělají raději sami.

Vy a iniciativa Lidi z Baru jste neodmyslitelně spjatí s brněnskou gastroscénou. Jak vnímáte uplynulý rok a čtvrt omezení a změn a jak jste se vypořádali například s poklesem tržeb?

Pořád čekáme, co přijde, takže to v sobě nemám ještě úplně uzavřené. Před začátkem pandemie bych nikdy neřekl, že bychom mohli být tak dlouho zavření a přežít to. Ale povedlo se, přežili jsme v plné síle, nikoho jsme nepropustili, ani jsme nezavřeli žádný podnik. Dokázali jsme najít cesty, jak udělat tržby mimo náš klasický obor, a vznikla z toho spousta zajímavých věcí. Během pár týdnů jsme byli schopni postavit se na nohy a například vydat koktejlovou kuchařku, vytvořit deskovou hru, začít s rozvozem, spustit e-shop, ušít trička. Těch věcí je hrozně moc. Decentralizované uspořádání týmu nám umožnilo udělat jich hodně najednou. Pochopitelně spousta z nich se ne úplně povedla, ale to vůbec nevadí, protože na každé z nich se tým něco naučil. 

Samozřejmě nás to finančně vysálo, obrovsky jsme se zadlužili. Lidi v týmu nemohli rok a čtvrt pořádně dělat svoji práci. Celkově bych to období hodnotil jako těžké, ale plné výzev, které se nám podařilo naplnit.

Nastínila situace posledních měsíců a nutnost se jí přizpůsobit nějaké nové trendy v barovém odvětví nebo obecně v gastru?

Myslím si, že covidová situace ukázala jistou nahotu celé gastroscény. Třeba to, že polovina podniků neměla stálé zaměstnance a i lidi, co pracují v jednom kuse, zaměstnávali všelijak. Úplně standardní situace například je, že člověk, co deset let pracuje v gastru, nikdy neměl smlouvu. Řada podniků propustila lidi hned na začátku, a tím pádem zpětně nedostala žádné dotace, které se počítaly podle toho, kolik má podnikatel zaměstnanců. Doufám, že v této oblasti přinese koronavirová krize změnu. Ale kdybych si na to měl vsadit, tak to neudělám. Myslím, že to většina z nich bude dělat dál úplně stejně, protože gastro je strašně konzervativní obor. Naprostá většina lidí, co v něm jsou, nechtějí nic měnit a řešit. 

Některé trendy se samozřejmě rozvinuly. V první řadě je to rozvoz. Je ale vidět, že většina podniků rozvozy ukončuje, když může. Braly to jako dočasnou nutnost, nikoliv dlouhodobou změnu. Já jsem skeptický a řekl bych, že velké změny nás nečekají.

Jsou nějaké další důvody, proč zaměstnávání v pohostinství stále funguje tímto způsobem?

Do velké míry je situace daná tím, že celé nastavení gastro oboru v Česku umožňuje jenom velmi málo podnikům to dělat jinak. Většina z nich zkrátka nenachází ekonomický smysl v jiném způsobu organizace. Na pár místech jsem viděl, že některé podniky zdražují. To se mi hodně líbí, protože tento směr nakonec umožní i změnu směrem k zaměstnancům. Mně se to lehko říká, že jsme mohli zaměstnávat lidi na hlavní pracovní poměr vždycky, jenže my prodáváme drink za dvě stovky. To je hodně nestandardní záležitost.

Změna musí nastat v této rovině. Podnik, který prodává pivo za 40 korun nebo jídlo za 150, může mít plno, ale stejně nevytvoří prostor pro to, aby zaměstnance adekvátně zaplatil a měl všechno oficiálně. Dřív všichni měli pocit, že pivo prostě nemůže stát víc. Po té dlouhé pauze se ale trochu otrkávají i konzervativnější provozovatelé. Alkohol v Česku je obecně neuvěřitelně levný a podmínky na jeho prodej je kapitola sama o sobě.

Účinky Osmičky jsou podobné drogám

Česko je asi specifické i tím, že je tady o alkohol enormní zájem.

Rozhodně je tady nejvíce podniků, které ho prodávají. To je další problematická věc, u nás si může otevřít hospodu v podstatě kdokoliv. A může porušovat v podstatě cokoliv a nic se mu nestane. V zahraničí to funguje jinak. Podnik, který prodává alkohol, musí splňovat dané podmínky, aby to dělal, což u nás není. Obecně jsou tam vyšší nároky a důsledek je, že tam podniků není tolik. To je další důvod té situace, o které jsme mluvili, konkurence je v českém gastru hrozně velká. 

U nás tedy žádné podmínky nebo regulace nejsou?

Většina západního světa má nějakou formu licencí pro podniky, které prodávají alkohol. Jednoduše to znamená, že nějaký orgán může rozhodnout, jestli se v daném místě bude tahle tvrdá droga prodávat, v jakém množství a za jakých podmínek. To u nás funguje taky. Teoreticky. V zákoně je napsané, že nesmíte nalévat opilým lidem a mladistvým. Ale nikdy jsem neslyšel o žádném podniku, který by byl zavřený proto, že to dělal. Maximálně dostane pokutu. 

Já jsem dlouhodobým zastáncem toho, aby se licence zavedly i v Česku. Myslím, že by to výrazným způsobem pozvedlo kulturu. Samozřejmě by to vedlo ke zdražení alkoholu, což je ale taky dobré. Další dobrá věc na licencích je, že se stanoví jejich konkrétní počet pro danou oblast. Je rezidenční čtvrť, kde jsou zkrátka tři licence, a když tam má být nová hospoda, tak si musí koupit licenci od té staré, která skončí. 

Umím si představit, že dostat váš nápoj Osmičku na trh bylo mnohem náročnější, než kdyby se jednalo o alkohol. 

Ano, jsou v něm sice silné látky, které s člověkem umí spoustu věcí, ale alkohol je obecně jedna z nejsilnějších látek a ty váhy jsou výrazně v neprospěch přísad obsažených v Osmičce. Osmička je oficiálně doplněk stravy, což je kategorie, která umožňuje víc věcí než u klasických potravin. To znamená, že některé věci, které používáme v Osmičce v takovém množství, v jakém je používáme, bychom nemohli použít, kdyby to nebyl doplněk stravy. 

Při vývoji jsme se velmi často dostávali do slepých uliček, protože jsme chtěli používat něco, co konzumujeme, ale záhy jsme zjistili, že se to nesmí používat v potravinách. Najít cestu, jak drink poskládat z věcí, které jsou oficiálně schválené, v množství, které je oficiálně schválené pro konkrétní použití, byl problém. Trvalo dost dlouho, než jsme se ve všem vyznali. Myslím, že existuje asi 27 různých zákonů, vyhlášek a norem, které se na to vztahují. 

Uvádíte, že Osmička je první český brainhack drink. Znamená to, že v zahraničí už tento pojem má nějakou tradici? V čem je váš nápoj průlomový?

Všechny ty látky se používají v nějaké podobě. Unikátní je naše kombinace. Samotné slovo brainhack jsme si, mám dojem, vymysleli. Osmička je výjimečná tím, že je to nápoj mezi světy. Je ve stejně velké plechovce jako energeťáky a spousta lidí ji bude používat pro stejný efekt. Klasický energy drink funguje na principu hodně cukru a syntetický kofein, výsledek je rychlý nárůst energie, ale zároveň ještě rychlejší propad. My jsme chtěli najít kombinaci, která pomáhá lidem dobře pracovat, soustředíme se vyloženě na práci, ne na fyzický výkon. 

Jde spíše o harmonickou a co nejvíce neškodící věc, která lidi dostane do dobrého focusu, neagresivně, ale znatelně a efektivně. To jsem ve světě nápojů neviděl, ale samozřejmě v oblasti různých prášků a doplňků toho řada lidí dosahuje tak, že si je míchá sama, což je i můj případ. Nicméně dávat si ráno osm různých věcí, abych se naladil, byla docela otrava. Zatímco když je to připravené v plechovce ve formě nápoje, tak je to pro spoustu lidí zajímavější cesta.

Jestli jsem to pochopila správně, tak se sice částečně považujete za energetický nápoj, zároveň se ale proti nim vymezujete. V čem je hlavní rozdíl?

My se pořád hledáme v tom, co vlastně říkat a neříkat. V něčem jsme opak energeťáku, zejména co se týče principu fungování. Ale zároveň jsme blíž energiťáku než džusu. Kultura energeťáků je hlavně zcela odlišná, Osmička je nápoj pro dospělé. Pro lidi, kteří nemají potřebu to za každou cenu rozjet na plno bez ohledu na následky. 

Řada uživatelů v recenzích přirovnává působení Osmičky k drogám. Je tam nějaká podobnost v účincích?

No jasně. Spíš než drogy bych ale použil termín látky měnící vědomí. A ty tam stoprocentně jsou. Jestliže citikolin je látka, která pomůže zrychlit nervové přenosy, tak tím v podstatě mění vědomí a v tomhle smyslu je podobná drogám. L-Tyrosin, který se metabolizuje posléze na dopamin, je něco, co není nepodobné účinkům kokainu. Rozdíl Osmičky oproti například kokainu je ten, že kromě toho, že kokain je výrazně intenzivnější záležitost a je nebezpečný, tak Osmičku jsme designovali jako nástroj pro práci. Může to znít kontroverzně, ale já řadím Osmičku do podobné kategorie, ale to je dané mým pozitivním přístupem k drogám obecně. Baví mě zkoumat, jak některé látky mění lidem vědomí a proč. 

Váže se ke konzumaci Osmičky nějaké riziko závislosti nebo psychické nepohody, například po ukončení dlouhodobé konzumace?

Testujeme poměrně intenzivně u nás v kanceláři a zatím jsme se do žádné nepohody po dlouhodobém užívání nedostali. Všem doporučujeme nějakým způsobem cyklovat. Co se týče závislostních mechanismů, tak největší potenciál má pořád kofein, který všichni dobře známe. Další látky jsou o několik úrovní níž. Návykový kofein využívá půlka nápojových brandů po celém světě. Nedávno jsem dokonce zjistil, že sedm z deseti nejprodávanějších soft nápojů v Americe obsahují kofein, protože to podporuje jejich popularitu. 

Jak dlouho trvalo přijít na tu správnou kombinaci?

Vývoj samotný trval zhruba rok. Já jsem byl iniciátorem, ale samotné míchání měl na starosti Martin Hůla a jeho kolegové v limonádovně. Vyzkoušeli jsme přes sto verzí. Jenom najít optimální hladinu sladidla bylo složité. Nejdřív jsme chtěli použít tzv. monk fruit, dokonce jsme ho objednali, ale záhy jsme zjistili, že se v Česku nesmí používat, tudíž jsme museli objednávku zrušit. Je to absurdní, zákony jsou hrozně přísné ve smyslu, že jakákoliv potravina, která tady nebyla používaná před rokem 1997, je v podstatě zakázaná. Když ji člověk chce použít, musí projít strašně dlouhým procesem schvalování, který je hrozně drahý a mohou si ho dovolit jenom obří korporace.

Osmičku prodáváte takřka výhradně přes e-shop a pouze v balení po osmi. Jak funguje váš byznysový model a jak se vám osvědčil?

Gró pro nás je a vždycky bude náš e-shop. 95 % prodáme přes naše stránky a zbytek jde dalšími kanály, to jsou malé e-shopy, které nás oslovily, nebo Rohlík.cz, kde máme verzi čtyř plechovek. Na začátku jsme se toho popravdě hrozně báli. Když jsme koncept dávali dohromady, v týmu bylo spoustu názorů, jestli to není nesmysl, prodávat plechovky online, a ještě ke všemu po osmi. Nakonec jsme si troufli. Měli jsme obrovské štěstí, protože kvůli covidu si tady během pár měsíců všichni zvykli nakupovat všechno online. 

Co se týče výsledků, měli jsme tři fáze. První byla loňské léto do září října, kdy jsme měli první verzi plechovky, která byla v něčem méně dotažená. Prodávala se, něco jsme na tom zjistili, upravili jsme recepturu. Druhá fáze začala na podzim, domluvili jsme se, že nám marketing bude dělat agentura. Nefungovalo to ale podle našich představ, úplně jsme se nenaladili a jejich komunikace nebyla pro Osmičku to pravé. Před čtyřmi měsíci jsme se do toho pustili sami a od té doby nám byznys funguje extrémně dobře. Pravděpodobně se nám podaří příští měsíc udělat první milion tržeb za ten měsíc, což je krásné číslo. 

Zajímavé je, že máme velké množství předplatitelů. Na začátku jsme si mysleli, že to lidi vyzkouší a pak předplatné třeba zruší. Ale míra zrušení je strašně nízká. Rekord zatím máme čtyřicáté balení, co posíláme. To mi dává největší naději, v rámci předplatných sice prodáváme levněji, ale nemusíme dávat marketingové peníze do dalšího oslovování lidí a můžeme s nimi rozvíjet vztah na úplně jiné úrovni. To nás na našem způsobu online prodeje hrozně baví, že můžeme zákazníka více poznat prostřednictvím e-mailů a zpráv. Víc se to blíží tomu, co známe z barů. Kdyby si to lidé kupovali v supermarketu a my to jenom vyráběli, nevěděli bychom, kdo jsou naši zákazníci a co na to říkají, ta představa nás děsí.

Stojí za vaším úspěchem částečně právě dobrý marketing?

Ty poslední měsíce nám pomohly otevřít dveře různými směry. Ale to by nám bylo k ničemu, kdyby samotný produkt nebyl super. Strašně nám pomáhá, že nenajdete nic, co by se našemu produktu blížilo, i když to bude znít namyšleně. Spousta lidí si to uvědomuje, což jde vidět i na těch předplatných. Cesta, kterou jsme si našli v rámci toho, jak věci komunikovat, nám ale určitě také pomáhá. 

Hodláme udělat koupákovou revoluci

Spousta lidí z oboru komunikaci Osmičky vyzdvihovala, našli se ale i takoví, kteří naopak kritizovali, že jste slogan „Nechutná, ale funguje” ukradli kloubní výživě Alavis. Jak jste na negativní zpětnou vazbu reagovali?

Pár lidí nám napsalo na sociální sítě, my jsme to ale nebrali příliš vážně. Já Alavis konzumuji, ale v životě jsem od nich zmíněnou hlášku neslyšel. Někteří lidé nám psali vyloženě hnusně, třeba že jsme zloději. Tyhle komentáře jsme skryli, což je standardní záležitost. Někdo nám pak zase psal, že jsme je smazali, nesmazali jsme ale nic. Záhy nám došel dopis od právníků firmy, která Alavis prodává, hlášku jsme tedy nakonec změnili. Docela nám to nahrálo do karet, protože první post už si svoje publikum našel a pomalu přestával fungovat.

Nevnímáte to tedy tak, že by vás tato událost nějak poškodila?

Určitě nás to nepoškodilo. Poškodilo to spíš je, takhle se věci dneska už nedělají. Potom jsem ale zjistil, že se jedná o kanadskou firmu, tam jsou asi zvyklí si posílat žaloby. My jsme rádi, když máme o čem mluvit, a toto byla dobrá příležitost. Máme připravené krásné pokračování, které zatím nebudu prozrazovat. Nicméně konkrétní slova rozhodně nejsou klíčová pro náš produkt, podstatné je mluvit o tom, co dělá a co si o myslí lidé, kteří ho konzumují. 

Samotná chuť, která částečně přitáhla pozornost lidí, byla záměr, nebo vám na začátku ne úplně dobrá chuť přišla jako překážka?

Vždycky nám přišla jako překážka. Bojovali jsme s tím hodně, ale měli jsme definovanou zásadu, a to že do Osmičky nebudeme dávat nic jenom kvůli chuti. Chtěli jsme pracovat pouze s věcmi, které dávají smysl. V první verzi to dopadlo výrazně hůř, druhá verze je lepší, ale pořád to není mňamka. Řešili jsme to proto, že jsme nechtěli, aby lidem chuť bránila vyzkoušet, jak drink funguje. Určitě nechceme, aby lidé pili deset plechovek denně jen proto, že jim to chutná. V tom je jistá výhoda chuti Osmičky, člověk ji nemá pít kvůli chuti. 

Zajímavá věc je, že ve chvíli, kdy bychom neřekli, že to není dobré, člověk se toho napije a řekne „tyjo, to není dobré“. Ve chvíli, kdy aktivně komunikujeme, že to není dobré, tak se napijete a řeknete „to není tak špatné“. Raději tedy varujeme a v podstatě tím nastavíme hlavu na to, co očekávat a zkušenost je potom lepší.

Co plánujete dál?

Za pár dnů se otevírá největší brněnské koupaliště Riviéra a nám se podařilo ve výběrovém řízení získat všechna místa, která tam dělají občerstvení, takže hodláme udělat malou koupákovou revoluci. Jídlo a pití tam vždycky stálo extrémně za houby. Tento projekt bude zaměstnávat asi 60 lidí, takže náš tým výrazně narůstá. Další velká věc, která se odehrává a pomalu spěje ke zdárnému konci, je, že ve Vranově nad Dyjí kupujeme velký hotel s restaurací a posouváme se do oblasti cestovního ruchu na jihu Moravy. Pokud se nestane nic špatného, tak 1. července otevřeme pro hosty.