V médiích rezonuje informace, že společnost John Deere očekává dramatický přesun ve struktuře svých příjmů: Vedle prodejních cen má tvořit čím dál významnější položku předplatné softwarových nástrojů, jimiž tento největší výrobce zemědělské techniky vybavuje své traktory, kombajny a další techniku. Již v roce 2030 má jít o desetinu příjmů – a tento podíl se má dále zvyšovat. Aspoň teoreticky: jisté je jenom, že koncoví uživatelé budou čím dál víc platit za funkce, které jim umožní snižovat náklady nebo optimalizovat agronomické zásahy. Výrobci techniky totiž nejsou jediní, kdo si na tento koláč brousí zuby: jde o oblast, kde jako na běžícím pásu vznikají takzvané agritech startupy, do nichž investoři pumpují miliardy.
Software v zemědělské technice je v principu dvojího druhu: řízení základních funkcí dané techniky a zajišťování doplňkové funkcionality.
Zablokovat ukradený traktor…
Cílem softwarového řízení základních funkcí je snížení výrobních nákladů (protože analogová řešení bývají dražší), lepší optimalizace – a v neposlední řadě zajištění monopolu na opravy. Svět tleskal zprávě, že právě společnost John Deere zablokovala traktory, které ruské invazní síly ukradly na Ukrajině. Firma totiž zjistila, že traktory, prodané na Ukrajině, se přes GPS “přihlásily” odněkud z Čečenska. V daném případě bylo softwarové vylepšení využito bohulibým způsobem – ale totéž se může stát komukoli. Úplně stejně, jako může přestat fungovat tiskárna, do níž si majitel dovolí dát jinou než předraženou originální inkoustovou náplň.
Monopolistické triky výrobců zemědělské (a jiné) techniky v oblasti základních funkcí se sice malých firem a startupů také dotýkají – například servisů nebo výrobců náhradních dílů či příslušenství – ale pro účely tohoto článku je necháme stranou. Zajímavější jsou totiž ty softwarové funkce zemědělských strojů, které rozšiřují funkcionalitu.
Kdo bude ničit plevel?
Příkladem takového řešení je systém pro rozpoznávání jednotlivých rostlin. Cílem je rozlišit rostliny pěstované plodiny od plevele – a podle toho s nimi naložit. Právě do tohoto software a podobných řešení, typicky založených na umělé inteligenci nebo zpracování satelitních snímků, investuje John Deere miliardy dolarů.
Co se týče rozpoznávání plevele a jeho likvidace, John Deere to vyřešil akvizicí. V roce 2017 koupil za 305 milionů dolarů startup Blue River Technology. Ale co když někdo – například v Česku – vyvine lepší řešení?
Jak jsme psali v článku Zeť s tchánem vymysleli stroj, který rozezná plevel od plodin. Opavský vynález má stlačit cenu biozeleniny, startup Ullmanna nabízí chytrý plecí stroj, který má právě tuhle funkcionalitu. Nepoužívá ani laser (jako třeba lotyšský startup WeedBot), ani přesně cílený postřik (jako zmíněný Blue River Technology), ale starý dobrý plecí nůž. Bude mít ale šanci, pokud John Deere a spol. najedou na klasické monopolistické praktiky? Mohou například tyto chytré funkce zahrnout do balíku – a vyřadit konkurenci tím, že jsou jakoby zadarmo. Prostě obdoba triku, jímž Microsoft kdysi zlikvidoval prohlížeč Netscape. Sice za to těžce zaplatil (dokonce nebyl daleko od povinného rozdělení firmy), ale Netscape už nic nepomohlo.
Nejen právo opravovat
Plány výrobců jakéhokoli hardware na nárůst tržeb za software znamenají pro všechny ostatní na daném trhu stav nejvyššího ohrožení. K všudypřítomné hrozbě, že daný výrobce získá monopol na opravy svých produktů (právě John Deere je kvůli tomu ve Spojených státech terčem vyšetřování), se přidává hrozba monopolizace nadstaveb a návazných služeb.
V Česku to zatím není velký problém. Hráče jako John Deere totiž drží na uzdě neochota zákazníků platit po celou dobu životnosti koupeného stroje za něco, co mají dojem, že si platí v kupní ceně. A lokální výrobci jako třeba Zetor to dobře vědí a za tržbami za software se neženou. Zatím.
Aby to vydrželo, bude potřeba přísnější, a hlavně přesnější protimonopolní legislativa. Drahý tisk kvůli předraženému inkoustu je nepříjemnost, ale zbytečně drahý chléb by byl zásadní problém.
