Zakládáte startup a řešíte úvodní papírování. Není to zase až taková věda, aby kvůli tomu člověk věšel hlavu. Ale také to není jako práce s buzolou, jak by řekl klasik. Rozhodně neuškodí mít po ruce praktického průvodce právními úkony, které při zakládání firmy potřebujete provést.
Pokud se chcete pustit do podnikání na vlastní pěst, je potřeba si zkraje definovat formu, jakou to chcete učinit. Ne že by to byla nějaká neměnná mantra, se kterou se nedá později hnout, ale ušetříte si případné starosti do budoucna. České právo umožňuje několik forem podnikání a každému bude v jeho ambicích vyhovovat nějaká jiná. Pojďme se tedy podívat, jaké jsou možnosti, a na co se u každé z nich připravit.
Na začátku je potřeba si rozmyslet, zda svůj byznys rozjedete jako fyzická podnikající osoba, nebo jako právnická osoba. Nejviditelnější rozdíl spočívá v tom, že jako právnická osoba oddělíte vlastní osobnost od byznysu, zatímco v opačném případě je vaše fyzická osobnost pevně spjata s vaším podnikáním. Jinak také řečeno: Coby podnikající fyzická osoba jste spolu se svým byznysem dvě části téhož celku, právnická osoba je oddělená od vaší lidské maličkosti, i kdyby společnost měla jediného zaměstnance, a tím jste byli vy samotní. Což se ve výsledku odráží třeba i v tom, že právnická osoba ručí obvykle jen majetkem společnosti, kdežto podnikající fyzická osoba celým svým jměním.
Klíčem k rozhodování mezi těmito dvěma variantami může být obor vašeho budoucího podnikání, jeho objem a míra rizika, které jste ochotni s ním spojit. Ale také to, kolik společníků s vámi do podnikání půjde a zda budete chtít cestou přibírat třeba i externí investory. Pokud jste samotný řemeslník plnící objednávky malých domácností či jednotlivců, vystačíte si pravděpodobně s živností. Naopak u takového vývojáře softwaru s týmem subdodavatelů je nasnadě, že svou skupinu zastřešíte oficiální společností. Už jen pro to, že z takové formy vyplývají zákonem dané záruky a pro objednavatele jste tím pádem důvěryhodnější.
„Nejvíce záleží na míře rizika, kterou podnikatel očekává. Čím rizikovější byznys, tím spíš by si měl podnikatel založit společnost s ručením omezeným nebo akciovou společnost. Naopak veřejná obchodní společnost s možným rizikem příliš nepomůže. Velikost očekávaného podnikání taky hraje důležitou roli a je úzce spojená s rizikem. Pokud se jedná o menší – například rodinné – podnikání, může stačit jen živnostenské oprávnění nebo založení osobní společnosti,” uvádí pro SJ.News Tomáš Ditrych z advokátní kanceláře Mavericks, která se specializuje právě na startupy.
„V porovnání se založením s.r.o. je pro fyzické osoby získání živnostenského oprávnění rychlejší a levnější, navíc je tato forma podnikání méně administrativně náročná. V případě většího byznysu s vyšším obratem je však vhodnější podnikání prostřednictvím s.r.o. Při spolupráci více lidí na projektu jsou tak jasně rozděleny pravomoci, zisk, podíly na projektu a jednodušší je i případný prodej projektu v budoucnu. Nevýhodou s.r.o. je hlavně dvojí zdanění – daň z příjmu je třeba odvést nejprve za společnost a následně i za společníky. Administrativně náročnost zvyšuje i povinnost společnosti vést podvojné účetnictví,” upřesňuje.
Jak založit živnost
V legislativní rovině upravuje tyto dvě formy zákon o živnostenském podnikání a občanský zákoník, respektive zákon o obchodních korporacích.
K založení živnosti stačí, když má dotyčný čistý trestní rejstřík, je plnoletý (případně se nechal předčasně zplnoletnit) a je svéprávný. Pokud vše splňuje a stačí mu volná živnost, na živnostenském úřadě během krátké schůzky ohlásí předmět svého podnikání, uhradí částku tisíc korun a je hotovo. Ohlásit lze rovnou více oblastí podnikání, při dalším rozšiřování živnosti v budoucnu je potřeba uhradit poplatek 500 korun.
Existuje víc druhů živností. Mezi řemeslné se řadí klasická řemesla jako například truhlář, u vázaných je zapotřebí prokázat odbornou způsobilost (např. účetní) a u volných profesí, kam spadají třeba umělci nebo novináři, není potřeba prokazovat žádnou profesní způsobilost. Další kategorií jsou koncesované živnosti – u nich je potřeba koncese, tedy speciální povolení. Týká se například oborů, u kterých existuje riziko ohrožení zdraví nebo majetku.
Živnostníci si na rozdíl od společností vystačí s tím, že si mohou sami vést účetnictví, také nemusí tvořit základní kapitál a podnikají na vlastní odpovědnost a vlastním jménem. S tím je ovšem spjaté jisté riziko, neboť fyzická osoba od počátku podnikání ručí celým svým majetkem. Živnost lze kdykoli relativně jednoduše a rychle ukončit či přerušit.
Pro a proti s.r.o.
Oproti tomu obchodní společnost má svázanější pravidla, založení je časově i finančně náročnější, na druhou stranu je taková forma podnikání bezpečnější a spíše umožňuje rozvoj a růst.
Zákon o obchodních korporacích rozlišuje několik forem obchodních společností: veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost.
Nejpopulárnější je přitom právě společnost s ručením omezeným. „Mezi výhody s.r.o. patří malé nároky na základní kapitál a možnost založit společnost jako jediný společník (oproti např. osobním společnostem) s minimálním vkladem ve výši 1 Kč. Zároveň společníci neručí neomezeně celým svým majetkem za dluhy z podnikání, jako je tomu u živnosti nebo osobních společností, ale omezeně a jen do výše nesplaceného vkladu (zjednodušeně řečeno). Dalšími pozitivy jsou menší administrativní nároky než v případě akciové společnosti a skutečnost, že vedení společnosti může být přenecháno i osobě, která není společníkem, což se hodí v případě potřeby profesionálně řízeného podnikání,” vysvětluje Tomáš Ditrych z Mavericks.
Mezi nevýhody s.r.o. patří podle něj výše zmiňované dvojí zdanění a omezená možnost prodeje podílů – společníci mohou mít například předkupní právo nebo mít ve společenské smlouvě možnost převodu podílu zakázat či jej podmínit souhlasem orgánu s.r.o.
Další oblíbenou formou obchodní společnosti je akciová společnost. Její základní kapitál se neskládá jako u předchozího typu z podílů vlastníků, nýbrž z akcií, tedy cenných papírů, přičemž jejich vlastníci mají právo podílet se na řízení společnosti, stejně jako na podílu ze zisku. V závislosti na obchodování s těmito akciemi se také mění jejich hodnota. Společnost za své závazky opět odpovídá celým svým majetkem. Akciovou společnost může založit minimálně jedna osoba a nejnižší základní kapitál jsou dva miliony korun.
Aby mohla obchodní společnost, v našem případě se zaměřme na nejčastější formu, tedy společnost s ručením omezeným, začít fungovat, je zapotřebí ji zapsat do obchodního rejstříku. Společnost je sice právně založena okamžikem sepsání společenské smlouvy u notáře, avšak až dnem zapsáním do obchodního rejstříku dochází k faktickému vzniku právnické osobnosti. Pokud je zakladatelem jediný společník, pak se společnost zakládá zakladatelskou listinou. Oficiální vzor společenské smlouvy přímo od ministerstva spravedlnosti je ke stažení tady.
„Sepsání společenské smlouvy je úkolem advokáta nebo notáře, který dokáže zakládající společníky provést všemi úskalími založení společnosti,” popisuje Ditrych.
Náležitě sepsaná společenská smlouva musí podle něj obsahovat:
a) firmu společnosti (tedy název, pod kterým bude zapsána do obchodního rejstříku),
b) předmět podnikání nebo činnosti společnosti,
c) určení společníků,
d) označení podílů a práva a povinnosti spojené se zvláštními druhy podílů, upravuje-li společenská smlouva více druhů podílů,
e) výši vkladu nebo vkladů připadajících na podíl nebo podíly,
f) výši základního kapitálu a
g) počet jednatelů a způsob jejich jednání za společnost.
„Kromě toho musí být při zakládání společnosti ve společenské smlouvě uvedena vkladová povinnost zakladatelů, kdo je prvním jednatelem a členem dalších volených orgánů a kdo je správcem vkladu. Tyto informace se dají po založení vypustit. U notáře je mimo jiné třeba doložit souhlas s umístěním sídla společnosti nebo prokázat bezúhonnost jednatele,” dodává.
Upozorňuje, že podnikatelé mají nově také možnost založit s.r.o. online prostřednictvím notářského zápisu na dálku, ke kterému je potřeba kvalifikovaný elektronický podpis a přihlášení skrze bankovní identitu nebo identitu občana.
Od ledna roku 2023 je situace zjednodušená tím, že již není potřeba mít před zápisem do obchodního rejstříku ohlášenou živnost, jako tomu bylo dosud. Nyní je možné společnost zapsat do rejstříku a nezávisle na tom paralelně vyřizovat živnostenské oprávnění.
Na co si dát pozor?
A jaká jsou možná rizika, na která by si lidé při zakládání společnosti měli dát pozor? „Hlavním úskalím, se kterým se setkáváme, je správné nastavení vztahu mezi společníky ještě před založením společnosti a nastavení mechanismů předcházejících potenciálním problémům. To, že si zakladatelé nyní rozumí a snadno na všem nacházejí shodu, nemusí trvat věčně a dobrá společenská smlouva by na to měla být připravena,” varuje Tomáš Ditrych.
Doporučuje si proto vyjasnit například následující otázky:
- Jaké druhy podílů (s jakými právy a povinnostmi) mají ve společnosti existovat?
- Jaké budou podmínky převodu podílů mezi společníky a na třetí osoby?
- Co se stane, když společník zemře či v případě právnické osoby společnost zanikne?
- Mají mít společníci předkupní právo k podílům ve společnosti?
- Jaká rozhodnutí budou náležet do působnosti valné hromady?
- Kolik společníků se musí sejít, aby mohla valná hromada rozhodovat?
- Má mít společnost dozorčí radu?
- Může každý jednatel zastupovat společnost samostatně, nebo jen společně s ostatními jednateli?
- Mohou společníci rozhodovat i mimo valnou hromadu a s využitím technických prostředků?
„Nalezením odpovědí na tyto a další otázky lze do budoucna zabránit nákladným soudním sporům i rozvrácení celého byznysu. Určitě platí, že čím více se budou zakladatelé snažit předvídat možné negativní scénáře, tím více na ně budou připraveni,” uzavírá Tomáš Ditrych z Mavericks.
