Pandemie pravidla firemního oblékání do značné míry rozvolnila. V hlavních centrech světového byznysu přesto jisté limity a většinou následované módní trendy přetrvávají.
Steve Jobs měl svoji proslulou uniformu složenou z džín (Levi's 501) a černého roláku. Elon Musk - vedle do jisté míry sebeironizujících módních prvků jako byly ikonické červené trenýrky S3XY nebo opaskové přezky s logem Tesly - většinou též volí jednoduchost v podobě džín, trika a mokasín. Mark Zuckerberg zase “přísahá” na džíny (preferovaná značka není známá, ví se jen, že preferuje tzv. slim fit) a k tomu několikrát denně vymění šedé tričko.
"Opravdu chci vyčistit svůj život tak, abych musel dělat co nejméně rozhodnutí o čemkoli kromě toho, jak nejlépe sloužit této komunitě. Ve skutečnosti existuje spousta psychologických teorií, že i malá rozhodnutí, týkající se toho, co si obléknete, co si dáte k snídani nebo podobných věcí, vás tak trochu unavují a spotřebovávají vaši energii. Takže to je to, na čem mi záleží. I když to zní hloupě, že je to můj důvod, proč nosím každý den šedé tričko, je to pravda," komentoval kdysi posledně jmenovaný své módní rozhodnutí. Samotný příklad bývalých i současných lídrů tech byznysu dokazuje, že časy, kdy zaměstnavatelé zaměstnancům diktovali "co na sebe", skončily.
Zatímco před čtvrt stoletím, kdy se dotcomová horečka teprve rozjížděla, byl špičkový byznys svázaný dresscodem obsahujícím elegantní oblek od co nejlepšího krejčího a kravatou (viz třeba postava Patricka Batemana z kultovního filmu American Psycho), na začátku třetí dekády jsou pravidla firemního oblékání značně uvolněná. Především v prostředí začínajících firem. Nicméně stále v nějaké minimalistické formě existují. I když spíše než “společenským či firemním katechismem” jsou definovaná především módními trendy a osobními zájmy jednotlivce.
Standard jménem business casual mizí
Veškerá módní pravidla oblékání na pracovišti jsou virtuální koncepty. V 60. letech minulého století se na Havaji koncentrovanému textilnímu průmyslu podařilo infiltrovat americké státní úřady svými barevnými triky a košilemi a vyvinul se z toho i v Česku akceptovaný “Casual Friday.” O tři dekády později pak Levi's vytvořila kampaň na téma "business casual", podle módních teoretiků inspirovanou golfovými khaki kalhotami značky Docker, přičemž vydala brožuru s názvem "Průvodce neformálním pracovním oblečením". V ní popsala, jak by se měli zaměstnanci oblékat, aby v práci vypadali “vhodně.” A v podstatě hned vzápětí tato pravidla začal torpédovat rychle expandující technologický sektor, ovládaný “lidmi z IT,” kteří studování módních časopisů ve většině případů mezi hlavními zálibami rozhodně nemají.
Postupně rozvolňujícím se pravidlům pak “definitivní” ránu podle všeho zasadila pandemie Covidu-19. Firmy si vzaly ponaučení z více než ročního využívání videochatů a e-mailových konverzací. Aneb jak napsal magazín Inc: “Pokud můžete udělat skvělý dojem na nového klienta, když máte na sobě kalhoty na jógu (jen tak mimo záběr), co záleží na tom, co máte na sobě v kanceláři?” Podle expertů se jedná o reflexi dlouhodobě měnící se podstaty americké kultury a podnikání: Firmy “rezignovaly” nebo možná lépe řečeno zmenšily důraz kladený na procesy a akcentují jen a pouze výsledky. Takže řada firem jednoduše svěřila pravidla oblékání do rukou zaměstnanců a manažerů a bylo nakonec na nich, aby rozhodli, zda se vyplatí je prosazovat.
Tam, kde nějaká forma pravidel stále vytrvává, se jedná především o snahu (většinou ze strany majitele) definovat skrze oblékání duch firmy. Většina technologických firem si svého ducha buduje jiným způsobem než je mluvení do odívání zaměstnanců. Takže do kategorie “no dress code rules” aktuálně patří všech pět technologických firem schovávajících se za akronymem FAANG (Meta, Amazon, Apple, Netflix, Alphabet), žádná pravidla - nebo spíše důvěra v adekvátní schopnosti zaměstnance obléknout se patřičně vzhledem k jeho pracovnímu programu - nejsou definovaná ani v Microsoftu či Tesle.
Rozhodnutí co nosit z 90 procent nyní leží na straně jednotlivých zaměstnanců. A ti by tímto (dle představ zaměstnavatelů) měli zajistit, že nic nebude limitovat jejich produktivitu, z osobní perspektivy si pak tímto způsobem pomáhají budovat vlastní brand. Což na jedné straně znamená vytvořit si vlastní styl reflektující lokální trendy, na straně druhé pokusit se vystoupit z davu. Aby byli zapamatovatelní.
Řada z lidí z tech industry, jejichž modus operandi je postaven na networkingu, tak volí strategii výrazného doplňku, který je učiní zapamatovatelnými. "Nosím opravdu velké černé brýle, což znamená, že když mě lidé potkají v místnosti, netráví deset minut tím, že by si snažili zapamatovat, kdo jsem. Řeknou si: 'No jo, to je Pip z The Dots'," popsala svou strategii pro Financial Times londýnská investorka Pip Jamieson z The Dots. Jakkoliv se jinak obléká v duchu londýnského stylu.
Co se nosí ve Valley, Londýně nebo Berlíně
Každý z globálních technologických hubů má vlastní styl. Samozřejmě společně definovaný pohodlností a “efektivitou,” ale každý s vlastními nuancemi a dostupnými značkami. “Třeba v Silicon Valley rozhodně existuje "uniforma" pro muže: košile s límečkem a džíny volného střihu, často s vestou, která může být prošívaná nebo fleecová,” napsala pro magazín Wired Julia Fowler, jejíž startup Edited analyzuje právě nejnovější fashion trendy. S tím, že mezi americkými startupisty je aktuálně velkým trendem (jak u mužů tak žen) mixování oblečení pro aktivní trávení volného času z technických materiálů s pracovním oděvem. Populárními značkami dneška jsou brandy jako Everlane, Betabrand, Brooks Brothers nebo Elie Tahari.
Evropská centra začínajících firem jsou podle Fowler z módní perspektivy definované svými specifiky. Londýn má obří retailovou nabídku s megaznačkami jako je Topshop nebo Topman. Do práce tak muži často nosí obyčejnou bílou, modrou nebo růžovou košili se sportovním sakem (vlněným nebo lněným v závislosti na ročním období), ale pravděpodobně bez kravaty, přičemž džíny bývají přiléhavější než v San Francisku.
Berlín je pak v tomto směru významně ovlivněn svou explozivně se rozvíjející módní a designerskou scénou, jež módní trendy tlačí do “hipsta.” V Berlíně tak podle Fowler aktuálně vládne monochromatická paleta černé, šedé a bílé, což znamená, že džíny jsou často černé, prošoupané a kombinované s teniskami nebo dokonce sandály Birkenstock.
A konečně hlavní město Francie? "Je to klišé, ale Paříž je opravdu o nenucené eleganci a nenápadném luxusu. Pro ženy to znamená bílá bavlněná trička, úzké džíny a možná koženou motorkářskou bundu. V porovnání s Londýnem bývají pánské džíny elegantnější, saka ostřejší a boty slušivější. Na večerních akcích očekávejte, že Pařížané budou mít o stupeň nebo dva vyšší styl," konstatuje Fowler.
