Naše společnost prožívá jednu z největších turbulencí na své cestě 21. stoletím. Noviny jsou plné zpráv o aerolinkách plánujích propouštět tisíce lidí, restauracích, které neustály vládní omezení, či jak turisté nepřijeli do míst, kde kvůli tomu bankrotují malé i velké podniky. Každý normální člověk si klade otázku: „Nemůžu i já kvůli covidu přijít o práci? Nejsem příští na řadě?”. S psychologem Janem Kubou z Ycluster jsme si povídali o tom, jak strachu z vyhazovu čelit, co dělat v případě, že si opravdu vytáhneme nejkratší sirku, a jak přistupovat k situaci, kdy jsme delší dobu bez práce a tu pravou ne a ne najít. A nebojte, nebudeme si jako ve většině podobných článcích říkat, jak je vyhazov skvělá věc, díky které si můžete splnit své sny :-).

Mám strach, že je vyhazov za rohem

V první chvíli se může zdát, že se jen zbytečně strašíte. Ostatní firmy ve vašem odvětví začaly propouštět, možná již bylo „odejito” několik vašich kolegů, a vy přemýšlíte, jestli sami nejste další na řadě. Je jedno, jak moc imaginární jsou důvody pro váš strach, on sám a jeho projevy budou vždy naprosto reálné, takže se nevyplatí tyto signály přehlížet.

„Akutní ataka strachu z vlastní budoucnosti vás může až paralyzovat. Pokud se vám začne hlavou honit proud myšlenek o tom, jak se postaráte bez práce o děti, jak zaplatíte hypotéku a co si o vás bude myslet okolí, jako první se zhluboka nadechněte. Dýchání je nejlepší protilátka proti stresu, který je přirozenou reakcí mozku na jakékoliv stresory. Dejte si pětiminutový odstup, projděte se a zaměřte se na tady a teď, kdy si uvědomíte, že teď se ještě nic neděje,” popisuje Jan Kuba správnou reakci na nenadálý strach ze ztráty zaměstnání.

PŘEČTĚTE SI: Skrytá síla řízeného dýchání aneb Jak přestát vypjaté chvíle podle techniky Navy SEALs

Přiznat si svoje pocity je naprosto nezbytné pro zvládnutí akutní fáze. Hrát si na hrdinu a předstírat, že se nic neděje, nebo si přikazovat na to nemyslet, je vždy kontraproduktivní. „Zákazy na lidský mozek nefungují. Nemůžu si jen přikázat, že se teď nesmím bát. Musím své myšlení přesměrovat od strachu z budoucnosti k přítomnosti. Je skvělé například trénovat svou vděčnost tím, že si uvědomím pět věcí, za které jsem právě teď vděčný. Až potom můžu pozitivně a konstruktivně plánovat budoucí kariérní změny. Důležité je, že už tímto lehkým tréninkem získám pocit kontroly a nedělám rozhodnutí pod vlivem prvotního návalu strachu,” dodává Jan Kuba.

Tip pro zaměstnavatele: Pokud nechcete, aby vaši firmu ovládla nálada strachu, promluvte k lidem naprosto otevřeně. Řekněte jim, jak na tom firma doopravdy je, jaké scénáře zvažujete, a to i v případě, že rozhodnutí o propouštění nezávisí na vás, ale vychází z nadnárodní úrovně. Váš tým bude fungovat mnohem uvolněněji, když bude cítit jistotu, i kdyby to mělo být v tom, že budoucnost bude špatná.

„Lidé mnohem lépe snášejí špatné scénáře, když se na ně mohou připravit, než dlouhodobé setrvávání v nejistotě. Já například vzpomínám na zubařku z dětství, která prakticky nemluvila, a já trnul v jejím křesle při každém pohybu. Ve srovnání s tím jsou návštěvy u mé nové zubařky, která mi každý krok předem detailně vysvětlí, o 1000 procent příjemnější,” vysvětluje na příkladu potřebu otevřenosti Jan Kuba.

Musíme se s vámi rozloučit

Váš šéf si vás právě pozval na kobereček a soucitně vám sděluje špatnou zprávu. Jak máte zareagovat? Skočit po něm, nebo sebevědomě vypochodovat a nezapomenout za sebou praštit dveřmi? Rada psychologa je v tomto případně jednoduchá: „Takto špatnou zprávu je málokdo schopen vstřebat na místě a není ostuda poprosit o několik minut a jít si vše promyslet. S tímto požadavkem vám většina empatických zaměstnavatelů určitě vyjde vstříc. Projděte se, dýchejte a informaci vstřebávejte. Až se budete cítit malinko lépe, vraťte se k jednání o výpovědi.”

Fáze vyrovnávání se se šokem nebo ztrátou

Je dobře zmapováno, že lidé prochází v takových situacích pěti rozpoznatelnými fázemi:

Šok - v tu chvíli tomu nechcete věřit, přijde vám to jako něco, co se děje někomu jinému. Užitečnou strategií je zaměřit se na emoce, nepřemýšlet příliš o problému a jen si odpovědět na otázku, jak se teď cítím. Tím se vám uleví a můžete se vrhnout na řešení problému. Bavte se o důvodech, ptejte se na možnosti dalšího postupu a buďte aktivní, to vás pomůže dále uklidnit.
Hněv - každý z nás propadne po úvodním šoku do stavu, kdy se zlobíme na svět kolem. V této fázi hrozí především jedno riziko - popuštění uzdy emocím. Pokud vás ovládne hněv, běžte si třeba do posilovny zaboxovat, do lesa vykřičet nebo za kamarádem si postěžovat.
Smlouvání - lidský mozek se nám snaží ulevit tím, že si vymyslí několik podmínek, které stačí splnit, aby vše bylo zase dobré. Smlouvání s osudem je ale čistě fiktivní představa a nemá smysl se k ní příliš upínat.
Deprese - jakmile totiž pochopíte, že s osudem nic neusmlouváte, dostaví se pocit lítosti. Pláčete, máte pocit, že je k vám život nespravedlivý a vy s tím nemůžete nic dělat.
Smíření - finální přijetí toho, že jste výpověď dostali, a možnost jít dál se vztyčenou hlavou.

Vyrovnat se s vyhazovem může jednomu člověku trvat několik dní, druhému se to v extrémním případě nemusí podařit za celý život. V takovém případě mluvíme o přijetí „role oběti”. Celý život takoví lidé definují skrze jednu situaci, která se jim kdysi v historii stala a nikdy nedokážou jít dál.

„Vyrovnání se se ztrátou zaměstnání je velmi individuální proces. Z mé praxe vyplývá, že mnohem rychleji a lépe se s tím vyrovnávají lidé, kteří berou za svůj život plnou odpovědnost a nevnímají se jako zrnku písku zmítané vnějšími silami. Psychologie pracuje s konceptem Locus of Control, tedy mírou toho, jak moc člověk vnímá a věří, že má kontrolu nad svým životem a tím, co se mu děje. Postoje typu ‚šéf mě nemá rád‘‎ nebo ‚všichni jsou na mě zasedlí‘, rozhodně nelze nazvat konstruktivním přístupem. Je potřeba přijmout situaci takovou, jaká je, a zaměřit se na to, co ovlivnit mohu. Co mám ve svých rukou.” doplňuje Jan Kuba.

Profesionální pomoc?

Není žádnou ostudou kdykoliv poprosit o pomoc profesionála, který vám pomůže nahlížet na vaši situaci jinýma očima a ukázat vám cesty, které byste si možná sami neuvědomili. Kariérní kouč či zkušený psycholog (hledejte např. KBT psychology na Google) je skvělou volbou pro zvládání strachu ze ztráty zaměstnání a přípravu konkrétních kroků, které zmírní případné dopady na váš život.

Společnost Ycluster nabízí kompletní balíček Career Booster, kdy vám profesionální psycholog za 4 990 korun vytvoří individuální profil a provede vás výsledky kompetenční diagnostiky.

Toto lze přiblížit na příkladu jednoho horníka, který přišel o práci v dole. Nebral to tak, že ho stát zklamal, neutápěl se v lítosti. Podíval se na sebe, řekl si, že další věc, která ho v životě baví, jsou počítače a naučil se během šesti měsíců alespoň základně programovat. Prošel si několika projekty a nakonec získal vysněnou juniorskou pozici. To může být inspirace pro všechny, kteří stojí před podobnou situací.

Neberte si vyhazov osobně. Není to osobní. Svým způsobem je to běžná věc a dost možná zjistíte, že potkala celou řadu vašich přátel a známých. Je to zároveň věc, kterou nemáte plně pod kontrolou a jediné, co s tím můžete dělat, je vyrovnat se s tím a jít dál. Pokud máte pocit, že vám pomůže dělat scény či strávit poslední měsíc v práci tím, že budete nějak sabotovat fungování firmy, můžete brzy litovat. Je totiž mnohem lepší odejít s grácií, protože vaši kolegové jsou ti, kdo vám za pár let mohou pomoct získat jinou práci. Myslete na to, že síť kontaktů má při shánění zaměstnání mnohem vyšší důležitost než celé vaše CV.

Tip pro zaměstnavatele: Pokud chcete svým zaměstnancům pomoct zvládat výpověď, nabídněte jim outplacement program, který jim dá naději a pomůže jim prakticky se připravit na hledání nové práce. To je to nejmenší, co firma propouštěným lidem může dát.

Mám vzít něco jen pro peníze?

Pokud delší dobu nemůžete najít žádnou práci, vycházejte ze seznamu toho, co vás na práci bavilo, co vám šlo, a zkuste si najít něco dobrého i na kvalitativně horší pozici. Možná to nebude ta pravá, ale každá práce vám pomůže rozvíjet některé vaše pracovní dovednosti. Obvykle je lepší něco dělat, než jen čekat.

„Každá práce má nějakou hodnotu, kterou ale my sami často nevidíme. Pracovat jako plavčík v USA může znít jako nezajímavá brigáda, ale když si uvědomíte, že ten člověk musel zvládat krizové situace, komunikovat na pokročilé úrovní anglicky a organizovat tým lidí, musí vám být jasné, že to jsou dovednosti a kompetence, které lze velmi snadno převést do jiného odvětví a které budou velmi pravděpodobně užitečné pro mnoho jiných pozic,” ilustruje na příkladu Jan Kuba. „Já sám jsem třeba po studiu nemohl sehnat práci v oboru a šel jsem pracovat do call centra. Ukázalo se, že to bylo místo, kde jsem se naučil opravdu mnoho. Naučil jsem se tam nejrůznějším způsobům komunikace, které každý den používám.”

Výpověď není konec světa

Dostat výpověď by nemělo být stigma, i Steve Jobs dostal v první práci výpověď. Jednou z cest, jak se cítit lépe, je podle Jana Kuby uvědomit si, že výpověď je v ČR častější než rozvod a že to není vůbec o nás, ani o tom, že jsme nějak selhali. Čím víc se budete o výpovědi bavit, tím větší bude pravděpodobnost, že se ve vašem životě objeví nová příležitost. Takže konstruktivní rada na závěr je: „Jakmile se s výpovědí vnitřně poperete, běžte s pravdou ven na LinkedIn a zmiňte to před přáteli. Nikdy nevíte, odkud nová příležitost přijde.”