Neumíte uznat vlastní úspěch? Možná trpíte syndromem „podvodníka”
Foto: Unsplash

Neumíte uznat vlastní úspěch? Možná trpíte syndromem „podvodníka”

23. zář 2020 Barbora Semecká 3 min

Nadřízený si vás zavolá do kanceláře, aby vám navrhl povýšení. A zatímco se usmíváte a děkujete mu za důvěru, hluboko uvnitř se cítíte jako podvodník. Máte pocit, že vaši kolegové jsou na tom vědomostně i zkušenostně lépe a že všechny vaše úspěchy byly jen šťastnou shodou náhod. Poznáváte se v tom? Dost možná jste se stali obětí imposter syndromu.

Imposter (též impostor) syndrom je psychologický fenomén, v Česku známý také jako syndrom podvodníka. Tato úzkostná porucha se vyznačuje nízkým sebevědomím a přesvědčením o vlastní neschopnosti a nekompetenci, a to navzdory skutečnosti, která naznačuje opak. Lidé s imposter syndromem si nedokážou uvědomit vlastní kvality a své úspěchy přičítají pouhé shodě náhod či štěstí. Nejsou schopni přijmout pochvalu a často propadají prokrastinaci.

Nejčastěji podle odborníků postihuje imposter syndrom ženy na vysokých pracovních pozicích, ale ani muži se mu občas nevyhnou. Běžně se s ním potýkají herci, akademici, podnikatelé, ale i studenti. Žijí v neustálém napětí z „odhalení”, ačkoli nejsou schopni definovat, jak a kým by měla být jejich domyšlená nekompetentnost odhalena. Neumí účinně relaxovat, často se potýkají s poruchami spánku a chronickým stresem.

Jak podle speciálního kvízu zjistíte, že trpíte imposter syndromem? Odpovězte si na následující otázky:

  • Přisuzujete své úspěchy štěstí, načasování nebo počítačové chybě?
  • Věříte prohlášení: „Když to zvládnu já, tak to zvládne každý”?
  • Trápíte se i kvůli těm nejmenším chybičkám, kterých se v práci dopustíte?
  • Tíží vás konstruktivní kritika, neboť i v ní vidíte důkaz o své „neschopnosti”?
  • Když v něčem uspějete, máte pocit, že jste jen ostatní podvedli?
  • Myslíte si, že je jen otázkou času, kdy „na to přijdou”?

Pokud jste si na většinu otázek odpověděli „ano”, pak zřejmě máte co dělat se zmíněným syndromem.

Typy imposter syndromu:

Imposter syndrom může mít mnoho forem v závislosti na okolí, osobnosti a okolnostech. Doktorka Valerie Young, specialistka na tuto problematiku, ve své knize Nebraňte se úspěchu! definuje 5 typů imposter syndromu: perfekcionista, superžena/supermuž, přirozený génius, sólista a expert. Jednotlivé typy se od sebe liší „vnitřními pravidly”, které si lidé s imposter syndromem vytváří, aby tak čelili nízké sebedůvěře.


1. Perfekcionista

Perfekcionismus a imposter syndrom se často vyskytují současně. Tito lidé si často stanovují vysoké cíle a při jejich nedosažení se velmi trápí a pochybují o sobě samém. Ani při jejich dosažení nepociťují radost, neboť jsou přesvědčeni, že to mohli zvládnout lépe. Tento přístup může nakonec skončit tzv. vyhořením.

2. Superžena/supermuž

Superženy a supermuži by se dali popsat jediným slovem: workoholik. Kvůli své nejistotě se tlačí do stále vyšší výkonosti, aby se tak „mohli vyrovnat svým kolegům”. Pracovitost je tak jen záštita. Superženy a supermuži jsou doslova závislí na ocenění vyplývajících z pracovního výkonu, nikoli z práce jako takové. To může poškodit nejen mentální zdraví, ale i osobní vztahy v pracovním prostředí.

3. Přirozený génius

Člověk s tímto typem imposter syndromu věří, že musí být „přirozeně geniální”. Jinými slovy posuzuje své schopnosti na základě rychlosti, s kterou je schopen daný úkol zvládnout. Stejně jako perfekcionista si klade přehnaně vysoké cíle, jeho sebehodnocení však spočívá v tom, jak moc dobře si vedl při prvním pokusu. Pakliže se mu hned napoprvé nedaří, trpí úzkostí.

4. Sólista

Pro sólisty je velmi náročné požádat někoho o pomoc, kterou pokládají za důkaz vlastní neschopnosti a selhání. Mají pocit, že všechno musí zvládnout sami, aby tak mohli dokázat, že jsou dostatečně dobří.

5. Expert

Expert měří svou vlastní hodnotu na základě rozsahu svých schopností a dovedností. Žije ve strachu z toho, že bude „odhalen” jako „nevzdělaný” či „nezkušený”. Má tendence k neustálému sebevzdělávání a vyhledávání nových informací, z čehož se může stát i jistá forma prokrastinace.

Jak s imposter syndromem bojovat?

Je velice důležité oddělit vlastní domněnky od skutečnosti. Zkuste se zaměřit na své nedávné úspěchy a rozeberte si je, jako by to byly úspěchy někoho jiného. Popovídejte si o tom s někým blízkým, s rodinou či s nadřízeným, zkrátka najděte někoho, kdo nad vašimi problémy jen nemávne rukou a vyslechne vás.

V některých případech je vhodné se obrátit na psychologa. Jedna z nejúčinnějších metod, která se na úzkosti uplatňuje, je kognitivně-behaviorální terapie (KBT), která pracuje s dysfunkčními myšlenkami a emočními rituály, které úzkosti předcházejí.

Autor: Barbora Semecká

Foto: Tim Gouw/Unsplash

Barbora Semecká

Další články autora →

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!
SJ Ads
Přečtěte si dále
Související témata: Kancelář
Nenechte si uplavat nové články!
Váš e-mail
Sledujte nás:
Další články