V úterý 11. října se v Praze koná Disraptors Summit, jedna z největších akcí na evropské startupové scéně. Mimochodem, aktuálně (tedy v pondělí 10. října ráno) je stále možné koupit vstupenky. Jedním z řady řečníků bude Erika Piirmets z agentury E-Estonia, kde zastává pozici Digital Transformation Advisor. V rozhovoru pro SJ News vysvětlila, že její vystoupení se bude točit okolo popisu úspěchu estonského programu digitalizace státu a vytváření příznivých podmínek pro podnikání – a především pro vznik a rozvoj startupů.
Kdo estonskou scénu nesleduje, bude šokován rozdílem mezi tímto malým státem a Českou republikou, a to jak co do stavu digitalizace veřejné správy, tak podmínek pro startupy. V rozhovoru jsme se soustředili na prvopočátky estonského rozvoje s cílem najít něco, co by dávalo naději, že i nám by se něco podobného – byť s tragickým odstupem čtvrtstoletí – mohlo podařit.
Estonsko je známé úspěšnou digitalizací veřejné správy. Jak to vzniklo – co byl ten klíčový faktor, který rozhodl o směřování Estonska tímto směrem?
Můžu uvést dva, když jsou těsně propojené? Estonsko vzniklo jako nesmírně zaostalý a chudý stát – a tehdejší politická reprezentace si uvědomila, že pokrok bude vyžadovat inovativní přístupy. To jsou ty dva hlavní faktory.
Co se týče zaostalosti a chudoby, nešlo jenom o nízkou úroveň HDP na hlavu. Šlo o strukturu ekonomiky, klasický sovětský pozitivní vztah ke korupci… Prostě Estonsko bylo v opravdu zoufalé situaci. A měli jsme štěstí, že se k moci dostali politici, kteří pochopili, že je potřeba dělat zásadní transformační kroky. A pozor – nikoli jen ekonomické. Ve společnosti se podařilo vzbudit poptávku po zásadní změně ve vztahu občana a státu, a ne, že místo jednoho režimu přijde jiný. A také poptávku po garancích, že nic podobného, jako jsme zažili za komunismu, se nebude opakovat. Poptávku po systému, který to neumožní. Teď odbočím k malému detailu...
Povídejte.
Z tohoto všeobecného zadání mimo jiné vyplynulo že osobní data patří občanům. Ne státu, ne nějakým databázím… A nikdo si nikdy nedovolil to zpochybnit, takže se z toho stal automatický požadavek při navrhování jakéhokoli řešení. V důsledku toho jsme, mimochodem, splňovali požadavky GDPR dávno před tím, než GDPR vůbec začalo vznikat. Tahle odbočka měla ukázat, že naši politici se nechovali jako politici, ale jako skuteční lídři, kteří mají dlouhodobou vizi a jdou za ní.
To ale zní podobně jako žvásty ve volebních programech, nemyslíte?
Možná, ale v Estonsku devadesátých let to byla realita, jakkoli je to neuvěřitelné. Víte, vy si asi neumíte představit tu naši tehdejší situaci. Ta míra chudoby a zaostalosti, o níž mluvím, se vymyká tomu, co jste zažili tady. Ne, že by nebylo co rozkrást, to je vždycky – ale pro to nebylo potřeba chodit do politiky. Prostě, do politiky se nějakým zázrakem dostali politici, kteří to mysleli upřímně.
No, u nás právě politici, co deklarovali, že to myslí upřímně, moc stát dopředu neposunuli…
Asi jsme u kořene rozdílu mezi současnou situací v Estonsku a v ostatních zemích s podobnou historií. U nás se politici nesoustředili na přerozdělování, protože prakticky nebylo co přerozdělovat. A ani na to, jak zajistit nějaký organický růst, protože prakticky nebylo, co by mohlo růst. Takže pochopili, že jediná cesta je zásadní transformace. A protože v té době začínala digitalizace jako fenomén, který postupně zachvátil celý svět, tak do toho vlaku naskočili. A od té doby se dá říci, že jsme na špičce té vlny. Evropská unie vydává k digitalizaci směrnice, ale to jsou vesměs věci, které už u nás dávno fungují.
Máte pravdu, u nás bylo co přerozdělovat. V devadesátých letech to bylo v politice hlavní téma – a pro politiky typicky asi hlavní důvod, proč do politiky jít. Místo, aby transformovali stát, tak si přerozdělovali, bohužel.
No, ono s tou transformací to není tak jednoduché. Problém je, že efekty těchto iniciativ se projeví až za horizontem volebního období. Musíte mít v politice skutečné lídry, a ne klasické politiky.
Představte si, že v Estonsku žádná digitalizace dosud neproběhla. Dokázala by podle Vás současná politická reprezentace s masivním programem digitalizace přijít a prosadit ho?
Těžká otázka… Odpovím obecně: Nevidím důvod, proč by měli postupovat jinak, než jak se chovají vlády v zemích, jako je třeba Česko. Opravdu, u nás byly při vzniku státu unikátní podmínky.
PŘEČTĚTE SI: Estonsko má nejvíc jednorožců na hlavu v Evropě. Co dalšího víme o startupové scéně v pobaltských státech?
To je z našeho pohledu smutné, protože to znamená, že na odvážné programy směrem k digitalizaci můžeme zapomenout.
Na odvážné možná ano, ale digitalizace bude přesto pokračovat i u vás. Už jen proto, že budete muset implementovat evropské směrnice.
Díky za útěchu, ale obraťme list: Jakou roli v digitalizaci Estonska hraje vzdělávání?
Naprosto zásadní. A když se bavíme o prvopočátcích a podmínkách pro úspěch, tak rozhodující bylo zavedení internetu do škol.
V Česku je program internet do škol vnímán jako ukázka neschopnosti státu. Byla to obrovská investice, ale reálný dopad těm vynaloženým zdrojům vůbec neodpovídal.
To je škoda, protože v Estonsku tento program odstartoval skutečnou transformaci škol a vzdělávání vůbec. A ti žáci, kteří ve škole získali digitální gramotnost, už zakládají rodiny… Chci tím říci, že v Estonsku máme populaci, jejíž naprostá většina nejen, že je schopná využívat digitální služby státu, ale přímo je vyžaduje. Považují to za samozřejmost.
Na startupové konferenci Disraptors o tom jistě uvedete i detaily a příklady – ale můžete alespoň krátce vysvětlit, proč je v Estonsku tolik úspěšných startupů?
Dnešní Estonsko bylo budované jako startup. Bez přehánění, velká část tehdejších rozhodnutí směřujících k digitalizaci – vlastně vůbec k celé transformaci – byla v duchu „Pojďme to zkusit“. Takže se dá předpokládat, že ta startupová mentalita prorostla i do přístupu občanů. Ti se v digitalizovaném státu víc dostávají na hranice možného. Tím chci říci, že když někdo u nás vidí, co by se dalo posunout dál, tak je větší šance, že ten jeho nápad je opravdu novinka.
…a ne, že to někde – třeba v Estonsku – dávno funguje, jste chtěla říci?
Přesně tak. Ale hlavně, já bych za příznivými podmínkami pro startupy nehledala žádné zázračné recepty. Startup je módní slovo, a tady k tomu máme konferenci, ale to se bavíme o velmi specifických typech startupů. Víc je přece těch, kdo svou novou živnost nebo malou firmu spustí v tichosti, aniž by věděli, že tchán je vlastně angel investor. Jde o to, že fungující stát má vytvářet podmínky pro všechny. Včetně startupů, a to včetně těch s globálními ambicemi.
Čekal bych, že za estonským úspěchem v produkci startupů budou nějaké geniální podpůrné programy…
Samozřejmě, že máme cílenou podporu pro ambiciózní startupy. Ale to jsou detaily. Podstatné je, jak příznivé je celkové klima. A to jsem zpátky u digitalizace naší veřejné správy. Ta opravdu funguje a neobtěžuje. Ani občany, ani podnikatele. Ono totiž, pomáhat je fajn, ale nejdůležitější je nepřekážet.
