Alexithymií neboli neschopností identifikovat a vyjadřovat emoce trpí přibližně desetina veškeré světové populace. Dlouho s tím nikdo nic nedělal. Až jeden Čech vymyslel aplikaci, která pacientům pomáhá se ve svých emocích zorientovat a správně komunikovat s ostatními. Jmenuje se Bolek Kerouš a ve velkém rozhovoru pro SJ News popsal nejen důvody vzniku aplikace Animi, ale také plány, které s ní do budoucna má.
Otřepaná fráze za vším hledej ženu je v tomto případě opravdu padnoucí. Rozpad vztahu zmobilizoval Bolka Kerouše k tomu, aby zjistil, proč vlastně havaroval. Než na to přišel, zkusil ve svém životě leccos. Bavila ho práce s kamerou, proto se věnoval technickým aspektům filmu. Na FAMU si vyzkoušel studium na Katedře střihové skladby, na ČVUT informatiky. V Avocode analyzoval data, spoluorganizoval HackPrague hackathon.
Předstupněm jeho vlastní aplikace Animi bylo působení v Longevitytech.fund. Jak v Animi, tak ve fondu hraje dominantní oblast zájmu zdravotnictví, snaha podnikat a zároveň mít pozitivní dopad. Pokud v Longevity Bolek Kerouš hraje jednu z podstatných rolí, tak v Animi je jedním ze dvou principálů. A jak v následujícím rozhovoru říká, nemyslí si, že je nemožné stát se zebrou i jednorožcem zároveň.
Co je aktuálně vaší dominantní pracovní aktivitou?
Dnes je to asi půl na půl mezi Animi a Longevity Tech Fondem. Momentálně toho ve fondu tolik není, protože jsme v mezifázi mezi prvním a druhým fondem, tak spíš pomáhám firmám, které inkubujeme v našem českém inkubátoru. Díky tomu mám čas na Animi, do kterého jsme se v posledním půlroce pořádně opřeli.
Nejdříve jsme přibližně půl roku zkoumali prvotní nápad, pak jsme všechno nějakou dobu vyvíjeli a loni na podzim jsme aplikaci spustili. A pořád pracujeme na dalších zlepšeních, mluvíme s uživateli a připravujeme se na ještě aktivnější fázi, která by ideálně měla přijít, až získáme nějaké granty nebo vybereme peníze od investorů.
Jaká je náplň vaší práce ve fondu?
Jsem tam v podstatě od jeho založení. Dostal jsem se k tomu tak, že jsem napsal několik článků na Eccentric Club blog, ve kterých jsem se věnoval tomu, jak se longevity (dlouhověkost a oblast stárnutí, prodlužování kvalitního lidského života, pozn. red.) změnilo, co je v oboru nového a jak se obor zkoumání stárnutí proměnil. Petr Šrámek (spoluzakladatel a řídící partner Longevitytech.fund, pozn red.) se o to v tu dobu také zajímal, a skrz to jsme se spojili. V té době už pracoval na spuštění fondu, takže jsem do toho naskočil od začátku a začal mu pomáhat jako jakási pravá ruka s tím, co bylo potřeba. Většinou šlo o hledání nových startupů, komunikaci, první rešerše a obstarávání prvotních dat, aby bylo vůbec jasné, co ty firmy dělají.
Kromě fondu je tu ještě český inkubátor, kde Longevitytech.fund pouze neinvestuje, ale zároveň několik firem i založil. Tam jsem pomáhal i u vzniku těch firem. Zmínit se dá například Healthy Longevity Clinic, což je klinika, která funguje v Praze. Druhá se bude otevírat na Floridě. Pak je tam Healthy Longevity Guide, což je platforma zaměřená na vzdělávání profesionálů a Healthy Longevity Cafe, což je spíš víc koncept pro normální zákazníky. Je to jedna pilotní kavárna kousek od Václavského náměstí v Praze. Nabízíme tam dostupné longevity produkty.
Jaký je poměr mezi počtem firem, které fond zkoumá a do nichž skutečně investuje?
V prvním fondu jsme investovali do přibližně čtyřiceti startupů, ale vybírali jsme z vyšších stovek firem, možná až z tisíce. Longevity scéna je trochu specifická, protože jde o celkem malé rozvíjející se prostředí, a my jsme se velmi rychle dokázali napojit na jeho hlavní osobnosti. Díky dobrým kontaktům jsme brzo měli přístup k nejzajímavějším projektům. I díky tomu jsme se nemuseli probírat ještě větším počtem firem. To se ještě zlepšilo založením vlastní pobočky v Silicon Valley, čímž se nám podařilo dostat se na světovou scénu.
PŘEČTĚTE SI: Chodí do septimy na gymnáziu, řeší certifikace v USA a jednou chce vrátit to, co získal. Max Klimeš má s HTG medical velké plány
Inspirací vlastní příběh
Jak vám zkušenosti s prací ve fondu usnadnily rozjíždění Animi?
Určitě usnadnily, chápu teď startupy i z investorské stránky. Předtím, než jsem šel do fondu, jsem pět let pracoval v Avocode. Tam jsem viděl, jak startup funguje. Byl jsem tam jedním z prvních zaměstnanců. Později, ještě před prodejem Cerosu, firma narostla na nějakých čtyřicet lidí. (Letos v lednu Avocode ukončil svou činnost, pozn. red.) Díky tomu jsem zevnitř viděl, jak ta geneze startupu probíhá, jak celý proces funguje, jak se lidé rozhodují.
Chtěl jsem ale vidět i tu druhou stranu, jak to vypadá ze strany investora. Sám jsem dělal nějaké menší crowdfundingové investice, takže nástup do fondu byl poměrně hladký, a za ty dva roky jsem se o investorské stránce dost dozvěděl. Díky tomu jsem se cítil poměrně dobře připravený, když jsem se do Animi pouštěl.
Kdy jste přišel na to, že Animi je právě ten projekt, kterému chcete věnovat nejvíc energie?
Někdy začátkem minulého roku jsem si začal uvědomovat, jak velký problém to je, a začal jsem mít představu, jak ho začít řešit. A jelikož byla situace ve fondu klidnější, tak jsme v Animi měli čas spustit MVP (minimum viable product - produkt s nejmenší možnou funkcionalitou, který je ale už plně použitelný a umožňuje rychle získat zpětnou vazbu od zákazníků pro další vývoj, pozn. red.), který posbíral od lidí z komunity dost dobré ohlasy. Žádné jiné řešení pro ně do té doby nebylo, takže teď řešíme, jak se do toho pustit naplno. Zkoušíme získat nějaké granty a když to nevyjde, což by mělo být jasné během několika týdnů, tak bychom šli klasickou cestou VC nebo angel investora.
A jak jste se k Animi vůbec dostal?
Geneze projektu je trochu delší. Sám jsem měl problém s vyjadřováním emocí. Po rozchodu před několika lety jsem ten vztah reflektoval a vzpomněl si, že se během něj objevily určité náznaky, a že mi několikrát bylo řečeno, že dobře nevyjadřuji své emoce. Pomohlo mi to si uvědomit, že ten problém mám, a začal jsem na něm pracovat. Podobnou zkušenost má asi řada lidí.
Začal jsem se tedy o problematiku víc zajímat. Meditoval jsem, dělal jsem i dalších iks různých extrémnějších věcí, jako různé vedené meditace, hypnoterapii, terapii tmou. Postupem času jsem se s tím dokázal dost dobře srovnat. A pak jsem jeden den viděl na YouTube video, kde bylo zmíněno slovo alexithymie (povahový rys charakterizovaný neschopností popsat svůj psychický stav, pozn. red.).
Našel jste se v něm?
Ano, popis alexithymie přesně odpovídal tomu, jak jsem se cítil, co jsem zažíval těch několik let nazpátek. Takže jsem začal alexithymii zkoumat a zjistil, že jde o velmi přehlížený problém, který má hodně lidí. Jde třeba o desetinu veškeré světové populace, takže se bavíme o stovkách milionů lidí. Možná ještě lepší popis je, že jde až o polovinu z těch, kteří mají diagnostikovánu nějakou duševní poruchu.
A co je důležité - alexithymie dost výrazně zhoršuje úspěch terapie, kromě mnoho dalšího. Dává to smysl. Když jde člověk na terapii, tak se ho typicky terapeut zeptá, jak se cítí. Nebo co v něm nějaká věc, o které se spolu baví, vyvolává. Člověk, který má alexithymii, ale netuší nebo nedokáže popsat, co vlastně cítí. Neví, co je to za konkrétní emoci nebo pocit, a co to v kontextu osobní situace, kterou zažívá, znamená.
Co to ovlivňuje?
Alexithymie negativně ovlivňuje mnoho aspektů života, přeci jenom emoce jsou všudypřítomné. Při čtení akademické literatury mě stále občas překvapí, s čím vším jsou popsané asociace a korelace. Nedávno mě překvapilo, že alexithymie je například rizikový faktor pro kardiovaskulární onemocnění - v té silné verzi je to srovnatelné s kouřením.
Pokud se ptáte na to, co ovlivňuje nebo způsobuje alexithymii, tak je tam více důvodů - od výchovy, přes trauma, po genetiku, až po neurologické poškození. Co je ale společné jsou určité projevy nebo faktory alexithymie.
Jaké?
Dá se říct, že jsou tři, a jedním z nich je špatná interocepce (informace z vnitřního prostředí organismu, pozn. red.). Což znamená, že nejsou „napojeni na svoje tělo“, že například necítí, že jim rychle bije srdce nebo že mají tenzi v těle, a podobně. Takže necítí fyzické signály, které lidem normálně indikují třeba psychický pocit úzkosti. S tím je spojený druhý problém, nevyvinutá emoční schémata. Znamená to, že člověk nemá namapované jaké (nejenom) fyzické signály indikují různé emoce, a co s nimi pak dělat, jak je zpracovat, nebo vyjádřit. A třetí část je celkové přesvědčení, jestli jsou emoce vůbec užitečné, a zda má cenu se jimi zabývat. Dost lidí si myslí, že jsou racionální, a že emoce nepotřebují nebo že jsou zbytečné. Přitom si zároveň ale neuvědomují, že každý má emoce, ať chce nebo ne, a že když si jich člověk není vědom, tak o to víc dokáží racionalitu ošálit skrz biasy.
A toto všechno zhoršuje, jak je možné s lidmi s alexithymií komunikovat, třeba v rámci terapie. Tím pádem to nefunguje jak pro klienta, tak pro terapeuta. Terapeut předpokládá, že klient dokáže o problémech a emocích komunikovat, což ale často není pravda, což zpomaluje celý terapeutický proces.
PŘEČTĚTE SI: Psychedelika mají obrovský potenciál, říká Štrupl z Mitonu. Krizi chápe jako očistné období
Odborníci rádi pomohou
Proč to nikdo neřešil?
Je to překvapivě dost prostudovaný problém, který je znám přes padesát let. Ale na světě je jen několik málo lidí, kteří se snaží alexithymii přímo věnovat a situaci zlepšit. Jednou z nich je například naše vědecká poradkyně Dr. Dawn Neumann, která přímo pracuje na intervenci. Ale takových lidí je v akademické sféře poměrně málo. Pravděpodobně proto, že se dlouho dobu myslelo, že alexithymie je charakterová vlastnost. Což by implikovalo, že je skoro neměnná. Z mé zkušenosti (i z výzkumů), ale vyplývá, že se to dá změnit, že to vlastně až tak neměnné není. Ale dlouhou dobu to v literatuře tak bylo, šlo o úzus.
Pokud se tématu odborně věnuje jenom několik lidí na světě, jak těžké je bylo získat pro spolupráci?
Článků o tématu je docela dost, kolem pěti tisíc. Reflektují celkem velké spektrum poznatků - jak daný problém funguje, jaké má korelace, u jakých skupin lidí se nejvíce projevuje. Takže deskriptivně je problematika popsána dobře. Nicméně na co se zaměřovalo málo výzkumníků, je oblast intervence. Lidí, kteří se intervenci věnují, je málo a nebylo těžké je oslovit. Často jsou rádi, že je někdo kontaktuje, protože se snaží o problematice rozšířit všeobecné povědomí. Ale to se taky moc nedařilo, protože slovo alexithymie není úplně nejlepší značka a to slovo každý hned druhý den zapomene.
A jak náročná byla cesta od nápadu k aplikaci a pomocníkovi do kapsy?
Díky tomu, že problém byl už docela dost popsaný v odborné literatuře, nebylo těžké vymyslet, jak by vše šlo řešit. Stačilo si dát všechny ty poznatky dohromady a říct: Pokud je problém složen z několika podproblémů, tak musíme najít řešení pro všechny podproblémy, aby se situace lidí mohla zlepšit.
Dokonce existovalo i několik vědeckých článků, v řádu jednotek, které popisují určité intervence. My jsme vzali poznatky z toho, co už bylo vědecky zkoumáno a podloženo, a rozšířili jsme to o nápady, které vzešly například jako podněty z rozhovorů s lidmi, kteří alexithymii mají. Zjišťovali jsme od nich, v čem jim současné aplikace, které jsou na trhu, vyhovují nebo v čem jsou naopak nevhodné, co by chtěli nového. A z kombinace toho všeho jsme postupem času měli docela dobrou představu, co by mohlo stačit jako nějaké MVP. To jsme vyvinuli, a během několika měsíců spustili. A zpětná vazba, kterou jsme od té doby získali, odpovídá tomu, co jsme předpokládali. Že to dokáže do určité míry pomoci, ale že je tam stále ještě mnoho věcí, které je potřeba zlepšit a dále na nich pracovat.
Jak aplikace funguje v praxi? Člověk napíše příznaky a vyjede mu, jaká je jeho aktuální situace a co má dělat? Nebo je to upravené do rozhraní, s nímž mohou pracovat terapeuti a lékaři?
To je stav, kam bychom se chtěli dostat. Ještě tam nejsme. Nejdřív chceme vybudovat v podstatě takové Duolingo pro emoce. Ale dlouhodobá vize je, že půjde o klinickou pomůcku. Něco, co bude možné používat přímo jako součást terapie. Hodně terapeutů totiž vůbec neví, jak s alexithymií pracovat. Bohužel jde o dost rozšířený problém, že dostatečné povědomí není ani na straně terapeutů. Chtěli bychom nabídnout nástroj, který pomůže jak terapeutům, tak klientům. A doplnit tak tuto chybějící čast skládačky. Ale tam ještě nejsme.
To MVP, které jsme vytvořili, je čistě první krok. Nabízí pomoc s identifikací konkrétního pocitu nebo emoce, skrz detailní popis co ta emoce znamená, fyzických symptomů, nebo situací, ve kterých se často objevuje. Krok pojmenování je sám o sobě důležitý, protože funguje jako určitý inherentní regulační proces. Je to takové zařazení svého stavu do konkrétního šuplíčku.
A už to dokáže pomáhat třeba se stresem. Když člověk dokáže najít konkrétní slovo vystihující co vlastně cítí a proč, tak se najednou celá situace o něco zlepší. Protože najednou už člověk není v nejistotě, ale má představu, co se děje, proč, a co s tím dělat (jde o emoční schémata, pozn. red.). Nezdá se to, ale pojmenování emocí je vlastně docela složitá akce, a právě s tím se teď snažíme v Animi pomoct. Je to úplně základní kámen úrazu, od kterého se pak odvíjí mnoho dalších problémů.
Předpokládám, že Animi ale nebude jedinou aplikací tohoto typu...
Záleží, jak se na to člověk dívá. Ano, existují stovky, možná tisíce aplikací na sledování nálad. Problém je v tom, že nálady jsou spíše už agregace emocí. Emoce a pocity se většinou projevují v řádu minut až hodin, ale mohou se pak překlenout v nějakou náladu, která trvá dlouhodobě - hodiny, dny nebo i déle. Zároveň jsou nálady mnohem méně konkrétní.
Aplikace na sledování nálad používají většinou pouze pět nebo šest „emocí“. Mám se dobře, mám se špatně, mám se OK. Ona to sice je nějaká informace, ale dost nekonkrétní. Nepomáhá dostat se ke konkrétnímu problému, kde ten pocit vzniknul, proč se tak daný člověk cítí, a co s tím.
Slov, které dokáží popsat interní pocity nebo emoce, jsou desítky až stovky. Takže když je ta nabídka redukována pouze na několik málo pocitů nebo nálad typu dobře, špatně, OK a něco podobného, tak to velmi redukuje složitost lidského života. Tím pádem takové aplikace v řadě případů ani nemohou pomoci. Naopak když člověk svůj stav popíše konkrétním slovem, tak díky tomu může získat přesnější informaci a představu, co s tím dál dělat.
Když uživatel napíše danou emoci do aplikace, co se děje dál? Co následuje?
Buď může konkrétní slovo napsat a vyhledat, a nebo pomocí našich nástrojů dostat nějaké návrhy, co by mohl cítit na základě zadaných symptomů. Ke každému tomu návrhu dostane navíc ještě takzvanou encyklopedii - vysvětlení toho, co konkrétní slovo znamená, v jakém kontextu se třeba často objevuje, ať to jsou situace, ve kterých člověk může tyto pocity mít, a pak třeba i fyzické symptomy, jak se tento pocit projevuje.
Další krok, který tam už je k dispozici, je deníček. Jsou v něm i otázky, jejichž prostřednictvím se člověku snažíme pomoci vybudovat si emoční schémata. Typicky se emoční schémata budují, když je člověk vychovávaný. Když ho například jako dítě něco naštve a rodič mu řekne, že vypadá, že je naštvaný. „Máš ruce v pěst“ nebo „máš rudou tvář“, nebo iks věcí, které ten stav popisují. A postupem času rodiče takto dítě naučí, aby si uvědomilo, že něco cítí. Skrze konkrétní signály a indikace, které lidé používají k tomu, aby identifikovali, co vlastně cítí.
Každý ale tuto výbavu nemá...
Ano, hodně lidí nebylo v dětství vychováváno tak, aby ty věci poznali. Je to velmi časté. Ne každý má emočně inteligentní rodiče, kteří dokážou děti naučit úplně konkrétně, jak věci fungují. Tím pádem nemají emoční schéma vybudované.
A vlastně o tom ani nevědí, takže když třeba cítí nějaké symptomy spojené s úzkostí, tak co s tím dělat? V extrémních formách alexithymie věří tomu, že mají určitý fyzický problém. Říká se tomu somatizace. Dost lidí, kteří chodí na pohotovost s tím, že mají infarkt, má pouze psychologickou, ale silnou úzkost. Jenže nemají naučené schéma, že když mají velice sevřenou hruď, mělké dýchaní, rychle bijící srdce, a bolest u srdce, tak to třeba nemusí být infarkt, ale může to být úzkost.
Skrze encyklopedii a otázky v deníčku se snažíme ono schéma vybudovat. Ty otázky jsou například: Jak se cítíš ve svém těle, co teď cítíš za fyzické symptomy, nebo v jakém kontextu jsi byl, když se něco stalo, s kým jsi byl, jaké věci se v nedávné době staly ve tvém životě. Pomáhá to si postupem času vybudovat emoční intuici, aby člověk dokázal rychleji poznat, jak se cítí.
A když mu dáte tyto otázky a člověk na ně odpovídá, má tam i nějaký návrh, co udělat, jak minimalizovat rizika, která z konkrétní situace vyplývají?
V úplně první verzi MVP, která je teď spuštěná, tato funkcionalita ještě není. Ale aktuálně na ní pracujeme. Budeme to vypouštět během několik dalších týdnů. Jednou z možností, kterou budeme přidávat, je tzv. procesování, další bude regulování a třetí je komunikování. To jsou typické věci, s nimiž lidé s alexithymií mají problém.
Procesování je o hlubší práci s konkrétní identifikovanou emocí, snaze porozumět co od nás chce, jaká je její funkce v naší konkrétní situaci. Z čeho vyplývá, a co potřebuje.
Druhou možností je regulace. Budeme tam mít několik dechových cvičení, která dokážou lidem v tu chvíli celkem rychle pomoci. Nechceme mít velký seznam padesáti různých cvičení. Budou tam tři, která dokážou lidem pomoct se uklidnit nebo se lehce nabudit. Pracovat v ten moment s energií, protože člověk taky může být ve stavu, kdy je těžké cokoliv udělat, vůbec se zvednout z postele atp. V takové situaci může pomoci konkrétní dechové cvičení.
Třetí část je o komunikaci. Vyvíjíme nástroj, který pomůže lidem konkrétně formulovat, jak se cítí, ale tak, aby se předešlo tomu, že dojde k misinterpretaci. Aby to druhý člověk pochopil a dokázal s tím pracovat v nějaké konstruktivní formě.
PŘEČTĚTE SI: Soulmates Ventures a Purple Ventures sází na zdraví. VOS.health posílají 36 milionů počáteční investici
Dochází k tomu zkreslení a nepochopení často?
Když lidé nemají dostatek emoční inteligence, tak dost často neznají konotace určitých vyjádření. Že když člověk řekne a udělá něco různými způsoby, tak to může různě vyznít. Je potřeba emoce odkomunikovat tak, aby druhý člověk dokázal pochopit odkud pochází, z jaké pozice se ten člověk snaží komunikovat, aby to bylo konstruktivní.
Tyto nástroje budeme do aplikace přidávat během pár týdnů. Jde o další funkcionality, které si uživatelé přejí a sami si o ně dost píší.
Na řadě je emoční encyklopedie
Zatím je Animi k dispozici v angličtině. Plánujete i další jazykové mutace?
Angličtina je primárním jazykem a pravděpodobně ještě nějakou dobu bude. Jako startup fungujeme remote - já v Praze, můj co-founder Luke Pereira z Kanady. Firma je vlastně americká, protože do budoucna chceme jít ideálně nejdříve přes americký trh.
U samotné aplikace ale vaše plány nekončí...
Ano, během několika měsíců chceme dát k dispozici tzv. emoční encyklopedii i na webu. Jak jsem zmiňoval, v aplikaci teď máme takové semínko té encyklopedie. Když uživatelé mají nějaký pocit, tak mohou najít pár fyzických symptomů, klasických situací, nebo popis toho, co vlastně znamená. Ale je to opravdu docela omezená věc. A my to chceme rozšířit. Pracovat na tom teď budeme několik měsíců.
Chceme z toho udělat crowdsourcovanou encyklopedii, aby do toho lidé mohli přispívat a rozšiřovat, pokud budou chtít. Podobně jako Wikipedia. Díky tomu bychom rozšířili možnou použitelnost a užitečnost pro ty, kdo aplikaci využívají. Zároveň je možné, že jak toto vypustíme a budeme mít nějakou větší bázi uživatelů, kteří tu encyklopedii budou používat a přispívat do ní, tak po nějaké době asi budeme chtít, aby se to rozšířilo i do dalších jazyků. Potom už bude celkem jednoduché překlopit aplikaci do jiných jazyků. Tato možnost zde tedy je, pouze aktuálně nepatří mezi naše priority. Ale řekl bych, že během několika let by to určitě být mohlo.
Kromě encyklopedie je dalším z vašich plánů kurz. Jak by měl fungovat?
S naší vědeckou poradkyní Dawn Neumann, která působí na Indiana University a vyvíjí intervenci na alexithymii, se bavíme o tom, že bychom tuto intervenci licencovali a poskytli v rámci naší aplikace. A součásti toho by byl i psychoedukační kurz. První částí intervence je právě psychoedukační kurz, který je přímo vyvinutý pro lidi s alexithymií.
Pokud by to nevyšlo, tak máme ještě nějaké jiné nápady, jak to udělat. Ale cílem je dát lidem k dispozici nějaký psychoedukační kurz, který by jim pomohl uvědomit si, že každý má emoce, i když je potlačuje. Že i tak tam jsou, a že to pak má různé dopady na život, i když si člověk myslí, že je nepotřebuje. Pomoci vybudovat více zdravý přístup k emocím, jak s nimi pracovat a jak je v životě používat.
Část projektu jste zafinancoval z prostředků získaných za výhru v rámci Social Impact Award. Můžete vyčíslit, na kolik vývoj, spuštění a fungování aplikace dosud vyšlo?
Je to těžké vyčíslit, protože většina práce na aplikaci je čas mého co-foundera a můj. Plus ještě několika kamarádů nebo dalších lidí, co nám pomáhali.
Znamená to, že jste Animi sám naprogramoval?
Spoluzakladatel Luke programoval většinu aplikace. Já jsem dělal web a další věci, ale on je víc technický, takže udělal většinu technického řešení aplikace. Je těžké to vyčíslit finančně. Šlo o stovky hodin práce na vývoji a další stovky hodin čtení odborných článků, designování věcí. Záleží na tom, jak moc si člověk cení svého času. Pokud bych to převáděl na hodinové ohodnocení, které pobírám na konzultačních projektech, tak by šlo o částku ve vyšších desítkách tisíc dolarů.
V kolika jste začínali a kolik vás je teď?
Jsme pořád jen dva spoluzakladatelé. Během procesu designování MVP jsme ještě spolupracovali s kamarády, kteří nám pomáhali s designem.
Nicméně aplikaci vyvíjíme dost komunitně. Máme komunitu na Discordu, která je docela aktivní. Tvoří ji více než 100 lidí, kteří aplikaci používají. Takže tam dokážeme docela rychle dostat feedback k nápadům, které plánujeme.
Do budoucna dává smysl, že bude tým růst. Pokud budeme mít funding, tak určitě na některé funkce, které teď zastáváme ve dvou, budeme rádi mít někoho, kdo v nich bude zdatnější.
Grant, případně investor
Aplikace je zdarma. Má to tak zůstat i nadále, nebo plánujete varianty přístupu, které budou různě zpoplatněné?
V současnosti stále ještě sbíráme zpětnou vazbu, takže je aplikace zadarmo. Máme dlouhodobý plán, jak to udělat udržitelné tak, abychom mohli na aplikaci dále pracovat, jak provoz a vývoj financovat. Je ale možné, že ještě nějakou dobu vše bude zdarma. Záleží to na tom, zda budeme mít financování nebo zda to budeme financovat z vlastních prostředků. Ale dá se počítat s tím, že měsíční předplatné bude v řádu jednotek dolarů, kdy předplatitelé dostanou prémiový obsah nebo speciální funkce v rámci aplikace.
Co kurz, ten bude zpoplatněn?
Ano, je dost možné, že kurz bude součástí zpoplatněného obsahu. Člověk bude moci používat nějaké části aplikace, ale pokud by chtěl podstoupit ten kurz, tak bude zpoplatněn.
Firmu jsme i přímo založili jako takzvanou Public Benefit Corporation. Jde o hybrid mezi čistě na zisk zaměřenou firmou a něčím, co má vizi podnikání se sociálním přesahem. I to bylo důvodem, proč jsme se přihlásili do Social Impact Award, protože v našem týmu to vidíme podobně.
A jaká je další vize, kam chcete aplikaci dále posunout?
Úplně ideální stav, kam by se aplikace měla za několik let dostat, je takzvané digitální terapeutikum. Něco, co by dokázali terapeuti předepsat a bylo by to hrazené zdravotní pojišťovnou. V USA už existuje obor digitální terapeutik. Jde o digitální produkty, které je možné předepsat jako součást léčby, a pomáhají s tím, aby pacient nebo klient měl lepší výsledky v konkrétní léčbě. Tam bychom se chtěli dostat.
Ten argument je totiž zcela jasný. Pokud by aplikace fungovala, dokázala by zlepšit alexithymii a tím pádem i výsledky terapie. Terapeuti by lépe pracovali s klienty s alexithymií, což je až polovina lidí s diagnostikovanou duševní poruchou. Tím pádem by trávili méně neproduktivního času při vzájemné interakci, přičemž by se ale stav klientů lepšil, a to rychleji než bez aplikace. A tím pádem by to optimalizovalo zdravotní systém, čehož důsledkem by bylo hodně ušetřených peněz. A také spokojenější klienti.
PŘEČTĚTE SI: Jsem bipolární, zjistila popová hvězda. Dnes její aplikace pro duševně nemocné roste a slavní přispívají
Na tohle určitě slyší případní investoři. Jak jste na tom aktuálně v této oblasti?
Jsme ve fázi, kdy se v následujících týdnech bude situace lámat. První variantou, která by pro nás byla nejlepší, jsou granty. Hlásili jsme se na výzvy v rámci několika privátních grantů. Několik z nich nevyšlo a u několika jsme zatím v očekávání, jak dopadnou. Pokud se nezadaří, tak půjdeme cestou investorů. S několika z nich jsme v kontaktu, některé to naše řešení zajímá, jiní by ještě potřebovali podrobnější plán toho, co dál připravujeme. Další rozvoj a financování už nějakou dobu řešíme. Jsem rád, že jsme se s Animi dostali i do Silicon Valley akcelerátoru od Seed Starteru České spořitelny. To by nám mohlo pomoct.
Podle Anny Hašlarové, programové ředitelky Social Impact Award, dnešní mladí podnikatelé už ani tolik nesní o vybudování jednorožce, tedy startupu s tržní hodnotou přes miliardu dolarů, ale o zebře. („Zebra je podnikání, které má pozitivní dopad na celou společnost a řeší reálné problémy lidí. Roste i během krize, protože se umí přizpůsobit a odpovídá na aktuální potřeby trhu,“ říká Hašlarová.) Jak jste na tom vy? Zebra nebo byste rád i jednorožce?
To je zajímavé dělení. Myslím si, že je možné být obojím. Firmu jsme založili s tím, že chceme mít sociální dopad. Jsme si vědomi i problémů, které třeba v oblasti mental health startupů byly. Typicky v USA řada firem nabrala od investorů hodně prostředků, vyrostly až do hodnoty jednorožců, nicméně spadly do toho, že se z nich staly pill mills (předepisovaly léky proti bolesti bez dostatečné znalosti pacientovy anamnézy, osobního vyšetření, diagnózy, dlouhodobého sledování nebo nezbytné dokumentace, pozn. red.). Předepisovaly stále více receptů přes internet, a pak z toho byl velký skandál. A nebo teleheath aplikace, které přeprodávaly data pacientů. To jsou cesty, kterým se chceme vyhnout.
Máme vizi, že chceme problém alexithymie vyřešit, protože je obrovský, má ho hodně lidí. Ale zároveň to chceme dělat etickým způsobem, a ne nutně předepisovat iks věcí jen proto, abychom měli větší zisk. Myslím si, že se to dá zkombinovat tak, že když člověk dělá něco, co má smysl a najde dobrý byznys model, tak to může fungovat jako zebra a jednorožec zároveň.
Potenciální zebry se mohou do 20. května 2023 hlásit do dalšího kola Social Impact Award. Podmínkou je, že zakladatelům není více než třicet let a pro svůj projekt zatím nezískali finanční podporu vyšší než tři tisíce eur.
