Novela zákoníku práce, jejíž návrh vyslalo do světa ministerstvo práce, přináší především více elektronizace na pracoviště. Některé změny jsou povinné kvůli evropské legislativě, u jiných návrhů se čekají kontroverze.
Právo na práci z domova je jednou z největších změn, kterou ve svém návrhu představilo letos v září ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) v novele zákona číslo 262/2006 Sb. V jaké podobě ale budou změny nakonec platné, zatím jasné není. „Návrh je nyní v meziresortním připomínkovém řízení. Jeho schválení a tedy i účinnost bude záviset na legislativním procesu,“ říká pro SJ NEWS Jakub Augusta, mluvčí MPSV.
Startupy změny vítají
Pohledem inovačních firem je na novele zákoníku práce nutné ocenit zejména zavedení elektronizace doručování v pracovněprávních vztazích. „Po digitalizaci pracovního práva je, a to nejen v segmentu startupů a technologických společností, již delší dobu velká poptávka,“ říká Lucie Máchová, advokátka z AK Mavericks.
„Co se týče nově zakotvené povinnosti zaměstnavatele umožnit některým skupinám zaměstnanců práci z domova, nebude mít toto opatření v prostředí startupového trhu zřejmě zásadnější dopad, neboť home office je zde běžným standardem. Již nyní tyto společnosti v praxi řeší otázku zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci z domova, vhodné programové vybavení a technické zabezpečení i zavedení kontrolních mechanismů,“ upozorňuje Máchová. A dodává, že klíčovým tématem, které bude v souvislosti s chystanými změnami v pracovním právu rezonovat, je povinná kompenzace nákladů zaměstnance na home office. A to nejen v kontextu daňové uznatelnosti, ale i rostoucích cen energií.
Právě stanovení pravidel pro home office bude podle Marka Strieborného, ředitele personální agentury Axial, způsobovat u zmíněné novely největší kontroverze. „Je to trochu neprobádaná půda. Má sice oporu v zákoně, ale dost specifickou – není například striktně řečeno, kdy vlastně začínají a končí práva zaměstnance a zaměstnavatele – jak to vypadá s bezpečností práce a s případnými náhradami, protože zaměstnanci doma topí, spotřebovávají vodu a platí za elektrickou energii,“ vysvětluje pro SJ News Strieborný.
Někteří jeho kolegové si myslí, že to bude pro zaměstnavatele velmi zatěžující. Personalista se ale domnívá, že v novele navrhovaných 2,80 korun za hodinu při osmihodinové pracovní době není částka, která by měla zaměstnavatele položit a kromě toho oni reálně ušetří někde jinde. „Já jsem přesvědčený, že když v kancelářské budově nebudete svítit a topit, tak se ta při stávajících cenách energií tato investice zaměstnavateli určitě vrátí,“ dodává personalista.
Recepční na home office?
Navrhovaná pravidla přirovnává k tomu, když někdo vyjede kvůli pracovním záležitostem svým soukromým vozem. „Náhrada není součástí mzdy. Je to kompenzace za to, že k práci využívá vlastní, soukromé zázemí,“ uvádí personalista.
„Co vidím jako problematické, a legislativci jsou v tom trochu odtržení od reality, je, že pro určitou skupinu lidí zaměstnavatelé musí práci z domova umožnit povinně,“ upozorňuje Strieborný. Myslím tím, že kromě těhotné ženy a rodiče, který pečuje o dítě do patnácti let věku, bude mít nárok na home office například i zaměstnanec, starající se o důchodce nebo někoho invalidního.
Ať už to jsou maminky nebo tatínkové, home office má být umožněn v případě, kdy tomu nebrání nějaké vážné provozní důvody či povaha práce. „Když jste řidič nebo recepční, tak na home office půjdete těžko,“ upozorňuje personalista.
Domnívá se, že v některých případech se budou zaměstnavatelé povinnému home office bránit. „Velice jednoduše by se mohlo stát, že plno firem raději vytvoří nějakou interní směrnici, která bude náplň práce popisovat tak, aby se nemohlo stát, že by někdo na svém pracovišti nebyl. Mnoho společností home office raději zcela zruší, než aby čelily nějakému exodu lidí, kteří budou chtít pracovat doma. Druhá věc je, že vůbec není stanoven rozsah pro home office. Například maminka s patnáctiletým dítětem nemusí chodit do kanceláře vůbec? Pro většinu zaměstnanců je kvůli povaze jejich práce důležité, aby se občas v kanceláři stavili,“ upozorňuje Strieborný.
Evropská legislativa
MPSV připomíná, že se do novely zákoníku práce se promítají také některé evropské směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách (známá je pod zkratkou TPWC). „Zaměstnavatel bude nově povinen garantovat minimální doby odpočinků a vypracovat písemný rozvrh pracovní doby, čímž se zvýší předvídatelnost těchto pracovních vztahů. Navrhuje se i přiznání veškerých překážek v práci a poskytování příplatku nebo náhradního volna například za práci ve svátek či v noci. Dále se pro dohodáře zavádí právo na dovolenou, které bude automaticky vznikat ze zákona při splnění stanovených podmínek,“ připomíná mluvčí úřadu Augusta.
K základním cílům směrnice TPWC podle něj patří snaha o zamezení vzniku pracovněprávních vztahů vedoucích k nejistým pracovním podmínkám, mimo jiné prostřednictvím zákazu zneužívání atypických smluv. Navrhovaná opatření představují garanci rozvrhu pracovní doby u „dohod“ a v neposlední řadě i minimálních standardů. „Zajistí se tak větší transparentnost a předvídatelnost v těchto pracovněprávních vztazích,“ dodává Augusta.
