Sedák z dílny Libella Design letos získal ‚designového Oscara‘ – mezinárodní ocenění Red Dot. Produkt pro kvalitnější život vozíčkářů do oblasti kompenzačních pomůcek přináší nejen vyšší estetiku, ale také stavebnicový systém, díky kterému lze nastavit na míru uživateli.
Trh kompenzačních pomůcek nepatří zrovna mezi lukrativní byznysové příležitosti. V oblasti produktů pro lidi s postižením proto zpravidla chybí zdravý konkurenční boj a motivace zlepšovat jejich kvalitu. Právě snaha o pozvednutí tohoto oboru přivedla k navrhování produktů pro vozíčkáře designérku Věru Kunhartovou. Pod značkou Libella Design vyvinula antidekubitní sedák, který má původ v disertační práci na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Pomůcka pro správnou korekci sedu a eliminaci prosezenin vznikla ve spolupráci se specialistkou na zdravé sezení na vozíku Zdeňkou Faltýnkovou a letos získala prestižní světové ocenění Red Dot Award: Product Design.
Sedák Libella Seat Varia byl uveden na trh minulý rok, samotná firma vznikla o rok dříve. V oboru ale Kunhartová není žádným nováčkem. V rámci diplomové práce na stejné univerzitě v roce 2013 navrhla ortopedický vozík Seiza. Díky němu získala kontakty mezi odborníky a ergoterapeuty a následně založila studio Zdravý design, které se zaměřuje na design zdravotní techniky. Designérce ale chyběl kontakt s koncovým zákazníkem a cítila potřebu vyvinout produkt, který na trhu chybí a uživatelům by umožnil vést kvalitnější život.
„Ve Zdravém designu děláme průmyslový design v oblasti zdravotní techniky, jedná se o sériové produkty. Je to taková komerčnější sféra ve zdravotnickém odvětví, což mě tolik nenaplňuje. Jelikož jsem nenašla výrobce kompenzačních pomůcek, který by se chtěl věnovat inovacím produktu tak, jak bych si představovala, začal se rodit nápad na novou značku, která by vyvíjela a zároveň vyráběla a prodávala kompenzační pomůcky v Česku, jež by reflektovaly potřeby uživatelů a požadavky ergoterapeutů,“ popisuje začátky Kunhartová. Založení Libella Design nakonec umožnilo spojení s investorem Čestmírem Vančurou, se kterým se potkala na Designbloku.
Jako stavebnice
Libella Seat Varia je prvním produktem firmy a také prvním plně nastavitelným antidekubitním sedákem. Funguje jako stavebnice. Díky stavebnicovému systému je také možné sedák individuálně nastavit podle zdravotního stavu konkrétního uživatele a v průběhu let podle jeho potřeb měnit. Skládá se ze čtyř částí, každou z nich lze v případě skončení životnosti vyměnit a prodloužit tak celkovou životnost produktu. To je výhodné z hlediska ekologie i finanční dostupnosti.
„Máme škálu prefabrikovaných 3D tištěných komponentů asi o 500 kusech. Přesto často nenajdeme kombinaci, abychom z nich dokázali poskládat sedák na míru pro daného uživatele. Takže díky technologii 3D tisku můžeme každý díl vymodelovat a vyrobit v 3D tiskárně na míru, rychle a zároveň za dostupnou cenu. Obrovským přínosem je korekce sedu, kterou antidekubitní sedáky zpravidla nemají,“ pokračuje ve výčtu výhod Kunhartová. Pomocí senzorické podložky, tzv. pressure mapingu, a následné úpravy variabilní vrstvy lze například u lidí s asymetrií pánve srovnat sed a zároveň snížit tlak v konkrétních částech sedáku.
Sedák se skládá z perforované karbonové desky ve spodní části, která brání tomu, aby se na mnohdy prověšené sedačce vozíku deformoval a prohnul. Další částí je vrstva sestavená na míru z dílů vyrobených pomocí technologie FDM 3D tisku, které mají různou konturaci, hustotu a výšku. Následuje vrstva z pěněného latexu, který lze prát a díky perforaci odvádí vlhkost. Všechny části jsou uzavřené v prodyšném povlaku z 3D textilie, jež dobře kopíruje vlastnosti vnitřních materiálů.
Více pohodlí, méně bolesti
Díky individuálnímu nastavení má produkt zásadní přínosy nejen v oblasti pohodlí, ale ve většině případů přispívá k lepšímu zdravotnímu stavu. „Máme reakce od klientů, že se pomocí sedáku podařilo odstranit bolest, že třeba přestali brát léky nebo se jim pomocí korekce sedu uvolnilo dýchání. Orgány se najednou poskládají tak, jak mají a tělo začíná lépe fungovat. U některých klientů je přímo vidět, jak na vozíku vyrostou, nejsou tak zkroucení, mají lepší pocit a lépe se jim s vozíkem manipuluje,“ vysvětluje Kunhartová.
V dosavadní praxi to bohužel funguje i naopak. Nevhodně zvolená kompenzační pomůcka může zdravotní stav zhoršit a podle Kunhartové se tak často děje. „Znám spoustu příběhů – i u našich klientů – kterým se z důvodu špatného nastavení vozíku nebo sedáku vytvořil dekubit. Jakmile prosezenina jednou vznikne, tkáň už je narušená a jsou z toho celoživotní problémy. Pokud je třeba sed na vozíku moc nízko a uživatel má hodně dlouhé nohy, tak je tzv. zapíchnutý do sedáku a sedí celou svojí vahou horní části těla na sedacích hrbolech, kde je permanentní tlak,“ upozorňuje.
Libella Seat Varia momentálně využívá přes 130 lidí a další desítky jsou v pořadí. Na trhu se organizace prosazuje pomalu, ale jistě. Zejména díky spolupráci s rehabilitačními ústavy a centry a osobnímu doporučení. „Běžný produktový marketing v našem případě úplně nefunguje. A hlavně – uživatelé si sedák opravdu potřebují vyzkoušet,“ podotýká Kunhartová. Sestavení sedáku probíhá na základě přesné diagnostiky sedu, goniometrického i antropometrického vyšetření a výsledků pressure mappingu. Uživatel má následně dva týdny na to, aby ho v každodenním běžném životě otestoval.
Pozvednout opomíjený obor
První produkt společnost Libella Design doplnila o letní novinku — sedáky pro aktivní život na vozíku, do vody i na handbike Libella Seat Mono a Libella Seat Varia. Brzy sedáky doplní i korekční zádová opěrka, kterou aktuálně vyvíjí. Přestože se chce společnost primárně věnovat sezení na vozíku, do budoucna podle slov zakladatelky pravděpodobně přirozeně dospěje i k výrobě samotných vozíků. Tam vidí prostor pro zlepšení zejména v oblastech využití moderních technologií, dostupnosti a nastavitelnosti.
„U mechanických vozíků stále vnímám značné omezení v prehistoricky zakódované konstrukci. První inženýři Everest a Jennings navrhli mechanický vozík v roce 1933 a jejich design se s jistými aktualizacemi využívá dodnes. Nyní je tendence vyrábět i vozíky celosvařené na míru. Ty ale zase není možné ani základně přenastavit, což mi přijde u takovéto pomůcky naprosto nesmyslné. I u běžného kola je možné přenastavit výšku sedla nebo řídítek alespoň o pár centimetrů,“ uvádí Kunhartová a dodává, že obecně by oboru prospěl víc proklientský přístup ze strany výrobců místo snahy tvořit co nejuniverzálnější produkty.
„Je jasné, že oblast kompenzačních pomůcek není odvětví, kam by šel člověk dělat rychlý byznys. Pokud jde investorovi primárně o zisk, zajímavé to pro něj nikdy nebude, musí v tom vidět vyšší smysl. Já ale pevně věřím, že se to časem prolomí. Jde o to, aby se obor zvedl, začal být vidět a hlavně začal být důležitý nejenom pro vozíčkáře a jejich okolí, ale celou populaci a stal se přirozenou součástí našeho života. Potom začnou reagovat i pojišťovny. Třeba tím, že zvýší příspěvek na pomůcky pro vozíčkáře. Důležitý je také důraz na design. Pokud se stane standardem, že si vozíčkáři vybírají pomůcky podle funkce i vzhledu, výrobci budou muset reagovat a konkurenční výhodou bude pak kvalita za dobrou cenu. Produkty tak budou kvalitnější a zároveň dostupnější,“ uzavírá Kunhartová.
