Kdo má zájem o čtyři tuny folií nebo tunu papírových krabic, měl by zbystřit. Jednotlivec to nebude, ale třeba pro výrobní nebo recyklační firmy je taková nabídka zajímavá. Zvlášť když původně měl být tenhle materiál odpadem a nabízí se levněji než běžně trhu. Digitální tržiště Cyrkl spojuje ty, kdo se chtějí odpadu zbavit, s těmi, kteří by jej mohli potřebovat. „Cyrkl už zachránil před skládkou mnoho tun materiálu,“ říká zakladatel Cyril Klepek v rozhovoru pro Newsroom StartupJobs. A letos se Cyrkl dostal do finále ekologických startupů Climate Challenge v pražském Impact Hubu, který jej vykopl ještě výše.
Absolvovali jste 100 dní v akcelerátoru Climate Challenge. Co vám to dalo?
Ze všech těch firem jsme do toho vstupovali asi s nejvíce zkušenostmi a už jsme byli trochu dál než ostatní startupy. Měli jsme už klienty a vymyšlenou vizi, znali jsme cestu. Už rok a půl máme jasně vytyčenou dráhu a jedeme po ní. Díky Climate Challenge jsme ale vychytali různé věci, například jak lépe dělat marketing, jak mít lepší marketingovou strategii. Bavili jsme se i tom, jak si nadefinovat cílové skupiny, jakými kanály na ně mířit, co je v souladu s GDPR a tak dále. Dali jsme dohromady spoustu nápadů.
Nejlepší byl asi náš mentor David Kovalski, který je super chlap. Já sám dělám začínajícím firmám mentora a pro mě to byla velmi příjemná změna, vidět někoho, kdo má svou vizi a svůj drive. Navzájem jsme se motivovali. On nás třeba hodinu poslouchal a pak jsme velmi živě argumentovali. Snažil se rozbít náš byznys model a dával nám velmi nepříjemné otázky na tělo, které firma opravdu potřebuje, protože jen tak se její strategie prověří. Byly to otázky typu: když tohle nebude fungovat, co budete dělat? Jaké čekáte zisky z tohoto? A tak dále a tak dále. Uhájili jsme své fungování a svou vizi a obhájili jsme to i sami před sebou. Některé části naší vize nám v hlavách teprve dozrály a díky akcelerátoru jsme je upravili.
Co jste třeba změnili?
Například původně jsem zamýšlel vzít investora na palubu dříve, ale došel jsem k závěru, že investora sice potřebujeme, ale posunul jsem to o pár měsíců. Teď už investora hledáme, ale přijmeme ho až v polovině letošního roku, až budeme mít jasně dané rysy expanze s konkrétními čísly.
Jak vnímáte akcelerátor Climate Challenge jako takový, dává vám to smysl?
Climate Challenge celkově dává velký smysl. Podporuje myšlenku, že se mají dělat i smysluplné projekty, které nejsou ziskově orientované, ale mají přesah. Řeší nějaký celospolečenský, globální problém. Byl jsem třeba v Holandsku jako expert na cirkulární ekonomiku. Působil jsem tam v laboratoři, kterou mají farmáři ve východní části Holandska a ve svém volném čase tam řeší globální problémy. Například kvalitu vody a její vliv na pěstování plodin. Překvapilo mě, že obyčejní farmáři mají potřebu něco takového řešit. To je něco, co bychom měli dělat i v Česku. Říct si: OK, máme tady nějaký problém, je tu změna klimatu a pojďme si říct, co s tím budeme dělat.
Jak jsem pochopila, na vašem tržišti mohu já jako jednotlivec nabízet veškeré odpady, jako jsou plasty, stavební materiály, papír, textil, sklo, elektroodpady a další. Jak to přesně funguje?
Jsme tržiště, které aktivně propojuje původce odpadu s těmi, kdo o něj mohou mít zájem. Jsme hodně zaměření na B2B. Hrozně rádi bychom podporovali i jednotlivce, ale k jejich materiálu se dostáváme spíše skrze obecní odpady. Jednoduše proto, že když máte třeba pár kousků prázdných krabic nebo pár desítek kilo zeminy, tak se poptávající firmě ani nevyplatí pro tak malý objem jezdit. Jsou tam obrovské transakční náklady na dopravu a tak dále. Naši klienti jsou spíše velké firmy jako Škoda Auto, Strabag, Lidl, Kaufland nebo IKEA. Tyhle firmy mají velké množství materiálu a my je učíme: To, co vy dnes máte, je zdroj. Není to odpad. Může to dál posloužit.
Například Lidl má měkčené folie. A to je něco, z čeho jiné firmy dělají produkty, vyrábí z toho například recyklát. Takže my říkáme: Drahý Lidle, my vás propojíme přímo s někým, kdo z toho vašeho materiálu udělá recyklát. Ta daná firma si pro folie přijede, protože množství například desítek tun už je pro ni zajímavé. Dříve třeba firma platila za odvoz svého odpadu a takhle někdo zaplatí jí. Hodně nám k tomu pomáhají také digitální technologie a strojové učení. Spojujeme síť nabídky a poptávky a tahle propojení neustále rozšiřujeme a zpřesňujeme. Digitálními technologiemi se učíme v reálném čase přečíst inzerát a poslat jej některé z těch pěti set firem, které máme ve svém portfoliu. A ty z toho materiálu buď udělají recyklát, který putuje dál, nebo jej samy použijí pro výrobu něčeho dalšího.
Cyril Klepek (32 let, uprostřed) a jeho tým z Cyrkl. Než Klepek Cyrkl založil, měl na starosti inovace v bance. Pak si ale řekl, že chce dělat společensky prospěšné inovace. (Foto: archiv Cyrkl)
Jak jste se vůbec k té myšlence digitálního odpadového tržiště dostal?
Je to zhruba dva roky zpátky, co jsem o tom začal přemýšlet. Půl roku jsem pobíhal po firmách s nabídkami na papíře a zjišťoval jejich potřeby. Tím jsem si ověřil, že něco takového může dávat smysl. Po půl roce se ke mně přidala i kolegyně Laura Mitroliosová a společně jsme to posunuli do pilotu. Dali jsme dohromady projekt, který se jmenoval Burza druhotných surovin, a vzniklo něco na principu Sbazaru. Loni v srpnu jsme do toho vnesli digitalizaci a zjistili jsme, že se nám registrovalo téměř čtyři sta firem, že se nám podařilo udělat velké množství propojení a že to má potenciál. Pak jsme to ještě vylepšovali a teď v lednu jsme přišli s plnohodnotným odpadovým digitálním tržištěm. Už máme sídlo a vyplácíme si platy. Zpočátku jsme to dělali po večerech a téměř zdarma.
Jak vlastně funguje váš byznys model? Na čem vyděláváte?
Vybrali jsme si byznys model, který je postavený na funkci premium, tedy základ je zdarma. Firma může přijít, registrovat se u nás a zveřejnit, kolik nabídek chce. Oslovit může tři firmy, aby s ní udělaly nějaký byznys. Chceme, aby firma skutečně začala naši platformu využívat a až ve chvíli, kdy jí to začne dávat smysl, když třeba vytvoří ta tři propojení, něco se zobchoduje a tak dále, teprve pak ji motivujeme, aby přešla na prémiovou verzi, která stojí 599 korun za měsíc. Firma tak získává neomezené možnosti obchodování, garanci ověřeného partnera, kdy my toho kupujícího prověříme, a některé další výhody.
Na určení vašeho ročního obratu je tedy zatím ještě brzy, předpokládám.
Tenhle obchodní model jsme spustili letos v lednu, takže roční obrat neznáme. Ale za prvních dvacet dní jsme získali už slušný počet early adopters, tedy první nadšence, kteří s námi dlouhodobě spolupracují. Očekáváme ale, že řady předplatitelů budou samozřejmě narůstat. Teď hledáme investora na expanzi do zahraničí ve druhé polovině letošního roku. Rozšířili jsme se už do střední Evropy, jsme velmi aktivní na Slovensku a web máme přeložený do pěti jazyků. Už nyní máme klienty z Koreje, z USA nebo z Ukrajiny. Od dubna také chceme nabrat ještě jednoho stálého zaměstnance.
Z čeho vy a vašich pět zaměstnanců celou tu dobu žijete, když ještě nevyděláváte?
Cyrkl je nejen tržiště, ale také pomáháme firmám v oblasti cirkulární ekonomiky. Žili jsme z různých poradenských projektů, kde radíme podnikům, jak co nejlépe využívat odpady. Třeba IKEE jsme teď pomáhali s inovacemi v oblasti cirkulární ekonomiky. Až dosud jsme pracovali hodně o víkendech, po večerech a dělali jsme to velmi dlouho zadarmo. Až teď jsem si začali vyplácet platy, máme finanční nárůst a očekáváme, že do konce roku budeme mít obrat přesahující jednotky milionů korun. Do konce roku chceme mít dva a půl tisíce klientů, kteří nás budou používat na denní bázi.
Balíky plastu, které se také obchodují na tržišti Cyrkl. (Foto: Archiv Cyrkl)
Umíte říct, jak velkému množství odpadu jste už našli využití?
Teď v lednu jsme to počítali a udělali jsme zatím 260 aktivních propojení, tedy někdo si od někoho něco koupil. A víme, že máme za sebou zhruba devět tisíc tun materiálu, který se opravdu zobchodoval. Počítal jsem to ještě dál a ušetřili jsme asi patnáct tisíc tun CO2, což znamená objet planetu Zemi v osobním autě asi devětkrát. Samozřejmě jsou to ale hrubé odhady, berte to jen rámcově.
Dejte prosím nějaký příklad vašeho zajímavého prodeje odpadů.
Například hliníkové plechovky z hudebního festivalu Let It Roll se dostaly do škodovky a skončily jako komponenty do aut. A zrovna u hliníku, který je velmi energeticky náročný na zpracování, víme, že jedno kilo recyklátu znamená pro životní prostředí úsporu deseti kil CO2, v porovnání s tím, kdyby se použil nový materiál. Na té samé akci pak jedna firma sbírala PET láhve a z nich pak jiná firma vyrobila struny do 3D tiskáren. Struny pak koupila jedna umělkyně a vytvořila z nich umělecký předmět s názvem Kaleidoskop. Tenhle předmět pak na strojírenském veletrhu v Brně vydražil ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček za 165 tisíc korun. Je na tom krásně vidět, jak je hodnota věcí relativní. Odpad může být něco položeného v rohu s velmi malou hodnotou, ale když tomu dáme péči, může získat hodnotu obrovskou.
Předmět Kaleidoskop vyrobený z PET láhví a posléze vydražený. (Foto: Archiv Ministerstvo průmyslu a obchodu)
Zmínil jste, že máte pět set aktivních firem coby uživatelů. To jsou ty, co nabízejí, nebo ty, co poptávají?
Oboje. Strana nabídky je ale trochu početnější. To je realita, odpadu je opravdu hodně.
Proč takové odpadové tržiště neexistuje na vládní úrovni? Přemýšlíte, že byste váš nápad a know-how státu nabídli?
To je dobrá otázka. Stát by měl vytvářet prostředí, aby firmy mohly řešit své problémy. Ano, stát by měl daleko více intervenovat. Měl by třeba zvýšit skládkovací poplatek, aby motivoval spíše odpad recyklovat, a ne skládkovat. Dnes se bohužel v České republice skládkuje extrémně, na skládky putuje asi polovina komunálního odpadu. Stát by měl zároveň motivovat daňově, třeba daňovým zvýhodněním, produkty vyráběné z recyklovaného materiálu. Také by mohl dělat edukační činnost. Ale v zásadě by stát neměl dělat byznys.
Jsme velmi čile v kontaktu s ministerstvem průmyslu i ministerstvem životního prostředí i inspekcí životního prostředí a různými asociacemi. Bereme je jako našeho partnera a sdílíme s nimi informace o tom, jaká je realita. Mrzí mě ale, že v novém zákonu o odpadech, který se nyní připravuje, se posouvá zrušení skládkování z roku 2024 na 2030, což je nepřípustné. V Česku máme 178 skládek, které mimochodem každých deset hodin hoří. Vypouští se tak nejen emise do ovzduší, ale musí k tomu přijíždět hasiči, kteří zasahují za veřejné peníze a ty skládky hasí desítkami milionů litrů vody. Máme podezření, že část požárů se zakládá úmyslně, protože skládka se po každém požáru propadne a může se tam navážet víc. Zcela upřímně, skládkařský byznys je černota nad černotu. Spousta lidí nám říkala, ať skládkařům nelezeme do zelí, protože mezi nimi se ještě před pár lety posílaly v dopisech kulky. A to je další rozměr naší platformy, že právě do tohoto špinavého byznysu chceme přinést transparentnost.
