Projekt Plastic Crystal vznikl na půdě brněnského VUT, kde tři studenti čtvrtého ročníku stavební fakulty přišli s revolučním projektem pro svou závěrečnou práci. Rozhodli se navrhnout stylovou útulnu, která vzniká z recyklovaného plastu z černých skládek.
Počet černých skládek dle oficiálních zdrojů stabilně narůstá, ačkoliv přesná čísla neexistují. Útulna svým tvarem připomíná krystal křemene, což ilustruje postoj zakladatelů k plastu a k odpadům jako k drahocenné surovině, která nemá končit na skládkách, ale má se dále přetvářet a využívat.
Před budovou Fakulty stavební VUT v ulici Rybkova v Brně na mě čeká Marco s Ondrou, dva ze tří studentů, kteří za projektem Plastic Crystal stojí. Omlouvají se, že poslední z trojice, Štěpán, nemůže dorazit, protože sedí na přednášce.
Vedou mě do dvora, kde pod jedním ze smrků stojí první vzorová útulna. Sedáme si dovnitř, a než si kluci vymění dojmy ze včerejšího křtění prváků s procházejícími profesory, zkouším si poležet v horní patře na síťovaném lůžku a čtu si návštěvní knihu, kde jim ostatní studenti vyjadřují podporu a vtipkují - často za hranou - o netradičních způsobech využití pro Crystal, stojící na půdě školy. Jo, to studentské prostředí má něco do sebe.
Kniha návštěv v Crystalu na půdě brněnského VUT.
Než začneme s rozhovorem, snažím se udělat si jasno v tom, co má kdo v projektu na starosti. Ondra i Marco se rychle shodují na tom, že prozatím všichni dělají všechno a předpokládají, že to tak ještě chvíli zůstane. Musím říct, že dělat rozhovor v útulně bylo skvělé a už tomu jen chybělo, abychom byli uprostřed divočiny a nemuseli dělat pauzu na zdvořilostní konverzaci s okolo procházejícími lidmi pokaždé, když Marco vykoukl z okna :-). To je prostě daň za rozhovor s celebritami.
Dovolte mi začít tím, že se zeptám, jak vás napadlo vyrábět z recyklovaného plastu útulny pro trampy?
Ondra: Je za tím docela hodně osobní story. Před pár lety jsme šli s klukama v zimě z Blanska do Brna a já ve sněhu zakopnul a rozříznul si ruku. Když jsem vstával, tak jsem pochopil, že to je hromada bordelu zasypaná sněhem a že jsem si tu ruku rozsekl o něco na skládce. Neměl jsem žádnou dezinfekci, takže jsem udělat to jediný, co mi kluci v tu chvíli radili (smích).
Marco: Mě jen mrzí, že jsem v té době studoval v Miláně a neviděl, jak si Ondra odborně dezinfikuje ránu. Inspiraci s útulnami, kde mohou lidi přespat na treku potom čerpáme hlavně ze zahraničí.
Jak se z černé skládky stane útulna?
Marco: Na prvním místě stojí plastový odpad. V našem případě recyklujeme polypropylen, což je tvrdší plast, který se používá na obaly v drogerii, na obaly od sušenek nebo plastové trubky.
Ondra: Ostatní plasty mají různou tuhost, různou teplotu tání a my si vybrali jen ten materiál, který se na kelímcích označuje jako PP. Pro nás perfektní, odolný materiál.
Tento odpad si sami sbíráte?
Marco: Pilotní útulnu jsme dělali ze zmetků polypropylenových trubek. Do budoucna plánujeme spolupráci s dobrovolnickými organizacemi jako Trash Hero, kteří pořádají hony na černé skládky. My bychom jim pomohli uspořádat hon na odpad v okolí budoucí útulny, polypropylen si vzali, očistili a postavili z něj náš Crystal.
Ondra: Na nedávné výstavě nám dokonce nabízeli lidi z Prusa Research, že nás budou zásobovat zbytky filamentů a zmetky z 3D tiskáren.
Co se děje v dalším kroku s plastovým odpadem, který máte k dispozici?
Ondra: Ten si pomeleme na malé kousky a zahřejeme. Ve chvíli, kdy se začne plast tavit, tak ho mezi válci zmáčkneme do plátu, který si potom nařežeme na menší desky.
Marco: Jen pro přesnost, tu pilotní útulnu s námi vyráběla jedna firma, která má potřebné stroje, ale časem bychom se to chtěli naučit sami. Už teď máme vyrobených pár zařízení a ten proces je úplně primitivní - zahřát, vytvarovat, nechat vychladnout.
Jak daleko jsme potom od stavby útulny?
Ondra: Pak už stačí jen postavit dřevěnou konstrukci Crystalu a na vnější plášť našroubovat desky. Na stavbu si plánujeme najímat stavební firmu, my chceme být jako architekti na straně investora a k tomu mu dodávat recyklovaný plastový materiál.
Montování desek z recyklovaného plastového odpadu. Zatím bez finálního povrchu.
Co dalšího jde vyrobit z recyklovaného plastu?
Marco: Cokoliv, co se dělá z nového plastu, se dá udělat i z recyklovaného. My bychom chtěli více prvků v útulně vyrábět z recyklátu, například tu dřevěnou poličku, co máš nad hlavou, nebo některé z konstrukčních trámů.
Ondra: Přemýšleli jsme i o tom, že bychom ve stylu Crystalu mohli nabídnout třeba nábytek. Je tu ale jeden problém. Recyklovaný plast je výrazně dražší, než nová surovina. A k tomu má spoustu neduhů - kvalita není stoprocentní, má milion smíchaných barev, s každou recyklací se mírně zhoršují jeho vlastnosti, a počet cyklů recyklace tak není nekonečný. A dokud tento méně kvalitní materiál bude dražší než nový plast, žádný normální podnikatel z něj nic vyrábět či prodávat nebude.
Nebojíte se, že lidé útulny v lese poničí nebo rozkradou?
Marco: Útulny budou stát v odlehlých místech, kam už moc lidí nechodí. I dnes u nás útulny jsou, jen se o nich skoro neví. A já asi chci věřit, že to u nás může fungovat jako ve Skandinávii.
Ondra: Přesně tak, náš třetí spoluzakladatel byl například rok ve Švédsku na Erasmu, kde jsme se za ním byli podívat, a tohle tam prostě funguje. Nám stačí se naučit s tím žít i v Čechách. Útulna Crystal je jednoduchá stavba, tady není vlastně co ukrást. Víc se bojíme třeba toho, že u našeho státu je obvykle vysoká počáteční aktivita, ale na údržbu se už moc nemyslí.
Vnější design této útulny má velmi hrubou strukturu, je to záměr?
Marco: To jsme si dělali sami, aby naše první útulna nebyla jen šedivá a lesklá. Prostě aby nebyla nudná jako obyčejná trubka. Roztavily jsme různé plastové zbytky a těmi potřeli jednotlivé desky.
Ondra: Líbí se nám i to, že natřený plast má hrubou strukturu a mohl by se na něm chytit časem mech. Uvidíme, jak bude tato útulna vypadat třeba za rok. Líbilo by se mi, kdyby Crystal existoval v naprosté symbióze s přírodou.
Proč jste si vybrali právě krystal?
Marco: Náš design vychází tvarem z krystalu křemene. Je to přírodní látka a zároveň jasné sdělení, že recyklovaný plast není odpad, ale drahocenná surovina. A tento tvar nabízí i neskutečně mnoho možností, jak naše útulny na šestihranném půdorysu společně propojovat a kombinovat.
Ondra: Bylo by skvělé, kdyby to bylo jako ve Vídni. Nebudu plast vyhazovat, ale budu si ho celý týden schovávat a potom zajdu do nějaké výkupny, kde mi za každé kilo plastu zaplatí. Je to drobnost, ale i taková maličkost pomáhá změnit vnímání plastového odpadu ve společnosti. Měděné okapy nikdo na ulici ležet nenechává, že?
Interiér Crystalu umožňuje vysokou modularitu, ale v první řadě překvapí svou praktičností, kterou ocení všichni přespávající turisté.
To fakt ne. Spadá Plastic Crystal jako projekt přímo pod školu? Nebo jakou roli v tom hraje univerzita?
Ondra: Škola nám v začátku opravu hodně pomohla. Zafinancovala tuhle pilotní útulnu a nechává ji stát na svém pozemku. My si sem můžeme vodit novináře a ukazovat prototyp útulny investorům. Asi by nebylo úplně fajn muset na každé jednání jezdit někam do lesa na Vysočině (smích).
Marco: Kdybychom ale nedostali podporu od školy, tak jsme byli připravení to rozjet s někým jiným na jiném pozemku. Ale současná spolupráce byla pro obě strany výhodná - škola ukázala, jak je inovativní, a pro nás to bylo super PR.
A když se podíváte do budoucna, jak tu spolupráci vidíte?
Marco: Určitě bez školy. Tohle je komerční projekt, ve kterém se škola nadále asi nebude mít chuť angažovat. Pomohla nám, jak mohla, ale dál svůj projekt rozjíždíme sami.
Jasně, tady nejsme ve Skandinávii, kde mohou univerzity vytvářet svoje startupy. Zkoušeli jste takovou cestu?
Ondra: To je oblast, kam už univerzita jako státní podnik určitě nevidí, u nás by to asi bylo příliš komplikované. Museli bychom přijít s konkrétním plánem, aby se o tom s námi někdo začal bavit, a tak nám přijde jednodušší začít v komerční sféře na vlastní pěst.
Co v současné době hledáte? Investory, zákazníky, nebo lidi?
Ondra: Rozhodně potřebujeme postavit víc útulen. Až budeme mít nějaké realizace, můžeme se bavit o tom, že najmeme pár lidí a budeme uvažovat o expanzi.
Marco: A čeká nás ještě magisterské studium, takže budeme určitě hledat rovnováhu mezi byznysem a studiem.
Máte za sebou čerstvě státnice, jak to proběhlo? Pomohl vám Plastic Crystal?
Marco: Bomba, dostali jsme pár otázek, odpověděli na ně a šli jsme domů. Asi jako všichni...
Ondra: A Crystal nám tam moc platný nebyl, závěrečnou práci obhajujeme až v červnu. Ale upřímně, k nám na školu chodí kolem 4000 studentů a jen my tři jsme si se školou domluvili financování a podporu, naše útulna stojí na dvoře před vchodem. A to Crystal nemáme jako žádný úkol, je to čistě náš projekt. To něco znamenat přeci musí.
Foto: archiv Plastic Crystal
