Už čtvrtým rokem vyvíjí skupina milovníků sportovního letectví elektrolet Ønix. Do vývoje investovali ze svého deset milionů korun a nebýt pandemie koronaviru, už by jej zřejmě chrlila linka sériové výroby. V nákladech na palivu létá Ønix za směšných 55 korun za hodinu a téměř do plna se nabije za dvacet minut.
Žádné emise, téměř žádný hluk a hodina letu v něm stojí podobně jako třeba hodina v pražské MHD. Elektrolet Ønix (čti fíniks) je letadlo na baterky. Doslova. Řecké písmeno Fí v jeho názvu ve fyzice značí elektrický potenciál, a ten se rovněž skrývá v jeho motoru, který šlape čistě na elektrický pohon. Je stoprocentně české a pokud vše klapne, bude se tohle elektroletadlo brzy vyrábět sériově.
Za Ønixem stojí parta lidí ze skupiny Pure Flight, což je několik firem z oboru. Mezi nimi i společnost Sport Prop, v níž působí nadšenci do sportovního letectví, finančníci bratři Ivo a Jan Prokopovi nebo konstruktér Zdeněk Němec. „Dnes je kolem zakládajících členů projektu seskupen širší tým specialistů. Do struktury vstoupí hlavní konstruktér Petr Mareček, který projektu přinesl významnou část know-how. Tým se stále rozrůstá, přibíráme další specialisty jak u nás v Čechách, tak i v zahraničí. Cíle jsou dané a je jasné, že bez dobrého základu členů týmu nejde postupovat dále,“ říká pro StartupJobs Newsroom Němec. Česká skupina Pure Flight je jednou z pouhých tří evropských firem, které se elektrickými letadly vážně zabývají. Dalo by se říct, že většina lidí v týmu Pure Flight jsou mladí, progresivní inženýři v oblasti strojírenství, ekonomiky a dopravy.
Elektrolet Ønix začali vyvíjet na podzim roku 2017 a za necelý rok s letadlem stáli na dráze při prvním vzletu. Následoval náročný rok a půl létání, testování a propagace. „Létali jsme, měřili a ladili a také jsme se účastnili mnoha výstav a leteckých akcí v republice a hodně také v zahraničí,“ vzpomíná Němec. Celý projekt, tedy především výrobu prototypu, financovali sami z vlastních kapes a Němec to dnes hodnotí jako dobré rozhodnutí. Cílem totiž byla rychlost a efektivita, a kdyby hledali investora a nejprve museli získat jeho pochopení a souhlas, o obojí by přišli.
Projekt postupoval velmi rychle. Prototyp stál pět milionů korun, což je v porovnání s podobnými projekty v zahraničí spíše nízká částka. „K tomu ale musíme ještě připočítat náklady na testování, výstavy a propagaci. Nezdá se to, ale tato část spolykala dalších bezmála pět milionů korun,“ dodává Němec.
Dobití elektroletu na 85 % trvá pouhých dvacet minut. (Foto: Archiv Pure Flight)
Nyní Ønix létá denně, co čas a počasí dovolí. Elektroletadlo je v kondici předvýrobního prototypu, tedy už se nepovažuje za pouhý prototyp, ale je o štaci dál, protože je připraveno a otestováno do sériové produkce. S Ønixem mohou létat i lidé ze široké veřejnosti, jeho piloti vozí lidi na různých akcích. „Letadlo se prakticky nezastaví. Když se účastníme jakékoliv letecké akce, je samozřejmostí, že za den svezeme dvanáct i více zájemců. Jeden let je alespoň na dvacet minut, aby dotyčný byl schopen pocítit všechny vlastnosti letadla, jeho pohonu a vůbec bezemisního létání. Tedy létání bez tepelné stopy a bez nadměrného hluku,“ přibližuje Němec. Celkem už to jsou vyšší stovky lidí, kteří mohou říct, že letěli v čistě elektrickém letadle.
V řízení se Ønix od běžného motoráku neliší ničím. Naopak, tvůrci se snažili, aby bylo stejné jako u jakéhokoliv jiného letadla. Je to kvůli návykům pilotů a také kvůli předpisům. „Co se týká hluku, je elektrický pohon samozřejmě výrazně tišší. Vlastně je slyšet jen zvuk vrtule,“ pochvaluje si Němec. Řízení elektroletounu je v jistém smyslu jednodušší v předletové kontrole letadla, která se dělá ještě na zemi. V systému pohonu totiž vlastně není co kontrolovat a po spustění elektromotoru se kontrola provede sama. Nemusí se ani vyčkávat na zahřátí motoru. Stačí jen cvaknout spínač na ON a je hotovo, může se letět.
Rozdíl oproti běžnému letadlu ovšem člověk pozná na peněžence. Provoz elektrického letadla je totiž devětkrát levnější než u jeho benzínového protějšku. Jinými slovy stejné letadlo se spalovacím motorem stojí v nákladech na palivo 500 korun na letovou hodinu, elektroletadlo v nákladech na elektrickou energii stojí 55 korun za hodinu. Pro srovnání, hodina v pražské MHD stojí 48 korun.
Na jedno dobití uletí až 250 kilometrů. (Foto: Archiv Pure Flight)
Co se týče letu, Ønix omezení nemá. Může létat v rámci své kategorie podle platných předpisů stejně jako jeho spalovací verze. Jsou zde jen technická omezení, stejně jako u elektrických aut, a to je kapacita baterie. „Jsme omezeni vzletovou hmotností (kolik letadlo váží při vzletu, pozn. red.), takže nemůžeme instalovat větší baterie. To ale neznamená, že nejde s letadlem normálně létat. Průměrná doba letu u letadel se vzletovou hmotností do 600 kilo je něco málo přes jednu hodinu. No a nám kapacita baterií umožňuje letět dvě a půl hodiny, a to ještě s dostatečnou rezervou,“ upřesňuje Němec. Na 85 procent kapacity baterie se tenhle dvoumístný ultralight dobije za dvacet minut.
Dolet je daný nejen výdrží baterie, ale a také počasím. Tým Pure Flight se nesnaží prvoplánově trhat rekordy a rekordní let na vzdálenost také nebyl prioritním cílem lidí kolem Ønixu. Běžně ale tenhle elekrolet létá z Ústí nad Orlicí do Prahy, což je zhruba 150 kilometrů. Nejdále doletěl při přeletu ze Švédska do Norska. Bylo to v zimě se startem ze zamrzlého jezera a jednalo se o první mezinárodní elektrický let, navíc ztížený arktickými podmínkami. „Vzdálenost byla dána letišti. Letělo se ze Svegu do Roros a pokud si dobře pamatuji, tak trasa byla něco okolo dvou set kilometrů nad naprostou pustinou. To samé jsme zopakovali ve Švýcarsku, tam to bylo ještě přes dvě stě kilometrů. Sedali jsme na zem se třiceti procenty zbývající kapacity baterie, takže by to šlo protáhnout ještě významně víc,“ podotýká Němec.
Pure Flight plánuje sériovou výrobu Ønixu a již nyní je o něj zájem ze strany soukromých pilotů. Stejně tak mají už zájem například švédské pilotní školy. Cenu jednoho kousku tohoto elektrického letadla tvůrci právě kalkulují, ale již nyní je jisté, že bude o čtvrtinu dražší než jeho benzínový brácha. Ten stojí kolem tří a půl milionu korun. Vyšší cena ultralightu na elektřinu je daná současnou cenou baterií. „S oblibou říkáme, že je to cena jakoby za plnou nádrž, protože elektrická energie je oproti běžnému palivu velmi laciná,“ srovnává Němec.
Na první pohled se může zdát, že zkušení piloti zvyklí na pach benzinu a burácení motoru budou mít strach sednout do letadla na baterky. Je to ale naopak, piloti se sami ozvývají a mají zájem zkusit si, jaké létání čistě na elektřinu to je. „Navíc dnešní předpisy ani nedovolí získat letové oprávnění letadlům, kde by nebyla zabezpečena vysoká bezpečnost provozu. Bojí se jen ti lidé, kteří se bojí sednout i do jakéhokoliv jiného letadla. Ale to je zcela normální. Kdo nelétá běžně, má prostě obavy a je úplně jedno, jestli sedí v letadle se spalovákem, nebo s elektrickým pohonem,“ připomíná Němec.
Ovládání elektroletu je stejné jako u letadla s klasickým spalovacím motorem. (Foto: Archiv Pure Flight)
Pandemie koronaviru vývoj Ønixu ovšem celkem zpomalila. Například ubylo akcí, kterých se jeho tvůrci mohli účastnit a mluvit na nich se zájemci. Nebyla také možnost prezentovat projekt ani na plánovaných výstavách. „A obecně to koronavirové vyděšení snížilo ochotu kupujících sáhnout do kapsy. Na druhou stranu je vidět, že se přeci jen trochu změnil pohled na budoucnost, lidé si více uvědomují, že je na čase více myslet na to, co bude po nás,“ říká o ekologičtějším pohonu Němec.
Tým z Pure Flight by rád zahájil sériovou výrobu co nejdříve, chystá teď drobná uživatelská vylepšení, hlavně co se týče komfortu. Tvůrci také chtějí získat oprávnění k vlekání větroňů, což letadlo dobře umožňuje. Časem přibude vodíkový range extender, který umožní více než zdvojnásobit dolet. Český elektrolet sice prošel většinou testů, které požaduje evropská letecká agentura EASA, pořád ale nemá dokončenou certifikaci a bez tohoto průkazu nemůže vstoupit na trh. To vše už ale není financovatelné z vlastních kapes, a proto tým kolem Ønixu shání vhodného investora.
Ani jeden z členů týmu nemá vývoj elektroletu jako povolání a Ønixu nikoho z nich neživí. Občanská zaměstnání mají různá, v týmu je třeba ekonom, ředitel firmy, podnikatel či rentiér. „A troufám si říct, že za krátký čas budeme moci říct, že Ønix nás živí, že nás živí jeho výroba a další programy, které v našem projektu Pure Flight děláme. Pojďme se o tom bavit za půl roku a uvidíme,“ doufá Němec.
Další z evropských firem, která úspěšně vyvíjí elektrický ultralight, je slovinská společnost Pipistrel. Jejich rovněž dvoumístný Velis Electro má velmi podobné letové i váhové parametry jako český Ønix.
