Mistr světa Pollert vytiskne jako první na světě kanál pro vodní slalom na 3D tiskárně, měří vodní toky v Norsku a pomáhá s predikcí povodní
Model s tekoucí vodou je dnes už spíše raritou, ale při projektování kanálů pro vodní slalom matematické modely nestačí, říká Jaroslav Pollert ze startupu Optiflow Solutions. Foto: archiv Jaroslava Pollerta 

Mistr světa Pollert vytiskne jako první na světě kanál pro vodní slalom na 3D tiskárně, měří vodní toky v Norsku a pomáhá s predikcí povodní

27. říj 2022 Ivo Horváth 4 min

Věnuje se hlavně matematickým modelům a zjišťuje, jak se voda bude chovat v různých prostředích. Jaroslav Pollert se svým startupem například vylepšuje čistírny odpadní vod.

Jaroslav Pollert mladší je ten, kdo „umí počítat vodu“: získal na divoké vodě zlaté medaile z mistrovství světa v letech 1995, 1999, 2003 a 2006. Navrhl jako spoluautor kanál pro vodní slalom na olympijských hrách v Riu a na těch v Tokiu projektoval úpravy kanálu. Je bratrancem olympijského vítěze ve vodním slalomu Lukáše Pollerta.

V roce 2019 Jaroslav Pollert založil startup Optiflow Solutions. Jedna z jeho nejnovějších zakázek souvisí s předpovídáním povodní v Norsku. „Celý svět spěje k tomu, že se všechno bude řešit matematickými modely, včetně například projektování aut. U nádrží lze zase spočítat neskutečný počet variant různých přepážek. Počítač udělá třeba i milion pokusů různých způsobů optimalizací. Je možné úplně přeskočit proces ve vodohospodářské laboratoři,“ říká Jaroslav Pollert.

Co je největší novinka ve vaší firmě?

Pracujeme pro jednoho zákazníka v Norsku, společnost Intoto. Ta vyvíjí měřiče výšky vodní hladiny a sledují prakticky všechny vodní toky v zemi, včetně horských bystřin. Ale ve skutečnosti potřebují informace o průtoku – a výška vodní hladiny není průtok. Ten my dokážeme zjistit v matematickém modelu nasimulováním proudění vody. Zatím jsme zpracovali čtyři vodní toky, hlavně kritická místa s nepravidelnými koryty, a máme poptávku na další.

Co vás vlastně vedlo k založení startupu?

Hlavním impulsem byl grant, který jsem dostal v rámci operačního programu Pól růstu. Grant jsme měli na projekt vývoje matematického modelu pro optimalizaci tvaru dosazovací nádrže v čistírnách odpadních vod. Řešení mimo jiné pomáhá snížit provozní náklady. Zlepšení hydrauliky dosazovací nádrže vede k lepší účinnosti separace kalu, což se přímo promítá na koncentraci nerozpuštěných látek na odtoku a plnění emisních norem.

Jak jste toho dosáhli?

Šlo nám hlavně o takzvaný nátokový objekt (přítok kalu do čistírny, pozn. red.). Jeho vylepšení jsme následně patentovali. Biologická část čistíren se skládá ze dvou částí. Voda se nejprve provzdušní v aktivační nádrži. A začnou tam žít mikroorganismy, které z vody vyžírají znečištění. Ty se shlukují do takzvaných vloček. Vše pak putuje do druhé – zmíněné dosazovací nádrže. V ní se vločky mikroorganismů usadí ke dnu. Odspodu se odtáhne kal. Zvrchu přepadá vyčištěná odpadní voda.

Co jste na tom inovovali?

Zmíněné vločky jsou velice jemné a když se v nějakých vírech roztrhají, nechtějí pak sedimentovat. Musíme se k nim ve velkých nádržích proto chovat jemně. Jakmile přijde nějaký větší průtok, tak se ve většině čistíren obsah nádrže rozšlehá a čistírna přestane fungovat. My můžeme díky upravenému přítoku do nádrže pouštět až dvaapůlkrát víc vody. To jsme teoreticky vyzkoumali i ověřili v praxi - v Ústřední čistírně odpadních vod na Císařském ostrově v pražské Bubenči. A už jsme dělali posouzení i na jiné čistírně v Miškovicích a v Brně. A děláme také hydraulická posouzení pro různé stokové sítě.

Čistírny odpadních vod ale nejsou jedinou vaší specializací...

V ČVUT jsem například projektoval olympijské dráhy vodního slalomu pro hry v Tokiu a Riu. A teď o to začal být velký zájem. Minulý rok jsme dokončili například dráhu pro Maďarsko. Rovněž budeme připravovat rekonstrukci kanálu v Krakově. V souvislosti s novými zakázkami jsme personálně posílili a ve startupu už jsou tři zaměstnanci.

Plánujete, že byste startup někdy prodali?

To v úmyslu nemáme. Firma začíná a končí se znalostmi lidí, kteří v ní jsou, tedy mými a kolegů. Nemyslím si, že by koupí takové společnosti mohl někdo něco získat.

Jaké jsou vaše další plány?

Právě vyšel dotační titul od Národní sportovní agentury a už podáváme žádost. Půjde o vodní kanál v Kadani a spolupracujeme na tom projektu se společností Scoolpt  (O firmě jsme psali již dříve zde, pozn. red.). Vyvinuli jsme s nimi unikátní věc – 3D tištěné překážky pro slalomáře. A 3D tištěný bude také břeh. Bude to první 3D tištěný kanál na světě.

Obecně chceme pokračovat s kombinováním matematického a fyzikálního modelování. S tím, že matematické modely budou čím dál víc převažovat.

Takže fyzikální modely skončí v propadlišti dějin?

Při projektování dráhy pro vodní slalom budou nezastupitelné nejspíš vždy, protože jde víc o architekturu než hydrauliku. Ale když se vrátím k dosazovacím nádržím: v jejich případě je matematický model jediná možnost, protože tím fyzikálním se tato problematika uspokojivě řešit ani nedá. Spočítat můžete neskutečný počet variant různých přepážek, počítač udělá třeba i milion pokusů různých způsobů optimalizací... Tradiční práce ve vodohospodářské laboratoři je možné úplně přeskočit. Mimochodem, svět spěje k tomu, že se všechno bude řešit především matematickými modely. Včetně například projektování aut.

Jak jste se vůbec dostal k tomu, že se „vodní“ problematikou zabýváte?

Když jsem byl mladý, tak jsem jezdil na vodě. Byl jsem třináct let v reprezentaci ve vodním slalomu a čtyřikrát jsem byl mistrem světa. V roce 1989 jsem začal studovat vodu na Fakultě stavební ČVUT a zůstal jsem tam až do profesury, kterou mám od roku 2017 na matematické a fyzikální modelování.

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!
Přečtěte si dále
Související témata: Startupy, Technologie, Osobnosti
Nenechte si uplavat nové články!
Váš e-mail
Sledujte nás:
Další články