V patnácti založili účet na Instagramu, kde informovali o zajímavých historických událostech, které se v daný den odehrály. Nasbírali tři tisíce sledujících a později vytvořili i e-shop Winton, na kterém začali prodávat historicky orientovaná trička. Právě takto vypadal byznysový start, díky kterému se toho Ondřej Sukač a Tomáš Kroupa hodně naučili. Dnes mají za sebou několik projektů. Včetně aplikace Comenio, která pomáhala odbourat jazykovou bariéru ve školách. Na velmi podobném principu vytvořila dvojice nadaných mladíků aplikaci Galenio.
Když byla trojice Daniel Burkart, Tomáš Kroupa a Ondřej Sukač na střední, chtěla pomoct stydlivějším žákům, kteří se neodvážili ozvat s tím, že něčemu nerozumí nebo je pro ně tempo výuky moc rychlé. S aplikací Comenio se prosadili v rámci brněnského DigiEdHacku a ověřili si, že jdou správnou cestou. Poté, co ruská vojska okupovala Ukrajinu a řada tamních dětí našla bezpečí v Česku, chtěli pomoci právě jim. Comenio přenastavili tak, aby jeho prostřednictvím a díky zabudovanému překladači mohli učitelé s žáky komunikovat, přestože je nepojí znalost společného jazyka.
S nástupem na vysokou školu se jejich studijní cesty rozešly. Ondřej Sukač začal studovat práva na Masarykově univerzitě, Tomáš Kroupa informatiku a datovou analýzu na Fakultě statistiky a informatiky Vysoké školy ekonomické v Praze. Vše ostatní ale trvá dál. Stále mají společné digitální studio KindWork, pořád funkční je i Comenio. Jen dospěli k tomu, že prosadit je na školách je obtížnější, než se původně zdálo.
Nezahořkli. Na velmi podobném principu vytvořili aplikaci Galenio a ovládli s ní brněnský Validation Camp pořádaný startupovým inkubátorem Start it @ČSOB. Krátce po triumfu Ondřej Sukač a Tomáš Kroupa pro SJ News vysvětlili, že na českých hranicích rozhodně končit nechtějí i jak se z dovolenkových karambolů může stát kompas pro zahraniční expanzi.
Co vás dva vlastně spojuje?
O.S.: Určité byznysové přemýšlení.
Pocházíte z podnikatelského prostředí?
T.K.: U nás takové vůbec nebylo, oba rodiče jsou lékaři a kladli důraz na akademickou dráhu.
O.S.: Maminka je vědkyně, táta pracuje jako manažer, takže možná tady je nějaká inspirace. Ale také jsem byl vedený k tomu, abych se zaměřil na studium na vysoké škole.
Loni jste odmaturovali, a nastoupili na vysokou školu. Už na střední jste se ale pustili do podnikání. Web Pekařství, KindWork, Comenio, Winton. Je to úplný výčet nebo máte ještě další firmy a aktivity?
O.S.: Je to všechno. Ostatní byly spíše věci, které se nepovedly, na kterých jsme získali zkušenosti, poučili se z nich.
Ondřej k tomu ještě vede skautský oddíl. Jak všechny zmíněné aktivity stíháte? Dá se všemu věnovat na sto procent?
O.S.: Máme celkem dobře zvládnutý work-life balance. Na jednu stranu umíme zatnout zuby, pracovat a přemýšlet nad tím, co je aktuálně potřeba, ale zároveň nám nedělá problém sbalit batoh a vyjet na týden někam do hor a řešit vše s třídenním zpožděním přes telefon.
T.K.: Já to mám stejně. Na full-time se nedá dělat všechno. Všemu dáváme potřebný čas, zároveň to zatím zvládáme kombinovat.
PŘEČTĚTE SI: Když studenti pomáhají učitelům. Comenio usnadní integraci ukrajinských školáků a odbourává jazykovou bariéru
Pomoc spolužákům i uprchlíkům
První úspěchy jste slavili s projektem Comenio v rámci DigiEdHack. Jak vás napadlo zkusit to právě s pomocí spolužákům?
T.K.: Měli jsme trochu naivní představu a chtěli se držet toho, čemu rozumíme, v čem se pohybujeme. Na střední jsme viděli, že některé věci nefungují tak, jak bychom si představovali. Proto jsme to s Comeniem chtěli změnit. Jenže postupem času jsme zjistili, že tudy cesta nevede. Školství asi ještě pořád není připravené, mobily jsou na většině škol stále při výuce tabu a digitalizace tam stále není moc chtěná.
O.S.: DigiEduHack se zaměřoval na školství. Cílem bylo řešit nějaký školský problém s pomocí digitálních technologií. My jsme tam přišli s naší aplikací, která má bourat komunikační ostýchavost. Poté, kdy začala válka na Ukrajině a i do Česka přišla řada uprchlíků, tak jsme ten projekt pozměnili na to, aby umožnil bourat jazykové bariéry. Bylo to díky tomu, že už jsme měli na projektu dost hotového a nepotřeboval moc změn, stačilo pouze přidat automatické překlady.
V kolika lidech jste se do toho pustili?
O.S.: Začínali jsme ve čtyřech. Ze začátku jen z nadšení, že to může být zajímavé. V DigiEdHacku jsme skončili čtvrtí a pod křídla si nás vzal Oracle. Postupně jsme se formou mentoringu měli s projektem posouvat dál. Jednoho ze spolužáků to později přestalo bavit, tak se od nás oddělil a zůstali jsme ve třech.
Měli už jste tehdy nějak rozdělené role?
T.K.: Ondra je hlavní markeťák našeho týmu, já většinou pro naše projekty dělám design a vizuální stránku z hlediska IT. Dan (Daniel Burkart - pozn. red.) pracuje na backendovém vývoji.
O.S.: Máme netechnický typ, což jsem já, technický typ, což je Tomáš a ultratechnický typ, což je Dan. A přijde mi, že se takhle ideálně doplňujeme.
Co vlastně Comenio je? Neziskový projekt, jehož cílem bylo vymyslet aplikaci, která pomáhá, nebo by se z ní časem měl stát i byznys?
O.S.: Comenio je od začátku zamýšleno čistě neziskově. Dělali jsme to proto, že jsme v tom viděli možnost pomoci ukrajinským dětem, které do Česka utekly před válkou. Přemýšlíme ale o možných „odnožích“. Aktuálně pracujeme na alternativě Comenia pro zdravotnictví, konkrétně pro nemocnice, ambulance a polikliniky.
Jak si projekt aktuálně stojí?
O.S.: Comenio funguje. Aktuálně má 3 500 uživatelů. Ten počet neroste tak strmě jako na začátku, ale pořád je vidět nárůst počtu uživatelů. Můžeme přes Google Analytics sledovat, kolik lidí ho používá, bohužel ale nedokážeme určit, o jaké konkrétní školy jde. Zároveň ho používají lidé, kteří tam chodí. Už ne tolik, jak to bylo dříve, ale nejspíš ho stále využívají pro překonání jazykových bariér mezi ukrajinskými žáky a českými učiteli.
V kolika jazycích je aktuálně k dispozici?
T.K.: Dostupné je v češtině, ukrajinštině, angličtině, němčině a polštině. Jde o země, které jsou nám nejbližší a zároveň je tam problém s jazykovou bariérou z hlediska ukrajinštiny nejsilnější.
V plánu jste také měli zahraniční expanzi. Po prvotním přímém oslovování úřadů v Německu se tam školy pokoušíte oslovit prostřednictvím vašeho bývalého gymnázia. Jak se to daří?
O.S.: Moc ne. Zjistili jsme, že jako tři studenti, kteří se tomu věnují part-time, nemáme kapacitu expandovat do dvou tak velkých zemí jako jsou Německo a Polsko. Takže to bohužel nedopadlo a asi nejspíš ani nedopadne.
Co je ke vstupu do jiných států potřeba?
O.S.: Nejzásadnějším poznáním pro nás je, že v daných zemích je potřeba mít country manažera. Nebo člověka, který se v dané zemi pohybuje, zná to tam, umí jazyk, zná tamní kulturu, know-how dané země. Například u Německa se oproti Česku moc neliší.
Dá se toho využít pro další byznysové plány?
O.S.: Co se týče Comenia, ze začátku jsme se snažili dostat do zemí, kde uprchlická krize byla nejvíce intenzivní. U dalších projektů je to tak, že ještě nemáme hotový plán, kam bychom se chtěli dostat, ale možnosti vidíme spíše směrem na východ nebo severně od Česka. Jazyková bariéra je tam překvapivě hodně intenzivní. Máme zkušenost z Polska. Když se tam Tomáš zranil a museli jsme do nemocnice, tak jsme vůbec nebyli schopni se tam dorozumět. Právě tam se využití Galenia nabízelo. Polsko je tak pro nás potenciálně velmi zajímavé.
Nemocnice zájem mají
Mluvíte o svém nejnovějším projektu Galenio. V jakém stádiu se aktuálně nachází?
O.S.: Co se týče aplikace, tak ještě nejde o hotový projekt. Máme vytvořené řešení, které je hotové řádově z šedesáti procent. Zbytek by měl být dokončený v řádu dvou, tří měsíců. Už teď se bavíme s nemocnicemi a lékaři. Setkáváme se s poměrně pozitivní zpětnou vazbou, kdy se ukazuje, že o aplikaci zájem je.
T.K.: Česko vnímáme jako zemi, kde jazyková bariéra není tak výrazná ve srovnání s dalšími státy. Ve zmíněné polské nemocnici uměl anglicky pouze jediný doktor. Naproti tomu na Západě je spousta uprchlíků, kteří se nedomluví anglicky nebo jazykem země, která je přijala. Je patrné, že problémy jsou, jen trochu jiného typu, v různých státech Evropy.
V čem se fungování Galenia oproti Comeniu liší?
O.S.: Funguje trochu jinak. Vždy se snažíme řešení co nejvíce nakonfigurovat pro konkrétní potřebu. Galenio cizince v podstatě provází procesem, kdy například přijde v nemocnici na informace, má podezření na zlomeninu nohy a zjistí, že se na informacích nedokáže dorozumět. V ten moment přichází čas pro naše řešení.
Naskenuje QR kód, připojí se do místnosti, což je podobné jako u Comenia a nejdříve zvolí jazyk, kterým komunikuje. Následně vyplní základní osobní údaje a v několika větách popíše svůj problém a odešle to. Zobrazí se to v rozhraní u lékaře, který s ním formou chatu začne komunikovat. Ideálně rovnou dokáže určit, kam pacienta poslat a napíše mu: Běžte do budovy A, do druhého patra, dveře 221.
Pokud nedokáže určit, kam by měl pacienta poslat, tak se ho může doptat na nějaké otázky nebo poslat předvolený formulář, který je tam k tomu, aby se procesy zrychlovaly. Pacientovi tak v jeho jazyce přijdou otázky kde a jak se mu co stalo, případně co má za obtíže. Na základě toho je pak možné snáze určit diagnózu a další postup s odesláním pacienta na konkrétní místo pomoci. A i tam prostřednictvím aplikace a mobilního telefonu mohou pacient a lékař společně komunikovat, i když nemluví ani jedním společným jazykem.
Co používáte za překladač?
O.S.: Používáme technologii od Googlu, jejich jazykové sady. Důvodem je, že Google má jednu z nejrozvinutějších technologií. A také proto, že je tam těch jazyků opravdu hodně. Samozřejmě se nabízí možnost překladače DeepL, ale tam například chybí vietnamština, která je pro vietnamskou komunitu v Česku velmi důležitá.
T.K.: Je to napojené přímo na cloudové služby Googlu. Zároveň chceme zapojit i ostatní moduly překladu od Googlu jako je hlasové nahrávání a naopak přehrávání zpráv. Což je všechno v placených cloudových službách.
O.S.: Ale nejde o žádné astronomické částky. U překladů se to pohybuje na úrovni dvaceti dolarů za milion znaků, což je přibližně 550 stran textu.
Je vaší ambicí, že se z Galenia oproti Comeniu stane byznys?
O.S.: Ta vize tam je. Aplikaci chceme nemocnicím nabízet na bázi měsíčního předplatného. Nemocnicím, klinikám, ambulancím. Jazyková bariéra v České republice je paradoxně jedna z nejmenších, takže potom se otevírá spousta možností v zahraničí. To je ale vzdálená hudba budoucnosti, protože na aplikaci je ještě hodně práce. Ale na druhou stranu tomu věříme. Zároveň se ale držíme při zemi, protože už máme nějaké zkušenosti.
S kým o využití aplikace jednáte?
O.S.: V současnosti jednáme se zástupci Fakultní nemocnice Bulovka v Praze, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem.
Jak se k aplikaci mohou dostat pacienti?
Se zástupci menšin konzultujeme problémy, které řeší. Ale především se zaměřujeme na nemocnice a zdravotnická zařízení. Jsou to právě jejich zástupci, kdo rozhodne, zda se ta aplikace používat bude, jestli si ji předplatí. Proto se finální produkt snažíme dodat co nejdříve, abychom mohli začít testovat.
Plánujete jeho uplatnění také v zahraničí?
T.K.: Teď se primárně zaměřujeme na české prostředí, kde chceme vše nejdříve otestovat. Zda vše správně funguje a jde o optimální verzi pro danou nemocnici. Na základě toho průběžně, jak řešení budeme nasazovat do nemocnic v Česku, chceme zkusit domlouvat spolupráce i v zahraničí. Nejdříve v okolních státech, později i dál od hranic.
O.S.: Už nejsme tak naivní, že pošleme čtyři, pět mailů a všichni se s námi budou bavit, jak jsme si představovali, když jsme rozjížděli Comenio. Proto se na to s Galeniem pokusíme jít trochu jinak, protože cítíme, že tato aplikace má poměrně velký potenciál. Jazyková bariéra je nejen tady v Evropě, ale po celém světě dost intenzivní. A ve zdravotnictví je naše řešení poměrně ojedinělé.
PŘEČTĚTE SI: Galenio ovládlo brněnský Valication Camp ČSOB
Cestou je healthtech inkubátor
S projektem jste uspěli v nedávném Validation Campu startupového inkubátoru Start it @ČSOB? Co vám to v praxi přinese?
O.S.: Získali jsme dobrou zpětnou vazbu k projektu, díky níž ho můžeme dál posouvat. Přineslo nám to také nové kontakty a propojení na mentory, kteří byli po celou dobu Campu k dispozici. Dalším přínosem jsou i možnosti právních konzultací, což se nám velmi hodí, protože oblast zdravotnictví je v souvislosti s osobními údaji velmi citlivým oborem. Za to jsme opravdu velmi vděční.
Je jedním z dalších plánovaných kroků přizvat investory a pomocí zainvestovaných peněz akcelerovat další růst?
T.K.: Nevíme, jestli to vyjde, ale rádi bychom se vydali cestou inkubátoru. V České republice je v oblasti healthtech pouze jediný (středoevropského healthtech inkubátor pro studenty IT Caelestinus - pozn. red.). Právě v něm vidíme pro Galenio největší možný přínos, kdy jeho prostřednictvím můžeme získat kontakty na nemocnice, dobře podchytit právní stránku smluv s nemocnicemi i co se týče zdravotních údajů pacientů a celkově si lépe zmapovat prostředí. Byla by to ideální cesta, kterou bychom se chtěli vydat.
S investory tedy zatím nepočítáte?
O.S.: Jsme tomu otevření, ale až ve fázi, kdy získáme první platící zákazníky. Protože s nimi si v podstatě ověříme, že ten produkt je dostatečně dobrý, aby za něj byl někdo ochotný platit. Nějaká forma spolupráce s investorem je určitě tématem, ale až po ověření, že nemocnice jsou ochotné zaplatit. Momentálně chceme jít spíše cestou grantů, které poskytuje například Jihomoravské inovační centrum, nebo nějakých prostředků, které poskytuje Evropská unie na podporu startupů.
Mluvíme o Galeniu, ale stále máte i další podnikatelské aktivity. Nejsou v tuto chvíli na druhé koleji?
O.S.: Digitálnímu studiu, kde děláme weby, e-shopy, webové aplikace, se stále věnujeme. Aktuálně mezi oba projekty dělíme svůj pracovní čas půl na půl, ale ještě tak před měsícem jsme se v poměru 70:30 věnovali hlavně práci pro digitální studio. A doufám, že ten trend změny bude pokračovat. Protože s Galeniem dodáváme náš vlastní produkt, který jsme sami vyvinuli a s nějakým přesahem můžeme pomáhat zdravotnictví, ať už v podobě finančních úspor nemocnic nebo kvalitnější zdravotní péče poskytnuté cizincům na základě toho, že se určí přesné diagnózy díky tomu, že se eliminují nedorozumění.
T.K.: Mám to podobně. Trend překlopování času od digitálního studia směrem ke Galeniu vnímám velmi pozitivně a počítám s tím, že to do budoucna bude narůstat.
A kde se vidíte za deset let?
O.S.: Asi na Bahamách na pláži. (úsměv)
T.K.: Jak už zaznělo, jsem docela expert na zranění během dovolené v zahraničí. Moje představa je, že budu v USA na dovolené, zlomím si tam nohu, dojdu do nemocnice a tam vše díky Galeniu bez problému vyřeším.
O.S.: Ano, to bychom chtěli. Aby se Galenio dostalo co nejvíc a co nejdál do světa.
A byznysový cíl? Stvořit jednorožce?
O.S.: Určitě, to tam je. Byli bychom za to rádi.
