Když se Pavla Klečková a Emmanuel Chilaud doslechli o umrznutí bezdomovce v Karviné, rozhodli se s tím něco udělat. Na základě původně francouzského nápadu vytvořili v roce 2018 doma v obýváku první kusy Iglou. Rychle se ujaly a po pěti letech fungování vyrábí ostravský spolek Iglou ve velkém. Nouzové přístřešky pomáhají zachraňovat životy lidem bez domova nejen v Česku, ale i v dalších zemích. Brzy možná i na Ukrajině.
Evidovat přesný počet lidí bez domova v Česku je prakticky nemožné, a proto se údaje z různých šetření různí. Podle průzkumu Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí bylo u nás v roce 2019 zhruba 23 830 bezdomovců. Poslední údaje Českého statistického úřadu ze sčítání lidu v roce 2021 byly podstatně nižší (3 700 bezdomovců). Sami statistici uznali, že z důvodu omezených možností metodiky sběru dat došlo k podhodnocení a čísla neodpovídala realitě. Armáda spásy odhaduje jejich skutečný aktuální počet na 50 až 70 tisíc.
„Ze své zkušenosti mohu říct, že se čísla nelepší, ale zhoršují. Je to dáno i Covidem-19 a špatnou ekonomickou situací. Když porovnám situaci před čtyřmi pěti lety, kdy jsme s Iglou začínali, a teď, mohu říct, že na ulici je bohužel větší počet lidí,“ domnívá se spoluzakladatelka Iglou Pavla Klečková a dodává, že by byla ráda, kdyby žádné Iglou nebylo nikdy potřeba.
Spása pro mrazivé noci venku
Iglou je určeno pro lidi bez domova, kteří nemohou z různých důvodů (nemoci, sociální fobie, alkohol) navštěvovat noclehárny. Vyrobeno je z recyklovatelné polyetylenové pěny a hliníkové folie, a zahřívá se tělesným teplem, které se uvnitř drží díky termální izolaci. V Iglou tak může být o 18 až 20 stupňů tepleji než venku, v modelu pro dva dokonce o několik stupňů více. Dá se složit, je nehořlavé a má trvanlivost pět let.
Spolek spolupracuje s městy a charitativními organizacemi, které bezdomovce znají a vědí, pro koho je Iglou vhodné. Pro soukromé osoby není k prodeji, protože jak Klečková upozorňuje, mohlo by docházet ke krádežím. „Neprodáváme Iglou jednotlivcům, kteří by ho chtěli využívat třeba pro horskou turistiku. Máme strach, že by to vedlo k situacím, kdy by si někdo řekl: „To se mi hodí na hory,“ a vzal by Iglou člověku, který by ho potřeboval k přežití venku. Nechceme, aby to takhle fungovalo.“
U cílové skupiny se těší Iglou velké oblibě. „Lidé bez přístřeší si naše řešení chválí. Jejich názor nám není lhostejný a často s nimi probíráme, jak Iglou dále vylepšovat k jejich spokojenosti,“ líčí Klečková. Například první rok fungování byl přístřešek bílý. „Nejdříve jsme si říkali, že bílá barva je na zimu ideální, protože Iglou nebude příliš viditelné. Co nám ale úplně nedošlo bylo, že zima především ve městech není zrovna „zasněžená“, takže jsme na doporučení změnili barvu na šedou.“
Kromě Iglou pro jednu osobu je v nabídce také Iglou pro páry. „Iglou pro dvojice jsme zavedli také na základě zpětné vazby, protože především některé ženy nechtějí spát samy. Bojí se, že by je někdo mohl v noci napadnout,“ vysvětluje Klečková. Často je zájem také o zapůjčení pro člověka a psa, to ale podle Klečkové není možné. „Fyziologické vlastnosti zvířete jsou jiné než člověka, a tím pádem by se v tomto případě Iglou nevyhřálo na požadovanou teplotu.“
Zahřeje nejen tělo, ale i u srdce
Mimo jiné pomáhá přístřešek socializovat. „Iglou vznikalo s myšlenkou zamezit tomu, že lidé venku umrznou. Připadalo nám nemyslitelné, že se něco takového děje v 21. století,“ vzpomíná Klečková. „Po pár měsících fungování jsme zjistili, že má další kladný efekt, plní i funkci navazování kontaktu. Lidé, co skončili na ulici, vidí, že nejsou společnosti lhostejní a že se o ně někdo zajímá. Má to obrovský pozitivní vliv na jejich psychiku.“
Roli hraje také navyknutí na teplo a komfort v Iglou. „Tlačí je to k tomu něco změnit. Například jeden sedmdesátiletý pán z Ostravy nechtěl původně využívat noclehárny. Díky Iglou, ve kterém pár nocí spal, si ale jeho tělo zvyklo na jinou teplotu, a tak se už nechtěl vracet k tomu, že by spal jen venku, a začal využívat azylový dům,“ upřesňuje Klečková. „Nefunguje to samozřejmě univerzálně ve všech případech, každý je individuální.“
Co místo na mapě, to Iglou
Průměrně dodá spolek okolo 300 nových kusů za jednu zimu. Kromě Česka a Francie se podařilo Iglou expandovat do celé řady evropských zemí. Uživatelé v něm mohou přespávat na Slovensku, v Maďarsku, Polsku, Anglii, Belgii, Holandsku nebo Německu a přístřešek se dokonce podíval i přes oceán, až do Kanady.
Dalším potenciálním státem je Ukrajina, kde by mohlo Iglou výrazně pomoci. Momentálně ho pro tyto účely testuje známý Klečkové a Chilauda z ukrajinské armády. „Chceme ověřit, zda by to bylo vhodné jak pro vojáky, tak pro občany Ukrajiny. Jednak aby nebyli viditelní a zároveň, aby si odpočinuli v lepších podmínkách. Mají sice stany, ale ty nenabízí takové možnosti být v teple jako Iglou,“ říká Klečková.
Pokud se toto využití osvědčí, budou zakladatelé své řešení sdílet. „Disponujeme „balíčkem“ se všemi informacemi, výrobním postupem a instrukcemi, takže kdyby bylo potřeba expandovat na Ukrajinu, kde víme, že by byla vyšší kapacita, a nebylo by možné vyrábět tak rychle, jsme schopni „balíček“ předat vládě, aby sami dokázali Iglou produkovat.“
Rozvoji Iglou se dvojice věnuje ve svém volném čase naplno. Nejen, že zastřešují veškerou komunikaci spolku a hledají ambasadory, kteří by rozšiřovali povědomí o Iglou v zahraničí. I tak jim ještě zbývá prostor na šíření osvěty o problematice bezdomovectví a jiné dobročinné aktivity. „Každou neděli rozdáváme lidem bez domova v Ostravě jídlo a například před Vánoci pro ně pořádáme vánoční večeři společně s Armádou spásy,“ vyjmenovává Klečková.
Nadto se oba angažují v několika dalších neziskových organizacích. „Jsou to pro mě srdcovky, bez kterých už bych nemohla být,“ uvádí Klečková, která za svoji činnost získala hned dvě ocenění, obě v roce 2020. Zvítězila v soutěži Žena regionu Moravskoslezského kraje za výpomoc v Mobilním hospicu Ondrášek, Armádě spásy či Spirále a za Iglou obdržela Laskavce měsíce od Nadace Karla Janečka.