Funguje jako národní centrum pro výzkum, vývoj a testování v letectví a kosmonautice. Jeho akcie vlastní český stát, ale na provoz si musí vydělat. Výzkumný a zkušební letecký ústav dává vědeckou podporu řadě firem ve svém oboru, pozvolna se otevírá ale i startupům. Ve svém areálu v pražských Letňanech dostavuje nový inovační hub, který generální ředitel VZLÚ Josef Kašpar přezdívá leteckým hnízdem. Nabídne zázemí pro práci s roboty i bezprašné prostory pro vývoj produktů pro kosmonautiku. O tom, jak VZLÚ funguje, o nové budově i plánech na českou misi, řekl šéf ústavu v rozhovoru pro StartupJobs Newsroom. Letos si Výzkumný a zkušební letecký ústav připomíná 100 let od svého založení.
Můžete představit, čím se Váš ústav zabývá?
Náš ústav spadá pod ministerstvo financí čili jsme něco jako státní společnost. Kvůli tomu jsme předurčeni nejen k tomu akumulovat know-how v oblasti letectví a kosmonautiky, ale tam, kde to je možné, pomáhat a podávat pomocnou ruku průmyslu a spolupracovat i s univerzitami. Obrovským impulsem je navíc pro nás fakt, že vesmírné aktivity v současnosti hodně rostou nejen v České republice. Právě v ČR je to hodně vidět, a dokonce nás chválí i Evropská kosmická agentura. Kvůli tomu potřebujeme pro vesmírné technologie nějaké zázemí. To dosavadní bylo ale nedostatečné, jen pro menší satelity a projekty. Proto už před časem vznikl projekt, kterému říkáme C3T.
Co to znamená C3T?
Je to taková multifunkční budova, asi 50 x 100 metrů, kde jsou kanceláře a laboratoře. Jde o obrovský halový prostor, který se dá rozdělit právě pro určité účely. Budou tam třeba prostory pro roboty, 3D tiskárny nebo čisté prostory pro práci s kosmickými produkty. Když jsme ho vymýšleli, chtěli jsme, aby to bylo nadčasové a zároveň jsme chtěli přitáhnout firmy, jedno jestli začínající nebo zavedené. Aby přišly právě sem do Letňan, kde před více než sto lety vznikl letecký průmysl.
Jak to, že ústav spadá pod ministerstvo financí, když kosmický průmysl patří pod resort dopravy?
To je prostě dílo vývoje. Když po revoluci probíhala privatizace, byl i náš ústav privatizován a za ta léta měl různé vlastníky. To, že nás vlastní stát, je tím, že se podařilo akcie vykoupit. Že se všechno doposud podařilo udržet na jednom místě, je vlastně zázrak. A proč ministerstvo financí? Jako resort má nakládat se strategickým majetkem státu a před deseti dvanácti lety vzniklo usnesení vlády, které říká, že je potřeba udržet vlastnictví ústavu, protože to je instituce, která akumuluje sto let znalosti technologií pro letectví a v posledních desetiletích pro kosmonautiku. Takže určitě to bylo chytré rozhodnutí. Jestli se na tom bude něco měnit, záleží na politické reprezentaci.
Takže rozpočet pochází ze státní pokladny, nebo přispívá i někdo jiný?
Je potřeba říct, že si lidé často myslí, že když nás vlastní stát, tak jsme za vodou. Stát vlastní ale jen akcie a samotné finance nám nedává. Všechno, co děláme, je vlastně určitý druh podnikání, kdy soutěžíme s dalšími výzkumnými organizacemi a firmami o projekty v Technologické agentuře ČR nebo na ministerstvu vnitra či obrany nebo i mezinárodně v rámci evropských programů. To všechno jsou soutěže, kde se snažíte své znalosti a schopnosti a vize nějakým způsobem uplatnit. Pak jsme samozřejmě ve skupině výzkumných organizací, které mají nárok na institucionální podporu, což je podpora na dlouhodobý rozvoj výzkumné organizace, a tam je to v podstatě taky soutěž. Tam soupeříme s dalšími organizacemi, které spadají pod ministerstvo průmyslu a obchodu. Dotační podpora činí polovinu našeho obratu, tu druhou vyděláváme díky spolupráci s průmyslem, kterou mu jako výzkumná organizace můžeme poskytnout.
Generální ředitel VZLÚ Josef Kašpar přezdívá leteckým hnízdem.
Jaký je obrat ústavu?
Záleží, jak se daří, ale pohybujeme se mezi 250 a 300 miliony korun ročně.
Stačí vám to na aktivity, které byste chtěli, nebo měli dělat?
Nestačí. Je potřeba říct, že se k projektům výzkumu a vývoje, s nimiž soutěžíme, musíme chovat byznysově, protože je nepokrývá stoprocentní dotace. Musíme do nich vložit své vlastní prostředky, kterými demonstrujeme, že projekt má smysl a že věříme, že přinese peníze. Záleží na množství volných prostředků ze zisku, do kolika projektů si můžeme dovolit jít. Takže toto je jedna z věcí, která ten vývoj provází.
Převažují v současnosti v Česku firmy, které se zabývají space, letectvím anebo přecházejí z letectví do space a objevují možnosti, které jim kosmický průmysl dává?
Je to vždy o odvaze. Projekty pro vesmír mají tři charakteristiky: Je to technologicky a znalostně náročný sektor, tedy potřebujete hluboké znalosti a chytré lidi. Zadruhé nic tam nejde v čase, jaký si vymyslíte. Zpoždění programů bývají i několikaletá. A samozřejmě jde také o nestabilní finanční toky. Takže pokud máte firmu, která dělá jen pro vesmír, tak jste pořád ve stresu z toho, jak to zvládnout. Proto většina firem stojí na více nohou a nejblíže k vesmírným technologiím mají vlastně letecké technologie, proto většina firem vlastně vyvažuje tu nestabilitu space programů jinými sektory.
Jak podporuje tyto firmy váš ústav?
My v tomto smyslu firmy úplně přímo nepodporujeme, to by byla nedovolená podpora. Když však potřebují nějakou radu v oblasti letectví nebo vesmírných technologií, jsme s nimi schopni diskutovat, jaké mají představy a co by chtěly dělat. Můžeme jim doporučit, na koho se obrátit, nebo v tom lepším případě, pokud jsou nápady kompatibilní s tím, co ústav dělá, můžeme projekt dělat společně. Náš vztah je tedy partnerský, nicméně za služby je třeba platit.
Kolik těch firem ve vašem areálu funguje?
Lze říci, že tady máme firmy, které mají nějaký inovační potenciál, takže vyrábějí produkty nebo poskytují služby a neustále je zlepšují a inovují. To jsou firmy, které fungují už 15 či 20 let. Těch tady v areálu máme přibližně čtrnáct. Startup v počáteční fázi do tří let je tu zatím jen jeden.
Chtěli byste spolupracovat s více startupy?
Ano, určitě. Je potřeba se podívat na to, co nabízíme, protože pokud je startup zaměřen třeba na software nebo různé počítačové věci, tak mu stačí pouze kanceláře a může vlastně dělat kdekoliv. Avšak ve chvíli, kdy pracuje s materiálem a opravdu potřebuje prostory, kde věci montuje a skládá, je náš areál přesně místem pro něj. Máme technické zázemí a máme také obyčejné dílny.
Co ještě dalšího musí startup splnit, aby vyhovoval vašim podmínkám a mohl u vás pracovat?
Ty požadavky jsou dva a úplně jednoduché. Ten první je, že musí být z oboru, se kterým si budeme rozumět. Takže hlavně letectví a kosmonautika, ale i o jiných lze uvažovat. A druhá podmínka je, aby měl zajištěno financování.
Takže nová budova, kterou stavíte, bude vlastně hub pro firmy, které chtějí inovovat v leteckém a kosmickém průmyslu?
My tomu někdy říkáme letecké hnízdo. Vypadá to tu jako jakési město ve městě. Je zde grafické studio, ústav pro vyšetřování leteckých nehod, laboratoře, zkušebny, výpočtáři, lékaři, jídelna a spousta dalších zajímavých subjektů. Hlavně jsou zde výzkumníci a technici, kteří se zabývají leteckými a kosmickými technologiemi. Věříme, že když firmy tady budou s námi, tak to bude oboustranně přínosné a jednodušší něco nového řešit.
Kdy budovu dokončíte?
Předpokládáme, že kolaudace by se měla uskutečnit letos v červenci. Navrhli jsme už rozpis na rozmístění různých strojů a lidí. Komunikujeme nyní s našimi partnery, aby se nastěhovali. Myslím, že jedním z lákadel bude modulární čistá místnost. Pro vesmírné aktivity totiž potřebujete čisté bezprašné prostory a my bychom chtěli dát možnost firmám prostory využít, což je velká výhoda, protože jinak je investice do prostor obrovská a také jejich provoz je poměrně náročný.
Jaký máte na nový hub rozpočet?
Budova včetně vybavení by měla stát do 200 milionů korun. K pronájmu je určeno asi 350 metrů čtverečních kanceláří a laboratoří a 1 500 metrů čtverečních halových prostor.
A bude se hub nějak jmenovat?
My máme pracovní i oficiální název C3T. Ono je to v podstatě C3T - Czech Center for Competitive Technologies. Ale je pravda, že kolikrát uvažujeme o tom, že by to chtělo jednodušší, nebo naopak šílenější název nadčasový. To je ještě před námi.
Odborníci poukazují na to, že problémem českých firem je udělat něco většího, nejen třeba družici, ale velké české mezinárodně konkurenceschopné kosmické projekty. Jak to vidíte z praxe?
To je velmi komplexní záležitost. Je potřeba říct, že v rámci zahraničí možnosti jsou, ale v těch ambiciózních misích Evropské kosmické agentury, pro ČR zbyde jen nějaký prostor třeba pro dvě tři firmy. Není to o tom, že by ten velký zásah dělala desítka firem. My jsme začali hodně mluvit a diskutovat o originálních českých misích, kde bychom převzali kontrolu. Loni na jaře byla v Asociaci leteckých a kosmických výrobců kvůli tomu založena sekce Space. Smyslem sekce je sdílení informací a organizování byznys jednání a připravování společných projektů. Společně bychom se zeměmi střední Evropy chtěli zorganizovat misi na Měsíc. A akumulovat nejen lidské zdroje a technické možnosti, ale i prostředky, které jsou pro zorganizování takové mise potřeba. To bychom letos chtěli prosadit na konferenci ESA. Pokud by toto prošlo, byla by to neuvěřitelná jízda.
Proč právě mise na Měsíc?
Když jsme studovali všechny možné podklady, co má NASA a ESA v plánu a co souvisí s Měsícem a Zemí, tak Měsíc dává větší a větší smysl, že se tam skutečně cosi bude dít. Zjistili jsme, že základem všech průzkumů a plánu Měsíce jsou fotky povrchu a z některých fotografií vyplývá, že tam je něco i pod povrchem, jako jeskyně. Já to přirovnávám ke vzniku lidstva: Naši pravěcí předchůdci bydleli v jeskyních, protože tam byla stabilní teplota a protože se tam cítili bezpečně. Nesvítilo tam moc slunce, nefoukal tam studený vítr, sníh, led a nelezly tam nebezpečné potvory. A na Měsíci je to pravděpodobně stejné. Naším úkolem by bylo zjistit, jak jeho jeskynní komplexy vypadají a jak jsou stabilní. Nejsou o tom žádné informace a žádné konkrétní mise. Proto jsme uvažovali nad tím, že bychom tuto misi udělali a vyslali bychom na oběžnou dráhu Měsíce náš satelit, na kterém by bylo zařízení, jež by dokázalo mapovat tyto podzemní prostory.
Toho by se účastnily země V4?
Ano. My říkáme V4+, protože počítáme třeba i s Rakouskem a možná ještě dalšími zeměmi.
Tyto země by dokázaly pokrýt veškeré technologie a proces, aby se to dostalo opravdu tam, kam má?
Ano. Jediné, co nedokážeme, je to vystřelit do vesmíru, ale máme satelitní techniku, vybavení a komunikaci.
Jaké jsou vůbec šance?
To je dobrá otázka. Nedokážu říct, jaké máme šance. Je to velmi ambiciózní mise. Myslím si, že se teď na tom bude se jmenovanými státy hodně pracovat, abychom měli konkrétní návrh, kterému nepůjde odolat. A samozřejmě víme, že se musíme finančně držet na nějaké úrovni, aby to bylo financovatelné. Takže tomu dávám poměrně vysokou šanci, protože i ESA se tím chce zabývat.
Kolik na to potřebujete peněz?
Jsme na začátku. Zatím to nelze vyčíslit. Předpokládáme, že peníze budou pocházet z ESA.
Rozhovor se uskutečnil v rámci mediálního partnerství StartupJobs Newsroom a Czech Space Week 2021.
Foto: Archiv Josefa Kašpara
