V úklidovém byznysu se pohybuje už třináct let. Za tu dobu obor i zacílení firem Adama Krůžely zaznamenaly různé posuny. Ne vždy šlo o změny, po nichž by toužil. Když se firmě dařilo nejvíc, přišlo vyhoření. Zpět do formy se dostal díky skautingu. A v oddíle pražské Dvojky poznal i dalšího ze spoluzakladatelů firmy Youklid Lukáše Cahu. V rozhovoru pro SJ.News nastínili, jaké změny ve své firmě v příštích měsících chystají i proč je v jejich případě fungování v korporátu problematické.
Adame, vystudoval jste Mensa gymnázium. Jak z něj vedla cesta k založení úklidové firmy?
AK: Začátek byl poměrně jednoduchý. Podnikání mě vždy lákalo a úklid byl jedna z nejjednodušších činností, kterou bylo možné vykonávat. Nebo jsem to tak alespoň tehdy viděl, že mi v podstatě stačí kbelík, mop, sehnat nějaké zakázky a začít uklízet.
Začínal jste sám?
AK: Dá se říct, že sám. Původně jsem byl s kolegou Martinem Melounem, se kterým jsem se poznal, když jsem si dělal pilotní průkaz. Potkali jsme se v aeroklubu v Letňanech a dali jsme se do řeči. Když jsem mu říkal o svém záměru, zaujalo ho to a postupně jsme začali stavět firmu. Jmenovala se Blue Fox.
A byla tam nějaká geneze ve smyslu, že někdo v rodině se byznysu věnoval? Nějaký předobraz?
AK: Ne, žádná taková geneze tam nebyla. Myslím si, že hlavní motivátor bylo právě to, že v rodině nikdo byznys nedělal a já se chtěl posunout o kus dál.
První firmou byla Blue Fox. Firma řekl bych v uvozovkách, protože se jednalo o živnostenské oprávnění mojí mámy. Tenkrát mi ještě nebylo osmnáct. Blue Fox fungoval rok nebo dva, nebyl jsem tam dlouho zaangažovaný. Kolega Meloun s ním měl potom nějaké jiné úmysly, nebyla tam úplně stoprocentní shoda na dalším směřování firmy.
Potom byla nějaká odmlka, než vznikla první Clean Factory. Tu jsem měl společně s Michalem Kurzem, který ani nefiguruje v Obchodním rejstříku, a pod touto značkou jsme začali dělat úklidy. Šlo o stavební úklidy a byl to takový prvoplánový nápad, kdy člověk vidí, že marže v běžném úklidu jsou relativně malé. Stavba je velký objekt, který dává smysl uklízet po kolaudaci, takže jsme cíleně šli po předkolaudačních úklidech s tím, že budeme tento typ úklidů vykonávat. Relativně rychle jsme narazili, protože ve stavebnictví obecně jsou dlouhé peníze, takže sice uděláte velkou zakázku za statisíce, nicméně na ty peníze čekáte řádově měsíce. Což vám komplikuje cashflow, speciálně na začátku podnikání.
Toto byly první experimenty s podnikáním, kde jsem k úklidu přičichl už trochu vážněji. Musel jsem se učit chemii, řešit, jak z různých materiálů na stavbě odstranit nánosy nečistot z různorodých typů povrchů a dál se v oboru aktivně vzdělávat.
Kolik vás v tu dobu bylo?
AK: Dva. Ale měli jsme spoustu brigádníků. Nicméně asi po roce došlo k určité rošádě, protože společník Michal Kurz společnost opustil. A v tu dobu místo něj do firmy přišel Zdeněk Mahdal. Založili jsme spolu s.r.o. s tím, že budeme dělat absolutně jiný obor. Opravu mobilních telefonů.
Mým koníčkem byl totiž dlouhodobě hardware, zabýval jsem se tím už na škole, kde mě zajímala fyzika. Inklinoval jsem celkově k výpočetní technice, chtěli jsme opravovat telefony, tak jsme založili Ideal-Servis. Právě tam jsme zaznamenali jednu z prvních chyb.
Šlo o období rozbřesku servisů, do té doby v Praze v podstatě nebyly kromě těch pro Apple. My jsme do toho, řekněme, velmi opatrně naskakovali. Udělali jsme slušný brand, měli první zákazníky přes Facebook, reklamu a letáky, které jsme dávali do různých kadeřnictví a míst, kde se lidé, kteří tento typ telefonu můžou mít, vyskytovalit. Nicméně jsme nakupovali díly v podstatě po jednom, dělali jsme to hodně neefektivně.
Na kolik ta chyba vyšla?
AK: Investice byla opravdu nízká, byly to nějaké desítky tisíc korun. Poměrně rychle nás předehnala konkurence. Začal vznikat ILoveServis, AppleMix a další firmy, které nás v podstatě okamžitě nechaly daleko za sebou.
Pak nastal zajímavý moment. Už delší dobu jsem se bavil se současným společníkem Adamem Flekem, který mě pořád přesvědčoval, ať se znovu vrátím k úklidu, když už jsem měl zkušenosti a know-how. Vzhledem k tomu, že Adama celá myšlenka nadchla a Zdeněk se začal více zajímat o audio/video obor, vyměnili se ve společnosti s Adamem.
PŘEČTĚTE SI: E.T. se těší na úklidovou službu. ClearSpace vybrala téměř 27 milionů eur
Od Airbnb k vyhoření
V Clean Factory jste se primárně zaměřili na úklidy Airbnb. Než přišel covid, jak ten byznys fungoval? Dobře nebo skvěle?
AK: Řekl bych dobře, ne skvěle, protože firma samozřejmě měla svoje nevýhody nebo věci, které jsme věděli, že by bylo potřeba do budoucna změnit.
Když jste byli na vrcholu, kolik vás bylo?
AK: Popravdě nevím. Prošly mi pod rukama řádově stovky lidí, nicméně tam byla celkem velká fluktuace, protože v době, kdy jsem Clean Factory vedl, byly na trhu obrovské personální problémy. I přes tuto skutečnost se nám dařilo firmu stále škálovat. Standardem bylo, že jste si dohodli dvacet nebo třicet pohovorů a skutečně na ně dorazilo pět lidí. Musím říct, že se to už hodně změnilo, nicméně kvalita uchazečů je stále různá, takže je potřeba ty lidi filtrovat.
Ale u Clean Factory začátek k turismu nesměřoval. Když se připojil Adam, tak to byl relativně prvoplánový byznys, kdy jsme se chtěli zaměřit na úklidy kanceláří a běžných objektů. Nicméně na jedné ze staveb jsme měli brigádníka, který pro nás pracoval na úklidu velké pekárny u Skansky. Po nějaké době přešel do správcovské firmy, která řešila krátkodobé pronájmy.
Kontaktoval nás, že řeší výběrové řízení na společnost, která by pro ně mohla uklízet. Obor byl poměrně nový, pojilo se s tím tedy i nastavení procesů a celého řešení. Zrušil jsem tenkrát výlet na Moravu, šel jsem za společníkem Adamem a vyrazili jsme na jednání s první cenovou nabídkou. Šlo o nějakých pět nebo sedm apartmánů. S nabídkou jsme uspěli, firma si nás vybrala.
Jak to šlo?
AK: Začátek byl naprosto divoký, protože se začalo ukazovat přesně to, jak funguje Airbnb. Máte sedm bytů, čtyři se uklízí v pátek, jeden v pondělí a je tam určitá nestabilita. Začali jsme hodně vážně přemýšlet nad tím, že to budeme škálovat, že byznys někam posuneme a směřování zacílíme na Airbnb. Byznys v Praze obrovsky rostl, apartmány byly v podstatě všude. Dospěli jsme k tomu, že náš byznys model dává smysl, pouze těch bytů budeme potřebovat víc. Větší stovky.
Začali jsme náš produkt nabízet na trhu a rostli tak rychle, že jsme neustále střídali kanceláře, protože jsme se po chvíli do té stávající už nevešli. Kromě úklidu apartmánů jsme se pustili i do rozvozu prádla do těch bytů, do uvítání hostů. Takže těch produktů bylo více. Bylo potřeba lidem rozdávat klíče, někde skladovat čisté a špinavé prádlo. Na začátku šlo o hodně rychlý proces.
A kdy vstupuje na scénu Lukáš? Ještě v dobách Clean Factory?
AK: Ne, činnost Clean Factory jsme museli v době covidu ukončit. Ve chvíli, kdy začaly ekonomické problémy, jsme vůbec netušili, že covid někde je, nebo že je situace tak vážná. Začalo se to projevovat na poměrně velkém odlivu zakázek. Zkoušeli jsme proto naše lidi nabízet tam, kde jsme slyšeli, že mají nedostatek personálu, jestli by se jich nechtěli ujmout a zaměstnat je. A slyšeli jsme, že ne, že teď mají zástup lidí a žádný personální problém na trhu není. To nám bylo podezřelé. Poměrně rychle se začalo mluvit o covidu, o tom, že tady je nějaký čínský virus a že je problém na trhu. A potom už to šlo poměrně rychle.
Čísla klesla o 80 procent a už to nešlo uživit. Ještě chvíli jsme spoléhali na pomoc ze strany státu, který tvrdil, že podnikatelům pomůže, ať neškrtáme mzdové náklady a podobně. Tak jsme to až do poslední chvíle nedělali. Pak ale bylo jasné, že to nemá smysl a skončili bychom v dluzích. A právě v té chvíli vstupuje na scénu Lukáš. Vlastně až v momentě, kdy byla Clean Factory de facto uzavřená. Já si v tu dobu našel klasické zaměstnání, ale velmi rychle jsem pochopil, že to pro mne není úplně ideální. Že jsem kreativní, potřebuji do těch věcí víc mluvit a že mě opravdu baví a zajímá i ten obor jako takový.
Člověk navíc přemýšlí nad zkušenostmi, které za několik let nasbíral, protože v Clean Factory bylo zajímavé, že jsme ji rozjížděli v podstatě na excelovském dokumentu, který byl obrovský. Šlo o tabulku se všemi apartmány, které jsme obhospodařovali. Načítání trvalo několik minut. Pak jsme to celé překlápěli a začínali jsme vyvíjet náš interní systém, přidávali jsme do něj nové funkce a projektové řízení celého systému a těch procesů mě velmi bavilo.
Vývoj interního systému, to bylo in-house řešení?
AK: Celé řešení, návrh procesů a celého informačního systému byl in-house s tím, že jsme si pouze najali externího developera, který psal kód.
A ten Lukášův příchod do firmy?
LC: S Adamem se známe nějakých pět, šest let. Ze skauta.
AK: Já chodil do skauta jako dítě, do Vlčat ve Vysočanech. A upřímně mě to příliš nebavilo. Byl jsem na to docela divoký. Kombinace neschopnosti sedět na místě, hyperaktivity a nabízeného programu, který byl na můj vkus trochu monotónní, mě vedla k odchodu. Tuším, že jsem tam vydržel rok, možná o něco déle. A pak byla dlouhá pauza, kdy mě to v podstatě nechávalo chladným.
Ale zažil jsem stav vyhoření, bylo mi nějakých 24, 25 let. Firma šlapala, dával jsem jí iks hodin denně, měli jsme v podstatě troje kanceláře, obrat přesahovat vyšší miliony korun. Už to vypadalo zajímavě a já se tehdy prostě složil. Ve chvíli, kdy bych to nečekal. Byl to stav, kdy mě najednou nic nebavilo, nic nezajímalo, absolutní nechuť. Vyhledal jsem psycholožku, která se mne zeptala: „Odpočíváš? Děláš něco?“ „Ne, mě baví práce,“ odpověděl jsem jí. Podívala se na mne a říká: „Opravdu? Skutečně si myslíš, že jsi ke mně do ordinace přišel jen kvůli tomu, že miluješ práci a že je tím jediným, co má smysl?“ Doporučila mi, abych si něco našel. Obecně jsem cítil, že mne to táhne k tématům survivalu a přírody.
Volání divočiny?
AK: Vytanuly mi na mysli nějaké vzpomínky na dětství, na skautský oddíl, kde jsme do přírody jezdili. Že by to mohlo být řešení. Plán vůbec nebyl, že bych byl vedoucí, vedl děti, nebo dokonce oddíl. Hledal jsem buď oldskauting nebo roverský kmen, něco, co se věnuje dospělým, kde budu konzumentem toho programu. Funkce se potom už jen nabalily, protože když jsem s něčím nespokojený, tak mám potřebu to měnit.
Z toho vyplynulo i angažmá vedoucího?
AK: Vedoucí oddílu pražské Dvojky mě do toho v podstatě uvrtal. Já nechtěl, říkal jsem mu, že jde o poměrně divokou sortu dětí a není to nic pro mě. Hučel do mě, byl jsem tam dvakrát s tím, že už to nechci ani vidět, že chci do roverského kmene, kde budu s dospělými spokojený. Zároveň jsem viděl, že ten vedoucí je na to sám, bylo mi líto jak jeho, tak těch dětí. Navíc už to začínalo být fajn, byl jsem nahlodaný, jednou nohou v roverském kmeni, druhou v oddíle Vlčat. A začal jsem dál rozvíjet ten skautský život.
LC: Já byl dlouholetým členem pražské Dvojky. Vedl jsem oddíl starších dětí, jezdil s nimi na akce. Měl jsem v té době už nějaké byznysové pohnutky, chtěl jsem do toho světa vstoupit, i když jsem v tu dobu ještě studoval gymnázium.
Asi v šestnácti jsem zkoušel první projekt. Tenkrát jsem velmi stál o nějakou brigádu, tak jsem vytvořil stránku, na které mohli studenti hledat brigády. Celé jsem to naprogramoval a pak jsem se strašně divil, že tam nejsou žádní uživatelé. Tak to rychle skončilo. Uměl jsem všechno perfektně naprogramovat, ale nepřemýšlel jsem moc nad tím, jak tu věc prosadit na trhu. To si myslím že přišlo, až když jsem se připojil k Youklid, hlavně díky pomoci obou dalších společníků, kteří s tím mají dost zkušeností.
Díky té expertize v programování jste nastoupil jako CTO?
LC: Ano. Bylo tu potřeba technické řešení a já programuji celkem rychle, tak díky tomu jsem se k tomu dostal. Někdy v létě 2021 mi Adam vyprávěl o úklidu (značka Youklid vznikla až o rok později, pozn. red.). Zajímaly mě procesní věci, jak má firma fungovat, třeba v oblasti objednávek, protože je to docela složitý logistický problém.
PŘEČTĚTE SI: Válka na Ukrajině rozpoutala zájem o kurzy přežití. Poptávka je dvojnásobná, nahrává mi doba, říká šéf Outdoor Survival
Od domů k domácnostem
Z Clean Factory už jste ale věděli, jak vybudovat instrastrukturu a procesy. Nešlo to vzít a implementovat v nové firmě?
AK: Úplně ne. Třeba platba kartou. Před dvěma lety, když jsme Youklid začali vymýšlet, tak nevím, jestli tuto možnost někdo nabízel. Možná to měla jedna úklidová firma. Ani dnes to ještě není úplný standard. Bohužel.
Navíc mezi Clean Factory a Youklid je určitý rozdíl. U Clean Factory byla u těch apartmánů nějaká knowledge base. Bylo poměrně jedno, jestli tam přijde paní Marie, paní Julie, nebo kdo tu nemovitost uklidí. Klíče se vyzvedávaly u nás v kanceláři. Procesy tam byly trochu jinak nastavené a bylo to takové univerzálnější. Tyto typy úklidů nejsou tak citlivé.
V domácnostech je většinou trochu delší rozsah hodin, člověk za den zvládne menší počet úklidů než u apartmánů, které jsou v podstatě holobyty a je poměrně jednoduché je uklízet. Je také potřeba dodržovat pravidlo stejného člověka. Když to z nějakého důvodu není možné zabezpečit, tak je nutné mít ještě dalšího člověka, který případně funguje jako náhrada. U domácností je to více o důvěře. A z praktického hlediska je i výhodné, aby konkrétní byt uklízel stále stejný člověk. Není potřeba víckrát hospodyni vysvětlovat, jak se co ovládá. Takže pro nás je HR v podstatě klíčová agenda.
V čem se Youklid od Clean Factory ještě liší?
AK: Standardní model v úklidovém byznysu je soutěžení na cenu. Takový podnikatelský prvoplánový náhled, že když najmu člověka nejlevněji, jak to jde a prodám svou službu co možná nejlevněji, tak jde o velké podnikatelské umění. Touto cestou jsem vůbec nechtěl jít a nepůjdu. I proto jsme už od začátku šli do rizika, že budeme s Youklidem mnohem dražší než konkurence, budeme hospodyně zaměstnávat legálně a dáme jim férovou mzdu.
Jak rychle se vám sázka na kvalitu vrátila?
AK: Na to je poměrně těžká odpověď, protože jsme pořád v nějaké fázi růstu a nevíme, kde narazíme. A jestli narazíme na tu bariéru dříve než konkurence, že lidé nebudou ochotní to naše nastavení akceptovat. Z mého úhlu pohledu si to nemyslím, protože v posledních letech vidím rozvoj firem, které mají impact. Ať už se jedná o farmářské trhy a podobné produkty, kde lidé často přemýšlí nad původem toho produktu, co za ním je. Stejně tak věřím tomu, že i náš produkt má své místo na trhu a když lidé budou vědět, jaké je naše pozadí, že hospodyním vyplácíme kolem sedmdesáti procent částky, kterou klient zaplatí, tak si myslím, že šance na další rozvoj je poměrně velká.
Je to hodně náročné na edukaci a oblast marketingu, jak lidem dostatečně jasně vysvětlit, v čem se naše služba liší od konkurence. Řada lidí totiž stále vidí devadesátkový model - úklid nějak pofackovat za pár stovek. Ale my tak nepracujeme a nikdy ani nebudeme.
Kdo si službu objednává? Dá se říci, že je to spíše mladší generace, která dbá na svůj work-life balance?
AK: Spíše je to starší generace. Váží si svého času, má na koupi služby peníze a už jí často chybí energie na úklid. V případě hospodyň jde o ženy ve věku 35 až 40+.
Fungujete v různých jazycích?
AK: V tuto chvíli používáme při vyřizování telefonických objednávek češtinu a angličtinu. Angličtina se bude řešit s dalším rozvojem webu, který se chystá v řádu dalších měsíců. Komunikace je pro nás důležitá. I proto máme na stránkách uvedeno telefonní číslo. Je část zákazníků, kteří chtějí zatelefonovat, doptat se, zjistit nějaký detail. Často je to kanál, kde získáme zpětnou vazbu. Pokud bychom se tvářili, že jsme aplikace, kupte si naši službu a všechno se řešilo jen přes web, tak bychom se třeba řadu podnětů vůbec nedozvěděli. Když v určitý moment poklesne konverzní poměr, tak si člověk říká, co je příčinou. A snáze se to dozvíme, když dáme lidem možnost nám to říct.
Využití pro AI hledáme
Když mluvíte o komunikaci a technologiích, tak je dnes tak populární umělá inteligence využitelná i ve vašem byznysu?
LC: Neuronové sítě dokážou dělat optimalizaci, ale v současném stavu zatím nevidíme způsob, jak bychom toho mohli využít. Ovšem jednou přijde čas, kdy tady budou tři tisíce zaměstnanců, deset tisíc klientů a budou tam muset být optimalizace typu, jak DHL rozváží balíčky, jak budeme přidělovat hospodyně do domácností atp. V ten moment bude muset vzniknout nějaký optimalizační model. Pravděpodobně se vytvoří model obchodního cestujícího, jak optimalizovat cesty a vytížení hospodyní.
Aktuálně je velmi populární model GPT. Přemýšlím nad jeho využitím, třeba při odpovídání na zákaznické dotazy. Umělá inteligence umí vést perfektní konverzaci, jen k ní potřebuje mít dostatek informací a dat. Obecně se stále objevují nové věci, takže když přijde něco zajímavého, nemám problém to implementovat, protože zajímavé znamená, že se to vyplatí. Když se něco vyplatí, tak se nevyplatí to neudělat.
Zpátky do současnosti. Až 96 procent zájemkyň a zájemců o práci v Youklid neprojde testy a je odmítnuto. Co ti úspěšní musí splňovat?
AK: Nebudu zacházet do příliš velkých detailů, protože jde i o část byznys knowledge, ale genderová nevyváženost mezi dámskými a pánskými adepty nás také trochu mrzí. Pár pánů se nám přihlásilo a byli perfektní. I klienti jsou nadšení, když dorazí muž. Jenže většinově se muži do úklidu prostě nehrnou, takže drtivá většina jsou ženy.
Když nám člověk pošle životopis, zkoumáme, jaká je jeho pracovní historie, zda má korektně uvedené reference. To je nějaký prvotní filtr. Pokud jím adept projde, pozveme jej na pohovor, kde se bavíme o motivaci, o tom, co u nás chce dělat, jak tu práci vidí. Už během této fáze se snažíme odhalit případná rizika. Když je vše bez problému, prochází zájemci teoretickým školením, kde se dozví, jak Youklid funguje, jaká je vize firmy, ale i to, jak funguje úklid v praxi. A až po splnění teoretického testu míří adepti na praktickou zkoušku. Jde o kompletní úklid, včetně žehlení. Jsme poměrně přísní, protože chápeme, že poslat někoho uklidit klientovi byt je značně citlivá záležitost. I proto se snažíme v maximální možné míře klienty ušetřit nějakých nepříjemných překvapení.
Dbáme také na komunikaci, takže adepti se musí umět představit, zeptat se na správné otázky. Poměrně hodně lidí úklidovou službu ještě nikdy doma nemělo. Když si ji poprvé objedná, tak by hospodyni měli dát potřebné informace, říct jí, co si v rámci úklidu přejí. Často se totiž stává, že žena řekne manželovi, aby objednal a zařídil úklid. On to udělá a když hospodyně dorazí a ptá se, co má udělat, není jí schopný to říct. Proto je důležité připravit je i na podobné situace.
Covid změnil zacílení vašeho byznysu. Byla podobně zásadním dopadem i válka na Ukrajině?
AK: Ve firmě jako takové ne. Ale válka má dopad v tom, že se hlásí více zájemkyň. Radikálně převažují dámy z Ukrajiny. Jsme na ně zvyklí. Už v době fungování Clean Factory i v období kdy nebyla současná krize, jsme měli lidí z Ukrajiny poměrně hodně. A měli jsme s nimi výborné zkušenosti. Umí hodně zabrat.
Nedávno jste ohlásili rozšíření dostupnosti vaší služby v dalších 300 místech ve středních Čechách. Proč k tomu došlo?
AK: Co se týče středních Čech, tam nám to dávalo smysl jako logická expanze z toho důvodu, že tam jsou jiné typy nemovitostí. Jsou tam domy. Neustále nám chodila poptávka, pořád jsme na Instagramu četli dotazy typu: Kdy už budete u Benešova a v těchto lokalitách? Jenže to portfolio míst bylo poměrně roztříštěné. Proto jsem měl stanovenou strategii, že zůstaneme pouze v Praze.
Ale když jsem se pořádně podíval na dotazy týkající se míst ve středních Čechách, došlo mi, že kolem Prahy je určitý prstenec. Do těch míst lze bez problému dojet vlakem, tak proč to nezkusit. Navíc ti zájemci nám říkali: Klidně si připlatíme, to není problém, ale chceme tu mít uklizeno. Tak jsme přemýšleli nad modelem, který bude udržitelný, vykompenzuje čas hospodyně, protože nějakou dobu ve vlaku stráví, aby se dostala na místo a potřebuje mít nějaké minimum hodin, aby se jí cesta i celá zakázka za Prahou vyplatila. Letos jsme tedy spustili možnost objednat si úklid i ve 300 městech ve středních Čechách, přičemž největší zájem zatím zaznamenáváme na jih od Prahy.
Brno, nové služby a růst
A expanze do dalších měst?
AK: Uvidíme podle zájmu. Nechceme nic dělat překotně. Z Brna už jsme nějaký zájem zaznamenali, uvidíme, jak to bude dál. Plánem je organický rozvoj, není to tak, že bychom dlouhodobě dodržovali přesně stanovenou strategii počítající třeba s rozmachem za hranice do Evropy a na jejím základě rozšiřovali naši službu. Rosteme přirozeně tam, kde je poptávka.
V Brně budete otevírat pobočku nebo franšízu?
AK: Plánujeme tam otevřít pobočku, pokud se tedy pro Brno rozhodneme. Musí to dávat byznysově smysl. Uvidíme podle průzkumu, zda je v Brně opravdu takový zájem, jak to zatím vypadá.
Nedá se tedy kategoricky říct, že Youklid bude v Brně v roce 2023 fungovat?
AK: Ne, v tuto chvíli ne. Momentálně je pro nás důležitý Středočeský kraj, kde jsme začali nedávno a ještě několik měsíců se to bude rozjíždět.
Jaká jsou první čísla?
AK: V tuto chvíli je drtivá většina našich klientů stále v Praze. Marketing, který jsme zaměřili na střední Čechy, překvapivě ještě zvýšil zájem v Praze, která momentálně zcela dominuje.
LC: Nicméně ze Středočeského kraje už máme za prvních pět týdnů fungování také desítky, možná první stovku klientů. Postupně to roste. Původně jsme chtěli službu ve středních Čechách spouštět někdy v létě, ale když jsme viděli zájem a udělali si analýzu, tak jsme vše urychlili. Za tři týdny jsme vše postavili, což pro mne na webu byla docela výzva. Zároveň jsme na to museli šetrně připravit i naše hospodyně.
AK: I pro ně to nakonec má své plusy, protože v Praze musí mezi byty přejíždět. Když uklízejí třeba dva byty za den, znamená to spoustu cestování po Praze. Zatímco když jedou uklízet například do Berouna, sednou na vlak, jsou tam celý den a ještě dostanou zaplaceno i za cestu. Takže i z jejich úhlu pohledu to zase není tak nepohodlné a nepříjemné.
Mluvíme o geografické expanzi. Co produktová, nové služby?
AK: Novinkou, kterou jsme nedávno spustili, je možnost nabít si kredity. Řada klientů si stěžovala na to, že musí platit vždy za jeden konkrétní úklid. Každý týden jim přijde výzva k úhradě. Nově jsme proto zavedli možnost nabít kredit, ze kterého se ty úklidy potom platí. Nechceme jít úplně formou nějakého automatického strhávání platby z karty, aby ji zákazník musel mít neustále zadanou.
A další rozvoj? Budou to extra služby, protože, a to víme, jde dlouhodobě o něco, co oproti konkurenci neposkytujeme. Máme jeden produkt, úklid domácností. Pravidelný nebo jednorázový. Ale jde o běžný, standardní úklid. Zatím nám ve standardní nabídce chybí čištění čalounění, mytí oken a další služby. Okna v rámci služby umyjeme, pokud si o to ve své poptávce zákazník explicitně napíše a má pro to nezbytné vybavení. S tím se dokážeme popasovat. Ale není to úplně korektní procesní přístup.
Podstatou naší služby je zaměření na kvalitu. Takže dělat určité úkony, kdy nám někdo napíše, že chce vyčistit sedačku a pošle nám její fotku, to dělat nechceme, to přes nás neprojde. Důvodem je, že to znamená poměrně zásadní úpravy v našem systému, kde máme kalkulátor, který zájemce vyplní. Extra služby budou jednou takovou zásadní novinkou.
Když chcete spustit nabíjení kreditu, proč ne rovnou standardní předplatné?
AK: To je další novinka, kterou chystáme, tzv. sanitární plán. Označil bych to v tuto chvíli za kódové označení, ještě nemáme přesný název produktu. Přímo naváže na zmíněné extra služby a bude fungovat na bázi měsíčního předplatného, v rámci kterého se budeme starat o konkrétní byt nebo dům. Bude tam neustále uklizeno nad rámec běžného uklidu. Pokud bude potřeba vyčistit sedačku, zařídíme to, pokud bude potřeba vyčistit troubu, zvládneme to. To je další novinka.
A třetí novinku, kterou aktuálně řešíme v rámci naší střednědobé strategie, bude možnost klienta ovládat náš systém. V tuto chvíli je možné si velmi jednoduše objednat úklid, zaplatit ho. Ale už je trochu složitější, když ho chce klient třeba přesunout na jiný den. Teď se vše řeší přes chat, manuálně. Nově bychom chtěli v profilu klienta zavést možnost nastavení změn termínů, doobjednání extra služeb atp. A nastavit to tak, aby klient, pokud nebude mít chuť, s námi vůbec nemusel mluvit.
LC: Může to vypadat tak, že přenastavení je jednoduché. Ale podstatou je, že se snažíme, aby jeden konkrétní byt uklízela vždy jedna a ta samá hospodyně. Jenže když se člověk rozhodne přesunout úklid z jednoho dne na druhý, tak daná hospodyně třeba nemusí mít čas, protože pracuje někde jinde. Proto trochu model objednávání přenastavíme. Klienti si budou objednávat konkrétní hospodyni, u které v rámci našeho systému uvidí, kdy jim může být k dispozici. Ale samozřejmě mu zůstane volba termínu, který si stanoví sám. A když nebude k dispozici obvyklá hospodyně, dorazí někdo jiný. Úklid bude mít stejný standard, jen je potřeba počítat s cca deseti minutami na zaškolení. A když budou potřeby dané domácnosti znát dvě hospodyně, paleta možností, kdy mohou přijít uklízet se výrazně rozšíří. Zároveň je lepší změny nejprve odzkoušet a až potom je automatizovat. Právě ve fázi testování už jsme narazili na problémy, které bychom nečekali.
Například?
AK: Klient si třeba nastavil plánovač úklidu na každý týden. Po čase si to ale rozmyslel, protože jeho potřebám více vyhovuje frekvence jednou za dva týdny. Ale zapomněl to oznámit. Vy mu ale blokujete hospodyni na každý týden a narazíte na to, že věci jsou jinak pozdě, až když hospodyně zbytečně dorazí na místo. A právě takových situací bychom se díky přístupu klientů do našeho systému měli vyvarovat.
A zvažovaná služba předávání klíčů?
AK: Když se trochu vrátím, tak u Airbnb, protože to s tím docela souvisí, se řešil přesně problém předávání klíčů hostům. Byly firmy, které to zařizovaly osobně, protože tento přístup pro klienty apartmánů byl výrazně příjemnější. Někdo přišel, vše jim v bytě ukázal, vysvětlil jim kam zajít na večeři nebo pivo, kde jezdí tramvaj a podobně. To byl přístup dražších apartmánů. Ale u těch levnějších, typicky v případě studentů, kteří přijeli do Prahy užít si víkend s levným pivem, bylo nezbytné náklady co nejvíce snížit. Proto fungovaly tzv. klíčové boxy, které byly po celé Praze. Problém byl v tom, že se ne každému líbily, takže často byly zničené. Proto se začaly instalovat schránky s klíči na zdi daných domů. Nebyla to esteticky zrovna hitparáda, ale šlo o řešení, které problém předání klíčů prakticky řešilo.
Chtěli bychom teď najít partnera, který pro nás ty klíče bude předávat. Člověk, který bude chtít uklidit, předá našemu partnerovi klíč, partner nám ho propíše do systému, že ten klíč se u něj nachází a my zase propíšeme hospodyni kód, díky kterému si ho vyzvedne. Myšlenka je taková, že klientovi zůstane důvěra v to, že nemusí někomu předávat fyzicky klíče a nebýt přítomen u úklidu, zároveň hospodyně nebude manipulovat s klíči, k nimž nemá mít přístup, protože na místo potřebujete poslat třeba jiného člověka. Chceme tím docílit stavu, aby byl úklid dostupnější, jednodušší a nebylo potřeba někde čekat na hospodyní v danou hodinu.
Zatím bez investora
Youklid jste rozjížděli v loňském roce. Jak se vyvíjí hospodaření?
LC: Začínali jsme loni v srpnu. Rozjezd byl pomalý, ale už o Vánocích jsme zaznamenali velký zájem. I díky tomu se nám podařilo vše dobře vyškálovat. Teď v něčem podobném pokračujeme v souvislosti s nástupem na trh v Středočeském kraji.
AK: Od srpna za sebou máme cca 1500 úklidů. Jdeme pořád nahoru, ale stále vše dotujeme. Na černé nule nebudeme do té doby, dokud budeme růst. Protože s rozvojem firmy a naší chutí neustále ji rozvíjet se vždy pojí růst nákladů. Za poměrně krátkou dobu nás čeká nábor na provoz, na HR a budeme opět muset zvětšit i kancelář. V určitém momentu to samozřejmě zasekneme, růst nebude nekonečný. Ale investice je vždy potřeba udělat mnohem dříve, než nastane jakýkoli problém, který se pak musí hasit.
Z čeho provoz dotujete? Z vlastních nebo investorských prostředků?
AK: Investora nemáme. V podstatě jsme v Youklid nechali z velké části peníze nás společníků s tím, že je nezbytně v nějakém časovém horizontu zpět nepotřebujeme. Společně s druhým společníkem Adamem Flekem máme ještě nějaké příjmy z Clean Factory, která dělá poradenskou činnost. V mém případě jde konkrétně o HR a provoz, který dělám pro externí subjekty. I tímto způsobem nějaké prostředky generujeme. Ale nejde o nijak závratné částky.
Není cestou pro urychlení růstu firmy přizvat investora?
AK: Zatím ještě ne. Primární je pro nás zatím bankovní financování, díky kterému není potřeba podíl ve firmě drolit mezi více subjektů. Investor by mohl být řešením, pokud by se nám ozval někdo zajímavý.
Kolik vás aktuálně v Youklid je?
AK: Sedm, když budu počítat i společníky. Hospodyň máme přibližně pětadvacet. Spíše než jejich počet se změnil rozsah jejich práce. Na začátku jí neměly tolik, teď už jsme efektivnější a dokážeme jim zajistit větší vytížení.
Je to pro někoho i práce na plný úvazek?
AK: Ano, máme několik takových dam. Hodně se jim snažíme zajistit flexibilní práci, takže když chce třeba maminka s dětmi pracovat dva dny v týdnu, zařídíme to tak, aby to šlo. V čase se spíše posouváme tak, že když někdo na začátku pracoval dva dny v týdnu, tak dnes už pracuje na plný úvazek.
Kde se vidíte za deset let?
AK: Chtěl bych firmu během následujících jednotek let z pozice CEO předat nějakému managementu, který se o ni bude starat. Rád bych dál rozvíjel poradenský byznys. Baví mě interní management. Mám rád HR, provoz, pomáhat lidem, kteří třeba přichází s úplně jinými problémy než jsou ty, které znám ze svého podnikání.
LC: Baví mě IT obor, rád bych se v něm posunul dál, do větších systémů, protože v tom je větší zábava. Když člověk programuje, tak jde o nejjednodušší část. Ale fungovat společně s řadou lidí, kteří od toho programu něco potřebují, dát to dohromady, to je směr, kam cílím.
Co vlastní byznys?
LC: Už jsme se o tom bavili. Nevadí nám podnikat spolu. Beru to tak, že zůstanu v oboru. Ale nechci jít někam, kde bych byl zaměstnaný, třeba v nějaké poradenské společnosti typu PwC, KPMG. Vnímám, že podobné korporáty jsou pro kreativitu hodně svazující. Radši budu dělat svá vlastní rozhodnutí.
