S umělou inteligencí (AI) se setkáváme takřka na denní bázi. Přesto je pro mnoho lidí toto téma těžko uchopitelné a pojmy jako strojové učení, neuronová síť nebo algoritmus jsou příliš abstraktní. Dobrá orientace v oblasti AI je však nezbytná proto, abychom věděli, jak ji správně využít a jak se chránit před riziky, které přináší. Potřeba bude obojí. Do budoucna lze předpokládat, že role technologií napříč obory poroste. Je dokonce pravděpodobné, že bude umělá inteligence součástí všech klíčových zaměstnání.
„Chceme mladé lidi, ale vlastně i ostatní věkové kategorie, poučit a téma AI pro ně demystifikovat,“ říká Martin Richter, který s Karolínou Schubertovou letos spustil vzdělávací platformu Aignos. „Spoustu z nich totiž umělá inteligence děsí. Představují si ji jako nějaký stroj, který jim sebere práci. U nás relevantní průzkumy chybí, ale v Americe se jedná zhruba o polovinu společnosti,“ vysvětluje. Podle Schubertové z hlediska mediální teorie platí, že přijetí nové technologie do běžného života trvá třicet let. „Prvních deset let je ve znamení šoku a obav z toho, co to přinese. V dalších deseti letech přichází postupné přijetí a aplikace technologie do běžného života. V poslední fázi už se nad tím ani nepozastavujeme,“ doplňuje Schubertová.
S interaktivní aplikací, která vychází z metodiky MIT, se dvojice studentů zúčastnila inovačního maratonu #NakopniPrahu, kde získala tři ceny poroty. V rámci jednotlivých výukových modulů propojuje platforma technologie, média a kreativitu. Jedním z jejích cílů je probudit zájem o umělou inteligenci i u studentů, kteří se v budoucnu nebudou orientovat technicky, a ukázat jim, jak lze AI využít také v humanitních oborech, například v umělecké tvorbě nebo překladu. Pilotní verze aplikace se v současné chvíli testuje na třech školách. Zakladatelé spolupracují také s českými startupy z oblasti AI, jako jsou THEaiTRE nebo Promethist.
Dalším z projektů, jenž široké veřejnosti přibližuje umělou inteligenci, je výukový program Elements of AI původem z Finska. Společnost Prg.ai, která si dlouhodobě klade za cíl udělat z Prahy evropské centrum umělé inteligence, ho ve spolupráci s Českým vysokým učením technickým v Praze, Univerzitou Karlovou a Úřadem vlády České republiky letos přeložila do češtiny. Bezplatný online kurz do výuky zapojili například pedagogové na 1. IT gymnáziu. „AI jsme se věnovali napříč předměty. Je to téma, které budeme řešit neustále a ve všech ročnících,“ říká ředitelka a zřizovatelka pražského gymnázia Markéta Fibigerová. „Zabývali jsme se třeba projektem Digitální spisovatel. Pozvali jsme si do školy Jana Tyla, vývojáře, který stvořil neuronovou síť schopnou generovat autentické beletristické texty,“ popisuje.
PŘEČTĚTE SI: Platforma Flowstorm umožňuje vyvíjet konverzační aplikace. Virtuální persony mají pomoci v oblasti duševního zdraví
Strojové učení přináší vtipné situace i reálné hrozby
Šmírovací panenka Hello Barbie nebo rasistický chatovací robot. To jsou příklady, jak se strojové učení může zvrtnout. Hračka, do které je aplikovaný konverzační robot, umí reagovat na to, co dítě říká. Hlasový projev dětí je ale zároveň nahráván do cloudu, což představuje bezpečnostní riziko z hlediska ochrany dat. „Konverzace mohou být použity pro účely reklamního průmyslu, a to je zkrátka za hranou etiky,“ podotýká Richter, který studuje strategickou komunikaci. Ke druhému zmíněnému incidentu došlo ve chvíli, kdy Microsoft uvedl na Twitteru chatovacího robota jménem Tay. Ten se po pár hodinách vymknul kontrole, začal chválit Hitlera a Baracka Obamu přirovnal k opici. „Umělá inteligence se učí na datech, které jí poskytne člověk, takže je to takové naše zrcadlo a my se musíme snažit, aby tak úplně nezčernalo. Jako v tom seriálu (britský seriál Černé zrcadlo, který zkoumá neočekávané důsledky nových technologií, pozn. red.),“ komentuje pět let starý případ Richter.
Jako další riziko zmiňuje doporučovací algoritmy, se kterými se v různých formách setkáváme na YouTube, Spotify nebo třeba na Netflixu. „Může se stát, že někdo klikne na konspirační video, přijde mu to zajímavé, tak klikne na další. Během pár měsíců se dostane do kolečka, kdy se mu nezobrazuje jiný typ obsahu než tento. Tím se dostáváme z osobních bezpečnostních hrozeb i k hrozbám, které mohou ohrozit třeba stabilitu celého státu,“ vysvětluje Richter. Zneužít se dá také generování textů. Během pár minut vznikne článek na téma, které neexistuje. Ten navíc může číst digitálně vytvořený avatar, který je skoro k nerozeznání od pravého člověka.
Richter doplňuje, že Aignos se na druhou stranu zaměřuje také na představení pozitivního využití. „Už nyní AI například vyhledává v rentgenových snímcích zárodky rakovin, melanomy na kůži dokáže rozpoznat lépe než lékař. Nebo navrhovat města podle toho, kolik by v nich mělo žít lidí. Zároveň s každou novou aplikací vznikají desítky pracovních míst, některé pozice jsou úplně nové,“ vyjmenovává. Na prospěšnost ve zdravotnictví poukazuje i Fibigerová: „Umělá inteligence bude vždycky lepší při analýze velkého množství dat. Pokud dáte neuronové síti tisíce rentgenových snímků, bude schopná identifikovat zhoubný nádor daleko přesněji než lékař, který jich viděl stovky. Ten lékař tam ale bude potřeba k tomu, aby zkontroloval, že finální závěr je v pořádku. Tak nějak si představuji, že bude vypadat budoucnost většiny povolání.“
Na individuální úrovni se s přínosem technologie AI můžeme setkat prostřednictvím různých aplikací, které používáme v každodenním životě. Díky tomu, že se umělá inteligence učí podle našeho chování, nám může pomoci ve vzdělávání, umění nebo třeba v psychickém zdraví a well-beingu. Už nyní jsou dostupné takové nástroje, které nám pomáhají sledovat duševní rovnováhu a následně vyhodnocují a doporučují, jak postupovat dál. „Jednou z hlavních věcí, která může být pro klasického uživatele velmi zlomová, jsou autonomní vozidla,“ dodává Richter.
PŘEČTĚTE SI: Poradce na chatu a individuální doporučení ke zlepšení psychiky. „Do konce roku budeme mít milion uživatelů,” věří zakladatel VOS.health
Problematiku hrozeb a využití umělé inteligence uzavírá tím, že je nutné na ni nahlížet také v optikou ekonomiky. „Pokud mladí lidé nenaskočí, může jim ujet vlak. Proto se Česká republika snaží být AI hubem, pozvedat téma umělé inteligence a komunikovat ho mezi širší veřejnost. Digitální kompetence a technologické myšlení mohou státy buď pozvednout, nebo srazit na kolena, pokud tyto technologie nebudou umět správně využívat. A jejich lidé budou v určitou chvíli nezaměstnatelní,“ upozorňuje.
Klasická výuka nestačí výzvám digitální doby
Technologický pokrok a společenské změny kladou vyšší nároky nejen na edukaci v oblasti AI, ale na výuku obecně. Odborníci na vzdělávání a nejrůznější iniciativy volají po změně zažitých osnov, které jsou pro budoucnost nedostačující. „Rozhodně nejsme připraveni na to, co nás čeká, my to totiž vůbec nevíme. Právě z toho důvodu je nesmysl bazírovat na nějakém tradičním vědění,“ nastiňuje Markéta Fibigerová svůj přístup k vyučování. „Osnovy – neboli Rámcový vzdělávací program, což je správný název pro státní normu závaznou pro všechny školy – vám umožňují učit způsobem, jaký aplikuje naše gymnázium. To, že to školy obvykle nedělají, je jen zkostnatělost a zvyk,“ podotýká.
Studenti IT gymnázia nemají rozvrh rozčleněný do typických školních předmětů. Místo nich je kurikulum rozděleno na tzv. Humanities (propojené humanitní předměty), Science (propojené přírodovědné předměty), Infor/matiku – předmět integrující IT a matematiku včetně programování a digitální gramotnosti, Sport a zdraví, Angličtinu a Španělštinu a předmět Vuelta, ve kterém jsou žáci vedeni k vlastnímu sebehodnocení a sebereflexi. „Celkově je předmětu Infor/matika devět hodin týdně. Finanční gramotnost u nás učí lidé z praxe a řešíme se studenty i velmi praktické a reálné situace na příkladech firem,“ popisuje Fibigerová. Dodává, že celou výukou prostupují digitální kompetence a učivo je kompletně stavěné do online prostředí.
Také Karolína Schubertová, která momentálně studuje psychologii, vzpomíná na vlastní cestu vzdělávacím systémem s výhradami. „České školství do nás sype obrovské množství informací, například v rámci dějepisu nebo geografie, ale všechno to jde na úkor práce s těmi informacemi,“ upozorňuje na skutečnost, kterou si uvědomila v zahraničí v rámci programu Erasmus ve srovnání se studenty z jiných zemí. „Chybí vzdělání v oblasti kritického myšlení, mediální výchova, finanční gramotnost nebo psychohygiena. Určitě je nezbytná multidisciplinární spolupráce, která by měla být zastřešená pedagogickými odborníky, aby rozhodli o tom, co děti ideálně připraví na to, co bude a je nejvyšší čas s tím začít,“ uzavírá.
Foto: Unsplash
