Říkají si „Netvoři” - podle svých zakladatelů -, stavějí mobilní a webové aplikace pro velké firmy a brzy chtějí mít 50milionový obrat. Na rozdíl od konkurence si zakládají na tom, že se vyhýbají bodyshoppingu. A také se snaží doručit klientům víc než jen strohý produkt: „Před časem jsme vyvíjeli systém pro vzdělávání pilotů - tehdy byla polovina týmu schopná udělat základní zkoušky na boeing, přičemž druhá část byli vcelku zdatní embryologové,” směje se v rozhovoru pro SJ News CEO Michal Voráč a dodává, že v Netvoru právě shánějí nové posily.
Článek vznikl v rámci komerčního projektu SJ News PRemium.
Můžeš popsat, kdy a jak Netvor vznikl?
Netvora jsme založili v roce 2014 spolu s kamarádem Tomášem Netušilem, se kterým jsme se znali z florbalu a zároveň nás oba bavily weby. Na výšce to přerostlo v ambici zaštítit naše zájmy firmou, a tak vznikl Netvor.
Jak jste přišli na tenhle název?
Název je složeninou našich jmen: Netušil-Voráč. Nějakou dobu jsme tehdy přemýšleli, jestli je to dobrý, nebo strašně špatný nápad. Zpětně viděno to podle mě bylo správné rozhodnutí, protože nám pomáhá u klientů rozpoznat, jestli mají smysl pro humor.
Je pro vás smysl pro humor ve vaší firmě důležitý?
Smysl pro humor je stoprocentně důležitý. Snažíme se nebrat příliš vážně, všichni jsme lidi. Na druhou stranu ale své řemeslo bereme seriózně a s pokorou, nejsme žádní salámisti a snažíme se svou práci dělat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A přece jen už máme za sebou docela dost zkušeností. Poradili jsme si i s projekty, které nebyly zcela triviální. Baví nás výzvy a umíme se do nich zakousnout.
Čemu se tedy přesně věnujete?
Drtivá většina obratu Netvora pochází z vývoje webových i mobilních aplikací na zakázku. Našimi klienty byly ze začátku hlavně startupy, dnes už převažují větší firmy. Typově třeba belgická pekárenská skupina La Lorraine, které dlouhodobě spravujeme část jejích digitálních aktivit. Obecně jsme vždycky víc toužili pracovat do zahraničí, což se nám daří - cizina tvoří zhruba 15 až 20 procent našich zakázek. Teď zrovna rozjíždíme nějaké nové projekty v Americe a Kanadě.
Kolik je vás v týmu?
Od začátku roku jsme trochu narostli, takže to dnes bude něco málo přes 20 lidí. Je nás ale méně, než bychom si teď přáli.
Jak bys charakterizoval jeho složení?
Tým je relativně mladý, já se svými 34 lety jsem v něm pořád jedním z nejstarších. Na druhou stranu už dnes prakticky nemáme studenty. Dá se říct, že jsme spolu vyrostli. Jakési jádro tvoří kamarádi z gymplu, kamarádi z vysoké a na ně se pak nabalili další super lidi.
Spojuje nás, že rádi tvoříme. A to především v digitálním prostředí. Bereme to jako týmový sport, oblast zakázkového vývoje je totiž velmi komplexní, často je potřeba domýšlet hodně věcí za klienty, což je něco, co nás hodně baví a řekl bych, že i odlišuje. Zakládáme si navíc na tom, že chceme dělat projekty pokud možno end to end. V ideálním případě tedy komunikací s klientem zjistit, co ho reálně pálí, jaká je jeho cílovka, představa úspěchu a na základě toho mu můžeme pomoci nasměrovat jeho myšlenky ohledně zakázky. Ve většině případů tedy u nových klientů jdeme o krok zpátky - k jádru problému. Neděláme „tupě“, co nám klient řekne, ale snažíme se vyřešit jeho problém, respektive výzvu. V tom jsme hodně silní. Když pak daný produkt vyvineme a otestujeme, rádi jej i dlouhodobě rozvíjíme. Což je třeba případ českého fin-techového startupu Fondee, jenž k nám outsourcuje kompletní vývoj.
Jak to u vás funguje s organizací práce a setkáváním se? Sedíte všichni v kanceláři, nebo pracujete remote?
Sídlíme v Kasárnách Karlín, kde má zázemí kdokoli z týmu, kdo sem přijde pracovat. Má tu k dispozici stabilní internet, ledničku, kávovar, džusy, zmrzliny i pivo. Nemáme pevná pravidla pro to, kdy se scházet v kanceláři. Je na každém, odkud mu vyhovuje pracovat a jaký si nastaví režim, tak aby byl produktivní. Zároveň by ale neměl být na řešení všech problémů sám, měl by to nějak vybalancovat: Hele, tohle se mi bude lépe dělat v kanclu, protože vím, že mi s tím kluci a holky pomůžou. A tady naopak vím, že se potřebuju na dva tři dny zavřít a udělat kus práce, aniž by mě u toho někdo rušil. Přesně tomuhle se snažíme vyjít maximálně vstříc.
Není tajemstvím, že zrovna ve vašem oboru je poslední dobou obtížné sehnat správné lidi do týmu. Jaké s tím máte zkušenosti?
Na jednu stranu si myslím, že máme skvělý tým, a to jak po profesní stránce, tak po té lidské. Čili správné lidi do týmu určitě sehnat lze. Na druhou stranu, ve chvíli, kdy bychom potřebovali tým v krátké době rozšířit, lehké to není. I když v našem případě se to týká zejména vývojářských rolí. Tím, že se snažíme pracovat end to end, máme i jiné pozice, třeba design nebo testing, projekťáky s přesahem do produktu a byznys analýzy. U každé role navíc vyžadujeme trochu jinou senioritu: například u vývojářů se nám osvědčilo, že měl daný člověk za sebou už pár let vývoje. Naopak u kreativnějších rolí typu projekťák je to z mého pohledu spíš o přístupu k práci, ochotě a schopnosti se učit - tam jsme schopni nové členy týmu poměrně rychle onboardovat i bez předchozích rozsáhlých zkušeností.
Na co je, podle tvých zkušeností, potřeba schopné vývojáře nalákat?
Zakládáme si na tom, že se snažíme doručovat výsledky. Naši odlišnost vidím v tom, že jsme se nikdy nesnažili dělat bodyshopové či team lease modely, které jsou jinak v naší oblasti hodně rozšířené. Baví nás tvořit spolu, máme představu, jak to chceme dělat a jaké nástroje k tomu používat. A to s bodyshop či team lease modely není příliš kompatibilní.
V Netvorovi nám jde spíš o to, abychom skrz vývoj doručovali byznysovou hodnotu. Věříme, že společně zvládneme dělat věci efektivněji a dokážeme toho víc. Každý člověk tu má poměrně důležité postavení, každý je důležitý mezičlánek. Jsme poměrně malý tým, který dokáže dělat velké věci.
U bodyshopingu bych si osobně připadal jako nějaká houska na krámě. A to říkám s veškerým respektem k firmám, které tento model praktikují. Nesčetněkrát jsem to v sobě řešil a prostě nejsem schopný se přes to přenést. Když slyším, že někdo mluví o „lidských resources“, tak se mi zvedá tep. Možná mi jen v tomto ohledu chybí potřebný odstup (směje se). My se zkrátka snažíme usilovat o ten typ zakázek, kde někdo stojí o byznysový přínos. O to, že nad záměrem přemýšlíme společně, že se snažíme být parťákem a dělat své řemeslo poctivě. Možná je to trochu old-fashioned, ale nám to takhle připadá správné.
Jak moc je pro vás důležité, aby vás projekty bavily?
Extrémně důležité. To řemeslo je relativně náročné. Děláme komplexní činnost, museli jsme se naučit rozumně korigovat očekávání klientů v tom, co jsme schopni v jakém časovém horizontu doručit a jak moc musí být rozpracované zadání, abychom byli schopni dělat smysluplné odhady. Párkrát jsme si nabili čumák. Ale soudím, na základě toho, že jsme pořád i po těch letech většina z nás spolu, že náš přístup dává smysl nejen pro mě.
Dnes už máme docela dobrou představu o tom, jak vývoj řídit, máme postavené klíčové procesy, chápeme vzájemně zodpovědnosti v rámci týmu. Daří se nám odvádět kvalitní práci a přitom z práce pořád umíme mít radost.
A kdybys měl typově charakterizovat zakázky, po kterých rádi skočíte, a ty, od kterých dáváte ruce pryč?
Ideální zakázka pochází typicky od větší firmy, která má rozumně nastavená svá finanční očekávání. Produktově je pro nás nejzajímavější tvořit nástroj typu B2B2C, což je třeba příklad zmíněné La Lorraine v Belgii. To je navíc zahraniční firma, což je další plus. Taková společnost nás pak osloví třeba s tím, že potřebuje mobilní aplikaci, která bude oslovovat jejich koncové zákazníky, kterých jsou deseti až statisíce. Taková je jejich představa a potřebují ji pomoci domyslet, rozvrhnout architekturu, za takových a takových byznysových cílů a budgetu. Pro nás je tohle skvělá situace, protože při ní můžeme uplatnit i to, že sledujeme trh, co se jak monetizuje a jak které aplikace fungují.
Čili čím víc custom a pro více uživatelů, tím vyšší je naše přidaná hodnota. Obrácenou logikou pak platí, že čím víc se zakázka blíží standardizovanému řešení typu prezentační web, případně má a bude mít pouze pár uživatelů, tím naše přidaná hodnota klesá a bude hodně záležet na výzvách konkrétního projektu.
Jaké jsou vaše cíle v různých časových horizontech? Kam se chcete jako firma posouvat?
První ze dvou pilířů je snaha růst v zakázkové části. Zakázky při správném uchopení přináší spoustu nových znalostí, zkušeností, vhled do trhů, u kterých bych si nikdy nemyslel, že je budeme řešit. Před časem jsme vyvíjeli systém pro vzdělávání pilotů - tehdy byla polovina týmu schopná udělat základní zkoušky na boeing, přičemž druhá část týmu byli vcelku zdatní embryologové. Po téhle stránce je to strašně rozmanitá a zajímavá práce a je naším cílem a ambicí v zakázkové části růst, zvětšovat ji a neustále zkvalitňovat.
Samozřejmě nám také záleží na růstu týmu, potažmo revenue a ziskovosti. Loni byl Netvor na nějakých deseti milionech korun při maržovosti osmi procent, dnes jsme na růstové trajektorii - určitě v revenue, určitě v lidech. Na letošek máme nemalé ambice, naše odhady a plány počítají s tím, že bychom měli vyrůst na nějakých 13 až 15 milionů, tedy 30 – 50 procentní růst. Naším střednědobým cílem je dostat se na vyšší desítky milionů obratu, tedy v horizontu čtyř pěti let na 50 milionů plus v zakázkové části.
Druhým pilířem našich plánů je vlhký sen všech agentur, a to jsou vlastní projekty. Je naším odvěkým cílem své zkušenosti, které nabíráme, zužitkovat i ve vlastních iniciativách. Nicméně stále je za tím předpoklad fungující zakázkové části, která vydělá kapitál na to, abychom mohli investovat do vlastních aktivit. Momentálně máme nějaké konkrétní příležitosti na stole, ale moudřejší budeme na konci roku.
Znamená to, že budete rozšiřovat tým, abyste měli kapacity na to tohle všechno realizovat?
Stoprocentně. I náš plán počítá s růstem týmu do konce tohoto roku, a jestli chceme revenue za zakázkovou činnost 50 milionů, jak jsem zmiňoval, tak budeme potřebovat tým nemálo rozšířit.
O jaké pozice půjde?
Primárně hledáme vývojářské pozice. To, co teď akcentujeme, je Flutter, kde se nám skvěle prototypuje. Takže Flutter vývojáři, potom backenďáci – u nás pořád převažuje PHP stack, konkrétně české Nette a Symfony. Na popularitě nicméně získává – i u nás – full JavaScript stack a technologie jako React, Next, TypeScript apod.
Sekundárně jsou to pozice související s vývojem digitálních produktů, které nicméně nejsou přímo vývojářské. Projektoví manažeři, testeři, designéři, produktoví konzultanti a byznys analytici.
A kdybys měl vedle technologických předpokladů sdělit i nějaká, řekněme, osobnostní kritéria vašeho ideálního člena?
Měl by to být člověk, který má rád svoje řemeslo, který něco umí, ale zároveň je dostatečně pokorný v tom, že si uvědomuje, že neví všechno. Je to člověk, kterého baví tvořit v kolektivu a bude mu s námi dobře. Je důležité, aby mezi námi fungovala lidská rovina, těžko si dovedu představit spolupráci s někým, s kým si lidsky nesedneme.
Už na začátku jsi zmínil, že spolu s týmem v podstatě společně rostete. Tak by mě zajímalo, jaký je recept na to, že si svoje lidi udržíte. Je to typem zakázek, nebo penězi, nebo atmosférou týmu?
Je to přirozeně nějaký mix. Mix osobní svobody a no bullshit culture – opravdu se snažíme neřešit nic, co je neproduktivní. Nevedeme žabomyší války, nabízíme hodně volnosti, ale naoplátku chceme odpovědnost vůči týmu. Na žebříčku hodnot máme velmi vysoko řemeslo, které chceme dělat dobře. Je pro nás důležitý impact, výsledky – nechceme prodávat vývojářskou kapacitu. To nás, myslím, do značné míry drží při sobě
Taky se snažíme hledat cesty, jak aktivně pomáhat prostředí kolem sebe. Nechci, aby to znělo moc sluníčkářsky, ale třeba loni jsme spolu s Amnesty International zrealizovali jednodušší projektík, což mělo velmi pozitivní odezvu v týmu. Touha pomáhat tím, co umíme, je něco, co nás taky do značné míry spojuje. Spoustu věcí spíš děláme, než o nich mluvíme. Takže díky moc za tuhle příležitost je zmínit a hlásat do světa. Věřím, že nám to pomůže rozšířit řady o podobně smýšlející jedince.
