Nápad na Dronetag, tedy jakési digitální psí známky pro drony, vznikl koncem roku 2018 na hackathonu, kde se potkali čtyři spolužáci z ČVUT. Jedním z nich byl i Lukáš Brchl, jenž tehdy sice neměl žádné zkušenosti s podnikáním, ani s vývojem hardware, ale díky podpoře z ESA BIC a dvěma letům práce dnes mluví o smělých plánech na sériovou výrobu jejich IoT zařízení a o načasování vstupu na trh. Navíc ve svých 26 letech aktivně pomáhá s finálním zněním evropského standardu pro identifikaci dronů. Jak sám říká, ve vzdušném prostoru bude již za pár let velmi rušno a pro bezpečný provoz všech dronů bude kritické, aby spolu tato zařízení uměla efektivně komunikovat, což je přesně to, co tahle nenápadná krabička umožní.

Dronetag je miniaturní krabička, která umožní provoz jakéhokoliv dronu v souladu s nově přijatými evropskými směrnicemi.

Z domácího kutila expertem na drony

Lukáši, jak jsi se dostal k dronům?

S drony jsem pracoval už šest let před vznikem nápadu na Dronetag. Bylo to sice jen hobby, ale věnoval jsem se mu na profesionální úrovni. Jsem perfekcionista a vyrobil jsem si vychytávky, které neměly ve světě obdoby. Specializoval jsem se na cestování s dronem a zrcadlovkou a v té době se na drony dávaly jen špatné kamery. Pracoval jsem tedy na konceptu, který by mi umožnil, abych mohl například dron i se zrcadlovkou připevnit na batoh a chodit s ním po horách. Postavil jsem si dron, zhruba rok ho ladil a vyráběl si součástky na míru. Sice z toho nic nebylo, ale naučil jsem docela dost o dronech.

Tento nápad se neuchytil?

Nijak jsem ho nerozvíjel, takže se nedivím, že to nebylo ziskové. Teď se doba navíc úplně změnila a zrcadlovku na dron nikdo přidělávat nechce, protože je to náročná práce a spousta údržby k tomu. Dnes si člověk pořídí dron i s foťákem, což pro něj znamená 900 gramů a nula starostí. Já jsem s sebou tenkrát nosil 16 kilogramů. A navíc je teď všechno plug and play, stačí jen zapojit a začít létat. Jediným kompromisem je horší kvalita, ale to běžný uživatel snad ani nepozná.

Jaká byla tvoje cesta k Dronetagu?

Všechno začalo na hackathonu pořádaném ESA BIC Prague, kam jsem se přihlásil společně se třemi kamarády z ČVUT. Každý z nás měl nulové zkušenosti s podnikáním a nulové zkušenosti s vývojem hardwaru. A taky jsme neměli žádné peníze. Ale kousli jsme se, odvedli pořádný kus práce a porota ocenila, jak paličatě si za svým nápadem jdeme. Hned na soutěži padla i nabídka, jestli se s ESA BIC nechceme ještě potkat, že bychom se mohli přihlásit do jejich inkubátoru. V té době jsem ani nevěděl, co to inkubátor je, jen jsem slyšel, že by nám mohli dát nějaké peníze (smích).

Co byl tedy ten nápad, kterým jste porotu přesvědčili?

V té době se hodně mluvilo o rizicích spojených s anonymitou dronů. De facto kdokoliv mohl na dron přidělat pět kilogramů výbušniny a nikdo by ho nezastavil. Bylo jasné, že to směřuje k určité formě regulace a větší kooperaci, ale neexistoval žádný konkrétní návrh koncepce. Na hackathonu jsme si jednoduše řekli, že by tento problém mohlo vyřešit malé identifikační zařízení, které by se na dron jednoduše přidělalo. Umožnilo by těm, co se chtějí koordinovat, aby mohli létat v souladu s pravidly a například i v blízkosti letišť.

Kývli jste na nabídku účasti v inkubačním programu?

Zhruba pět měsíců po hackathonu jsme si skutečně podali přihlášku. V té době jsme už měli v ruce prototyp.

Počkej, Lukáši. Tak rychle jste dokázali s vašimi nulovými zkušenostmi vyvinout funkční prototyp? Přeci jen si nesednete s kamarády večer u piva a ráno nemáte v ruce prototyp.

Skoro ano (smích). Vytvořit hardwarový prototyp je extrémně snadné a klidně prozradím náš recept. Pořídili jsme si úplně základní development kit za 1500 korun a napsali k tomu úplně jednoduchý firmware v Arduinu (Arduino je open source platforma pro tvorbu elektronických prototypů - pozn. redakce). V dnešní smart době, kdy je IoT už skoro všechno, nebyl problém na internetu sehnat development kit obsahující vše, co jsme potřebovali - GPS a mobilní připojení. Přesnost GPS nebyla žádná sláva a chyběl nám barometr, ale pro náš záměr to stačilo. Dalo se to přidělat na dron a posílalo to data do softwarové platformy.

Vývoj Dronatagu jste tedy zvládli za jak dlouho?

Za měsíc jsme měli hotový prototyp. Ta těžká část přišla až ve chvíli, kdy jsme Dronetag chtěli zmenšit a hardware dostat do výroby. To bychom z vlastních financí nezvládli a právě tady nám inkubační program a spolupráce s ESA BIC hodně pomohla. Startupům, jako je Dronetag, nabízejí 50 tisíc eur, a protože jsou pod CzechInvestem, tak nevyžadují žádný podíl. Ročně podpoří jen jednotky projektů, které mají nějaké napojení na kosmické technologie. My jsme používali data ze satelitů, což ve finále stačilo.

Jak inkubační program probíhá dál?

Je potřeba vytvořit byznys plán a road mapu produktu. Nikdy jsem nic podobného nedělal, takže jsem po vývoji prototypu musel kompletně přepnout a začít se učit byznys. Přihláška do programu nám trvala asi dva měsíce čistého času, kdy jsem třeba volal potenciálním zákazníkům, hledal jejich „pain pointy” a zjišťoval, jestli by o náš produkt měli zájem a napsali nám tzv. letter of intent. Projekt jsme potom prezentovali před lidmi z CzechInvestu a ESA BIC, kteří to vyhodnotili a rozhodli, že nám peníze poskytnou.

Jak jste Dronetag financovali před získáním této investice?

Všichni jsme měli jinou práci a tomuhle projektu jsme se věnovali po večerech. Já jsem měl plný úvazek na Fakultě informačních technologií ČVUT a během zakládání jsem ještě musel na tři měsíce na Taiwan. Žádné velké náklady jsme ale neměli, prakticky jsme jen koupili development kit, spustili web a založili firmu.

Dobře, jsme tedy někdy v polovině roku 2019. Co bylo dál?

Začali jsme najímat vývojáře a pracovat na softwarové části. Na konci roku 2019 jsme se ještě zúčastnili soutěže Galileo Masters a vyhráli dalších 63 tisíc eur, což s investicí od ESA BIC tvoří celkový rozpočet, se kterým v současném době hospodaříme. Dohromady se tedy bavíme o zhruba třech milionech korun.

Lukáš Brchl je jedním ze spoluzakladatelů společnosti Dronetag.

„Psí známka” pro bezpečnější létání

Jak probíhal vývoj Dronetagu jako produktu?

V první řadě jsme se soustředili hned na několik oblastí. Vyvíjeli jsme vlastní hardware, právě místo toho kitu za patnáct stovek. Pro tento hardware jsme vytvářeli software, aby to vůbec něco dělalo - konkrétně firmware, který posílá data do backendu. A tato data nakonec zobrazujeme v mobilní aplikaci. Na tom všem nás spolupracuje 11, polovina na plný úvazek a druhá projektově.

K čemu přesně Dronetag slouží?

Když to vezmu úplně od základu, tak naším cílem je získat data o dronu. Chceme vědět, kde ten dron je, kam letí, jeho výšku a další podobné informace. Člověk si řekne, že to je jednoduchá věc, když tato data vidím pro svůj dron na vysílačce, ale problém je, že tato data nelze vzít a poslat někam ven. My jsme vyrobili hardware, který se na dron připne a posílá stejné informace do cloudu, kde jsou dostupná jak pilotovi, tak i různých autoritám a veřejnosti. Hardware je pro nás čistě jen brána, jak získat data z dronu.

Zmínil jsi ale, že pracujete i na mobilní aplikaci. Ta slouží k čemu?

Hlavní myšlenkou je, že každý pilot potřebuje přehled o vzdušném prostoru. Potřebuje vědět, jestli se nachází v nebezpečné oblasti nebo jestli se neblíží třeba letadlo. V mobilní aplikaci umíme integrovat informace o letových zónách, o počasí a samozřejmě i o dalších dronech a jejich pohybu.

Je to teda něco jako Flightradar?

Ano, přesně. Vidíš tam ale svůj dron, historii svých letů a můžeš si nastavit různé notifikace, třeba že letíš ve výšce vyšší než 120 m, což bez speciálního povolení není možné, nebo že se blížíš do nebezpečných letových zón kolem letišť nebo elektráren. A samozřejmě tam vidíš jiné drony, na které můžeš kliknout a zobrazit si, pod jakou letí licencí, v jaké jsou výšce, jejich směr atp. Tyto informace může veřejně sledovat kdokoliv.

Musí si Dronetag pořídit všichni piloti dronů?

Hobby piloti nejspíš ne, těm bude stačit místní identifikace - většina hobíků bude muset přes Wi-Fi nebo Bluetooth vysílat data do okolí jednoho kilometru. My cílíme na profesionální užití dronů, kde se vyžaduje síťová identifikace. Síťová identifikace bude i v určených exponovaných oblastech, například v centrech měst, které zatím nejsou ve všech zemích finálně odsouhlasené. Ale rozhodně bude profi dronů s nutností sdílet real-time data do cloudu časem přibývat.

Proč myslíš?

Naše vize je taková, že spousta činností jako převoz krevních vzorků nebo různé inspekce v průmyslu bude řešena drony. Místo auta poletí třeba z Prahy do Německa dron a pilotovat ho bude člověk z řídicího centra. Bavíme se tedy hlavně o provozu průmyslových dronů a naší specialitou jsou funkce pro společnosti provozující skupiny dronů.

Můžeme si ty speciální funkce pro skupiny dronů uvést na příkladu?

Jsou to funkce, které jiné systémy obvykle neumí. Jednáme teď například s jednou věznicí, která provozuje svůj vlastní anti-drone systém. Tento systém brání proniknutí jiných dronů do střeženého prostoru. Takové objekty provozují obvykle ale i vlastní drony, a to od různých značek, takže je potřebují nějakým způsobem umístit na whitelist, aby jim v zabezpečovacím systému nehlásily poplachy. Anti-dron systém za desítky milionů korun to neumí a software výrobců funguje jen s drony dané značky. Toto je pro nás aktuálně asi nejzajímavější use case.

Mobilní aplikace nabízí Dronetag profesionálním pilotům pokročilé funkce jako letový deník či vytváření skupin dronů.

V jaké jste teď fázi?

Máme 20 testovacích kusů, které půjčujeme zákazníkům, a dokončujeme práci na mobilní aplikaci. Zároveň to vypadá, že brzy bude dokončen evropský standard pro vzdálenou identifikaci dronů, na jehož tvorbě jsme se aktivně podíleli. Ten by měl vnést jasno do toho, jakým způsobem bude vykládána legislativa účinná od ledna 2021. V současné době víme, co legislativa chce, ale už nevíme, jak to chce. Až teď by tedy měl vzniknout subjekt, který bude rozhodovat o tom, zda dané zařízení splňuje zákonné požadavky.

Jak se startup dostane k tomu, že pomáhá EU zavádět nové oborové standardy?

Jednoduše jsme se přihlásili skrze ÚNMZ do CEN (první instituce je český Úřad pro technickou normalizaci, druhá potom evropský Výbor pro normalizaci - pozn. redakce) což je nezávislý standardizační evropský subjekt. Například na nedávném workshopu jsem prezentoval naše řešení a ukazoval ostatním 300 účastníkům, jak jsme standard implementovali do našeho řešení. Sám jsem napsal několik stránek odborného whitepaperu, takže jsme u vzniku tohoto standardu byli od úplného začátku a mohli zajistit, aby mu Dronetag plně vyhovoval. Venku by tento standard měl oficiálně být v polovině roku, vše je již připraveno a čeká se jen na zveřejnění.

Zpátky k produktu. Co je na Dronetagu nejkomplikovanější?

Především to, že je to opravdu hodně věcí. Jasně, návrh hardware a software je jedna věc, ale pojí se s tím i produktový design, logistika, řešení obalových materiálů, reklamace, podpora… Je tam hromada věcí navíc oproti vývoji jednoduché mobilní appky. Mysleli jsme si, že si vše zajistíme sami, ale nakonec jsme došli k rozhodnutí, že dodávat Dronetag na trh budeme skrze distributory. Prodej tedy přenecháme obchodům s dronovou technikou zaměřenou na profesionály.

Kdy plánujete spustit v prodeji a kolik bude váš produkt stát?

Děláme maximum proto, abychom šli v polovině roku do prodeje. V současné době finišujeme přípravu výroby v České republice, kde si můžeme pohlídat kvalitu lépe než při outsourcingu do Asie. Cena Dronetagu zatím není finální, ale bude se skládat z fixní ceny hardwaru a měsíčního předplatného za používání aplikace, ze kterého se budou krýt náklady na provoz, jako je tarif na SIM kartě apod.

Zdroj: Dronetag