Místo vyvolávání okamžitá odpověď. Nová platforma Vímto.online umožňuje lepší komunikaci mezi žáky a učitelem, poskytuje interaktivní vzdělávání a ověřování jejich znalostí bez stresu. Učitel má díky ní možnost pomocí různých druhů testových otázek prozkoušet celou třídu. Každý žák odpovídá jednotlivě, ve stejný moment, ale navzájem své odpovědi nevidí. Sloužit má jako doplňková aplikace k videokonferenčním platformám. „Doufám, že ho učitelé přijmou a bude jim ku pomoci,“ říká v rozhovoru pro StartupJobs Newsroom Miloslava Schnebergerová, učitelka 4. třídy soukromé základní školy v Plzni, která společně s rodičem jednoho z žáků platformu sestavila.
Jaké to je učit takto malé děti přes internet?
Od první třídy chodí děti do počítačové učebny, proto nějaké povědomí měly. Prvních 14 dní bylo velmi náročných a bylo jasné, že distanční výuka nebude jen na týden. S dětmi jsme se nejprve spojovali přes Skype, potom jsme přešli na Zoom, abychom se viděli celá třída. Od září celý první stupeň začal používat Google classroom v kombinaci s Google meet. Práci s ním jsme se s žáky učili ve škole, abychom byli připraveni, kdyby nás znovu zavřeli.
Nakolik je distanční výuka plnohodnotnou náhradou oproti té prezenční, především u malých dětí?
Kromě vyučování pracuji také jako zástupkyně pro první stupeň a řídila jsem chod online výuky pro prvňáčky. Zpočátku se připojovali s rodiči, ale postupně se to naučili sami. Samozřejmě práce se čtvrtou třídou je úplně jiná, protože tam to během chvilky zvládli i ti nejpomalejší. Píšou, kopírují, dělají snímky obrazovky. Ale úplná náhrada to samozřejmě není.
Každý jsme se s tím popral úplně jinak. Na jiných školách třeba pouze posílali učivo. Mám dvě děti na druhém stupni a učitelé se s nimi nijak nespojovali. To jsem vnímala jako velmi špatné. Škola vůbec nezareagovala a nic pro děti neudělala. Za sebe můžu s čistým svědomím říct, že jsem se snažila s žáky každý den připojovat a v daných podmínkách odučit to nejdůležitější. To ostatní museli dělat doma sami.
Mluvíte o tom, jako by už po technické stránce distanční výuky nebylo co vylepšovat. Co vás nakoplo k založení Vímto.online?
Chyběla mi okamžitá zpětná vazba od dětí. Vyvolávat je bylo velmi náročné i přes to, že děti poctivě dodržovaly pravidla, měly vypnuté mikrofony a mluvil jen ten, koho jsem vyvolala. Ale než mikrofon zapnul, dlouho nemluvil, přemýšlel, za chvilku se ozvalo „já nevím“. Psali jsme i do chatu, ale to mi hned děti říkaly: „Já jsem první a už to po mně všichni opisují.“ K tomu se snažím při vyvolávání na nikoho nezapomenout, protože podvědomě samozřejmě reaguji na toho, kdo za obrazovkou poskakuje a opravdu se hlásí, než na ty, kteří jen sedí a snaží se, aby nebyli vidět.
Na Vímto.online spolupracujete s Ladislavem Kafkou.
Ano, je to tatínek jednoho z mých žáků. Koncem ledna mě oslovil s tím, že četl článek o využívání bílé smazatelné tabulky, kdy děti na pokyn učitele najednou něco napíšou, zvednou nad hlavu a on to od všech vidí. Pak tabulku zase smažou a jde se na další otázku. Něco takového jsem přesně potřebovala, abych znala odpovědi od všech najednou a hned. Tak by mohli odpovědět i ti, kteří se stydí, protože někdo má obavy, že řekne něco hloupého.
To byl ten zcela prvotní impulz. Během několika dnů mi pan Kafka naprogramoval základní prostředí, kde jsem viděla všechny děti pouze jménem.
Kam se platforma dále vyvíjela? A jaké další funkce aktuálně nabízí?
Několik týdnů jsme zkoušeli základní verzi. Chtěla jsem, abych mohla rychle reagovat na každého zvlášť, ale i na všechny najednou. Zpočátku jsme měli pouze ústní otázky, což děti velmi bavilo, a já jsem mohla prozkoušet všechno, třeba i psanou angličtinu, u které jsem do té doby vůbec nevěděla, jak řešit. Předtím děti psaly na papír a ukazovaly ho na kameru. Později jsme přidali do programu psací otázky i s obrázky, kvízové otázky, kde děti vybírají z možností, a máme nápady na další typy úkolů a kvízových otázek.
Teď se vracíme do školy a potřebujeme nenásilně zjistit, co děti umí nebo neumí. Vymysleli jsme proto různé druhy testovacích úkolů. Dětí se přitom můžu ptát jako ve škole, program jim dokonce odpovědi oznámkuje, ale já jim je zase můžu opravit, třeba v případě, když odpoví správně, ale jen chybně napíšou. Nově také pracujeme na výukových týmových hrách a během několika dnů budeme umět i soukromý chat učitele s žákem.
Zmínila jste přechod do standardní výuky. Bude mít platforma využití i v ní?
Vidím, jak to děti i mě baví a jak to urychlilo a zefektivnilo práci pro celou třídu, z čehož mám velkou radost. Proto bych náš nástroj ráda nějakým způsobem přenesla do standardní výuky. Informatika se nově přidává do 4. třídy a běžně pracujeme v šablonách na tabletu. A tak jsme doplnili testování, výukovou hru, kterou děti od pondělí zkouší, a skupinovou práci, kdy pracují ve skupině s tabletem a na interaktivní tabuli vidí, jak postupují jiné týmy.
Myslíte si, že je počítačová gramotnost i u takto malých dětí důležitá?
Ano, protože je to nemine. Při online výuce i rodiče oceňovali, že toho děti umí více než oni.
Jaká byla vůbec komunikace s rodiči?
V porovnání s mými kolegyněmi, které učí na jiných školách, mám nadstandartní kolektiv. Hodně komunikujeme, ptala jsem se rodičů, co časově zvládnou a co ne, jaké mají vybavení, co od sebe navzájem potřebujeme. Dlouho jsme to ladili, aby byli všichni spokojeni. Měla jsem od nich velkou podporu. Kolegyně si stěžovaly, že se děti nepřipojují, rodiče nemají příliš velký zájem a podobně.
Zmiňovala jste, že děti jsou u počítače spokojené. Vypozorovala jste na nich nějaký dopad distanční výuky?
Vyrostly a přibraly (smích). Denně musíme procvičovat a protahovat, protože si nedosáhnou na špičky nohou. Jinak jsem byla mile překvapená, když jsem po návratu do školy zadala diktát a skoro v něm nebyly chyby. Zvládly se to přes počítač naučit.
Zpátky k platformě Vímto.online, kterou naprogramoval Ladislav Kafka. Šly náklady na realizaci pouze z jeho strany?
Ano. Hned od začátku jsme se shodli, že i kdyby se měl používat jen pro naši třídu, tak budeme spokojení. Ale jsou to hodiny a hodiny, kdy on programuje a já sepisuji, co bych chtěla vytvořit. Oba to děláme ve svém volném čase, protože nás to baví. On se na tom naučí nové věci a já mám radost, že mi nástroj funguje ve třídě a pomáhá ve výuce.
Pouze u vaší třídy to ale nezůstalo, platforma je dostupná pro každého. Kolik tříd aktuálně Vímto využívá?
Zpočátku jsem oslovila svoje kamarádky vyučující na jiných školách, které Vímto začaly používat a testovat se mnou. Potom se připojily jejich kamarádky a 28. března jsme zveřejnili, že je platforma připravená k použití pro každého. Momentálně je zaregistrováno 700 učitelů, ale nedokážu říct, kolik jich platformu aktivně používá. Tento týden bylo v jeden moment připojeno přes 250 uživatelů, což odpovídá 15 až 20 třídám v jednu chvíli. V součtu dne to budou určitě vyšší desítky tříd. Často v platformě pracujete třeba 10 minut a pak jdete na jinou práci.
Kam byste s ní chtěli směřovat?
Naše radost je jedna věc, ale cítíme, kolik času a práce nás to stojí. Proto jsme hodně přemýšleli, zda a jak Vímto zpoplatnit. Aktuálně je užívání zdarma, ale pokud by školy byly ochotné nějakou částku zaplatit, můžeme investovat do vývoje dalších funkcí, které by již byly placené. Nápady oba máme a teď se uvidí, jestli bude zájem.
Jaké nápady to jsou?
Chtěla bych větší herní prostředí, takové, které by děti bavilo a zároveň se v něm něco naučily. Děti by chtěly, aby se v programu dalo malovat. Aby to umělo osovou souměrnost, geometrii, zkrátka aby to bylo vše v jednom. Ráda bych zavedla funkci sdílení, kde by si učitelé mohli materiály zpřístupnit mezi sebou. Většina už totiž přišla na to, že nemusí všechny materiály vytvářet sami.
Jaká je odezva učitelů, kteří Vímto používají?
Již nám přišly první reakce ze škol po několika dnech používání a ohlasy jsou opravdu velmi pozitivní a vstřícné. Dovolím si citovat paní učitelku 4. třídy soukromé školy v Praze: „Třetí den po využívání Vímto jsme já i děti naprosto nadšené.” Velmi nás také potěšil kladný ohlas z Gymnázia Nový PORG Praha, kde Vímto nyní využívají. Veškerá propagace běží na Facebooku, kde někteří píší komentáře, že se jim nástroj líbí a že ho používají, nebo chtějí začít používat.
Jak reagovali na platformu vaši žáci?
Zpočátku mi třeba hlásili: „Jsem na Vímto závislý. Bude zase?“ (smích). Bylo to pro mě hodně překvapivé, protože jsem mohla říct, že zkoušíme násobky nebo vyjmenovaná slova, a je to bavilo. Vnímají se jako beta testeři, a to se jim hrozně líbí.
V učitelských sborech jsou často starší ročníky, které nemusí být v práci s počítači příliš zběhlí. Je Vímto vhodné i pro ně?
Jako první se musí oprostit od toho, že to je „prostě počítač“ a že to bude něco složitého. Sama nejsem zrovna počítačový nadšenec a přistupovala jsem k vývoji platformy tak, aby byly veškeré úkony co nejjednodušší, intuitivní a zpřístupněné na jedno kliknutí. Hodně času jsem věnovala návodům a metodice, kde je popsáno, co k čemu je, jaké jsou možnosti a že to není jen další hraní s počítačem. Občas někdo napíše, že si neví rady, ale když ho odkážu na nápovědu, tak je schopen si s tím poradit sám.
Má platforma využití i pro starší děti, popřípadě i pro středoškoláky?
Myslíme si, že ano. Můj předpoklad je, že nezáleží na tom, zda se ptám, kolik je tři krát tři, nebo vložím obrázek složité rovnice. Máme přihlášené i učitele ze střední školy, například před pár dny psala paní učitelka z gymnázia, že chce přes Vímto prozkoušet a připravit všechny maturanty. Dokonce již máme i domluveno zkoušení na přednášce VŠ, abychom zjistili, jaký bude u studentů zájem.
Foto: Miloslava Schnebergerová, Dreamstime (úvodní foto)
