Přepracování ročně zabije víc lidí než malárie. Jak mu předejít?

Přepracování ročně zabije víc lidí než malárie. Jak mu předejít?

17. čvn 2021 Václav Lang 6 min

Těší vás pocit z dlouhého perného dne plného splněných úkolů, nebo jen máte nad sebou přísného šéfa a odcházíte každý den z práce o několik hodin později? Pak byste se měli mít na pozoru. Vědci v unikátním mezinárodním průzkumu zjistili, že na přepracování umírá ročně zhruba 745 tisíc lidí, což je více než třeba na malárii.
 

Studie, která vyšla 17. května a na níž se podíleli vědci ze Světové zdravotnické organizace a Mezinárodní organizace práce, uvádí, že na problémy spojené s přepracováním umírá každoročně tři čtvrtě milionu lidí. Konkrétně zmiňují ischemickou chorobu srdeční a mozkovou mrtvici. V obou případech jsou hlavními faktory stres a vysoký krevní tlak. 

Jak upozornila britská BBC, přepracování má na svědomí mnohem více lidských životů než například malárie, na kterou v posledních letech umíralo ročně kolem 400 tisíc lidí.  

S prací to podle průzkumu přehání devět procent světové populace, přičemž v letech 2000 až 2016, kdy se průzkum uskutečnil ve většině zemí světa, toto číslo vzrůstalo. Ukázalo se také, že nejvíc je tímto jevem postižen region jihovýchodní Asie, naopak Evropa je na opačném konci spektra, na čemž má pravděpodobně podíl zákonem stanovená několikatýdenní dovolená v zemích EU. 

PŘEČTĚTE SI: Workoholismus jako časovaná bomba aneb Kde končí pracovní nadšení a začíná závislost?

Negativní dopady na zdraví

Výsledky studie překvapily i samotné autory. „Já osobně jsem byl extrémně překvapen, když jsme došli k těmto číslům,” komentoval je hlavní autor článku, Frank Pega ze Světové zdravotnické organizace.     

Podle něj se přepracování, jímž se v tomto případě rozumí více než 55 hodin týdně, negativně projevuje ve dvou rovinách: Jednou je chronický stres, který vede ke zvýšenému krevnímu tlaku a hladině cholesterolu, druhým pak změny v chování, neboť ti, kdo pracují od rána do noci, zpravidla nemají dostatek pohybu, spánku a naopak jedí nezdravě, kouří a pijí, aby nadměrnou zátěž zvládli. Ukazuje se, že přepracování je největším rizikovým faktorem pro nemoci z povolání a stojí asi za třetinou těchto chorob.

U mnoha lidí se navíc nezdravé návyky spustily o to víc s příchodem pandemie, která zesílila některé pracovní stresy. „Máme důkazy, které potvrzují, že když země nařídí plošný lockdown, vzroste počet odpracovaných hodin zhruba o deset procent,” uvedl Pega. 

Negativní vliv přepracování na zdraví potvrzuje také pracovní psycholožka Marie Součková z Yclusteru: „Nedostatek odpočinku a regenerace způsobuje dlouhodobě nižší efektivitu a nižší kvalitu práce. Kumulující se únava totiž zhoršuje schopnost koncentrace i tvůrčího myšlení. Kvůli snížené pozornosti lidé ve stavu přepracování více chybují a náprava nedostatků obvykle vyžaduje další úsilí,” uvádí pro StartupJobs Newsroom. U takových jedinců se podle ní mohou objevovat i čím dál častější výpadky paměti, ale také sociální nedostatky, jako je snížená frustrační tolerance, nevrlost a snížená citlivost vůči potřebám druhých. V závažnějších případech pak může dojít až k úplnému fyzickému vyčerpání - „kolapsu” organismu. „V extrémních případech mluvíme o smrti z přepracování, tzv. karoshi,” dodává. 

PŘEČTĚTE SI: Jak zůstat zapálený, a přitom nevyhořet?

Na prvním místě je změna mindsetu

Za vysokým pracovním vytížením může podle psycholožky stát i perfekcionismus a neochota požádat o pomoc či delegovat. S tím se pojí nadměrná potřeba kontroly a zabředávání do zbytečných detailů - včetně sklonu k micromanagementu, který se zas nepříznivě odráží na motivaci druhých. „To, co se u mimořádně vytížených lidí často schovává za ‚lásku k práci’ je často nezdravé nutkání hnané touhou získat skrz výkon pocit vlastní hodnoty, protože bez výkonu a uznání (od okolí i od vlastního ega) se dotyčný cítí bezcenný,” říká Součková.

Jak tedy nezdravému přepracovávání předcházet? Podle psycholožky Součkové je zapotřebí si ze všeho nejdřív srovnat priority a provést sebereflexi: „Přeji si pouze dosahovat výsledků v práci, nebo se také cítit dobře ve svém těle? Stačí mi krátkodobě se vybičovat k mimořádnému výkonu, nebo si chci udržet optimální výkonnost dlouhodobě? Pokud tvrdím, že mou prioritou je zdraví, jak se tato hodnota skutečně promítá v tom, jak se sebou zacházím?”

Je důležité si ale klást otázky jako: Kde se ve mně bere potřeba neustále „se překonávat” na úkor dlouhodobé rovnováhy? Čí požadavky ve skutečnosti plním? 

„Máme tendenci původce svých potíží vidět v okolí - šéf na nás tlačí, zákazníci se bez nás neobejdou, kolegové se na nás spoléhají atd. Faktem je, že jsme to my, kdo dáváme podnětům z okolí váhu a prioritu. Záleží na nás, jestli se chopíme role ‚zachránce’, který všechno zvládne i za cenu sebezničení. Nebo si s respektem k sobě nastavíme hranice tak, abychom dosahovali výkonu z pozice: ‚mám energie na rozdávání’, nikoli z pozice: ‚už nemám z čeho brát, ale musím’. S nadsázkou můžeme říct, že zákon o zachování energie nám to vrátí,” upozorňuje Součková. 

Záležitosti jako volnočasové aktivity, kontakt s přáteli, delší dovolená a podobně jsou samozřejmostí, ze všeho nejdřív je však zapotřebí zaměřit se na mindset a srovnat si hodnoty. „Nemusí jít o radikální změnu životního stylu. Stačí si pozvolna začít všímat toho, jak se sebou zacházíme a začít opírat sebehodnotu o jiné atributy svého lidství, nezávislé na našem aktuálním výkonu a výsledcích,” uzavírá psycholožka.
  

Václav Lang

Šéfredaktor SJ News. Předtím téměř deset let pracoval jako politický reportér v předních českých médiích. Střídavě žije na rodné Šumavě a v Ciudad de México.

Další články autora →

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!
SJ Ads
Přečtěte si dále
Související témata: Kancelář
Nenechte si uplavat nové články!
Váš e-mail
Sledujte nás:
Další články